3. Kniha: 4 Díl - typ C

Druhý den čekali Tai, Daisaku a Katara na mostě přes menší řeku, tekoucí Konohou.
Za chvíli se objevil i Jaden, na kterého čekali.
„Nazdar studenti!“ zazubil se na ně.
„Nazdar!!! Když jsem odcházel, tak si řikal, že mě hned doženeš a je to půl hodiny!!!“ zařval na Jadena vyčítavě Tai.
„Sorry sorry… mamka chtěla ještě s něčim pomoct….“ Pousmál se roztržitě Jaden a podrbal se za hlavou.
„Chmpf!!“ odfrkl si dotčeně Tai a zatvářil se uraženě.
„Takže začneme s dnešním programem, ne?“ řekl Jaden.
„Výborně!! Co budeme dělat??“ rozzářil se hned Tai.
„Takže...první je…“ řekl Jaden a zamyslel se.

„Tohle je fakt hrozný…!!“ zabručel otráveně Tai a zavrávoral.
Trojice geninů stála v potoce s holemi s bodákem na konci a košem v ruce…vybírali odpadky.
„Nechcete nám alespoň pomoct, sensei??!“ řekla prosebně a otráveně Katara.
„Já si tohle užil taky děti. Jen pilně miřte a sbírejte. Procvičíte si tím zápěstí.“ Řekl neutrálně Jaden a sedl si pod strom do stínu.
„To určitě…“ zabručel potichu Daisaku.
Že ho Jaden samozřejmě slyšel nevěděl.
Jaden se zvedl a vytáhl z pouzdra za zády dvě dýky.
Trojice zpozorněla a zadívala se na ty dvě elegantní zbraně s modrošedou a dlouhou čepelí.
„To, jak tu lopotíte, je podobné boji. Musíte ladně švihat rukama a přesně mířit, když se do toho pořádně vžijete…“ řekl Jaden a provedl dýkami nějaké ukázkové kombo.
„…bude se vám mnohem líp zacházet se zbraněmi.“ Dořekl a podíval se odhodlaně a bojovně na trojici.
Ti ho chvíli ohromeně sledovali a pak začali švihat holemi jako o život.
Výborně…trik zabral. Pousmál se Jaden a lehl si zase pod strom.
„Ha!! Už mám o deset plechovek víc jak ty, Daisaku!!“ zasmál se zadýchaně a odhodlaně Tai.
„Nauč se počítat!!“ odvětil stejně Daisaku a začali se přetlačovat o několik posledních plechovek a papírů v potoce.
Katara je sklesle sledovala a myslela si své.

O pár minut později byly konečně hotoví.
„No vidíte! A trénink máte za sebou!!“ usmál se na něj Jaden.
„Komu to šlo líp, sensei Jadene??“ podíval se na něj bojovně a zvědavě Tai.
„Noo…já to teda moc nesledoval.“ Pousmál se roztržitě Jaden.
„To je fuk!! Stejně sem tu poslední dostal první!“ řekl vítězně Tai a založil si pyšně ruce na prsou.
„Asi nevydržíš pár slunečních paprsků Taii. Evidentně máš halucinace.“ Řekl v klidu Daisaku.
„Co si řikal???!!!“ naštval se Tai a začali se propalovat pohledy.
Katara si jenom sklesle povzdechla.
„Klídek vy dva!! Zajdeme si pro další úkoly, takže se chovejte slušně!!“ napomenul je Jaden.
Tai s Daisakem se přestali propalovat svými laserovými pohledy a otočili se každý na jinou stranu.
Kataře se napnul sval na hlavě.
„Už mě s tim pěkně štvete!!!!“ zařvala na ně a vrazila jim pořádnou ránu pěstmi po hlavě.
Daisaku s Taiem vyryli menší brázdu zemí a zůstali v ní sklíčeně ležet.
… Ta holka je nebezpečná …!! Řekl si sklesle a bolestivě Tai.
… Už se s ním před ní nebudu nikdy hádat … Pomyslel si stejně Daisaku.
Jaden to trochu zděšeně sledoval a rozhodl se jít napřed.
Je jí teprve 12 a už je jí tak podobná?.... Pomyslel si a povzdechl si.

