Tajemné
Pět let 02
Uplynulo pět let.
„Je to už tolik let,“ zamručel Shikamaru, krčící se za keřem.
„Doufám, že je ještě naživu,“ přidal se k hovoru Neji.
„Taky v to doufám, už kvůli Sakuře,“ souhlasil Chouji.
Opodál se krčila jmenovaná s Inou a Tenten. Někde v okolí se schovávali i ostatní ninjové s Listové a připravovali se na útok na základnu Akatsuki.
„Hledali jsme tu základu skoro pět let, tak snad ne nadarmo,“ řekl Neji.
Pět let 01
Příběh o tom, co se stalo Sasukemu a Narutovi, když se znovu potkali.
Toto jsem napsala, když jsem si potřebovala oddychnout od Once upon a time 
[font=Georgia]Mladá dívka utíká zablácenou cestou. Neúprosná bouře jí brání ve viditelnosti. Utíká pryč, pryč od něčeho, co nikdy nechtěla zpatřit, něčeho, co jí změnilo život, něčeho, čemu se nemělo nic stát…
~~~
“Heeeeeeej Seia! Pohni sa! Čakáme na teba už pol hodinu! Ešte chvíľku a ostávaš tu!” vrieskal mi pod oknom môj milovaný bratranček Sasuke.
No veď hej, keď ono niečo mi trvá chvíľku dlhšie, ako napríklad najsť si topánky (XD sa nedivte sa nestáva často že chodím na opätkoch tak je jasné, že na rýchlo nevim kde sú!)
Keď som sa konečne dotrepala dole tak na mňa len vyvalil tie svoje čierne oči. Heh toto bude zaujímavé.
„ Ty kokos! Škoda že si moja sesternica!“ povedal a hneď to aj oľutoval lebo dostal od Sakury po hlave.
Orochimaru je chvíli pozoroval a pak se snažil nabalit Hedannu, která mu po několika neúspěšných pokusech trhla vazem…
12. kapitola: Návrat do Konohy
Sasuke a Hedanna se tedy připojili k programu, takže Sasuke šel přikládat a Hedanna začala mouku, kterou Shikamaru, Temari, Lee, Ino, Neji a Tenten zatím stihli drcením zrnek plané pšenice získat míchat s vodou v husté těsto. Přidala do toho i nějakou ,,tajnou‘‘ přísadu, kterou byly kvasnice a nechala to vykynout. Zatím…
Sasuke na ni zíral, ale neřekl nic, co by naznačovalo, že by jí ho chtěl přenechat, naopak by ho zabil rád...
11. kapitola: Souboj smrti
,,To jsme se dlouho neviděli, co, Itachi!‘‘ řekl nakonec klidně Sasuke.
,,Asi tak…‘‘ zamručel Itachi a podíval se na svůj plášť. ,,To mi zaplatíš!‘‘ zařval na Hedannu.
,,Se ještě uvidí, debile!‘‘ oplatila mu to. ,,Když to teď přežiješ, o čemž silně pochybuju, tak si tě podám sama.‘‘ Itachi se začal rozmýšlet, jestli se Sasukemu nemá vzdát rovnou… Podíval se na Deidaru.
,,Tak dobře…‘‘ schválil Neji. ,,Začínám!‘‘
10. kapitola: Umučit!
,,Tak dělej!!!‘‘ zařval Shikamaru, který se nemohl dočkat, až na Deidaru hodí kunai. ,,Jdu po tobě!‘‘
,,Tak fajn…‘‘ odsouhlasil Neji a po tom, co si vytáhl zatím jenom jeden kunai se soustředil na míření. Vteřinu po tom ho s bravůrnou lehkostí mrskl směr Deidara. Kunai zasvištěl vzduchem a přesně zasáhl svůj cíl: první článek Deidarova ukazováčku pravé ruky.
Na Akatsuki už čekali Hinata, Gaara, Sakura, Temari a Neji a speciálně na Itachiho si počkal Sasuke…..
9. kapitola: Po dobrým nebo po zlým
Orochimaru a Kabuto se tam vzadu smáli, o co se to vlastně snaží: Hinata a neji útočníky jednoduše zneškodnili Byakuganem, Gaara toho svého drtil v Písečné rakvi, Temari blázna odvála kamsi… svým vějířem, Sakura ho prošila Shurikeny a Itachiho naprosto zaskočilo, jak jeho ,,malej bratříček‘‘ umí používat Sharingan.
Byli to její stříbrní vlci, její rodina…
8. kapitola: Zabte je!
Ráno se na mýtině ozvalo cinkání, které všechny probudilo. Uprostřed mýtiny na malém volném místě stálo několik misek a vedle nich seděla Hedanna.
,,Snídaně!!!‘‘ zavolala. Všichni se k ní shlukli a mohli si vybrat, co chtěli. V jedné misce byly maliny a ostružiny, v další borůvky a jahody, pak tam byly dvě velké se zbytkem Choujiho čipsů a v několika menších mističkách byly sušené meruňky, švestky, fíky, rozinky, kokos a plátky banánů.
,,Tak fajn!!‘‘ uvítal to Lee nejhlasitěji a pak i všichni ostatní.
7. kapitola: Věštění
,,Hele, Hed, co jsi to tu odpoledne vlastně sbírala??‘‘ zeptala se Hinata, která si všimla, jak její nej kamarádka chodí po mýtině a trhá tam cosi do misky a pak to drtí kamenem…
,,ZMLKNI!!!‘‘ zaječeli na něj všichni kromě Hinaty a Hedanny, které to hodily za hlavu a začaly si povídat o misi.
6. kapitola: Kdo zahučí do trní???
