Typ
Pomalu vkročím na hřbitov. Vůbec nevím, kde má hrob, navíc to tu vůbec neznám. Nechodím sem, nemám k tomu důvod. Naposledy jsem tu byla při pohřbu Asumy. Ale teď sem musím.
Kapitola 4.
Časy se mění
Časy se mění
[hide=Prečítať! 
] Ták...máme tu prelomový diel Dúfam, že sa vám bude páčiť. Ďakujem všetkým za pochvalu mojich obrázkov. Teší ma to! Ďakujem aj za všetky komentáre, hlasy a pridania do obľúbených.
Ste zlatíčka :-* 
Na tento diel mám dve špeciálne venovania:
Chcela by som venovať diel YukiKATEKE . Ďakujem za to, že si pridala do podpisu blog .
Teď měla nastat přeměna v Naruta. Nestalo se však. Cítil jak sílí každou vteřinou. Cítil se teď mocnější, než kdykoliv předtím. Jeho síla rostla a rostla, až se zdálo, že nemá hranice…
S chtíčem po moci netrpělivě čekala, co dalšího jí démon poví. Ale on jako by schválně mlčel a neříkal zhola nic. Jaké mělo jeho chování význam, proč ji tak trápil, vždyť jí přece šlo o každou vteřinu. Ztrácela tu trochu trpělivosti, kterou ještě měla. Byla rozzlobená více a více a její hněv začal ohýbat prostor okolo ní, ale ještě ani zdaleka nedosahoval svého maxima. A její hněv se stával její silou.
Keiji otevřel dveře a vstoupil do vládní budovy. Naruto se zarazil: „Nemám rád mluvení,“ pohlédl zhnuseně na chladnou chodbu.
„Proto jste odmítl křeslo v Radě?“ usmála se Nanami.
„Ano,“ kývl tázaný a udělal krok. Přesně jak předpokládal, teplo a život z venkovního světa rázem utichlo. „Politikaření dokáže vysávat životní energii,“ pomyslel si Naruto a pokračoval v chůzi obklopen ponurými zdmi.
Sora sa prudko otočila dozadu a zalapala po dychu. Stáli tam, nezranení. Ten výbuch im vôbec neublížil! A k tomu Karin, ktorá už nemala masku a jej červené vlasy okolo nej viali, bola oslobodená od jej nití...to však môže o chvíľu napraviť. Uškrnula sa. Čokoľvek použili, stálo ich to chakru. Ak to nebola, samozrejme, ďalšia hračka.
[hide=Niečo z tvorenia našej tvorby - Od Sabaku a Hikari]:) Chceli sme vás trocha pobaviť...pár screenmi z našeho skypovania. 
Prosím pekne na fotke v hornom pravom roku ukazujem Hikari obal, v ktorom mi prišla čelenka Listovej
*Přítomnost*
„Haló, země volá Uchihu!“ Hasu mávala rukou před obličejem své sestřenice.
„Huh, co se děje?“ zeptala se zmateně černovláska.
„Máme si balit věci a ne zamilovaně koukat na strop stanu,“ vyčetla jí Has.
„No jo pořád,“ odbyla ji Rin a sáhla po legínech a tričku.
„Jak dlouho jsem byla mimo?“
„Deset minut?“
„A je kolik hodin?“
Po lese se procházela dívka. Měla tmavé vlasy a na tváři měla dvě fialové rýhy. Podle toho mohl každý hned poznat, že je z klanu Inuzka. Přesto to, ale nebyla úplná pravda. Dívka pocházela i z klanu Nohara - stejně, jako její sestra Rin.
Jmenovala se Kona.
Často se takto procházela lesem, ale to co záhy uviděla se ji stalo poprvé. Kona narazila na obřího pavouka. No, samozřejmě, že na ni pavouk hned zaútočil.
„Klid, klid, klid,“ snažila se pavouka uklidnit, „vyčerpáš mi snad všechnu chakru, jestli to nevidíš."
Začalo to, ani nevím kdy, ale bylo mi hodně málo. Vsugeroval jsem si, že život je otrava a žil jsem s tím až do včerejška.
Nebudu vám tady vyprávět o dni, kdy jsem ji poznal, vlastně ani nevím, jak to přesně bylo. V hlavě mi spíš utkvěl den, kdy jsem k ní začal něco cítit.
Bylo to těsně po nezdařené misi pro záchranu Sasukeho. Choji ležel v nemocnici, zřejmě, kvůli mé špatné bojové strategii. Byl jsem si toho vědom a nebudu vám lhát, tehdy jsem brečel. Seděl jsem v nemocniční čekárně, když mi byla útěchou.
