Splněné přání - 5

5 díl je tu od Kieko!! =)

,,To je ta nejbrutálnější ženská...kterou svět poznal." Zašeptám si sama pro sebe. S vykulenýma očima sleduju růžovovlásku, jak mi názorně předvádí dokonalou ovladatelnost chakry.
,,Vidíš? Takhle se to dělá." Řekla nadšeně a otočila se na mě, čímž mě obdařila svým úsměvem (ze kterého mi šel mráz po zádech).
,,Aha." Zašeptám chápavě a koukám na rozmlácenou zeď a vykácený les.
,,Že já blbec si ji vybrala." Zanadávala jsem si pro sebe znova. Pomalu přistoupím k druhé zdi, která stojí naproti od té zříceniny.
,,Soustředit chakru...poté ji uvolnit. Myslím, že na tohle máš velké nadání. Řekla bych, že chakru dokážeš plně ovládat." Snaži se mě povzbudit Sakura. ,,A nemůžeme nejdřív trénovat lezení po stromech a chození po vodě?" Zeptala jsem se. Ale hrůzostrašný pohled mého senseie mi naznačil, že takhle se z toho nevykroutím.
,,To bude v další lekci." Zdůvodnila situaci. Jen přikývnu na znamení, že chápu. Zavřu oči a soustředím chakru do ruky. Cítím podivný tlak v zápestí v dlani a v prstech. Prudce otevřu oči a rozběhnu se proti zdi. Běžím jak býk na červenou vlajku. Až skoro, když se pomalu nosem dotýkám cihel, udeřím pěstí a všechnu chakru v ruce vliju právě do mého cíle. Pro jistotu zavřu oči a čekám tvrdý náraz. Ale zdá se, že zdí jaksi proběhnu.
,,Co ..to..je?" Zašeptám si pro sebe. Otevřu oči a poglédnu kolem sebe. Všude je jen mlha prachu, který mě mimoděk štípe do nosu a očí. Ale za mnou je na jednotlivé kousky roztříštěná cihlová stěna.
,,Tý jo." Ukloune mi a pohlédnu na svoje zápěstí.
,,To všechno jsem dokázala...jednou rukou...na jediný pokus?" Vykřiknu zděšeně.
,,Skvělý!" Zakřičí Sakura a vyskočí do výšky radostí.
,,Super." Křičí neustále. Nakonec se přeci..(.ikdyž po hodně dlouhé chvílí...pomalu v tomhle bláznovi vidím svoji drahou kamarádku, co právě o kousek dál trénuje s Kakashim)...uklidní.
,,Myslím, že dnešní trénink je u konce...lezení po stromech a chození po vodě budeme probírat příště. Dám ti vědět o dalším tréninku včas. Ohayo!" Zakřičí dívka a rozeběhne se pryč.
,,Ohayo..." Zašeptám zaraženě a sleduju siuletu Sakury, která v dálce pomalu, ale jistě mizí. Sotjím tam takhle ještě hodnou chvíli. Nakonec se přeci jen proberu. Otočím se a hledám zbytek našeho trojlístku. Zuzku zahlédnu s Narutem vpravo ode mě. Nevidím pořádně co tam dělají, ale vypadá to, že Naruto mé kamarádce něco vysvětluje. Ta ovšem jen otravně přikyvuje a na nervy ji brnká fakt, že takovéhle drobnosti už dávno ví. Vlevo ode mě je zase Barush, která právě Kakashimu ve vzteku vytrhla knihu z ruky. Rozpřahla se a Kakashiho četba letěla bloukem přes celou Konohu. Bára se pak otočila zpátky, mávala rukama ve vduchu a naštvaně mu nadávala do líných imbecílů. Nad tímhle vším jen protočím oči v sloup. Raději se otočím a mířím zpátky do vesnice. Cestou jen přemýšlím, že ať se mi to líbí nebo ne, z bývalého týmu 7 já mám nejbližší povahu Sakuře. Zuzka je celá Naruto...vždycky provede šílenost a pak se to snaží skrýt za americkým úsměvem. A Bára. Nad tímhle se musím pousmát. Je celá jako maskovaný ninja Kakashi. Uplný hyperaktivní lenoch. Protí mé vůli mi silně zakručí v žalůdku. Zvednu hlavu a zjistím, že to mám kousek od Ichiraku ramen. Zrychlím temto a než bys řekl ,,Spojenci listové", jsem v restauraci.
