Chránit 9
Část osmá - Tady
Část devátá - Špeh
Kushina se snažila nedělat žádné unáhlené pohyby. Ony se dost těžko dělají, když jste zdřevěnělí nervozitou … Ale stejně. Potichu se plížila stíny a opatrně našlapovala. Bylo to pomalé, chvílemi ty dva ztrácela, naštěstí ale nezabočovali do nějakých zapadlých míst, takže je hned našla.
Hlavou jí vířily pochybnosti. Ten člověk, se kterým jde, je určitě zlý. Ona uměla odhadovat povahu.
„I s Minatem jsem měla pravdu. Neříkala jsem že je otravnej? A do jaký bryndy se mě teď chystá namočit … A ten chlápek … Ten bude určitě zlej,“ měřila si ho v myšlenkách. Pozorně přivírala oči a vnímala co nejmenší detaily, zatímco šla potichu ve stínu podél nějakého domu.
„Určitě. Takovej ten záporák, jak bývají v příbězích … Ale bude to malej pán. Ještě někdo bude nad ním. A to teprve bude zlej člověk!“ Do očí jí padl malý zvonek, který neznámému visel u pasu. Potichu cinkal, zatímco muž šel přímo před Minatem. Vedl ho někam pryč a chlapec se nechal.
„Zvonek? Tak to je ještě zvláštnější … Ale nemám tušení, na co to je … Tse, jak na krávu … Ale to asi nebude …“
Oba dva najednou zabočili do uličky vpravo a zrychlili krok. Kushina přeběhla cestu a schovala se do výklenku jedněch dveří.
„Špehování mi celkem jde … Základ pro ninju mám,“ usmála se v duchu, „Ale je to celkem náročný …“
Bylo vidět, že chlapcovy kroky nejsou vůbec jisté. Šel nervózně a chvilkami klopýtal. Zato ten starší měl tempo důrazné a sebejisté … Jako kdyby něco vyhrál .. Byl si jistý. To Kushinu štvalo ještě víc.
Uvědomila si, že jsou blízko centra vesnice. Prošli kolem jedné řeky a hned zabočili k nějaké další, větší. Z dálky už slyšela ten malý vodopád.
„No jo … Tam jsem vlastně ještě nebyla, tak alespoň něco.“
Minato cítil, jak se mu roztlouklo srdce. Na plné obrátky.
„No fajn … Bum bum bum … Netluč!“ poručil v duchu. Zbytečně.
Tlukot slyšel v uších, cítil ho v krku a nenápadně si položil prst na zápěstí. Vnímal splašené pulsy a ruku radši rychle odtáhl.
„Ani moje vlastní srdce mě neposlouchá, no to jsou dneska časy,“ usmál se nervózně. Potřeboval si trochu dodat sebevědomí. A jak jinak, než ironickým humorem? „Nechci, aby věděli, že … Že mám trochu strach. Ale … kdo ví, co s ní udělali?“
No právě …
„Prosím tě, Minato, co by s ní asi mohli udělat,“ otočil oči v sloup a usmál se. „Na takový blbosti myslet nebudeš!“
Ale stále se nemohl zbavit té stísněnosti. Neznámý muž ho vedl někam do středu města. Slyšel ty vodopády, které viděl, když stáli tam nahoře, na kopci. Stačil jediný pohled a hned věděl, co je dominantou Uzugakure no sato.
Ale co je v tom centru, kam ho vede? Neodvažoval se ani odhadovat.
„Vězení? Mučírna? Eh …“ polknul naprázdno.
Ne, vážně neměl tipovat!
Ještě chvíli! Ještě chvíli a uvidí ji! A osvobodí ji! A všechno bude zase fajn …
Na chvíli zvedl oči nahoru. Vždycky, když byl na vážkách, podíval se, jakou má nebe barvu. Sytě modrou? Všechno bude v pořádku. Obloha nehodlá brečet, jako by to dělala, když by ukázala sytě šedou barvu.
