Sabaku no Hinata V

Skrze kulaté okno pronikl do místnosti tenký paprsek slunce. Byl tak jasný, že skrze něj byla vidět miniaturní zrníčka prachu.

Dívka, ležící na posteli, se zavrtěla a odvrátila tvář. Ještě ne, ještě chci spát! Zaprosila v duchu a křečovitě sevřela víčka.

Do pokoje vstoupila postarší žena. Hnědé vlasy měla na spáncích již prošedivělé a kolem tmavě modrých očí vrásky. Její kroky vedly jistě, ale tiše k oknu, poté prudce roztáhla závěsy. Ve světlu slunce dívčiny rudé vlasy připomínaly záři ohně. "Nééé!" Zamumlala rozmrzele a zakryla si rukou tvář. "Mami, prosím!" Žadonila. Hnědovlasá žena však neúprosně strhla z dívky pokrývku.

"Už jé poledne, mladá dámo!" Poznamenala. Rezka prudce otevřela své světloučce fialové oči.

"Co-že je?!" Vykřikla nevěřícně.

"Poledne." Odpověděla ji klidně žena. Její dcera nešťastně pohlédla na své bledé dlaně.

"Nestihla jsem to." Zachraptěla. V očích se ji zaleskly slzy. "Zase jsem to nestihla!" Vykřikla zoufale a hřbetem ruky otřela vlhké tváře.

"Ale no tak, Lin!" Snažila se ji uklidnit matka. "Už je z tebe kunoichi, nemůžeš plakat kvůli takovým hloupostem!" Dívka se tmavovlásku zlostně podívala.

"Hloupostem," Zopakovala pohrdavě. Matka se na ni ale povzbudivě usmála.

"Rychle, oblékni se! Ještě to stihneme!" Popohnala ji.

***

Jmenuje se Lin Neini a tenhle rok ji bude jedenáct let. Jedenáct let života, vzpomínek, známostí a také jedenáct let usilovného přemýšlení. Přemýšlení o tom, proč se, ať už dělá cokoliv, nemůže zbavit toho nepříjemného pocitu, že sem nepatří.
Jako velice nadanou - odmaturovala již v devíti letech - ji chce poznat sám kazekage. Říká se, že má stejně tak rudé vlasy jako ona. Třeba si budou rozumět?

"Nezapomeň, nikdy se nezmiňuj o listové, ani o ničem, co s ní má cokoliv společného. je ti to jasné?" Poučovala ji po cestě matka.

"Ale proč?" Zeptal se Lin. Žena si tiše povzdechla.

"Víš, kdysi měl náš kazekage ženu. Byla to krásná a nadaná kunoichi z listové." Začal matka s vysvětlováním. "Byl to rok neskutečného štěstí. Usmíval se na každou stranu. Pak ale jeho žena musela odjet zpět do Konohy a od té doby už ji neviděl. Nevím, co se s ni stalo. Každopádně se před ním o tom raději nezmiňuj, ano?" Dívka mlčky kývla.

Strážní před nimi o krok ustoupili a nechali je projít. Lin se ani nemusela představovat. Díky jejímu talentu ji znala celá písečná. "Kazekage už vás očekává nějakou chvíli." Poznamenal trpce jeden. Dívce trochu zrudly tváře studem. Zaklepala.

"Dále." Ozvalo se unaveně. Lin tedy vstoupila do místnosti. Ruce se ji nervózně třásly.

"Kazekage-sama, omlouvám se za zpoždění!" Vykřikla rychle a sklonila hlavu.

"V pořádku." Uklidnil ji Gaara. Seděl za svým stolem a hleděl na drobnou dívku. Ten její hlas. Byl mu tak povědomý, ale zároveň ho nikdy neslyšel. "Posaď se, Lin."

Dívka ho poslechla a konečně si dovolila na něj pohlédnout. Skutečně! Jeho vlasy měly na chlup stejnou barvu, jako ty její. Překvapení bylo však v jeho tváři. Hleděl na ni jako na zjevení, ale určitě to nebylo vlasama. "S-stalo se něco?" Zeptala se nervózně. Má snad něco na tvář? Bože, to bude trapas!

"Lin, ty ses narodila tady? Ve Větrné zemi?" Vyloudil ze sebe konečně několik slov.

"A-asi ano." Zadrhla se překvapeně dívka. Nemožné! Ty její oči! Přísahal by, že s takovýma očima se rodí jen v klanu Hyuuga!

Trochu jsem přeskočila v ději, tak snad vám dojde všechno co má. Co se stalo s Hinatou se ještě dozvíte