Romantika

Kakashi si jednou rukou povytáhl čelenku se znakem Konohy a na všechny už se koukal jeho rudý Sharingan.
„Kdo jsi? udiveně koukal Doragon.
„Já jsem Kakashi Hatake z Listové. Ale kdo jsi vlastně ty? Vypadá to, že jediný kdo tě tu zná je Naruto. Z neznámého a jistě zvláštního důvodu.“
„Já jsem přeci Doragon Takumashii! Majitel a milovník draka Ketsueki. Kolikrát to mám ještě opakovat?“ rozzuřeně vykřikl Doragon.
Tím očividně vyrušil Kakashiho ze čtení. Pozvedl hlavu od knihy a nevinně se zeptal:

Upřela svůj zamilovaný pohled do jeho tmavých, ale něžných očí a usmála se na něj.
„Kakashi, ty víš jak tě miluji. Já tě nikdy neopustím! Obětuji pro tebe svůj život!“
„Rin, jsi skvělá dívka. Mé srdce po tobě prahne, mé oči touží tě vždy znovu spatřit, má duše je bez tebe osamocená! Nemůžu žít bez tvých něžných doteků! A proto ti chci dát tohle.“
Dívka na něj nevěřícně pohlédla a chlapec jí podal malou lesklou krabičku.
Uvnitř byl diamantový přívěsek ve tvaru srdce.

Když se Hinata vzbudila, okamžitě zrudla, protože ležela na Narutově hrudi. Ještě že spí, pomyslela si Hinata. Zatím Naruta nechtěla vzbudit, tak opatrně vylezla ze stanu a šla připravit snídani. Po chvíli se probudil i Naruto, kterého vytáhla ze stanu jakási skvělá vůně.
Pak mu pohled padl na Hinatu, jak servíruje a malý stolek dvě misky Ramenu a Naruto začal pomau slintat. (Hold, některé věci se prostě nezměnily)

Anko tam stála a dívala se, jak slunce pomalu vychází. Bylo ještě chladno, ale to jí nijak nevadilo. Každé ráno tu stála, aby mohla s úsměvem přivítat nový den.
Při tomto krásném okamžiku nikdy na nic nemyslela. Jen si vychutnávala tu krásu. Opřela se o zábradlí a všechny problémy s každodením životem ninji hodila za hlavu.
Kousek od ní se ozvaly kroky. Anko se ohlédla a spatřila Shikamara. Šel k ní. Pomalu a ruce v kapsách.
"Ahoj," pozdravil jí.
"Ahoj, Shikamaru, co ty tady děláš?" zeptala se.

„Konan!“ křikl Rogen. Postavil se na nohy, doběhl k ní. Všichni rázem zmizeli. Tohle nemělo cenu … navíc co potřebovali zjistit, zjistili.
Nano pomalu opouštěla mocná síla.
„Alespoň, že tak. Přeci jenom se to podařilo, alespoň z části.“ Zatmělo se jí před očima a ona upadla. Paao si stihl lehnout pod ní, aby nedopadla na tvrdou zem…………………………….

Už asi tři dlouhé měsíce a žádná mise. Skoro všichni Shinobi úplně ztratili fyzickou kondici. Proto Tsunade, pátá Hokage, vyhlásila, ninjové budou vysláni na jeden týden pryč z vesnice, aby zase dosáhli skvělé kondice. Ninjové byli rozděleni po dvou a Hinata skončila s Narutem.

Naruto stál před bránou do Konohy a čekal, až se objeví Hinata. Asi po deseti minutách se konečně přiřítila, celá rudá a udýchaná.
,,Naruto-kun… promiň, že jdu pozdě, zaspala jsem,“ řekla na vysvětlenou Hinata.

