Cesta Draka....část 1.

Je brzy ráno a Sakura se připravuje na první misi tento měsíc. Ještě unavenýma očima kouká do zrcadla a váže si pásku.
„Tohle je asi poslední věc, která mi ještě scházela.“
Říká si. Sakura si pásku pořádně upraví a jde do kuchyně. V kuchyni popadne rychle batoh a rozloučí se s rodiči.
,,Sakuro, dávej na sebe pozor. A nezlob Kakashiho.“
„Ano mami. Neboj.“
„Já se nebojím. Dělám si jen starosti.“
„Mami. Není to první mise na kterou jdu.“
„Dobrá. Chápu tě. Tak aspoň vteřinku počkej.“
„Proč?“
„Dám ti sebou něco k jídlu.“
„Mami. Vybavila si mě nejmíň na rok a co se týče jídla tak na pět set let.“
„Dobře, dobře, ale mě si nestěžuj až budeš mít hlad.“
Sakura se ještě jednou a doufá, že i naposledy rozloučí s mamkou a pak rychle ze dveří.
„Fuj.“
Oddychne si venku.
„Ještě minutu a byla bych poučena o správném chování, které znám na paměť.“ Sakura je celá štěstím bez sebe, že je zase pryč a doufá, že na dlouho.
„Ahoj Sakuro.“
„Ahoj Ino.“
„Prý jdete na misi.“
„Odkud to víš?“
„Tvoje mamka to řekla mí a moje mamka to řekla mě. Teda spíš sem je odposlouchávala.“
„Aha….Už sem myslela, že ti to řekl Naruto.“
„Cože? Proč on. K němu bych se nepřiblížila ani na metr.“
„Aha. Co ti na něm vadí. Není tak špatnej.“
„Ale je. Je to nejhorší co naší vesnici mohlo potkat.“
„Zase nemluvíš pravdu Ino. Jako obvykle. Naruto je milionkrát lepší než ty.“
„Takhle mě v životě nikdo neurazil. Víš co. Jdi na tu svou misi.“
„Taky že jdu. Ale nezapomeň, že ty jsi začala rozhovor.“
Ino se naštve a odejde. Sakura jen otočí oči v sloup a pokračuje na předem určené místo.
„Sakuro! Sakuro!“
Ozve se za ní.
„Počkej na mě!“
Sakura se otočí v dojmu, že na ni volá Sasuke, ale místo okouzlujícího Sasukeho k ní běží hyperaktivní Naruto.
„Děkuji Sakuro, že jsi počkal.“
„Naruto! Co je? Co za mnou pořád dolejzáš?“
„Já se tě jen chtěl zeptat kde se to máme sejít?“
Sakura mu už chce odpovědět, ale pak ji napadne, že by si z Naruta mohla vystřelit.
„V akademii.“
„A nevíš v kolik?“
Sakura se koukne na velké hodiny vystavené v jedné z výloh a řekne:
„Myslím, že v půl osmí.“
„Jo děkuji Sakuro. Tak já si dojdu dát něco k jídlu.“
Naruto odejde a Sakura si jen říká:
„Zdá se mi to, nebo ten kluk myslí jen na jídlo.“
„Nezdá Sakuro.“
Ozve se za ní. Sakura si myslí, že ji už nic nepřekvapí a tak se pomalu otočí a za ní nestojí hyperaktivní Naruto, ani Ino, dokonce ani Kakashi, ale Sasuke.
„Dobré ráno Sakuro.“
„Dobré ráno Sasuke. Copak tu děláš takhle brzo.“
„Nic.“
„A to se nenudíš.“
„Nudím a proto když sem tě tu viděl, tak sem si řek, že by jsme mohli jít na rozcestí spolu.“
„My dva a spolu….“
„Ano, ale jestli máš ještě něco v plánu, tak ne.“
„Ne ne. Nemám nic…..v plánu.“
Řekne Sakura a pak si ještě pro sebe dodá:
„Jo mám. Tebe.“
Tak teda vyrazili. Sakura nemůže stále uvěřit tomu, že jde se Sasukem.
Už jsou u rozcestí. Přesně vprostřed rozcestí sedí zřícený Naruto.
„Co si dělal?“
zeptá se Sasuke.
„Jed sem a pak sem si všim, že je už pozdě. Ale co vy tu děláte takhle pozdě.“
„Jak to. Vždyť je půl devátý. A měli jsme tu být v půl devátý a pět minut.“ Řekne Sakura.
„Cože? Ale ty si mi řekla…“
„Jo promiň. Já to spletla.“
Sasuke a Sakura se začali smát.
„Zdravim týme. Můžeme vyrazit?“
„Ano Kakashi, ale mohu mít otázku.“
„Ano Sakuro.“
„Jak se tato mise jmenuje a co se na ni dělá?“
„Jmenuje se Cesta Draka. A dělá se na ni to, že mi musíme projít celou cestu, kterou prý šel náš bílý drak a má se na ni zjistit, jestli ještě žije a nebo, jestli nemá nějakého potomka.“
„Děkuji za vysvětlení Kakashi.“
„Není zač Sakuro. Tak pojďte. Čeká nás dlouhá cesta.“
Naruto vstane a zeptá se:
„Bude i namáhavá Kakashi?“
„Ani nevíš jak. Draci putují jak po rovinách, tak i po skálách a horách a první stopa tohoto draka za kterým jdeme je v zemi vln.“
Naruto vykulí oči a zeptá se:
„To půjdeme navštívit Inariho. Že jo?“
Sakura si jen oddychne a řekne:
„Už to začíná.“
Sasuke souhlasí a Kakashi jen odpoví:
„Uvidíme Naruto.“