Romantika
Nano vs. Rogen ; Unáhlené chování Gaary ...
„Sundej si tu kapucu … já už jsem tě viděl.“ Pravil tajemným, ale přesto chladnokrevným hlasem.
/Je to tu … přesně to, co jsem nechtěla./ pomyslela si Nano a naštvaně odhodila plášť.
Zjevila se její přenádherně tvarovaná postava v bojovném elegantním a přesto drsném oblečením.
Bolo obyčajné letné poobedie. Vietor si pohrával s Kibovými hnedými vlasmi. Spokojne ležal na lúke, kde nechal Akamara neviazane pohybovať. V poslednej dobe na toto miesto chodieval často – upokojovalo ho. Z jeho myšlienok ho však vytrhol jeho zvierací priateľ, ktorý naznačoval oslintaným polenom, ktoré na Kibu zhodil, že sa chce hrať.
,,Teraz nie, Akamaru!“ zavrčal nevrlo Kiba. Akamaru –pretože Kibove občasné nálady dobre poznal- sa stiahol na obranu a smutne zakňučal.
Byl jsi má láska na pohled prvý,
tak trochu nešťastný, tak trochu drzý.
Koukala jsem na tebe, schovaná ve stínu,
každý den otrhala nejednu květinu..
Má mě rád?
nemá mě rád?
Nemá...nebo snad ano?
Každý den se srdce mé ptalo...
Ptalo se na otázku,
na otázku ze sna,
kde stará Hinata zesla,
a ta nová k nebi se vznesla.
Ta nová nechává stíny za zády,
neřeší velbloudy, natož komáry...
Nebojí se dát najevo své city,
a jako ty, a jako slunce svítí.
Konečně by jsi mě viděl,
konečně bys o mě věděl.
POKRAČOVÁNÍ JE TU !!! Akatsuki na scéně už podruhé !!! | 13.Díl |
Zaujali své pozice a vyčkávali.
Viděli přibližující se postavy v černých pláštích s červenými obláčky. Uviděli šest postav. Než se nadáli, ozval se obrovský výbuch. Hlavní brána byla zasažena. Překročili stráže a v mžiku se ocitli na kraji vesnice. Boj začal ……………………………………………… .
Ninjové z vesnice bojují jako o život. Je jim jedno, že je masakrují. Svojí
No a je tu ten dnešní vám slíbený díleček 
No, tak snad se vám bude líbit
10. díl Nepoctivý souboj
Sasuke se na ni díval doslova výsměšným pohledem a jen řekl: „Snad na mně nechceš použit holou sílu. To bych se moc nepobavil, když by to bylo tak rychle u konce.“
Když Gaara konečně přestal, dal jí pusu do vlasů a ještě víc ji k sobě přivinul.
32. kapitola: Džungarák versus plyšák
,,…Ukážeš mi toho křečka?“ zeptala se Temari. Shikamaru na ni trochu nechápavě pohlédl a namítl:
,,Jen křečka?“
,,…To byla sranda…“ pousmála se Temari.
,,Jediný, v co teď doufám je, že tě neslyšela Hedanna, ale pochybuju,“ zamumlal Shikamaru.
,,Tak ať, ona není žádná slepice!“ hájila Temari.
,,OK, to musím uznat,“ přiznal Shikamaru. ,,Takže… Potom u mě.“
,,Já taky ne,“ přisvědčil Naruto.
31. kapitola: Že by zase někdy lyžák?
,,Sakuro, nechceš přijít?“ zeptal se Gaara, když odcházeli od Naruta. Samozřejmě myslel menší pronajatý byt. Po dobu přítomnosti v Konoze si on i jeho sourozenci museli najít nějaké bydlení (každý svoje).
Sakura se na něj překvapeně podívala, ale pak řekla: ,,dobře, jsem zvědavá…“
Pak se všichni rozešli.
30. kapitola: Ještě umět chodit
Hinata opravdu byla za pár minut zpátky, jen si nesla tašku s tím nejnutnějším. Nebyla si totiž jistá, jak dlouho tu bude.
,,Nedivili se vaši, kam že jdeš?“ zeptal se Naruto.
,,Neji slíbil, že jim to vysvětlí,“ odpověděla.
,,A co tu budeme dělat?“ pokračoval a výjimečně nemyslel na sázku.
,,Tak já bych tu měla být proto, že bys s tím neměl hýbat,“ řekla.
,,To znamená…?“ zeptal se Naruto.
,,Vaření, uklízení… společnost…“ vypočítávala Hinata na prstech.
Krok číslo 2: Zabijte mu nejlepšího kandidáta na nový tělo a zároveň nejlepšího exota a to pomocí kekkei genkai, kterou sám Oroxicht stvořil!
Loudám se ulicemi Konohy a přemýšlím. Ještě nikdy jsem neměla v hlavě takový zmatek. Jsem šťastná, protože už je ze mě ninja, ale naopak nešťastná, když pomyslím na pitomej klon, na Itachiho smrt, na Nejiho...