„Cože???!“ Kibovi se zjevil na tváři ustaraný výraz, který ostatní překvapil.
„Kankurou sežeň schopný ninji jdeme za nimi !!!“ zařvala Temari.
Po chvíli se vydali všichni z Konohy už vyléčení s posilou, Temari, Kankurou a pár ninjama za Kazekagem, mladou dívkou a zločineckou organizací Akatsuki …………………………..

Mladá dívka se schovávala mezi stromy, pozorovala muže, jenž by mohl o životě vyprávět dlouhé hodiny a přece by nedokázal vyložit vše, co prožil. Sledovala ho s přízní a odhodláním říct mu, co skrývala v srdci. Měla na sobě tmavozelené šaty s několika spodními suknicemi. Nenosila s sebou žádnou tašku se zbraněmi, možná ani nebyla ninja. Bylo zvláštní, kolik vzpomínek může vyvolat pohled na jediného muže stále sedícího na jednom místě…

V šere noci sa pred lesom mihol tieň.
,,Bola to ona?" pýtal sa sám seba, ale na tú otázku nepoznal odpoveď.
Toľko krát sa to už spýtal noci, ale odpoveďou bola iba ozvena stále opakujúca jeho otázku.
,,Tiež cítiš to, čo ja?" pýtal sa tej, na ktorú každú noc myslí.
Zadíval sa na mesiac...
Spomínal si na tie noci...
Noci, keď boli spolu...
Nechcel si na to spomínať. Spomienky prinášajú bolesť. Bolesť z toho, že už nikdy nebudú spolu...

Nikdy jsem nedokázala nic pořádného...
Nikdy mě nebylo moc vidět...
Nikdy jsem toho moc nevěděla...
Nikdy jsem nebyla moc silná...
Nikdy jsem nebyla moc krásná...
Nikdy jsem nebyla moc milována...
Nikdy jsem nebyla moc důležitá...
Nikdy jsem nebyla dost...já vlastně nikdy, pořádně nebyla...jako kdybych neexistovala, alespoň v mých očích...

Ale, nedávno se stalo něco, co převrátilo celý můj život naruby...stal se mi někdo...a já se stala jemu.

Existuje nádej?

Začalo svitať. Nespala ešte ani 2 hodiny a už sa začala chystať na pokračovanie cesty. Sasuke nespal vôbec. Mal pocit, že na neho môže niekto zaútočiť, keď je takto vystavený na voľnom priestranstve. V skutočnosti si len nechcel pripustiť, že mu na Hinate záleží a nechce aby sa jej niečo stalo... Hinata pomaly otvorila stan, v ktorom spala. Hneď ako vyšla tak sa natiahla, tak ako bolo jej zvykom. Otvorila oči a keď uvidela Sasukeho udivený výraz tak sa jej nálada zmenila znovu na uštipačnú.

Sakura to už dlho odkladala, no vyhnúť sa Tsunadiným požiadavkam sa jednoducho nedalo. Rozhodla sa, že tam pôjde dnes. Noc bola tichá a teplá, vlastne taká, ako ostatné dni. No práve dnes ju to do Lesa Smrti ťahalo. Mala zvláštny pocit a pre istotu sa vyzbrojila kunaimi a shurikenmi, aj keď obdobie mieru trvalo už viac ako rok, človek nikdy nevie.
Tsunade už pred mesiacmi Sakuru poverila úlohou, požiadala ju, aby v Lese nazbierala liečivé byliny. Sakura si vložila knihu s opisom bylín do tašky a tú si prehodila cez plece.

Ahoj lidičky No takže dnes je tu jedna z další řady pokračování této ochablé povídky No ale naštěstí né pro všechny, takže pokračuje dál, a bude mít ještě ..... no tak to kdybych věděla kolik dílů protože sem sknčila u 13. dílu, takže dnes nebo zítra musím honem psát Ale jednu věc vím, a to že těch dílů bude klem 20. určitě Je tam ještě dost zápletek.

