Typ

Orochimarom prúdila zlosť. To veľké nadšenie, ktoré cítil pri spustený Smrtiaceho nástroja, bolo preč. Ten pocit radosti, že Konoha sa konečne premení na prah, zmizol v jednej jedinej sekunde. Vystrelil, absolútne spokojný s tým, čo sa mu podarilo dať dokopy, strela vyletela prudko dopredu a jeho od toho tlaku odhodilo niekoľko metrov ďalej, ale rýchlo sa postavil, aby sa na to predstavenie mohol dívať.

[center]
Narodil jsem se v Konoze
a trénoval jutsu v Konoze.
Měl jsem dva týmové parťáky,
nesnášel jsem svoje parťáky.
Mučil jsem lidi v podzemí,
přišli mi na to - v podzemí.

Založil jsem vlastní vesnici,
pojmenoval ji Zvučná, vesnici.
Zabil jsem Třetího Hokage,
protože byl slabý Hokage.
Chtěl jsem Sasukeho tělo,
jelikož má sexy tělo.

Zradil mě však můj poskok,
nebyl to moc dobrý poskok.
Sasuke mě probodl mečem,
dokonce mým vlastním mečem.
Dlouho jsem nezůstal mrtvý,
je to dost nuda, být mrtvý.

A tak to šlo už týden. Nikdo nevěděl, kde Naruto je, ale jak to tak vypadalo, tak až na naší skupinku, která se honila za svitkem Měsíce, tak až na ně to nikdo neřešil. Tsuki a Sakura svůj plán na najití svitku nepodnikly, protože věděly, že Sakura toho není schopna a stejně ani Tsuki nechtěla. Nejdřív se musí najít Naruto.
Ale jednoho dne šla Aki donést Sasukemu knihu, kterou po chtěl Sakuře. Byla už skoro u něj, když v tom uviděla Naruta.
Usmála a hned k němu běžela.

Hlídal si ji před sebou a jí to strašně vadilo. Nejspíš nechtěl, aby se na něj dívala v tom stavu, v kterém byl. Na místo, kde na sebe narazili, se vrátil až za pár hodin. Oblečení měl potrhané a zmačkané. Netušila, co se mohlo stát. K tomu vypadal tak strašně frustrovaně a zakřiknutě, že se jej bála zeptat. Když ale chtěl odejít bez vysvětlení, donutila ho říct jí svůj plán.

„Bojoval jsi ve válce, strýčku?“ vyptával se Akio a v očích se mu třpytila dychtivost nad dalším z příběhů.
„Ale jistě chlapče,“ usmál se starší muž a posadil si chlapce na koleno. „Byla to velká událost, která nás zavedla k míru. Všechny vesnice se spojily, aby se bránili nepříteli.“
„Spojily?“ zopakoval Akio.
„Ano, dohodli se na tom na Kage,“ přikývl strýček s úsměvem.
„Kage,“ vydechl chlapec užasle. „ti byli nejsilnější, že, strýčku?“

Prudko som sa prebudil do bieleho rána. Väčšina vecí už bola zbalená, niektorí zranení stáli na nohách a tí, čo boli vyliečení skoro úplne, niesli na chrbtoch svojich priateľov, čo sa ešte hýbať nemohli.
„Super Kakashi-sensei. Už som si myslel, že vás budem musieť zobudiť.“ Ozval sa Naruto od vchodu. Len chvíľu mi trvalo, kým mi došlo, že sa chystajú na návrat do dediny. Misia skončila úspešne. Vstal som teda, trochu som sa ponaťahoval a rýchlo som zbalil svoje veci.
„Kde je Naomi?“ vyšlo zo mňa.

"Souboj číslo dvě. Sakon Ukon proti Zakuovi."Pronese s pobavením černá skrvna.
Další minuta uběhla a další tělo padá k zemi, pro přesnost tělo Sakona a Ukona.

Sakona probere prudké škubnutí, které následně doplní ironická slova. "To je dost, že jsi se už probral."
Když Sakon otevře oči, tak uvidí známou tvář, tedy přesněji oko, ucho a kus kůže, která se neschovává pod obvazy.
"Dosu? Co ty tady děláš?" Zeptá se malátně Sakon, přičemž sebou zatřese, aby probudil Ukona.

Niekde v lese žilo jedno dievča. Malo tyrkysové vlasy a krištáľovo zelené oči. Veľa ľudí sa jej bálo, keď bola ešte malé dieťa a preto sa jej vyhýbali. Keď jej rodičia zomreli, tak ju ľudia nemilosrdne vyhnali z dediny. Bola z toho veľmi nešťastná a tak sa uchýlila ďaleko na juh do lesov popri inej dedine.

Na druhý den
Naruto se probudil brzo nad ránem asi tak v pět, což u něho není moc zvykem. Poté se posadil na postel, promnul si oči, zývl a podíval se na hodiny, aby zjistil kolik je hodin. Ale než to stihl udělat, přerušil ho známý hlas.
„Tak co? Už je ti líp?“ Optala se osoba sedící na židli naproti Narutově posteli.
„Bee co tady děláš? A kolik sakra je?“ Zpovídal Beeho Naruto.