Najednou do někoho vrazím.
"Promiňte," omlouvám se když v tom pohlédnu do známého obličeje...
"Neko...?"
Stretnutia...
Ahoooj, takž tady pro vás mám krátkou jednorázovečku. Doufám, že se bude líbit :)
*****
„Máš vůbec ještě sílu?“ zeptala se ho a koukala se na velký měsíc, který právě zacházel za mrak.
„Sílu na co?“ zeptal se nechápavě a poslouchal korunu stromu, pod kterým právě seděli.
„Sílu na to, abys riskoval život za sny jiných, proč si neplníš své sny?“ zeptala se ho a na tvář jí dopadla kapka deště. Nebo to snad byla slza? Ne, začínalo pršet. Měla ráda déšť.
Pomoc je na cestě !!!
Díl 12.
Za chvíli přešli poušť a stanuli před branami Písečné Vesnice. Tam už je čekali stráže, Temari, sám Kazekage a jeho bratr …………………………………………….. .
Došli až k nim.
„Vítejte …“ přivítal je Gazda. Podali si ruce. Jako poslední podávala ruku Nano.
Trošku smutnější romantika s velmi neobvyklou postavou.
Po své oblíbené cestě u Konohy běžel starý muž. Každé ráno, den co den, už přes 50 let trénoval a poslední dobou u toho i vzpomínal. Kdysi měl dva sny. Sny, na jejíž splnění vynakládal veškerou svou sílu. S úsměvem vzpomínal na okamžik, kdy se mu splnil první.
Lidičky, je to smutné ale je to tak. Tahle povídka právě končí. Chtěla bych vám poděkovat za to, že jste u ní vydrželi tak dlouho a dokonce se vám i líbila! Ten to závěrečný díl je extra dlouhý (5 A4)Musím se pochlubit!
Jinak doufám, že mi tu necháte aspoň malý komentík a ještě jednou díky, že jste to s mým hrozným psaním vydrželi (no jo sebekritika)! 
Sny a naděje zanikají ale po nich se objevují nové a lepší!
A tady je pro vás, mé věrné čtenáře, 9. dílek Tak si to užijte
9. díl Sasuke se objevil a útočí
Odchody...
Naruto sedel vedľa dievčaťa na lavičke. Bolo krásne jesenné poobedie, no kvety Sakury boli ružové ako na jar. Bolo to presne na tom istom mieste, kde ich Sasuke zradil... Spomienky na to však boli zabudnuté. Sakura z nenazdania vstala z lavičky a zadívala sa smerom k oblohe. Síce ju nevidela, ale vyzeralo to, akoby presne všetko videla do najmenších detailov. Naruto, akoby jej čítal myšlienky, vstal vedľa nej a povedal
-.-'
Super, jsem totální blázen <.<
Jestli to ze začátku stálo alespoň za zlámanou grešli, tak tím koncem sem to total zazdila >.>
Když mě políbíš, splní se můj sen,
Když mě políbíš, změní se noc v den,
Když mě políbíš, přestane pro nás existovat svět,
Když mě políbíš, bude to chutnat jako med,
Když mě políbíš, poznáš jaké to je,
Když mě políbíš, tvé srdce zapěje,
Tak už odhoď stud
A pojď na mou hruď! >.>
Tak tohle je první díl mé povídky...a když se bude líbit (o čemž silně pochybuju) tak můžu napsat pokráčka...mwuhehe xD
Když Sasuke viděl Sakuru po 4 letech (takže jí tu je 19), tak nemohl uvěřit svým očím. Sakura ho úplně okouzlila, když jí viděl v tom kráteru. Zavolal na ni.
,,Sakuro?!"
Sakura mezitím koukala na Saie, kterého držela pod krkem. Když uslyšela svoje jméno otočila hlavu a zvedla ji do výšky, srdce se ji rozbušilo, věděla, že ten hlas zná. Když se podívala nahoru, uviděla Sasukeho. Do jejích očí se vyhrnuly slzy.
„Co po mě zase chceš?“ zakřičí Sakura na zahalenou postavu stojící před ní.
Je úplně sama v lese s tímto jí známým mužem.
„Chci tebe.“ Odpověděl tajemným hlasem.
„Já už o tebe ale nestojím… od té doby co si odešel pryč. Už si mi ukradený.“
„Vážně?“ ozve se od Sakuřiných zad. Ta se celá rozklepe.
„Neřekl bych …“ pohladil ji Sasuke po holém rameni. Sakura se od něj odtrhne.
„Tak to se asi pleteš. Odejdi.Už si nemáme co říct.“
„Jen tak tě nepustím…“ řekl rázně a stále zůstal stát na místě.
Dnes mám tady pro vás menší chvilku překvapení, a taky trošku love rozložení příběhu, ale ještě to neni, co by ste si pod tím představovali, to přijde vše až dýl No a ne jen to, ale i vyvrcholuící bitvy . Tak doufám, že u toho vydržíte až do konce Moc vám všem děkuji, SELIN.
8. dílPůlnoční návštěva