Ale tohle nebe bylo zvláštní. Na tuhle situaci nemělo odpověď. Na konci obzoru bylo skoro až bílé a přímo nad ním se zračila azurová. Dneska si obléklo dvě barvy, možná aby ladilo s tou rozházenou cukrovou vatou, které se říkalo mraky. Ty byly jak tmavé, tak i čistě bílé.
„Děkuju za pomoc,“ usmál se kysele. Tohle nepomohlo.
„Heh, nějak to dopadne … Přece nejsem pověrčivej.“
Měl by si dodat víc sebedůvěry.
„Všechno bude dobrý,“ zazubil se zeširoka a dal si ruce za hlavu.
Jenom se usmíval a zdánlivě vesele následoval svého průvodce. A najednou …
„Hej!“ vylekal se. Uslyšel nějaké prásknutí a výkřik jenom pár kroků za svými zády.
Kushina je dál sledovala. Schovávala se za výklenky i ve stínech domů a přemýšlela o tom, proč tohle všechno vlastně dělá.
Aby měla nějakou akci?
No .. Zas tak sobecká nebyla. Vůbec ne.
Aby … Aby potkala nějaké ninji?
Ale vždyť vůbec neví, kam vlastně jdou a jestli tam nějací budou …
Tak … Aby pomohla Minatovi?
No … Možná. Nemohla nechat tohohle blbečka padnout do nějaké léčky.
„To přece nejde … Blbeček jeden …“ usmála se. Možná by mu tak mohla přestat říkat, ale cítila, že musí pokračovat. Už jenom kvůli tomu, že bylo celkem legrační, když se vytočil.
„A udělám ze sebe hrdinku!“ řekla málem nahlas, ale na poslední chvíli si uvědomila, že nesmí křičet a slova zastavila rukou. Vyvedlo jí to z míry a málem vypadla ze stínu, který jí poskytoval oranžově natřený dům. Na několika místech se barva odlupovala, ale přesto bylo vidět, že se tu stále bydlí. Ačkoli byly okenice zavřené, parapety nebyly zaprášené, ale čisté a opečovávané. Zřejmě na nich obyčejně stávaly květináče.
Šla pomalu dál a sledovala dvojici před sebou. Minato si najednou dal ruce za hlavu a jeho krok byl o moc sebevědomější.
„Co se asi stalo?“ pomyslela si, ale k odpovědi nepřišla. Něco jí silou praštilo do obličeje a ona hlasitě zakřičela.
Okenice oranžového domu se zrádně otevřela.
Minato se rychle otočil a muž, který šel s ním, také.
„Co to bylo?“ zaječel vystrašeně, ale hned se vzpamatoval.
„Ehm,“ odkašlal si a pokračoval pevným hlasem. „Co to bylo?“
Minato se ušklíbl. To je ale zbabělec ...
„Nemám ponětí.“
Oba dva se dívali na nějakou vyděšenou ženu, která stála v jedné z mnoha budov téhle ulice. Bylo vidět, že právě otevřela okno, ale něco ji vylekalo.
„Paní? Co se stalo?“ zeptal se Minato jejím směrem, ale žena se jenom nedůvěřivě dívala dovnitř svého domu.
„Co? Eh … Nic …“ opáčila nervózně.
Minato pokrčil rameny a obrátil se na cestu dál.
„Jdete? Vždyť se nic nestalo,“ řekl vážně, ale v duchu se smál. Tenhle jeho sestře určitě nic udělat nezvládl. Jak si myslel, určitě ho jenom vede za svým pánem.
Muž se ale nehýbal a místo toho z vaku, který měl u pasu, vytáhl černý šátek.
„Teď ti bohužel musím zavázat oči …“ usmál se zlomyslně.
„Sakra, sakra, sakra!“ nadávala Kushina v duchu a už mnohem obezřetněji pokračovala stínem kolem domů. Před každou okenicí se radši sehnula a vyhnula se jí.
Předtím zvládla rychle zaskočit za tou ženou do domu, aniž by si jí všimli.
„Jsem prostě génius,“ usmála se hrdě.