Atsushi nevedel, čo robiť. Mira alebo Hidan? Ani jedného nechcel opustiť, no jedného si musel vybrať. V tom popred neho niekto prebehol a jeho to tak prekvapilo, že ním myklo. Zovrel pevnejšie kunai, no potom si všimol, že to nie je žiadny mutant či nepriateľ. Bol to Sasuke. Počuteľne si vydýchol a rýchlo k nemu pribehol.
„Atsushi!“ zvolal Sasuke, keď mu skočil do cesty. Určite si ho okamžite všimol. Predsa len, jeho biele vlasy ostro kontrastovali s tmavým zadymeným okolím a s iskričkami ohňa, ktoré voľne poletovali po okolí.
Kapitola 3.
Sarutobi Konohamaru, Honba za přízrakem
Sarutobi Konohamaru, Honba za přízrakem
Vnuk Třetího Hokage Sarutobi Hiruzena, student Prvního Kami, Uzumaki Naruta, dědic žabího svitku z hory Myoboku, Pán opic a Žabí poustevník. Tak je dnes známý Konohamaru Sarutobi. Vždy byl velice silný a vytrvalý. Měl toho nejlepšího a nejsilnějšího učitele, kterého si jen mohl přát.
[hide=ODKAZ ODO MŇA PRE VÁS :)]Naozaj Vám všetkým veľmi veľmi veľmi veľmi (okej, to by som tu mohla opakovať donekonečna ) ďakujem za Vašu podporu, komentáre, pomoc...
Veľká-preveľká vďaka patrí hlavne Juvianovej. Prepáč, opakujem sa už asi desiaty raz, ale ďakujem Asi by mi šiblo vtedy
Samozrejme aj Sabaku no Tanaris, za jej véééééľkú ochotu pomôcť mi Veľmi si to vážim
Taktiež, už mi fungujú mäkčene! 
Tak sa mi aj ľahšie písalo
Už mlčím a zvyšok kecov si nechám do poznámok 
„Čo ty tu tak sám?“ ozvalo sa za čiernovlasým mužom.
„Na obede,“ odpovedal mu prostoreko a sledoval, ako si jeho švagor sadá oproti nemu.
Muž, ktorý sa práve usadil, dvihol ruku: „Čašníčka! Poprosím vás jeden krát natto s minerálkou!“
Žena v diaľke prikývla a už aj letela do kuchyne.
Kankurou se na něj šokovaně podíval…
„CO-?!“
„Potkal jsem Sakuru…,“ přerušil ho Gaara.
Cesta ninji, 2. část- Hokage
Po několika sekundách mě do místnosti pozval tvrdý ženský hlas. Až jsem se ze síly toho hlasu zajíkla. Vzala jsem za kliku a chvíli jsem váhala. Má to vůbec cenu? Přijme mě? Klid! okřikla jsem se a rázným krokem vešla do místnosti. Má odvaha mě náhle opustila. Ta ženská je děsivá!
"Co potřebuješ?" zeptala se mě nesympatická blondýna.
"Hokage-sama?" otázala jsem se nejistě. Blondýna si mě nejistě měřila.
"Ano. Co potřebuješ?" zeptala se znovu a já hledala slova.
Z trhu vedlo několik cest, které směřovaly k dalším částem města. Jako orientační bod sloužila velká věž, kterou zdobily barevné fáborky k oslavám výročí uzavření války a doby velkého míru. Všeobecné veselí podtrhovala hudba a smích dětí. Yuzuki kontrolovala účtenku a míjela poslední stánky – jejich opotřebení šlo úměrně se vzdáleností od srdce trhu. Před vstupem do „Špinavé“ uličky se zastavila, zkrátí si cestu o dobrou hodinu, nebo půjde oklikou?
Když se mně někdo zeptal "Víš jaké je to být na všechno sám?"
Jde o to že já vždycky byl na všechno sám, nemohl jsem zpoznat svoje rodiče, ale mohl jsem pocítit pocit samoty, který mě mučil zevnitř.
Suki se pohodlně usadila na střeše jedné z menších budov, aby na ni nesvítilo slunce. Věděla sice, že by se měla jít postarat nejprve o záležitosti, které jí svěřil Gaara, ale její zvědavost byla o něco silnější, proto bez dalšího přemýšlení otevřela kopii dopisu pro Kamennou.
Tímto dopisem bychom rádi potvrdili dnešní příchod velvyslankyně do Sunagakure no Sato. Její zdržení na cestě bylo způsobeno nemožností přejít poušť kvůli nepřízni počasí.