Za chvíli stáli v Hokageho kanceláři.
„Á, Tým 1! Už hotovi?“ podíval se na příchozí Naruto a přejel pohledem po dvou geninech s pořádnou boulí na hlavě.
„Eee…Kataro?“ mrkl na svou dceru podezřívavě Naruto.
„…Co je?“ zatvářila se nevině dívka.
Naruto se podíval na Jadena, který jenom souhlasně kývl, a zatvářil se pobaveně.
„Takže jste si přišli pro další misi?“ řekl Naruto.
„Pche! Misi…!“ odfrkl si otráveně Tai.
„Taii!!“ zamračil se na něj káravě Jaden.
„Tohle není žádná mise!! Jak se mám stát silnějším, když se akorát hrabu v odpadcích v potoce??“ řekl na protest Tai.
„Chceš nějakou pořádnou misi?? Něco tvrdýho a nebezpečnýho??“ řekl Naruto a v Jadenovy hrklo.
Tai se rozzářil.
„Tak na to zapomeň!!!!! Teď ses stal geninem a proti zkušeným ninjům bys neměl šanci!!!“ zvýšil hlas Naruto.
„Ale-!“ Chtěl protestovat Tai, ale Jaden ho ze zadu cvrnknul prstem do hlavy.
Tai se za ní chytl a podíval se na svého otce.
„Takže…další věc, co bych vám mohl přidělit…tak co třeba jít prosekat zarostlou zahradu Akademie?“ řekl Naruto, když se zadíval do dokladů.
„Co-???!!!“ vytřeštil oči Tai a chtěl zase něco namítat, ale Jaden ho plácl dlaní po hlavě.
„Už jdou na to.“ Pousmál se na Naruta a zachytil, že se na něj trochu divně podíval.
„Tak jděte!! To zvládnete snad i beze mě, ne?“ řekl svým studentům Jaden.
„Ale-!!“ chtěl zase něco namítat Tai.
„Buď už zticha a pojď!!“ zakryla mu pusu dlaní Katara a odvlekla ho ze dveří.
„Nashledanou sensei a čau tati!!“ zavolala za sebou na Naruta a trojice zmizela za hnědými dveřmi.
Když odešli, Jaden se otočil na Naruta.
„O co jde?“
Naruto zvážněl.
„Menší problém….“
Jaden se zamračil.

Tai se vracel ze sekání zarostlé zahrady domů.
„To je fakt hrozný!!! Místo ninji jsem se stal snad akorát uklízečem a zahradníkem!!“ Zabručel pro sebe.
Došel před svůj dům a vzal za kliku u dveří.
Vešel do předpokoje a zul se.
„Mě se to nelíbí!!“ zaslechl Tai nervózní hlas své matky z obývacího pokoje a zbystřel.
„O nic nejde!! Jde jenom o průzkum!“ zaslechl zase konejšiví hlas svého otce.

„Tenkrát šlo taky jenom o doručení artefaktu a málem jsme přišli všichni o život!!!“ řekla trochu rozčíleně Nami.
„Neboj se!!! Nic se nám nestane, a kdybys ses na to dívala tímhle pohledem stále, tak by jsme ho nemohli pustit na žádnou misi!“ řekl Jaden.
„Já vím…!!! Když-když-.“ Chtěla něco říct Nami a zatvářila se trochu zoufale.
Jaden jí obejmul.
„Klid…budu tam já. Nic se jim nestane!“ Šeptl konejšivě a Nami ho pevně stiskla.
„Promiň…asi se ze mě už stává věčně ustaraná manželka a matka.“ Řekla klidněji Nami a položila si hlavu k němu na rameno.
Jaden se pousmál : „To je normální. Možná bys potřebovala trochu namasírovat….“ Řekl a významně se na ní podíval.
„Jééé, to by bylo opravdu skvělé…“ odtáhla se od něj Nami a spiklenecky se usmála.
„Tak s tim chvilku počkej…než projde Tai do svého pokoje.“ Naklonil se k ní Jaden a špitl jí do ucha.
Nami sebou trhla a otočila se.
„Ahoj zlato.“ Usmála se trochu roztržitě na Taie, co se kradl ke schodům.
„Jo, čau lidi…já si asi půjdu lehnout, ok? Zatím!“ řekl divně Tai a vyběhl rychle schody.
Nami se zatvářila překvapeně.
„Lehnout??? Tak brzo???“ podivila se a podívala se na Jadena.
Buď slyšel náš rozhovor, nebo ta zahrada byla zarostlejší než jsem si myslel…. Zamyslel se Jaden.
„Tak toho využijeme…“ řekl nakonec Jaden a políbil Nami jemně na krk.
„Ale ale…“ usmála se uvolněně Nami a políbila ho.

