Konečně spolu

Jednoho krásného dne, kdy se Naruto a Hinata rozhodli si vyjít na procházku po Listové, uviděli velký stín. Byl větší než hora… Nebyla to hora, byl to Jinchuuriki, který je přepadl. Vypadal velmi povědomě, ale ani Hinata ani Naruto si nevzpomněli.
„Hinato, já..já ho znám!“zakřičel na vyděšenou Hinatu Naruto.
„Na..Naruto-kun? Kdo to je? Já ho neznám.“ řekla Hinata.
„Vždyť to je… já nevím. kdo to je... ale je to samé, co já, je to taky Jinchuuriki.“ řekl Naruto.
„Ale Naruto, vždyť on je úplně jiný! Ty si jiný, oba jste jiní! Ty nezabíjíš!“ vykřikla rychle Hinata.
„Hinato! To ne! Vzpomněl jsem si! To je Gaara. Uteč rychle! Já si sním poradím! Tak rychle, uteč!“ křičel na Hinatu Naruto.
„Naruto-kun! Já nemůžu! Nemůžu tě tu nechat!“ řekla Hinata s rukama před rty.
„Musíš! Zmiz! Nechci tě tu! Akorát ti ublíží! Padej! No tak už běž, než zaútočí!“ řekl Naruto a začal se měnit do podoby Kyuubiho.
„Co tady ksakru chceš? Vypadni z naší vesnice, Gaaro! Odejdi! Prosím!“ snažil se to Naruto vyřešit po dobrém,
„Cha…tak to si jenom myslíš! Kdo to byl? Tvoje přítelkyně? Že bych se za ní zašel podívat?“ řekl pobaveně Gaara,
„Zkusíš to a zabiju tě! Myslím to vážně! Už jednou jsem tě porazil! A nechal tě žít! Tentokrát se z toho nevyvlíkneš jen tak, že si pro tebe přijdou Temari s Kankurem!“ Naruto se rozčílil a začal se mu tvořit plášť démoní lišky.
„Ale copak ještě nedávno jsi řekl, že tu sílu nechceš použít! Už nikdy, zabils tak přece svého kamaráda, Sasukeho! Sasuke Uchiha? Vzpomínáš si? Ten cos ho zabil, pomocí tady té skvělé věci, co je v tobě!? Nebos už zapomněl?Ale no tak, já vím, že si to pamatuješ!“ řekl Gaara v klidu.
„Jestli tě budu muset zabít, zabiju tě!“ řekl Naruto.
„Nějaká silná slova na někoho, kdo ani neuměl na akademii udělat kage bushin ne?“odpověděl mu.
„Rozluč se se světem! Protože teď už ho nikdy neuvidíš.“ řekl Naruto.
Čekali pět minut v naprostém tichu. Byl slyšet pouze vítr, který vál.Naruto se uklidnil a zaútočil.
„Sbohem!“ zařval na něho.
„Jak pro koho ne? Zapomněls? Já a Písečná vesnice? Písek, on mě chrání, ty jeden..cha ani pro tebe nemám slov! Prosim tě, mě nikdy nepřemůžeš, tak běž někam. Nepřišel jsem za tebou. Přišel jsem zničit vesnici, nebudu si plýtvat síly na takového ubožáka!“ řekl.
„Au…to bolelo! A jestli sis myslel, že zničíš vesnici tak jenom přeze mně!“zařval Naruto,
Bojovali déle než dvě hodiny. Oba už byli unavení, ale ani jeden se nechtěl vzdát.
„Vzdej to! Už nemáš chakru!“ řekl s velkým úsměvem Gaara.
„To ty taky! Ale já …já, Naruto Uzumaki, se nikdy nevzdám a ne proti takovému ubožákovi, jako jsi ty, Gaaro!“
„Na něcos zapomněl, nechtěl jsem zničit tebe! Ale je konec. Sbohem Naruto.“
„Co? Co to zase říkáš?“ ptal se Naruto.
Co to cítím? Je mi špatně! Točí se mi hlava. Co to? Je to Genjutsu? Nějaká iluze? Gaara přeci neumí Genjutsu, co to je? Jsem mrtvý? Nebo jsem živý?
„Naruto...“ řekl neznámý hlas.
Jsem mrtvý! Neee, jsem mrtvý! Umřel jsem! Nesplnil jsem svůj životní sen! Nestal jsem se hokagem! Ale kde to vlastně jsem?
„Naruto...“
Zase! Co to? Kdo to je? Co se to děje?
„Kdo jsi?“ zeptal se Naruto.
„Naruto, jsem ten, kohos považoval za přítele.“ řekl hlas.
„Sa..Sasuke? Jsi to ty? Co se to děje, jsme mrtví nebo co?“
„Naruto, tys mě zabil jen proto, aby si se stal hokagem, teď jsi mrtvý! Vidíš, sny a touhy nikdy se to nevyplní!“ řekl Sasuke.
„Sasuke, ty to nechápeš! Já jsem musel! Chtěl jsi s ním zůstat! Jenom kvůli pomstě! Musel jsem! Jinak bys jednou přišel zničit Listovou!“
„Měl jsem touhu ho zabít! Nezabil jsem… Měl jsi touhu stát se hokagem! Nestal ses… a o čem to je? Sny, touhy, se nikdy nevyplní! Nemá cenu o nich přemýšlet, Naruto!“
„Sasuke…“ řekl potichu Naruto.