Cesta ninji, 4. část- Zkouška

Cesta ninji, 4. část - Zkouška

V ruce jsem držela dvě čelenky Listové. Seděla jsem venku na zahradě. Chairo ležel vedle mě. Sundala jsem si moji čelenku ze Zvučné. Cítila jsem se tak zvláštně.
Přišlo mi, že zrazuji svoji vesnici, ale Listová se měla stát mým domovem. Do Zvučné už jsem se vrátit nechtěla. Nechtěla jsem se vrátit k tomu utrpení.
Poté mi došlo, že si stále říkám, co vše špatné jsem ve Zvučné zažila a vůbec nemyslím na to dobré.
Poznala jsem přeci Kimimara a ostatní. Povzdychla jsem si.
Chairo zvedl hlavu a podíval se mi do očí.
Co tě trápí?
"To nic Chairo. Jen vzpomínky," usmála jsem se na psa, který si mě nedůvěřivě změřil. Nemělo cenu mu lhát, cítil to ze mě, ale nechal to být.
Vzala jsem čelenku se znakem Listové a uvázala si ji na čelo. Tam, kde měla správně být má Zvučná čelenka.
Nicméně, mé Zvučné čelenky jsem se nechtěla vzdát, takže jsem ji vzala a uvázala si ji na rameno.
Poté jsem se podívala na druhou čelenku. Byla o poznání menší, než ta má. Pasovala přesně na Chaira.
"Kam ji chceš Chairo?" zeptala jsem se psa, který zvedl hlavu a čelenku očichal.
Na krk
Uvázala jsem ji volně. Vypadala na něm úžasně. Chairo mi olízl dlaň a poté se opět uvelebil vedle mě.
Taky jsem si lehla. Neměla jsem, co na práci. Kiba odešel na nějakou misi a Tsume dělala něco doma. Dala mi chvíli, abych se se svým novým společníkem více seznámila. Zatím jsem však zjistila, že je stejně líný jako já.
Na chvíli jsem zavřela oči a vychutnávala si tu pohodu.
"Hoj," ozval se najednou známý hlas. Pootevřela jsem jedno oko a spatřila Kakashiho. Rázem jsem otevřela obě oči a vyskočila na nohy.
"Tak co, Kaoru? Vidím, že máš nového společníka," řekl Kakashi a sklonil se k Chairovi, který byl už také na nohou.
"Ano a nejenom to!" řekla jsem a hrdě ukázala na moji čelenku.
Kakashi si ji prohlédl a poté se usmál.
"Výborně. Myslím, že to nebudeme moc protahovat. Na cvičišti mi ukážeš, jak chodíš po stromech, po vodě, jak ovládáš taijutsu a nějaké speciální techniky," shrnul mi jednoduše Kakashi v pár větách.
Přikývla jsem.
"Tak tedy poběž," řekl Kakashi a rozběhl se někam pryč. Neváhala jsem a běžela za ním. Ohlédla jsem se, jak to zvládá Chairo, ale zjistila jsem, že mi běží po boku. Zdálo se, že má z běhu radost.
Nepostřehla jsem, jak se tam dostal, ale Kakashi se najednou objevil na střeše nějakého květinářství. Využila jsem pouliční lampy, soustředila svou chakru do chodidel a vyběhla po ní nahoru. Dole jsem však chytila Chaira. Odrazila jsem se od ní a dostala se za Kakashim. Přeskakovali jsme po střechách stále dál.
Po několika minutách jsme se dostali na místo. Kousek od nás jsem slyšela zurčení řeky. Když jsem se rozhlédla spatřila jsem podlouhlou louku, na ní tři kůly a nějaká křoví a stromy.
"Tak, to by bylo," zamumlal Kakashi a už beze spěchu došel k jednomu stromu. Na nic nečekal a jednoduše vyšel až nahoru. Samozřejmě bez použití rukou.
Bylo mi jasné, že ho mám následovat, takže jsem položila na zem Chaira a řekla mu, aby na mě počkal. Soustředila jsem Chakru do chodidel a bez velkého namáhání se dostala až za Kakashim.
"Výborně. Teď voda," řekl a seskočil na zem. Následovala jsem ho.
Zdálo se mi to nějak jednoduché.
"Tohle jsou věci, které by měl umět, každý genin," řekl Kakashi. U nás jsme se tohle učili už na Akademii.
Neváhala jsem a skočila na vodu. Tohle u nás bylo každodenním.
"Výborně. Prosím, ukaž mi tvoji nejsilnější techniku," vyzval mě a došel až k pevné zemi.
Zapřemýšlela jsem. Moje nejsilnější technika.
Provedla jsem potřebné pečetě a vykřikla: "Mizu bunshin no jutsu!"
Jedna má kopie se postavila přede mě. Chtěla jsem mít cíl, na který mou techniku vyslat.
"Suiton: Suikoudan no jutsu!" bleskově jsem provedla pečeť a vyslala žraloka, proti mé kopii. Vodní klon zmizel a spolu s ním i žralok.
"Páni. Výborně. Myslím, že se můžeš zúčastnit Chuuninské zkoušky," zamyslel se Kakashi a pak se usmál.
Zasmála jsem se. Chtěla bych se zkoušky zúčastnit. Nicméně, myslela jsem, že se ještě musím zlepšit.
"No, tak to by bylo. Víc už to nebudu zdržovat. Zítra si přijď k Tsunade-sama pro nějakou misi, dobře?" zeptal se Kakashi a zdálo se, že je se mnou celkem spokojený. Přikývla jsem a Kakashi jako obvykle zmizel.
oddychla jsem si. Zdálo se, že jsem Kakashiho zkouškou obstála. Začala jsem se těšit na mé mise. Zasmála jsem se a rozběhla se zase směrem domů.
Najednou do mě však někdo rychle narazil a já ztratila půdu pod nohama. Spadla jsem na záda a vyrazila si dech. Okamžitě jsem se vymrštila na nohy a zakašlala. Kakashi stál naproti mě se shurikenem v ruce. Hodil ho po mě a já se přikrčila a vyhnula. Vzápětí jsem udělala velký krok doleva, protože letěl další. Vytáhla jsem svůj shuriken a rozběhla se ke Kakashimu. Vyjela jsem mu po krku, jak jsem očekávala, tak se skrčil. Vymrštila jsem nohu dopředu a udeřila ho celou svou silou do čelisti. Ukázalo se, že to byl pouze stínový klon. Zamračila jsem se a rozhlédla se.
"Kirigakure no jutsu!" vykřikla jsem a sledovala zvedající se mlhu. Chairo byl u mé nohy.
V pravo!
Uskočila jsem přesně včas, když se mě Kakashi snažil překvapit. Všimla jsem si Sharinganu v jeho oku a rychle po něm hodila kunai. Lehce se vyhnul a usmál se.
"Dobře. Už tě nechám. Běž," řekl a já si ho nedůvěřivě prohlédla.
Technika byla zrušena a mlha zmizela.
Doma na mě už čekal Kiba-kun s tím, že mě naučí novou techniku.