Návrat 03: Chci být Kage

„Bojoval jsi ve válce, strýčku?“ vyptával se Akio a v očích se mu třpytila dychtivost nad dalším z příběhů.
„Ale jistě chlapče,“ usmál se starší muž a posadil si chlapce na koleno. „Byla to velká událost, která nás zavedla k míru. Všechny vesnice se spojily, aby se bránili nepříteli.“
„Spojily?“ zopakoval Akio.
„Ano, dohodli se na tom na Kage,“ přikývl strýček s úsměvem.
„Kage,“ vydechl chlapec užasle. „ti byli nejsilnější, že, strýčku?“
„Ano,“ přikývl. „nás zastupoval Kazekage, kterému bylo svěřeno velení nad celou armádou. Kagové byli ti nejsilnější z celé vesnice.“
„Proč museli být silní?“ zajímalo Akia.
„Aby mohli chránit svoji vesnici a mnohdy za ni položit i život. Být Kagem byla čest i povinnost zároveň. Musel jsi chránit všechny obyvatele, kteří na tebe spoléhali a věřili ti.“
Chlapec užasle vydechl: „Museli být silní, aby chránili ty, které mají rádi?“
„Učíš se rychle,“ strýček postavil chlapce zpátky na podlahu.
„Bojoval jsi s Kagy?“ Akio nepřestával s otázky.
„Jaký to zvědavý chlapec,“ usmál se strýček. „Nebyl jsem nikterak silný a jenom bych jim překážel, ale při jednom z mnoha bojů ve válce jsem je spatřil. Ta hrdost, elegance a síla, která z nich vyzařovala. Všichni měli v sobě kouzlo kvůli kterému by za nimi šla armáda i do pekla.“
„Být tak silný…“ Akio se zamyslel. „jednoho dne budu silný, abych mohl všechny ochránit,“ chlapec zaťal pěsti a zazubil se.

„Je jich tady příliš,“ řekl jeden ze strážných při pohledu na slumy, které vznikly v Písečné.
„Všechna potencionální hrozba pro svět je koncentrovaná na jednom místě,“ odpověděl mu kolega.
„Jaká hrozba?“ usmál se hnědovlasý a ukázal na hřiště. „Vždyť jsou tady většinou děti.“
„Ty vidíš děti. Já vidím nebezpečí. Podívej támhle,“ ukázal na jedno z dětí. To v ruce drželo malou ohnivou kouli, další dokázal vytvořit vodu z ničeho, malá holčička vdechovala hračkám uplácaným z hlíny život.
„Jenom si hrají.“
„Zatím, ale co potom?“
„Žádné potom být nemusí jestliže se ke všem budeme chovat ke všem stejně.“
„Oni ale nejsou jako my.“

Klidnou noc otřásl výbuch. Na několika místech vypukly požáry.
„Co se stalo?“ zařval kapitán na své podřízené.
„Zaútočili na nás, pane,“ hlásil jeden ze strážných.
„Zabezpečte město. Nikdo se odsud nesmí dostat!“ vydal kapitán rozkaz.

„Už je to tady. Chtějí nás všechny zabít!“ zařval jeden z obyvatel slumů.
Akio se protloukal mezi panikařícím davem. Výbuchy začaly sílit.
„Akio!“ uslyšel volat strýčka. „Rychle, chlapče,“ popadl svého synovce a běžel s ním do úkrytu.
„Co se děje?“ řval chlapec, aby přehlušil okolní křik.
„Nevím přesně, ale někdo zaútočil a teď se všichni zabíjejí. Musíme odsud zmizet,“ kolem právě proběhla skupinka lidí, kteří se začali bránit náporu strážných.
Strýček zahnul do postranní uličky, když v tom se rozhostilo ticho, které bylo záhy přerušeno zatroubením. Ten zvuk se vryl, až pod kůži. Nebylo pochyb, o koho se jedná. Po velké válce zůstala jenom jedna vojenská organizace. Malá skupina, které se říkalo Temní.
Výbuchy přestaly a místo nich byl slyšet křik. Písek začínal být nasáklí krví.
„Musíme si pospíšit,“ řekl si strýček pro sebe a zrychlil, dokud nedoběhl k velké zdi.
Položil Akia na zem a začal připravovat pečetě, když v tom je něco vyrušilo.
„Pomozte nám,“ vykročila ze stínu ubrečená holčička s červenými vlasy.
„Mei, vrať se,“ za ruku ji chytl větší chlapec a chtěl ji zatáhnout opět do stínu.
„Chápu,“ usmál se strýček. „pojďte sem děti, rychle,“ uvolnil jim místo vedla Akia. „Musíme spěchat,“ pronesl chladně. Nikdo z dětí je neviděl, ale on cítil jak se přibližují.
„Nerozdělujte se a pomáhejte si,“ usmál se strýček. „Akio, doufám, že jednou se ti tvůj sen splní,“ rychle vytvořil potřebné pečetě a udeřil do země. Kolem dětí stoupl modrý kruh, jenž začal probleskovat. V zápětí děti zmizely.
„Teleportace,“ promluvil muž vystrojený v černém.
Strýček se jenom usmál a vytáhl kunai.
„Kam jsi je poslal?“
„I kdyby jste mě zabili,-„ ani nestačil doříct a muž v černém mu zarazil katanu do břicha.
„Budiž,“ vytáhl čepel a nechal starce vykrvácet.

„Akio,“ hluboký hlas vyrušil muže ze vzpomínek.
„Nagare?“ trhl s sebou mladík.
„Kam půjdeme teď?“ usmála se Mei.
„Teď?“ zopakoval Akio otázku zasněně. Zvedl ruku ke slunci a sevřel pěst: „Teď zničíme Konohu!“
Nagare ukázal rukou směrem ke Konoze a celá armáda se dala do pohybu.