Tajuplná mise 12

„Ty, ty, ty!! Idiote!! Co tu děláš? Nemáš bejt náhodou v Oblačný?“ k infarktu neměla Uraa moc daleko, na posteli seděl totiž její týmový partner. Zelené vlasy mu splývaly kolem obličeje, na kterém měl dosti ustaraný výraz.
„Musím ti něco říct.“ šeptal a zrychlený dech naznačoval, že má z něčeho obavy. „Něco se chystá, ne nic ti nesmím říct, jen…. Musíš mi věřit ano! Musíš!“ doslova to ze sebe vychrlil.
„Kenji…“ povzdychla si Uraa „Co se děje? Ohrožuje něco vesnici? Proč tak riskuješ, jen aby si mi řekl tohle.“
„Dávej pozor na…“ vtom se ozvalo zaťukání.
„Sakra!“ zaklela Uraa a Kenji zmizel z pokoje oknem. ,Tohle se mi vůbec nelíbí.´ pomyslela si ještě a šla otevřít. Ve dveřích stál udýchaný Kakashi.
„Ibiki tě volá! Poplach, utekl ten vězeň co jste ho vyslýchali. Máš jít na základnu a vést pátrání ostatní půjdou do terénu.“ jen to dořekl někam zmizel
´Ku*va. A ještě ke všemu tu někde pobíhá Kenji. Takhle se už asi nic víc nedozvím, ale tuším před čím mě chtěl varovat. Ten vězeň´

Už pět hodin úspěšně korigovala pátrání, byla unavená a chtělo se jí jít spát. I když všude kolem pobíhali ANBU a s hledáním jim pomáhali i ostatní ninjové, ještě ho nechytili.
„Dobrá práce, Uraa. Myslím, že by sis měla jít odpočinout. Vypadáš dost unaveně a.. rozrušeně. Stalo se něco?“ přímo přední stál Morino Ibiki v celé své důstojnosti.
„Ne nestalo, jen mě znervózňuje, že utekl někdo tak důležitý a že se ho nepodařilo ještě chytit.“ rychle mlžila. ´Zatraceně, ten chlápek mě má prokouknutou. To je zlé.´ “Jinak ráda si pudu lehnout. Ale nejdříve bych vás měla informovat o prohledané ploše. ´Vektor jedna´ a ´Vektor dvě´ jsou zcela zabezpečeny. Uprchlík byl spatřen ve ´Vektoru sedm´zvýšila jsem tedy počet skupin v okolních vektorech. Nepředpokládám, že by se zdržel ve ´vektoru sedm´. To je všechno co potřebujete vědět. Mohu tedy jít?.“
„Ano, běžte.“

Domů kráčela Uraa téměř automaticky, občas potkala nějakou tu hlídku a musela se identifikovat. Ale pak zahnula omylem do špatné uličky, vlastně to nebylo omylem. Přitáhla jí tam něčí chakra.
„Ale, ale. Dlouho jsme se neviděli. Má drahá brzo mrtvá.“ Uslyšela za sebou. Věděla kdo to je.
„Jsi si opravdu jistý, že mě dokážeš zabít?“
„Naprosto, Niwo!“
„Jak mi to říkáš to není mé jméno ani mé pravé jméno.“ Zamračila se. ´Tímhle jménem mě tituluje jediná osoba a jediný kdo o tom ví je… ne není možné, aby to byl…´
„Mám pro tebe pozdrav od senseie, vzkazuje ti, ať je ti země lehká.“
Zasvištění kusarigamy, rychle ji vykryla. Pohyb ve stínu za ní. Zaměřila ho, a jehlice zasvištěly vzduchem. Minula, pohyb zmizel. Zaměřila se na člověka před ní. Ten stačil také uskočit. Cítila okolo sebe jeho přítomnost, obkličoval jí. ´Používá klony. Ale já musím zasáhnout originál, jinak tu opravdu umřu.´ Jehlice se zmítaly vzduchem jako divoký roj vos. Používala jednu ruku do druhé hromadila chakru. ´Musím použít tu techniku, ale jestli ji zvořu, nemám šanci přežít. Tohle se mi nelíbí.´ Konečně vycítila pravé tělo trhla rukou jeho směrem a uvolnila obrovské množství chakry, byla to téměř veškeré její chakra. Soustředila se na její formování a ovládání, když v tom ji něco bodlo do ramene. To stačilo, aby polevila v koncentraci a chakra se jí vymkla kontrole. Cítila jak slábne a padá k zemi, pak už necítila nic…