Zhluboka se nadechla a ucítila zvýšenou vlhkost ve vzduchu. Už byli hodně blízko vodopádům.
Ještě pár kroků …
Už! Už se k ní dostával ten třpyt z řeky. Slyšela to krásné šumění všude okolo. V okolí poskakovaly barevné jiskřičky a Kushina se na chvíli zastavila a pootevřela pusu.
Celkem malý vodopád padal z menší skály vepředu. Padal, voda zpívala, když se slučovala s řekou, a všude byly ty krásné víry, které proslavily celou zemi.
A aby toho nebylo málo, nad řekou poletovali motýli, kteří byli snad jedině tady. Nikde jinde je neviděla. Měli poloprůsvitná křídla, sestávající se z několika odstínů modré a jemně jimi třepali. Jako kdyby se v každém mávnutí zastavili a pokračovali, až když si všichni všimli jejich nádherné barvy.
Tenhle zvláštní druh poletoval přímo skrz jiskřičky nad vodou a kouzelně je vířil.
„Úžasný!“ vydechla dívka a nepřestávala pozorovat tu krásu. Až si uvědomila, že měla být dávno někde jinde.
Odtrhla oči od vody a poplašeně se rozhlédla kolem.
Kde jsou? Ztratila je?
„Ne, ne … Támhle,“ ukázala sama pro sebe na místo kousek vedle řeky.
Muž i s Minatem vcházeli do krásného paláce, který byl přímo u vodopádu. Dům byl krásně bíle obložený a jenom střecha byla temně modrá. Ale … Nebylo tohle to sídlo feudálního pána?
„Že já jsem předtím přišla jiným vchodem .. To bych mohla tohle všechno vidět dřív,“ praštila se do hlavy a rozběhla směrem k bílým majestátním dveřím.
Minato se znovu necítil moc důvěřivě. Když vám někdo zaváže oči, sebevědomí to moc nezvedá …
Pocítil náhlý chlad kolem sebe. Zřejmě vešli do nějaké místnosti a podle zvuků, které slyšel okolo, věděl, že je tu hodně lidí. Ale zřejmě se nikdo nepozastavil nad tím, proč někdo tady má zavázané oči … Lidi si hledí jenom a jenom sebe.
„No, škoda žes nemohl vidět to, co bylo venku,“ zasmál se muž, který ho za paži vedl stále hlouběji, „protože to byla naše chlouba … Ale teď, teď to bude zajímavější.“
Uslyšel skřípot nějakých dveří a neochotně vstoupil do jiné místnosti. Najednou si uvědomil, že se okolo rozléhají jeho kroky. Tahle místnost byla taky obrovská, ale nikdo, kromě nich dvou, v ní nebyl. Cítil, že je tu chladněji.
Muž ho vedl dál, skrz ještě jedny dveře a potom ještě jedny … Asi na nějaké tajemné místo, protože už dlouho nezaslechl žádné hlasy.
„Teď poslední,“ řekl ten neznámý s ironií v hlase a otevřel dveře, které jako jediné nevrzaly. Jako kdyby i ony cítily vážnost té místnosti.
Když vstoupil, cítil, že stisk jeho ruky se trochu povolil a v zápětí mu odvázali šátek z očí.
Minato prudce zamrkal. V místnosti sice nebylo moc světla, ale jeho zrak nebyl zvyklý ani na to málo.
Rozhlédl se. Byla tady spousta sloupů, z nichž ten největší, a zřejmě nosný sloup, byl uprostřed. Místnost nebyla zas tak velká, ale byla hodná velké osobnosti. U stěn stály nádherné sochy, které byly tesané snad těmi nejlepšími umělci. Zvířata, jako leopardi nebo kůň, soupeřila s božskými vílami. Obojí bylo z černého mramoru a všechno osvětlovaly plameny pravidelně rozmístěných pochodní. Nebylo tam totiž žádné okno a proto bylo zapotřebí dodat té temné místnosti alespoň trochu světla. I stěny byly tvořené tmavým mramorem, na němž byly nakreslené zlaté detaily, které ale z takové dálky Minato nerozeznal. A konečně, na konci toho všeho se tyčilo něco čtverhranného … Ohromná podesta? Podesta obklopená světlými závěsy. Za nimi byla vidět jenom něčí silueta. Kromě tohohle člověka tu byl ještě pár vojáků, rozmístěných po stranách a dva shinobi s čelenkami, které hrdě hlásaly, že tihle bojují za Vírovou. Byla to zvláštní místnost, temná a šel z ní strach. I z toho člověka, kterého nebylo vidět. Určitě, určitě po něm nechtěl nic dobrého.
