SÁZKA (3. kapitola)

,,Pak mi řekla, že až se najde někdo, kdo jí to bude moct říct, má to udělat…‘‘ dokončil Lee.

3. kapitola: První dopoledne sázky

Potom se všichni rozešli a přemýšleli, jak na jejich ,,oběti‘‘.
Hinata šla v sobotu ráno jako obvykle na trénink.
,,Ahoj, Hinato! Kam teď, v sobotu?‘‘ uslyšela Narutův hlas, který stejně tak dobře, jako ona věděl, že odpověď zná.
,,A-ahoj, Naruto..!‘‘ odpověděla.
,,Co je, Hin? Bojíš se mě, či co?‘‘ provokoval. To ,,či co‘‘ pochytil od Hedanny.
,,A-ale nic, ne,‘‘ řekla, a pokračovala dál. Naruto ji dohonil.
,,Hele, nechtěla bys se mnou jít třeba na ramen?‘‘ Na to se Hinata zastavila.
,,To myslíš vážně?‘‘ koukala na něj překvapeně.
,,Samo!‘‘
,,Proč?‘‘
,,Tak! Vadí ti to?‘‘
,,Ale vůbec ne…‘‘
,,Takže půjdeš?‘‘
,,No… No tak dobře…‘‘
,,Tak fajn! Ve čtyři na hlavní vedle plotu! Nazdar!‘‘
Hinata tomu nemohla uvěřit: na dnešek má S NARUTEM domluvené rande… Přemýšlela o tom, ale pak si uvědomila, že má být na tréninku a spěchala. Zato Naruto se těšil na odpoledne a říkal si, že se mu nějak daří vyhrávat…

Sakura se mezitím jen tak poflakovala po ulici a přemýšlela, co bude dělat odpoledne. Najednou se před ní rozvířil písek.
,,Ahoj, Gaaro!‘‘ pozdravila, když se usadil a ona viděla, kdo před ní stojí. ,,Já… Nečekala jsem tě tu…‘‘
,,Já tebe taky ne,‘‘ zalhal. ,,Co tu děláš?‘‘
,,Vlastně ani nevím.‘‘
,,Taky nemám co dělat. Nechceš se projít?‘‘ Sakura na něj zírala. Vlastně ji už nejmíň před dvěma roky přestal zajímat Sasuke a soustředila se na ,,exotický kluky‘‘ (zvlášť na ty, co nikdy nespí).
,,A kam?‘‘ zeptala se.
,,Do parku? Do lesa? Kam budeš chtít,‘‘ odpověděl.
Sakura si uvědomila, že je jí vlastně strašný vedro, což uprostřed léta vůbec nebylo divné.
,,Nechtěl by ses jít vykoupat?‘‘ zašilhala po něm.
,,Tak dobře,‘‘ odpověděl a přitom si říkal, že pro Sakuru a takovou sázku klidně odloží i svou písečnou dýni.

Ino prodávala v obchodě její rodiny kvítka. Vlastně měla každou chvíli zavřít, ale jí se moc nechtělo. Neměla co dělat.
V krámku se objevil Lee, ale ona ho skoro nepoznala, protože si nechal sestříhat vlasy, vzal si černé džíny, ale nechal si zelené tričko. Ino ho hned zpozorovala a podivila se, že ho tu ještě neviděla.
,,Budete si přát?‘‘ zeptala se a flirtovně zamrkala řasami.
,,Ahoj, Ino!‘‘ pozdravil ji.
,,Znáte moje jméno?‘‘ podivila se.
,,Prosím tě, nevykej mi,‘‘ řekl Lee a zamračil se svým obočím.
,,Aha, promiň, Lee, já jsem tě vůbec nepoznala! Proč už nemáš ten sestřih podle kastr…Ehm ehm… Proč už nemáš ten sestřih? A kdys nechal ty svoje zelený had… Ehm… Oblečení? A…‘‘ začala Ino brebentit, když si všimla jeho hustého obočí (jak ironické, když skoro nejde přehlédnout…).
,,Prostě mě to už omrzelo,‘‘ skočil jí Lee do řeči. Ino už vlastně taky něco omrzelo: stejně, jako Sakura přestala pokukovat po Sasukem.
,,Ale teďka vypadáš tak - jinak…‘‘
,,Hůř?‘‘
,,Ne, spíš právě naopak…‘‘ řekla Ino a začala rudnout. Chvíli mlčeli.
,,Neměla bys zavřít?‘‘ zeptal se nakonec Lee.
,,Jo, ale nechce se mi. Nemám kam jít…‘‘
,,A nechtěla bys třeba někam se mnou?‘‘ navrhl.
,,Moc ráda!‘‘ odpověděla Ino a začala být šťastná, že má den volno.
,,Tak pojď!‘‘ řekl Lee, když Ino zavřela. Šli rovnou za nosem a povídali si o všem možným.

