Kroniky Vzduchu Shippuuden:Díl 2-Temnota...

Nami strnule stála a sledovala ty dvě postavy ve dveřích.
Jedna z nich zvedla lehce hlavu a slamák jí přestal zakrývat obličej.
Nami ztuhla ještě víc a v očích se jí objevil strach.
„…Ty-!“ řekla strnule.
Sledoval jí muž s bílými vlasy….v očích se mu zračila temnota a smrt.
„Jak se má Jaden?“ řekl Sakirou.
Nami se zamračila a vzpamatovala se.
„Kde je má jednotka?!!“ řekla už odhodlaně.
„Co myslíš?“ řekl lhostejně Sakirou.
„Ty parchante!!!“ řekla Nami a ústa se jí zkřivila do nenávistivého úšklebku.
„Co tu chcete??!!! Proč jste zabili všechny ty lidi??!!!“ zařvala na ně Nami.
Sakirou nehnul ani brvou.
„Já ti rozvážu jazyk!!! Živel voda: Jutsu vodního dračího šlehu!!!“ zvolala Nami po několika pečetích a z její nádoby za pasem se vyhrnulo obrovské množství vody, ztvarovalo se do podoby draka a vrhlo se prudce proti dvojici ve dveřích.
Ninjové mrštně uskočili a drak zničil předek chrámu a rozmetal ho po okolí.
„Jen chvilku počkej, Sasori.“ Řekl Sakirou směrem ke svému společníkovy.
„Je to nutné?“ zabručel Sasori. „Nesnáším čekání!“.
Ale Sakirou mu neodpověděl.
Nami rychle vyskočila na prostranství před Chrámem a udělala další pečetě.
Kolem ní se vytvořil dlouhý levitující půlkruh vody.
„Jutsu Ledových tesáků!!“ řekla Nami, kruh vody se rozdělil na několik dlouhých úzkých dílků a ty ztvrdly na led.
Nami mávla rukou do strany a ty střepy se vrhly proti Sakirovy.
Ale těsně před ním je rychlým švihnutím rozsekl na malé kousíčky zase ten jeho podivný meč.
Ty kousky nedopadly na zem, ale zůstali se vznášet ve vzduchu před ním.
Nami se zarazila.
Sakirou zvedl ruku před sebe, ty kousky se zašpičatěli a vrhli se zpět na Nami.
Nami sebou trochu trhla a udělala rychle pár pečetí.
Kolem ní se zvedla vodní ochranná bariéra, do které se kousky neškodně zarazily.

Dveře do kanceláře Páté se rozletěli.
Tsunade a Sakura, která tam s ní zrovna něco probírala, se rychle otočili na příchozího.
Ve dveřích stál zadýchaný Jaden a měl ustaraný a zoufalý výraz.
„Nami je v nebezpečí!!! Potřebuju rychle medika a Hira!!! Musíte mě za ní hned poslat, jinak přijdeme pozdě!!!“ vychrlil ze sebe naléhavě Jaden.
Sakura s Tsunade ztuhly.
„Cože??!!!“ vyjekla Sakura.
„Počkej počkej!!! Uklidni se Jadene a vysvětli mi to v klidu!“ řekla vážně Tsunade a zadívala se na Jadena.
„Na to není čas!!! Ti pocestní o kterých se píše ve včerejší zprávě jsou Akatsuki!!! Ty Nami nemůže zvládnout!!! Jestli jí rychle nepomůžeme tak jí zabijou!!!!“ zařval Jaden.
„Cože???!!!!“ opřela se zděšeně Tsunade o stůl.
„Jsi si jistý??!!“
„Jsem!!! Prosím Pátá, musíte mě za ní poslat!!!“ naléhal Jaden.
Tsunade se uklidnila a posadila se.
„Tak dobře! Sakuro, půjdeš s nimi!! Můžete vyrazit ihned!!“ souhlasila Tsunade a podívala se na Sakuru.
„A-ano!!“ kývla ještě zděšeně Sakura a vrhla se za Jadenem, který tam už nebyl, ze dveří.
Běželi vedle sebe k archivu Stopařů. Tam by Hiro teď měl být.
„Jak to víš??“ zeptala se Sakura zadýchaně Jadena, zatím co běželi.