Po chvíli, ve které se neúspěšně snažili vzbudit Tsunade se noví členové vydali na jejich první misi v nově založeném spolku.
Mapu dostal do ruky Lee a Ino ho svědomitě pozorovala, jak ten bezvadnej úžasnej krásnej ninja v bezvadným úžasným krásným oblečení (a hodinkách) bezvadně úžasně krásně zachází s tou mapou (kdyžtak to je jen popis jejích myšlenek…).
,Moje sny...
...moje túžby...
...moje očakávania...
...všetko som stratila...
...stratila som teba...
Prečo sa to muselo stať?
Prečo si ma musel opustiť?'
Ležala celkom sama uprostred nekonečnej tmy...nevnímala okolie...nevnímala čo sa deje okolo.
Ležala v kaluži krvi, bola jej zima na jej obnažené telo...
Triasla sa...nie od zimy...nie od hladu...ale z hrozného utrpenia, ktoré zažila. Nechcela už dalej žiť sama...bez neho.
Když došla domů a usnula, zdálo se jí, co Naruto udělá zítra.
5. kapitola: Nepříjemné probuzení
Teprve svítalo, když na dveře Sakuřina pokoje někdo zabušil. Do pokoje vtrhl Naruto a řval:
,,Sakuro! Dělej vstávej musíme na misi! Všichni už čekají!‘‘
,,Co blbneš, Naruto??!‘‘
Kdyby Hedanna neměla dlouhé vlasy, které si neostříhala v ohonu a ovázané okolo pasu (zepředu vypadala stejně, jako Naruto), všichni by si mysleli, že je to obvyklá hádka Naru x Sasu…
4. kapitola: Další schůzka a první (smluvené) rande sázky
Jako na povel se našich šest asi devatenáctiletých teenagerů sešlo kolem druhé odpoledne tam, kde si svou sázku včera v noci ujednali.
,,Tak už jsi tady!‘‘ přivítal Gaara Shikamara, který přišel jako poslední.
A opravdu se tak stalo…..Naruto si za pět minut sedl a čekal až přijdou.
„Copak je Naruto. Došla ti energie?“
Zeptá se Kakashi.
„Ne. Jen medituji.“
„Aha.“
Naruto se zvedne a podívá se na ostatní. Sakura a Sasuke se rozhlíží kolem sebe.
„Schovat!“
řekne Kakashi. Za dvě sekundy jako by tam v životě nebyli. Sakura stále pozoruje pěšinku ze křoví. Nikde nikdo.
„To je divné.“
Říká si. Najednou zahlédne na zemi velký a rychlí stín. Stín za chviličku zmizí. Ale Sakura něco zaslechne. Slyší jak nikdo křičí:
,,Pak mi řekla, že až se najde někdo, kdo jí to bude moct říct, má to udělat…‘‘ dokončil Lee.
3. kapitola: První dopoledne sázky
Potom se všichni rozešli a přemýšleli, jak na jejich ,,oběti‘‘.
Hinata šla v sobotu ráno jako obvykle na trénink.
,,Ahoj, Hinato! Kam teď, v sobotu?‘‘ uslyšela Narutův hlas, který stejně tak dobře, jako ona věděl, že odpověď zná.
,,A-ahoj, Naruto..!‘‘ odpověděla.
,,Co je, Hin? Bojíš se mě, či co?‘‘ provokoval. To ,,či co‘‘ pochytil od Hedanny.
2. kapitola: Kdo koho
,,Teda, Naruto, tvoje ségra nás slyšela, co?!‘‘ zeptal se Lee.
,,Co říkala?‘‘ zeptal se Neji.
,,Že to nikomu neřekne a už nebude poslouchat,‘‘ odpověděl jim Naruto, jako opařený.
,,Dá se jí věřit?‘‘ opovrhoval jí Gaara.
,,Jako bys ji naznal, ta udrží svoje slovo vždycky, pokud není něco fakt vážnýho. Pro ni teda skoro nic.‘‘
,,Řeknu ti,‘‘ promluvil Shikamaru. ,,Tvoje sestra je teda kus…! A ty její krásný vlasy…‘‘
,,Jo, já vím,‘‘ zabručel Naruto.
1. kapitola: Vsadit se
Už táhlo k půlnoci. Na noční stolek hned vedle postele téměř bílá ruka nějaké dívky položila svůj deník s nedopsaným zápisem za dnešek.
Naruto celý Šťastný vykřikne:
„Tak vyrazíme, nebo tu budem jen tak stát.“
tak teda vyrazí. Jsou na cestě asi teprve deset minut a Naruto má pocit jakoby je někdo sledoval.
„To nic není Naruto. Něco se ti zdálo.“
Uklidňuje ho Sakura.
„Ne. Něco nás sleduje já to vím.“
„Ovšem Naruto.“
Řekne Kakashi nevěřícným tónem.
„Ale já to cítím. Říká mi to instinkt ninji. A teď je to támhle.“
Řekne Naruto naštvaně a ukáže za strom.
„Sasuke.“
Sasuke se podívá na Naruta a čeká co z něj vypadne.
„Shuriken.“
Je brzy ráno a Sakura se připravuje na první misi tento měsíc. Ještě unavenýma očima kouká do zrcadla a váže si pásku.
„Tohle je asi poslední věc, která mi ještě scházela.“
Říká si. Sakura si pásku pořádně upraví a jde do kuchyně. V kuchyni popadne rychle batoh a rozloučí se s rodiči.
,,Sakuro, dávej na sebe pozor. A nezlob Kakashiho.“
„Ano mami. Neboj.“
„Já se nebojím. Dělám si jen starosti.“
„Mami. Není to první mise na kterou jdu.“
„Dobrá. Chápu tě. Tak aspoň vteřinku počkej.“
„Proč?“