„Pokloň se,“ zasyčel muž vedle něho, který se už dávno ohýbal až k zemi.
Minato se ušklíbl.
Nebudu dělat problémy … Radši udělám, co chce …
Mírně se ohnul, očima však stále pozoroval ten záhadný závěs.
„Sluho, můžeš jít,“ poručila silueta a muž, zřejmě ponížený tím oslovením, z místnosti pozadu vycouval, „dneska jsi si zachránil život.“
Tohle bude asi ten, co to tu všechno vede … Už ale nebudu čekat. Ať se to vyřídí hned!
„Kde je Aki?“ zeptal se Minato hlasitě a slyšel, jak se mu část slov zvláštní dunivou ozvěnou vrátila.
Bylo vidět, jak osoba pokynula rukou a na ten příkaz se jeden voják rozběhl k nějakým dveřím, které byly přímo za závěsy.
„Fíha,“ písknul Minato v duchu, „Ten má teda respekt …“
Ale … bylo to dobře, nebo špatně?
Pomalu přimhouřil oči na strážce, který se vracel.
„Aki!“ zakřičel.
Posluhovač před sebou vedl malou dívku ze zářivě blonďatými vlasy, roubíkem v ústech a provazy kolem rukou.
„Sakra!“
„Aki, jsi v pohodě?“
Dívka se vyděšeně podívala před sebe a uvědomila si, kdo před ní stojí. Něco zahučela, ale kvůli roubíku nebylo nic rozumět.
„Ne, ne,“ zastavil ji voják, když se k Minatovi chtěla rozběhnout.
„Takže, vidím, že jdeš na rovinu,“ zabručel chladný mužský hlas. Ačkoli byl za závěsy, nebylo poznat, že by ten zvuk brzdily, „takže já půjdu taky.“
„Co chcete?“ zakřičel Minato naštvaně. Teď přijde na řadu vyjednávání?
Ačkoli stínu nebylo vidět do tváře, z tónu bylo poznat, že se určitě usmívá. Ale Minato cítil, že to pro něj nebude moc dobré.
„Něco za něco.“
„Něco za něco?“ podivila se Kushina. „Co po něm tak může chtít?“
Zvládla to! Asi to bude tím, že tady byl celkem nedostatek stráží … Ale právě teď se krčila za jednou ohromnou sochou, která byla přímo u vchodu. Ještě, že tu byla taková tma …
Zvědavě naslouchala rozhovoru a neměla ponětí, co by měla dělat teď. Jak by mu mohla pomoct …
Té dívky jí bylo líto.
Najednou jí někdo položil ruku na rameno a zároveň jí zacpal pusu. Chtěla vykřiknout, ale nic se neozvalo.
„Co tu chceš?!“
***
Ehm ehm ... Další díl bude akčnější xD Fakt že jo
Pokračování: Rebelka
Mise Obl: Tomu říkám špehování na vysoké úrovni. Už jsem si myslela, že ta baba sejmula Kushinu těmi okenicemi. To by bylo asi po akci. Xd Zatím si vedla dobře, ale bylo jen otázkou času kdy ji v tom "baráku" chytnou. Tak se nám sourozenci potkali, určitě ne na dost dlouho. Do toho by mohl zasáhnout i náš zvrhlík Jiraiya. No, uvidíme...
„Nepodceňujte sílu četnáře.“ Matthew Reilly
FF stránka moje a Nildona!!!