„Včera jsem se díval na zprávu z Chrámu ohně! Podle těch útržkovitých informaci, co tam byly jsem to pochopil….A bojím se, že tam bude i Sakirou….Protože minule šel po tom artefaktu s informacemi o Ocasích démonech. A ve zprávě se o nich píše taky!!“ odpověděl rychle Jaden.
Sakura polkla. Nami byla její nejlepší kamarádka. Měla o ní stejný strach jako Jaden.

Za chvíli se už všichni tři hnali lesem, směrem ke Chrámu ohně.
Skákali z větve na větev, jako by se snažili předběhnout smrt.
Chýlilo se k večeru. Normálně by tam byly asi až zítra, ale tou rychlostí, co běželi by tam mohli být ještě dnes.
Jadena začínaly pálit plíce, ale nevnímal to, nevnímal skoro ani les, kolem sebe.
Vnímal jenom to nebezpečí, v jakém se nejspíš Nami nacházela.
A na mysl mu vytanula opět ta slova….
Jednou…jednou se vrátím a vezmu ti všechno, co máš, pokud to nedokážeš ochránit…!!!!
Jaden se zamračil.
Vydrž Nami!!!....Nesmíš mi umřít!!!

„Justu Vodních klonů!!“ zvolala Nami a kolem ní se vytvořilo z vody 10 jejích kopií.
Klony se hned vrhly s kunaiem na Sakira.
Několik prvních zničil jeho meč a zbylé zase hliněná vlna, co na ně poslal Sakirou. Jediným pohybem ruky.
Nami mezitím vrhla letmý pohled na jeho společníka. Ten stál opodál a celé to sledoval. Nevypadal, že by se chtěl přidat.
Nami se otočila zpět na Sakira a udělala zase několik pečetí: „Jutsu Ledového Vězení!!“
Tam, kde před chvílí stál Sakirou ze země vyrazilo několik ledových krystalů a zmrazilo okolí na led.
„Kde je??!!!!“ vyvalila zaskočeně oči Nami a začala se rozhlížet.
Najednou si všimla pod sebou trochu většího stínu a rychle se podívala nad sebe.
Nad ní se vznášel kužel ze země, špičkou dolů a vrhl se na ní.
Nami rychle uskočila do předu, když kužel narazil do země. Odhodila jí tlaková vlna a kužel vyhloubil v zemi kráter.
Nami se chtěla rychle zvednout, ale nad ní se objevilo několik větví, také na koncích zaostřených, a vrhlo se na ní.
Nami se trochu lekla, ale pak se soustředila a koncentrovala chakru do rukou.
Kolem dlaní jí začala vířit chakra a když se ty větve vrhli dolů, všechny je rozdrtila švihnutím rukou. Použila chakrový skalpel.
Nami se odrazila a narovnala se zpět na nohy.
Ale hned na to se jí kolem nohou obalilo trochu hlíny a přichytilo k zemi.
Nami zděšeně zjistila že se nemůže hnout z místa.
Před ní se objevil Sakirou.
Zvedl před sebe ruce, několik stromů za ním se vytrhlo ze země, jakoby sama se z nich sloupla kůra a kořeny se zformovali do špiček.
Sakirou svěsil ruce a dřevěné oštěpy se vrhli na Nami.
„Živel voda: Jutsu Ledové zdi!!“ řekla Nami, udělala rychle několik pečetí a kolem ní se vytvořila vodní bariéra, která následně ztvrdla na led.
Stromy do ní neškodně narazili, nic se nestalo, akorát led na několika místech praskl.
Zatraceně!! Co mám dělat??? Ještě jsem ho ani nezranila a sotva se zvládám bránit jeho útokům!! Jsou moc rychlé…!!! Zatnula zuby Nami.
Najednou se před ní v ledové zdi udělala menší dírka. A tou dovnitř vlétl další, ale malí a hubený oštěp.
Nami nestihla nic udělat, oštěp jí proletěl bokem a prorazil ledovou bariéru za ní.
Nami zasténala a klesla na kolena. Chytla se bolestivě za bok a bariéra kolem ní se rozpadla.
Sakirou stál tam co před tím. Díval se na ní svým lhostejným a temným pohledem.
„Čekal jsem trochu víc…“ řekl a zvedl obě ruce k nebi.
Ze země se začali trhat kusy hlíny a levitovat ve vzduchu.
Sakirou udělal nějaký pohyb levou rukou a z té hlíny se ztvarovaly dýky….stovky dýk!
Sakirou dál hýbl lehce jedním prstem a pod Naminima botama ze země vyrazily dva hliněné kůly a propíchli jí chodidla.
Nami bolestivě zařvala.
Sakirou se pousmál a švihl rukama před sebe.
Nami se rozšířily panenky zděšením.
Všechny ty dýky…se vrhly na ní.

Jaden sebou trochu trhl.
Něco se stalo!!!!
„Dělejte!!!“ zavolal za sebe na Sakuru a Hira, ale najednou ztuhl a zastavil se na jedné větvi.
Sakura s Hirem doskočili o pár větví před ním.
„Co se stalo??!!!“ zavolala na něj Sakura.
Jaden se ani nehnul, třásli se mu ruce, ale najednou se zahleděl před sebe. Měl v obličeji zoufalství.
„…Ne…!!! To nemůže být ona…!!!!“ řekl divně.
Najednou se vzpamatoval a vrhl se prudkou rychlostí dopředu.
Prosvištěl kolem Sakury s Hirem a za ním vlna větru.
Sakura se za ním zaskočeně podívala a rychle se rozeběhla za ním. Hiro jí okamžitě následoval.
Jaden se hnal obrovskou rychlostí lesem, asi 20krát rychleji než normálně.
Ani si nevšiml kouře, vycházejícího z vesnice o kus dál.
Zpomalil a vyskočil z lesa na prostranství před chrámem.
A na vteřinu se mu zastavilo srdce.
Prostředí bylo doslova rozmetané po okolí.
Předek chrámu byl zničený a na pár místech kolem hořelo.
Byla půlnoc a bylo vidět jenom díky měsíci a ohňům kolem.
A o kus dál…na širokém a velkém stromě….bylo to na co se Jaden tak zděšeně díval.
V kmeni toho stromu bylo zabodáno několik hliněných dýk….a dvě z nich tam byly zabodnuté ještě do něčeho, do Naminých dlaní, za které tam vysela asi půl metru nad zemí.
„N-Nami….“ Řekl mrtvě Jaden.
Nami měla na mnoha místech potrhané oblečení a pod nimi rány, z kterých krvácela.
Měla zabodnuté dýky v rameni, stehně a lýtku, dvě ve dlaních, kterými byla připíchnutá ke stromu a dvě v pravé straně těla.
S pusy jí tekla krev. Měla zavřené oči a od krve slepené vlasy.
Jadenovy ztekl po tvářích proud slz.
„Nami!!!!“ zařval na ní zoufale a rozeběhl se k ní.
Vytrhl ze stromu ty dvě dýky, za které vysela, a Nami mu spadla bezvládně do náruče.
„Nami!!!! Nami!!!! Slyšíš mě??!!! Řekni něco!!!!“ volal na ní zoufale Jaden a doufal, že se jí zvednou víčka.
Nakonec je Nami pomalu pootevřela.
„…ahoj…“ řekla potichu a vykašlala krev.
Jadenovy se na moment roztáhl na mokrých tvářích úsměv.
„Za chvíli je tu Sakura!!! Vydrž!!! Ty nesmíš umřít, slyšíš???!!!!“
A vskutku. Za chvíli tam dorazili Hiro a Sakura.
Nejdřív ztuhly, když uviděli tu spoušť kolem, ale pak si všimli Jadena, klečícího na zemi a rozeběhli se k němu.
„Jadene!!! Co se-!!“ chtěla se ho zeptat Sakura, ale pak si všimla Nami a zděšeně se zastavila.
Hiro jí doběhl, už tušil co se stalo a snažil se zachovat pevnou tvář.
Sakura se rychle vzpamatovala a klekla si k Jadenovy, objímajícího Nami.
„Rychle, polož jí sem!!“ zavelela Sakura a sáhla za sebe do tašky za pasem pro nějaké vybavení.
Jaden Nami opatrně položil na zem před Sakuru, ta jí vyndala ty dýky a přejela rukama nad tělem.
Sakuře se rozšířili oči.
„Má mnoho vážných zranění…“ řekla potichu.
„Sakuro!!!! Musíš jí zachránit!! Cokoli, co jí pomůže!!!“ naléhal Jaden a z očí mu tekl proud slz.
