Umřít za sny druhých

Ahoooj, takž tady pro vás mám krátkou jednorázovečku. Doufám, že se bude líbit :)

*****

„Máš vůbec ještě sílu?“ zeptala se ho a koukala se na velký měsíc, který právě zacházel za mrak.
„Sílu na co?“ zeptal se nechápavě a poslouchal korunu stromu, pod kterým právě seděli.
„Sílu na to, abys riskoval život za sny jiných, proč si neplníš své sny?“ zeptala se ho a na tvář jí dopadla kapka deště. Nebo to snad byla slza? Ne, začínalo pršet. Měla ráda déšť.
„Ale já si plním své sny, můj sem je právě riskovat život za sny druhých. Znáš mě už moc dlouho na to abys to chápala.“ obrátil se na ni a podíval se do jejích hlubokých pistáciově zelených očí.
Proč mi to dělá? Vždyť ví, že nikdy neodolám, neodolám jeho dešťově modrým očím.
Políbila ho a přiložila ruku na ránu v jeho břiše, už nekrvácel tak moc jako před tím.
Ráda by ho vyléčila, ale jeho rána byla až moc hluboká.
Ráda by ho dovedla k Hokage, ale byli moc daleko od Konohy.
„Zajdu pro pomoc!“ vyhrkla a už se zvedala ze země.
„Ne, buď tady se mnou....prosím.“ vykašlal malinko krve a držel Sakuru za ruku.
Sakura si sedla zpět na zem a opřela se o strom. Naruto se s heknutím posunul a hlavu si položil do jejího klína.
Splnil si svůj sen, ochránil osobu kterou miluje, sice se nestal Hokagem, ale v srdci Sakury bude něco víc než Hokage, bude to její hrdina. Hrdina, který jí zachránil i za cenu svého života.
Umírá, aby si mohla Sakura splnit své sny.
Umírá, protože ji miluje, nechce ji ztratit, i když ví, že ji právě ztrácí.
Na tvář mu dopadla slza. Z námahou zvedl ruku a pohladil Sakuru po tváři.
„Neplač...jsem...jsem šťastný jako nikdy. Mi-miluju tě....“ vydechl Naruto z posledních sil a jeho ruka bezvládně padal k zemi.
Sakura zvedla hlavu k obloze, z očí jí vytékali proudy slz, které se míchaly se slzami nebe.
Nikdo neví jak dlouho tam Sakura seděla, ale teď je na tom místě památník, památník hrdiny který umřel pro sny druhých. Uzumaki Naruta....