Tohle byla evidentně chvilka, ve kterou člověka napadne, že jde nevhod!! Povzdychl si Tai, když za sebou nahoře rychle zavřel dveře.
Ale stejně by mě zajímalo, o čem mluvili před tím…. Zamyslel se a dopadl se založenýma rukama za hlavou na postel.
Mamka měla dost ustaraný hlas…a táta říkal něco o průzkumné misi….
Snad zase neodejde!!!? Napadlo Taie a zděšeně se posadil.
…Ne!!! to by neudělal!! Teď už ne, když se vrátil!! A když odejde, tak půjdu s ním!!! Umanul si Tai a zase si lehl.
Je tu ještě spousta jinejch důvodů…. Uklidňoval sám sebe.
Zítra se ho na to zeptám…protože teď tam radši chodit fakt nebudu!! Zašklebil se Tai a usnul.

Druhý den scházel Tai obezřetně schody a nakoukl skrčený do obýváků.
Fajn…alespoň, že neusnuli na gauči, to nevim, jak bych se dostal do kuchyně!! Oddechl si a vydal se do koupelny.
Když přišel do kuchyně, spatřil Nami, jak mu dělá snídani.
„…Čau mami.“ Řekl neutrálně.
„Dobrý ranko synu.“ Usmála se na něj laskavě Nami.
„Táta ještě spí?“ zeptal se Tai.
Nami nejdřív napadlo, jestli tím nenaráží na včerejšek.
„Ne. Někam odešel. Možná ho najdeš někde ve vesnici nebo u Šestého v kanceláři.“ Řekla a podala mu snídani.
„Díky.“ Řekl Tai a zakousl se do rýžové rolky.
„A…můžu se tě na něco zeptat?“ zvážněl trochu Tai.
„Jistě! Co tě trápí?“ řekla Nami a přisedla si k němu.
„Táta zase odejde?“ podíval se na ní Tai takovým trochu smutný pohledem, a plným očekávání.
„Jistě že ne!!Jak jsi na to přišel?“ řekla Nami.
„No…včera jsem vás slyšel, jak se bavíte o nějaké průzkumné misi…“ řekl trochu nejistě Tai.
„Ale né. To jsi špatně pochopil. Neboj se, taťka tu už s námi zůstane na pořád!“ usmála se na něj a rozcuchala mu vlasy.
Tai se pousmál a zvedl se od stolu.
„Tak já se po něm jdu podívat. Zatím!“ zavolal za sebou a zmizel v předsíni pryč z domu.
Stejně mi to vrtá hlavou…. Zamračil se Tai a vyrazil k radnici.
Když přišel k ní, chvilku se zastavil a prohlédl si jí. Byla taková monumentální…
„Koho hledáš?“ ozvalo se za ním.
Tai se otočil a spatřil Jadena.
„Nazdar tati!! Právě tebe!!“ zaradoval se Tai.
„Já tebe taky, mám pro tebe dobrou zprávu.“ Pousmál se na něj tajemně Jaden.
„Fakt?? Jakou???“ vyzvídal hned Tai.
„Máme misi… typu C. Ještě, že jsem na tebe narazil, alespoň tu teď nemusím shánět Kataru s Daisakem. Zajdi za nimi a řekni jim, že se sejdeme ve 4 hodiny u hlavní brány Konohy.“ Řekl Jaden a otočil se k odchodu.
To je typický!!! Zaúkoluje mě a zdrhne!!! Zatvářil se naštvaně Tai.
„A kam jdeš???“ zavolal za Jadenem Tai.
„Pozdravit přítele!“ zavolal přes rameno Jaden a za chvíli zmizel Taiovi z dohledu.
„…Výmluva!!!“ zabručel Tai a odešel sehnat zbylé členy Týmu 1.

Ve 4 hodiny zrovna přicházeli k bráně.
„Konečně něco těžšího!! Sice to bude určitě nuda, když je to jenom Céčko, ale alespoň něco!!“ usmál se vesele Tai na své dva kamarády.
„Asi máš pravdu. Hlavně, že se už nemusíme hrabat v potoce nebo v plevelu!!“ povzdechla si Katara.
Daisaku mlčel.
Najednou zaslechli silnou explozi odněkud před bránou a za chvíli k nim dorazila silná větrná vlna.
„Co to sakra bylo??!!!“ vytřeštil oči Tai a rozeběhl se z brány za zvukem.
„Počkej!!“ zavolal za ním Daisaku a rozeběhl se s Katarou za ním.