FC pro mě od nellynuska
Náš největší vzor sice zemřel, o tom se hádat nebudu, ale předtím stihl vyučit pár lidí, kteří se rozutekli do celého světa. Nyní se spojujeme opět dohromady, abychom bojovali proti uctívačům Kiry, našeho i eLova největšího nepřítele.
Žáci, kteří se nám zatím podařilo sehnat:
2. Yuki Kaze-san (ta, která jí s tím pomáhá)
3. Shaman-werewolf-sama
4. ivy
5. Neal-X
6. Eros 3in1
7. Kairi.Ratten
8. Shadow-dono
9. Elys
10. M-san
11. MadYoko
12. Buuublinka
13. akai
14. Liss Ryuzaki
15. Enkidu
16. Barbara_Uchiha
17. Sayge
18. June
19. Vurhor
20. uchiha777
21. limetka
22. adabo
23. Nikirin-chan
24. Otaku-chan
25. SuZuKi_ShiHouiN™
26. lacca
27. luccca
28. Ookami-Kyuu
29. Alexx-sama
30. Neko_Hachi
31. Aryen-nyan
32. SASUKE5478
33. cibo91
34. Ayame-Senpai
35. Blue-misty
pro vlastní bezpečnost uvádíme pouze přezdívky a místo fotografií různé obrázky, ovšem ani ty nevedou k naší identitě…
…pokud patříte k nám žákům a následovníkům a odmítáte vše Kirovské můžete se přihlásit, jistě, že pod svou přezdívkou, aby vás Kira nemohl zabít, u mě, nebo TsuchiKim
A den, kdy se nám podaří sehnat všechny eLovy žáky, se stane i černým dnem pro Kirovi příznivce, protože ten den se uskuteční závěrečná bitva, kterou vyhrajeme.
Krása
Dokonalost
Úžasnost
Skvělost
nic dalšího jak vyjádřit tuhle ffku mě nenapadá..
je to fakt skvělý
Zatím nejlepší díl. Ten popis skoro jsem měl pocit že jsem v místnosti s černého mramoru. Kushina navíc taková šikovná. No i když ne asi dostatečně, když jí teď chytli.
Škoda že to čtu až teď.
Na to, abys poznal že svíčková je připálená, jí nemusíš umět vařit.
Po dlouhé době nová FF - Opakování.
je too prostě užasný!
Paráda, už nevím, co do tech komentů psát... xD Je mi to líto, protože ty mi to vždy tak krásně vylíčíš a já se vzmůžu jen na jedinné slovo =/ xD
no je to dobrej dilek jako vzdy ale nic moc se tam nestalo no a nebude nahodou jiraja ten kdo ji prekvapil?
Koukám že moje oslovení Minnie se ujalo xDD takže Minnie...ty víš, že tenhle příběh mám moc ráda (můj podpis to jen dokazuje xD)...díky tobě jsem si hodně oblíbila Kushinu a co víc, oblíbila jsem si Minata...máš na mě pozitivní vliv xDD...Chci ti moc poděkovat za to, že tuhle povídku píšeš a tenhle dílek..ten byl přímo excelentní
“A clear conscience is usually the sign of a bad memory.”
Zase jeden kousek ukázkového vyprávění. Píšeš dobře a víc nemám co říct. Snad jen, že se těším na další díl.
Ha, jsem hrdou členkou Spolku Žroutů knih! Naše závislost na knížkách a jejich rychlé čtení je přímo legendární. Přesto se nemusíte obávat, že jste o nás ještě neslyšeli... Spolek založen 12.3.2009 Kdo fandí knížkám, ať se přidá! Aktuální seznam členů a přihlášky u naší předsedkyně Akumakirei :)
Já to četla už včara večer, ale ona byla bouřka a přiletěli na mě naši, at to vypínám zë zásuvek, takže sem nestihla dát koment, fňuuuuk XDDDD takže...je to naprosto úžasně mega supeeeer XDDDDD a Kushina je plooostě borka XDDDDD já z ná nemožu XD a jako! ti záporáci mě štvouuu.....oběsit málo
He Minie, keby som tam stála ja, tak tomu dotyčnému od ľaku asi aj vylepím
Skvelý dielik, Kushina je dobrá
No, už sa veľmi teším na pokračovanie
Autori poviedok čítajte Pravidlá FF!!
Inak vaše poviedky skončia na našom externom blogu ^^
A takisto čítajte aj Důležitá sdělení pro spisovatele a čtenáře FanFiction!!!
Ak si nie ste istí písaním, nájdite si nejakú betu - Inzertní FF nástěnka.
----
Čiarka, taká maličkosť, ale dokáže úplne zmeniť význam vety.
Nezabúdajte na to.
Zvyšok sú len úbohé napodobeniny.
Len chudáci ako vy, sa obúvajú do niekoho ako je Mady. ^^
Sorafay spí.
Ak máte nejaký problém s užívateľmi alebo "vyššou mocou", skúste sa pozrieť SEM a kľudne sa vyjadrite. Ktovie, či vám to nakoniec nejako pomôže, ale veriť sa má, nie?
mazééc uš ci dalšíí
Paradni
navštivte: noobax.ic.cz nebo: projekt.pompuchak.own.cz
Určite ju tam našiel jiraya!A aj preto si ju nevšimli.Jiraya išiel popredu a všetkých omráčil!
-----------
Nech vám všetkým najklíčkatejší požehná
http://www.bramboranstvi.mysteria.cz/uvod.html
A nemám rád vianoce..
Jiraiya by nevybafol "Čo tu chceš?" Jiraiya by ani za svet neodišiel z kúpeľov. Jiraiya by jej nazapchal pusu. Jiraiya to nebude. To bude tá kunoichi s "temně fialovými vlasy".
A sakra! Ja som sľúbila nekomentovanie!
Tak po mne hneď nekrič..Ja už budem dobrý..Možno
-----------
Nech vám všetkým najklíčkatejší požehná
http://www.bramboranstvi.mysteria.cz/uvod.html
A nemám rád vianoce..
Hehe ... *ďábelsky se usmívá*
Uvidíte xD
Jinak, děkuju všem za komentáře! Strašně moc Moc mě vždycky potěšíte
Další díl příjde brzo, protože ho chci napsat ještě předtim, než odejdu (sem pryč od soboty až do 8. nebo 9týho ...)
EDIT (Ať tady nedělám nový zbytečný komenty xD)): Přidán další díl To je rychlost, co? :D
ostrov, odpovídám: ‚Telefonní seznam. Je v něm tolik postav! Mohl bych
vymýšlet nekonečné množství příběhů.‘“
U. Eco
Souhlasim ... taky si myslim že je to ta kunoichi ...
Komplet moje tvorba - ať už kresby nebo FF příběhy naleznete ... :KLIK ZDE,Na Konoze
Ano ... už to tak bude ... IRIAM má své FA
→ MIX MAXI FÓRUM by Iriam :-*
Btw: hledám ještě někoho, kdo na něm se mnou zapracoval... :P
Welká fanynka -
* Hatake Kakashi93
Šup, šup další díl.... chci vědět, co po něm ten týpek chce
Božíčku Min, já už prostě nevím, jak to popsat, aby to nebylo opakovaný. Oči to přečetly, mozek se zastavil nad tou krásou a srdce si to vyrylo hluboko. Děkuju moc.
Dělej cokoliv, ale dělej to s úsměvem, protože bez toho to prostě nejde.
AAAA Proč až příště ???? No mě klepne !!!! xD
PS: Úžasný díl ... četla jsem to jak jen nejhltavěji sem mohla xD
Komplet moje tvorba - ať už kresby nebo FF příběhy naleznete ... :KLIK ZDE,Na Konoze
Ano ... už to tak bude ... IRIAM má své FA
→ MIX MAXI FÓRUM by Iriam :-*
Btw: hledám ještě někoho, kdo na něm se mnou zapracoval... :P
Welká fanynka -
* Hatake Kakashi93