,,Konoči wa." Pozdravím obluhu. Snažím se pátrat v paměti jak se jmenuje, ale fakt si nemůžu vzpomenout. Dneska jsem to toiž schytala od Sakury, když jsem přišla na trénink o pár minut později.
,,Konoči wa. Co to bude?" Zeptala se dívka za pultem. Vytáhnu pěněženku a spočítám peníze, které jsem si za posledních pár dní v Konoze našetřila. ,,Jeden ramen, prosím si." Dívka přikývne a odejde dozadu.
,,Můžu si sednout?" Ozve se za mnou. Otočím se a spatřím nějakou dívku. Zapátrám v paměti.
,,Jo...jasně." Usměju se mile a ukážu na místo vedle sebe.
,,Já jsem Ino." Představí se blondýnka. Aha.
,,Těší mě...Klára." Představím se na oplátku. Ino pozvedne jedno obočí.
,,To je zvláštní jméno." Řekne. Ale to už jsem příjde ta dívka s ramenem. Zaplatím ji. Ino si také jeden ramen objedná.
,,Jsem ze Země. Je to české jméno." Prozradím ji, ikdyž sama vím, že původ tohoto jména je latinský, ale to si nechám pro sebe.
,,Aha...takže ty jsi jedna z těch ,,Tří"? Víš co by bylo pro tebe za bezva jméno?" Zeptala se Ino a zaplatila za ramen a také se dala do jídla.
,,No?" Zeptám se zvedavě. Čekám, co z ní vypadne.
,,Katsumi Mitsuko." Otočila se na mě a objektiv kamery se dramaticky zatočil.
,,Co?" Vyprsknu kousek ramenu a začnu se pochechtávat.
,,Takže...Katsumi...to znamená sebeovládání...a Mitsuko...je Dítě světla. Ale když nad tím přemýšlím, zní to dobře. Tak jo...děkuju Ino. Od teď mi říkej Katsumi Mitsuko." Usměju se a vdečně na ni pohlédnu. Dívka mi vrátí úsměv. ,,Myslím, že si dost fajn. Máš senseie?" Zeptá se zvědavě Ino.
,,Jo..." Řeknu otráveně a přitom se zděšeně otočím, jestli náhodou za mnou nestojí. Když zjistím, že jsem v bezpečí oddychnu si.
,,Bohužel jsem šáhla vedle a mám Sakuru."Vzdychla jsem. Ino na mě překvapeně koukala. Ale najednou se dala do nehorázného smíchu.
,,Takže Velký čelo, jo?Tak to je rana." Ino se prohýbá pod návalem smíchu. Já mezitím v klidu dojím ramen a odevzdám prázdnou misku.
,,Tak to ti nezávidím...hele...ty si fakt dobrá. Nechceš být moje kámoška?" Zeptá se a v očích ji zajikří jiskry. Překvapeně na ni pohlédnu. To je poprvé od té doby, co znám Zuzku a Báru. Poprvé mi někdo nabídl přátelství.
,,Jasně. " Vykřiknu nadšeně. Ino dojí ramen. Mimoděk se koukne na hodinky. ,,Sakra ...musím být na tréninku. Hele...kde bydlíš?" Zeptá se mě.
,,Máme s holkama takový dům na konci vesnice." Řeknu naši adresu. Ani vlastně ne. Ino se zamyslí.
,,Moje rodina má květinářeství. Jediné ve vesnici. Stavíš se?" Zeptá se. ,,Jo...zjistím, kde to je."Slibím se kamarádce.
,,Tak v pět odpoledne." Řekne a stoupne si. Taky se postavím.
,,Tak ahoj Ino." Zamávám na ní a sleduju jak splašeně utíká na trénink. ,,Ahoj Katsumi." Zamává mí nazpět. Sleduju jak zmizí za rohem. Ale to už se taky otočím a pomalu jdu domů.