Sakura Nami něco píchla injekcí a začala jí léčit rány.
Rány přestali krvácet, ale Sakura se zamračila.
Namin obličej byl takový klidný… jakoby spala.
Najednou opět pomalu otevřela oči a podívala se na Jadena.
„…Promiň, zakopla jsem….“ Pokusila se pousmát.
Jaden se taky pousmál, ale nevydrželo mu to ani vteřinu.
„Zase jsem zklamal…Jsem totálně na nic!!!“ zaklel Jaden.
„…Nezklamal Jadene…prosím tě…nepokoušej se…něco dělat…!!“ řekla potichu Nami.
Jadenův obličej ztvrdl.
„Byl to on…že jo…“
Nami ho nešťastně a prosebně sledovala svýma krásnýma očima, ale ty pomalu ztráceli svůj lesk.
Jaden se zamračil, naklonil se k ní a políbil jí na čelo.
„Miluju tě!! Strašně tě miluju!!!“ zašeptal jí do vlasů.
„…Já tebe taky…prosím tě…žij!!!“ řekla z posledních sil Nami a zavřela oči.
„Nemá puls!! Sakra Nami, nevzdávej to!!!“ zaklela Sakura, po tvářích jí tekly slzy a soustředila se na léčení jak nejvíc mohla.
Ale nic se nezměnilo.
Jaden hořce zavřel oči a stiskl bezvládnou Nami v objetí.
Po chvilce mu přestali téct slzy a otevřel oči.
Objevila se kolem něj taková divná aura.
Sakura se ještě pokoušela Nami, nějak oživit, ale ať zkusila cokoli, nepomohlo to.
Ležela bez hnutí na zemi, měla ruce podél těla, zavřené oči a spící výraz…věčně spící.
Byla mrtvá…
Nami….přesně tomuhle jsem chtěl ze všeho nejvíc zabránit…tohle jsem si slíbil, že nikdy nepřipustím….ale teď…….Teď mě vzal i tebe!!!!!
Jaden se narovnal a otočil se na Hira
Hiro se na něj podíval a vytřeštil oči.
Jadenovy duhovky byly černé jako popel.
„Hiro…postarej se tu o to!!“ řekl Jaden.
„Jadene…!! Co chceš dělat?“ dostal ze sebe Hiro.
„Cítím je….nedaleko odsud…“ řekl Jaden a zadíval se do nočního nebe.
Měl divně podbarvený hlas….tak temně a nemilosrdně.
Potom se podíval na Nami, ležící na zemi a Sakuru, klečící nad ní a stále ještě se snažící…
Sakura zvedla hlavu a podívala se uplakanýma očima na Jadena.
Při pohledu do jeho očí se jí chopila hrůza.
Jaden měl v obličeji tak chladný výraz…
Pak se otočil a jedním silným skokem zmizel z palouku.
Jadene…co se to s tebou děje?? Přemýšlela Sakura a podívala se zpět na Nami.
Ještě mám jednu možnost!!! A ta musí vyjít!!! Zamračila se Sakura a udělala několik pečetí.
Pak dala zpět ruce na Nami a zatnula zuby soustředěním a bolestí.
„No tak…!!!“
Hiro se ještě chvíli díval směrem, kam Jaden zmizel a pak se otočil na Sakuru.
Najednou se Nami nadechla.
„Vrací se!!!!“ vykřikla najednou Sakura a na tváři se jí roztáhl úsměv.
Hiro se rozzářil a klekl si k ní.
Sakura byla hodně bledá a vypadala dost vyčerpaně. Z prstů jí tekla krev.
„Rychle jí musíme dostat do nemocnice!!!“ řekla Sakura.
Hiro vzal Nami do náruče a otočil se na Sakuru : „A co ty?“
„Na mě kašli!!! Musíš pomoct Nami!!! Dělej!!!“ zakřičela na něj rozhodně Sakura a Hiro po chvilce kývl a zmizel.
Sakura se postavila a podívala se do lesa, ve kterém zmizel Jaden.
Sáhla do své tašky, vytáhla jednu červenou pilulku a spolkla ji.
Prosím tě…!!! Ne i ty Jadene…!!! Semkla rty Sakura a vzpomněla si na Sasukeho.
Zamračila se, utřela si slzy, vyskočila na nejbližší větev a byla pryč.