Tenten šla po lese a sbírala lesní jahody, ostružiny, maliny a borůvky.
Když měla plnou bandasku, lehla si na mýtinu, položila nádobku vedle sebe a zavřela oči. Skrz stromy na ni svítilo slunce.
Už skoro spala, když se nad ni někdo naklonil a znemožnil tím, aby sluneční paprsky svítily Tenten do tváře. Otevřela oči a viděla Nejiho. Usmíval se na ni. Oplatila mu to. Stejně, jako Sakura a Ino se o kluka, kterého … ráda viděla přestala zajímat, ale na rozdíl od nich, kdyby si musela vybrat kluka, kterému by dala přednost, byl by to ten samý.
,,Ahoj, Neji! Co tady děláš?‘‘ zeptala se ho.
,,Nic… Hledám živáčka…‘‘ odpověděl.
,,A našel jsi nějakého?‘‘
,,Jo.‘‘
,,A koho?‘‘
,,Hádej! Můžeš třikrát…‘‘
,,Hmmm…… Nevím.‘‘
,,Tak jednoduchá odpověď…‘‘
,,Neji!‘‘
,,Tebe!‘‘ řekl a lehl si vedle ní. Tenten přemýšlela, co ho to najednou popadlo, že si jí nikdy ani nevšiml a teď tu z vlastní vůle leží vedle ní. Zase zavřela oči a nepřemýšlela nad tím. Oba dva usnuli.

Temari šla parkem a sbírala kytky. Slyšela za sebou něčí kroky a otočila se.
,,Shikamaru! Co ty tady?‘‘
,,Nic, asi něco, jak ty. Můžu se přidat?‘‘ zeptal se.
,,Jasně…!‘‘
,,Jakou barvu máš nejradši?‘‘
,,…modrou…‘‘ odpověděla Temari a Shikamaru jí hned podal kytici čekanek.
,,Myslel jsem si to…‘‘ pousmál se.
Celé dopoledne si pak spolu povídali a chodili po parku. Když přestali trhat, bolely je ruce od navzájem darovaných kytek.

Sasuke šel po ulici a přemýšlel. Bylo mu jasné, že Hedannu jen tak nenajde. Vlastně přece ani Naruto nevěděl, kam se schovává. Věděl ale, že se brzo někde objeví a zase někoho bude špehovat, jako to dělala vždycky, když se něco dozvěděla a chtěla najít pár posledních dílků skládačky. Jen byl problém, u koho. Když něco chtěla zjistit, neptala se, ale zjistila si to sama – pozorováním. I kdyby se ale objevila u něj, věděl, že by mu ani Sharingan nepomohl, kdyby ji chtěl zpozorovat.
,,Kde může bejt…?!‘‘ zeptal se sám sebe.
,,Můžu nějak pomoct?‘‘ ozval se za ním dívčí hlas. Jo, jo, ani Sharingan mu nepomůže…
,,Jako obvykle slídíš…‘‘ zasmál se Sasuke.
,,Zažaluješ mě, bo co?‘‘ Sasuke věděl, že to bude mít nejtěžší, zvlášť, když si Hedanna vybrala na sledování jeho. Nebo naopak – pomůže mu tak.
,,Tak která se už na tvou návštěvu může těšit?‘‘ začala pošťuchovat. Sasuke si pomyslel, že kdyby někdo znal zvlášť Naruta nebo jeho sestru a pak narazil na druhého, musel by je mít za jednoho a téhož člověka.
,,Tobě to zrovna budu povídat…‘‘ vyjel na ni.
,,No tak, no tak! Ses vůbec nevyspal, či co???‘‘ divila se Hedanna. Normálně by jí to neřekl.
Procházeli se městem a celou dobu se hašteřili. Kdyby Hedanna neměla dlouhé vlasy, které si neostříhala v ohonu a ovázané okolo pasu (zepředu vypadala stejně, jako Naruto), všichni by si mysleli, že je to obvyklá hádka Naru x Sasu…