Zdráhavě se nadechla. Štiplavý vzduch se jí prodral až do hloubky poškozených plic. Váhavě otevřela oči a hned na to je zase zavřela. Ostré polední světlo se jí zařezávalo hluboko do zorného pole a chvíli trvalo, než přes zavřená víčka přestala vnímat mihotavé záblesky běloby. Když otevřela oči podruhé, první co uviděla nebyl strop, ale rozostřený obličej, co se skláněl těsně nad tím jejím. Několikrát zamrkala, aby byla schopna zahnat nepříjemně rozostřený pohled a spojit několik linií do jedné.

"Yo!"

Rozsvítí se pódium a já se zhluboka nadechnu. Objeví se Tsunade a přejde doprostřed pódia.
„Zdravím všechny obyvatele Konohy, kterým bylo šestnáct let. Tímto prohlašuji projekt „Skupiny“ za zahajený.“ Všichni začnou tleskat a občas někdo vypískne.

Kapitola 6.
Nutno pochopit, potřeba porušit

"Argh!" ozve se výkřik, když trojice kunaiů probodne páteř prchajícího shinobi.

Celkem důležité pro vaši orientaci v ději

Pod hvězdičkami to jsou jakože vzpomínky, které si přehrávala v hlavě Arigato, za přečtení

Padla do postele. Cítila ho, pořád a neustále. Byla unavená a zničená. Ještě nikdy necítila takovou touhu jet domů. Jet za Kibou a Akamarem. Při vzpomínce na tu dvojku se musela usmát. S myšlenkou upínající se k nim zavřela oči a čekala, až ji pohltí únava a donese k vytouženému spánku.

Konečne sme sa vydali na cestu. Kráčal som trochu pozadu, nechávajúc ísť Naruta vpredu. Napokon, vždy sa cítil ako líder skupiny a chodil ako prvý, nech to bolo hocikam. Nášmu ďalšiemu hosťovi, či členovi provizórnemu misijnému tímu som nevenoval zvýšenú pozornosť a tá osoba konala rovnako. Vôbec si nás nevšímala. No pekne. Ktovie aká bude tímová spolupráca?
„Kakashi-sensei... je to ďaleko kam ideme?“ ozval sa nakoniec otrávený Naruto.

Tím, jak se snažila padat na ruce, povalila Suigetsa zpátky na zem. Spadla tak „šikovně“, že se její rty při dopadu přitiskly na jeho. Vylekaně se dívali navzájem do očí, pak se od něj Karin odtrhla, ale nedokázala přetrhnout pohled. Suigetsu se pousmál nad tím, jak měla brýle nakřivo a sundal jí je. Přitáhl si ji k sobě a něžně políbil. Karin se nebránila, ani když ji vsunul jazyk do úst. Suigetsu ucítil pachuť saké a odtáhl se.
„Co se děje?“ zeptala se ho Karin.
„Jsi opilá, měla bys jít spát.“

­KAPITOLA XII – ROXANNINA NEVINNOST

Proč, přemýšlel Sasuke usilovně, proč se nechává vláčet Deidarou na taneční parket, když na jeho straně stojí výšková a váhová převaha, díky níž by se dovedl zbavit té blonďaté napodobeniny lidské bytosti. Dobrá, mladý Uchiha nikdy nepatřil mezi zvláště nabušené příslušníky mužského pohlaví, avšak Deidara by svou křehkou postavou překonal v subtilnosti i Andreje Pejiće. Sasukemu se obvykle příčilo mlátit hlava nehlava slabší, ale v případě Deidary byl ochotný učinit výjimku i odstrašující příklad.

Pátý díl - Noční můra

Přestože všechny kosti v mém těle volaly po odpočinku a vydatném spánku, rozhodla jsem se využít darovaný čas na procházku po prosluněné Konoze.
Prošla jsem se parkem nedaleko nemocnice, kde si hrály děti na pískovišti, minula restauraci se zahrádkou, na níž si spoluobčané dopřávali pozdní oběd či dřívější večeři a zabavila zmatenou mysl nahlížením do výloh obchodů na hlavní třídě.

Cesta ninji, 4. část - Zkouška

V ruce jsem držela dvě čelenky Listové. Seděla jsem venku na zahradě. Chairo ležel vedle mě. Sundala jsem si moji čelenku ze Zvučné. Cítila jsem se tak zvláštně.
Přišlo mi, že zrazuji svoji vesnici, ale Listová se měla stát mým domovem. Do Zvučné už jsem se vrátit nechtěla. Nechtěla jsem se vrátit k tomu utrpení.
Poté mi došlo, že si stále říkám, co vše špatné jsem ve Zvučné zažila a vůbec nemyslím na to dobré.
Poznala jsem přeci Kimimara a ostatní. Povzdychla jsem si.