12. díl Odhalení záhadného muže

Shikamaru nechápavě koukal do očí své ženy neženy, nevěděl co si o tom má myslet, buď má Temari dvojníka anebo.......není žádné anebo, neměl žádný důvod, jak si odůvodnit to co se teď dělo. Z hospody vypadl co nejdřív a procházel se po čerstvém vzduchu, přemýšlel a rozhodl se do hospody vrátit. Přišel k pultu, kde stála „Temari“
„Ahoj.“ oslovil ji.
„Ehm, ahoj, to si zase ty?“ otočila se na něj a hodila vražedný pohled. Musí to být ona, prostě musí, nikdo neumí házet tak sexy vražedné pohledy. Pomyslel si.

Léto… krásné období…. Všude teplo, čerství vzduch a klid.
Konoha byla klidná… Žádné nebezpečí jí dnes neohrožovalo. Nikde žádný ANBU, který by musel dnes nasazovat život za svou vesnici.

Na jednom kopci před Konohou, porostlém stromy stála postava v tmavošedém plášti.
Byl to vysoký muž s tmavě blonďatými vlasy, které mu cuchal letní vánek a který zároveň šustil listím okolních stromů.
Muž se zadíval na vesnici, rozkládající se před ním.
Na tváři se mu roztáhl úsměv.
Konoho…. Jsem zpět!

Kap. Kap. Třpytivé kapky dopadaly pravidelně na chodník, aby se roztříštily na spoustu kousků a znovu splynuly. Koloběh…
Některé kapky však dopadaly i na lidi, bloudící po ulicích. Svůj cíl si našly i kapky, které se objevovaly nad Zvučnou vesnicí. Byl jím černovlasý, černooký chlapec se zasmušilým výrazem.
Sasuke pozvednul ruku a nechal na ní dopadat jemný déšť. Obloha zase pláče… Pro koho? S povzdechnutím zvedl hlavu a zadíval se na šedivá, těžká mračna. Kdo mi dá odpověd?

Ležel tam, v kaluži krve, mezi svými nepřáteli. Čekal. Čekal a pomalu umíral. Už se nemohl ani hýbat, jak ho bolest ochromila. Jeho plášť byl zašpiněný. A přesto se usmíval. Vše, co si v životě přál, se mu splnilo. Jeho život byl sice krátký, ale na tom nesejde.
"Naruto! Jsi v pořádku?" K ležícímu chlapci přiběhla růžovlasá dívka. V očích se jí leskly slzy.
"Vydrž, Naruto, posily už tu za chvilku budou." Naruto se na ni usmál.

Další moje slátanina výplodu mé fantazie je na světě Tak snad, no nevim.......snad se bude líbit

11. díl Záhadný neznámý

Naruto už jen s hlubokým povzdechnutím pohlédl před sebe, a jen tiše šeptnul : „Sakuro…..kde jenom jsi“

V hlubokém lese se v tu samou chvíli ocitla dívka s růžovými vlasy, v jednom hluboko zastrčeném krásném domě. Obýval ho ten muž, který ji odnesl z místa boje.

Kap. Kap. Kap. Nemůže to blbý kapání přestat? Kap. Kap…. Haruna se naštvaně probudila. Zdál se jí sen…. , že zachránila svého bratra a…. kde to je? Otevřela oči a zaostřila zrak. Byla opravdu ve skrýši své matky a jejího bratra. Podívala se před sebe. Itachi….

Když už pomalu ale jistě mizel otok na Narutově levé tváři a on se konečně přestal tvářit ublíženě, zeptala se ho Sakura:
„Naruto, kam to vlastně jdeme? Neříkal jsi před chvílí, že půjdeme hned teď za mistrem Tsunade?“
„Nejdřív jdeme pro Saie,“ odpověděl klidně a přirozeně Naruto.
Sakura se na něj zkoumavě zahleděla. Naruto vycítil její myšlenky, ale nedal na sobě vůbec nic znát. Šel dál, a jako by nic odpověděl jednoduše na její nevyřčenou otázku: