Naruto Akkipuden - 3) Sarutobi Konohamaru, Honba za přízrakem

Kapitola 3.
Sarutobi Konohamaru, Honba za přízrakem

Vnuk Třetího Hokage Sarutobi Hiruzena, student Prvního Kami, Uzumaki Naruta, dědic žabího svitku z hory Myoboku, Pán opic a Žabí poustevník. Tak je dnes známý Konohamaru Sarutobi. Vždy byl velice silný a vytrvalý. Měl toho nejlepšího a nejsilnějšího učitele, kterého si jen mohl přát.
Naruto byl pro něho velice důležitou osobou, považoval ho za svého staršího bratra. A proto ho velice ranilo, když se z Naruta stal zrádce a vrah. Té osudové noci byl mimo vesnici a když se dalšího dne vrátil, nestačil se divit co vše se za tak krátkou dobu změnilo.
"Naruto možná zradil své ideály, Vy jste ho možná plně odepsal, ale já ne. Mojí povinností je ho přivést zpět k rozumu a nebo ho náš svět zbavit, to je má nová cesta po které se vydám! Nechtějte mi bránit Hokage-sama."
Tato slova pronesl před pěti lety v Kakashiho kanceláři, když položil čelenku vesnice na stůl a rozhodl se z vesnice odejít, aby ho nic nerozptylovalo při hledání. Od té doby uplynulo již téměř pět let. Pět let se Konohamaru honil za stínem a kdykoli se zdálo, že už je mu na dosah, ukázala se krutá realita neúspěchu. Nyní ho stopa přivádí k jedné malé vesnici jménem Yasato. Vesnice leží daleko na severu, v Zemi Železa. V zemi samurajů, která se snaží od světa shinobi držet bezpečný odstup. Není snad lepšího úkrytu před zraky shinobi než v zemi, kde žádný není.

*Na to, že jsme tak na severu tu je nějaké teplo... Dokonce tu ani neleží sníh. Hmm, nejspíš už je léto i na jihu.*
Konohamaru si to kráčí větrnou krajinou, všude jen vysoká suchá tráva. Pouze pod nohama cesta zpevněná kamením. *V zimě se tu nejspíš nedá vůbec projít. Ten vítr musí být strašný... Skvělé místo pro úkryt ta vesnice,* uvědomí si Konohamaru a na tváři se mu objeví úsměv. *Tentokrát ho jistě najdu...musím. Hmm, ale co pak? Jak moc se Naruto změnil, jak moc ho ta zatracená liška v jeho břiše ovládla? Opravdu ho budu muset nakonec zabít? A dokážu to vůbec? Musí to jít i jinak.* Jeho myšlenky se posledních pět let ubírají stále tím samým směrem. Nikdy neuvěřil, že to zlo páchá Naruto. Věří a doufá, že za to může Kyuubi. Tato víra ho celou tu dlouhou dobu udržuje při smyslech, tato víra udržuje naději, že může svého "bratra" a učitele zachránit. *Nesmím zklamat... Už kvůli jejich dětem,* ujasní si Konohamaru priority a přidá do kroku. *Opovaž se zase zmizet, Naruto!*
A tak cesta jde pořád dál. Až Konohamara nakonec dovede na vršek z něhož spatří malou vesnici. Asi tak poloviční oproti Skryté Listové, ale tvořenou hlavně rodinnými domky a farmami. Avšak jedna budova, odstrčená od ostatních, je zcela jiného rázu. Velké sídlo postavené z bílého kamene ležící na upraveném pozemku a ohraničené vysokým plotem. *Hmm, zdá se, že si sensei žije docela dobře. Zajímavé, člověk by ho čekal ukrytého v jeskyni nebo tak nějak, ale on si rafinovaně nechá postavit honosné sídlo uprostřed ničeho... To by nečekal snad nikdo. Fajn, jdeme na to,* řekne si v duchu Konohamaru a raději vybalí šedivý plášť, jelikož obloha se velice nepřátelsky zatahuje.
Jak se Konohamaru blíží k vesnici a vstupuje do ní, nemůže mu uniknout zásadní věc. *Zatraceně, kam se všichni poděli... Hmm, možná jsou v tom chrámu,* pomyslí si a obrátí pohled ke svatyni na kopci za vesnicí. *Yosh, podíváme se na to!* Odrazí se, přeskočí střechu domu a vyběhne na kopec rovnou ke svatyni.
*Co to zatraceně? Takové božstvo neznám... Naruto ty debile!* zamračí se Konohamaru, když se podívá na svatyni. Má tvar válce. Po obvodu jsou sloupy a na vrcholu kopulovité střechy je bůh, kterého uctívají. *To je přece Kyuubi, démon a ne bůh. Na to se podívám trochu blíž.* Vyskočí k oknu a podívá se dovnitř. To co uvidí mu vyrazí dech. Uprostřed stojí kněz oblečený v červeném rouchu a předčítal z nějaké knihy. Stojí na vyvýšeném místě. Před pozlacenou sochou devítiocasé lišky a vypadá velice zapáleně do své řeči. *To si založil vlastní kult? To si ze mě děláš p***l... Ale ti lidé se nezdají být zrovna nadšení, navíc ten muž u dveří ve stejně rudém plášti, vypadá jako by hlídal, aby nikdo neodešel. Co to má znamenat... Hmm, ovšem pokud jsou všichni tady, mám šanci se nepozorovaně dostat do sídla,* uvědomí si Konohamaru, odrazí se od stěny a dopadne do podřepu. Vtom ale zaslechne hlasy. Přitiskne se ke stěně kostela a vykoukne. Uvidí dva ozbrojence oděné v šedivých pláštích s kápí. *Raději schovám Diamantovou hůl a zbraně,* řekne si Konohamaru, položí vše do vysoké trávy a ukryje to pod listím. *Jestli tady zůstanu, všimnou si mě... Počkat, možná to je to co potřebuji, odvedou mě za vůdcem a...*
"Hej co tam děláš!? Okamžitě vstaň!" ozve se hrubý hlas strážných a poté tasení zbraně. *Všimli si mě!* Konohamaru rychle vstane ze špatného úkrytu v trávě a se zdviženýma rukama nad hlavou řekne: "Nechci nepříjemnosti, já jen...jdu do chrámu." *Snad to spolknou, jejich katany nevypadají, že by protahovaly život špiónů. A bojovat by moudré nebylo,* pomyslí si Konohamaru a tváří se vystrašeně a lítostivě.
"Che, ty pse. Kitsuneo-sama vám přece jasně nakázal, že musíte být všichni včas ve chrámu, nebo si myslíš že pro tebe nařízení tvého pána neplatí. He?!" křikne ten vyšší s dlouhými hnědými vlasy a jizvou na tváři.
Ten druhý je viditelně mladší, lehce zarostlý strništěm a oči pronikavě zelené. *Zatraceně, asi to je problém. A Kitsuneo, že by to byla Jeho přezdívka,* řekne si Konohamru.
"Ne jistě, že ne! Opozdil jsem se, protože se mi zaběhl pes. Musel jsem ho jít hledat...prosím za odpuštění," odpoví Konohamaru a poklekne před ty dva, přitiskne čelo k zemi.
Ten s jizvou na tváři se tiše zachechtá a pohrdavě na něho pohlédne.
"Bezcenní břídilové jako jsi ty by měli shořet plamenech. Bohužel i s tebou by měl Kitsuneo-sama slitování, bastarde." Odplivne si před Konohamara a kopne ho špičkou okované boty do boku.
*Sakra, to bolí!* sykne Konohamaru, chytí se za bok a svalí se do prachu. *Teď asi dostanu pěknou nakládačku,* uvědomí si a musí se tomu smát, jak absolutní je tato situace. *Být to kdekoli jinde, nejspíš by se ti dva už topili ve vlastní krvi, tady to ale bude jinak.* Ze všech stran přilétají tvrdé kopance okovanými botami. Do břicha, do hrudi, do krku i do brady. A když se na hlíně objeví malá louže Konohamarovi krve, tak ti dva přestanou.
"Pros o odpuštění a možná ti bude odpuštěno. Teď se seber a buď lepším služebníkem. Slyšel jsi?!" řekne ten malý zarostlý a ještě jednou do něho kopne.
*Parchante!* pomyslí si Konohamaru a vyplivne krev, která se mu nahromadila v ústech. *To si děláš srandu...proč takhle trpím?*
"Ano...odpusťte," procedí Konohamaru mezi zuby a pokusí se vstát. Jenom se zvedne ze země, tak se mu zatočí hlava, zatmí před očima a on upadne do mrákot. Poté znovu klesne k zemi, zcela neschopný se hýbat. Slyší jen velice upřímný smích těch dvou, kteří ho parádně zřídili a teď si klidně někam odchází. *Samurajové, co čekat od takové chátry...* To jsou Konohamarovi poslední myšlenky. Dále už vidí pouze to, jak vše kolem se potápí do temnoty a vše utichá. *Asi se teď chvíli prospím, ... možná mě s té cesty dokonce seberou,* projde mu ještě hlavou a poté už opravdu usne.

Konohamaru pomalu otevírá oči. *Kde to jsem?* rozhlédne se a posadí se. *Aha, dostal jsem pěknou nakládačku,* vzpomene si, zatím co si prohlíží místnost v dřevěném domě. Leží na tvrdé, krátké posteli. Před sebou vidí krb s němž svítí žhavé uhlíky a plápolá slabý plamínek. Na stěnách visí několik obrazů. Pod oknem je psací stůl s židlí. Na stole je kupka papírů. Dveře jsou vyrobeny z prken a je v nich mnoho škvírek, kterými proniká do pokoje světlo i zvuky z vedlejší místnosti. *Na vězení to nevypadá, nejspíš mě tam nějací dobráci našli a odnesli domů,* uvědomí si a tiše se přesune ke dveřím, nahlédne do největší škvíry. Za dveřmi spatří část místnosti, která připomíná kuchyni. U jídelního stolu sedí starý muž. Hnědé oči, obličej plný vrásek, zamračený. Brada pokrytá plnovousem, jenž je stejně šedivý jako jeho vlasy. Oblečený je v hnědém kabátě a kolem krku má modrý šál. V ruce drží tlustou knihu a nejspíš si čte.

*Nezdá se být nebezpečný. Ale v místnosti cítím přítomnost dvou lidí,* řekne si Konohamaru v duchu, chystá se sáhnout na kliku u dveří, když vtom se dveře rychle otevřou. *Co to sakra!?* lekne se Konohamaru a ucukne rukou od kliky. Stejně tak reaguje i dívka, která otevřela dveře z druhé strany. Oči kaštanové, vlasy dlouhé rovné a hnědé, docela hezká a ačkoli bude mnohem mladší než Konohamaru, už vypadá dospěle. Na její jeknutí reaguje i starý pán, prudce vstane a otočí se. *Hmm, asi bych měl pozdravit,* uvědomí si Konohamaru, usměje se a rozpačitě se poškrábe na zátylku.
"Ehm, dobrý večer. Já ehm, promiňte za vylekání. Já jsem, abych tak řekl...co se stalo?" vyblekotá Konohamaru omluvu a otázku zároveň. Dívka před ním chvíli přemýšlí co to vlastně řekl a pak se odhodlá k odpovědi: "No asi jsi byl zraněný, ležel jsi před chrámem našeho boha a byl v bezvědomí."
"Falešného boha!" zavrčí ten starý pán a dívka se na něho hned obrátí.
"To není pravda! Říká, že vrátí život mamince a tatínkovi. Musí to být bůh, jinak by něco takového nezvládl!" řekne ostře.
"Jsou to lži, mrtvé nelze vrátit zpět. Už jsem ti to několikrát říkal!" odpoví obratně.
Načež se dívce zalesknou oči od slz, zamračí se a s prásknutím dveřmi odejde pryč. Děda na to reaguje povzdechem a usazením zpět na židli. *Tak on využil tragédie a ovlivnitelnosti mladých lidí, aby je donutil uvěřit, že je bůh? To by toho vážně byl Naruto schopný? Ne, jasně že nebyl. Kyuubi to je tvá práce!* pomyslí si Konohamaru.
"Nemějte to Yuno za zlé. Nedávno ztratila rodiče a uvěřila by i skále, kdyby jí řekla, že je může vrátit," řekne starý pán.
*Takže Yuno, aha. Zjistím jejich jména, ale mé jméno jim neprozradím. Ještě jim nevěřím,* pomyslí si Konohamaru a posadí se na židli naproti starci. Poté se představí: "Mé jméno je Hiruzen, jak mám říkat vám dědo?"
Starý pán pokrčí obočí na slovem děda, ale poté se rovněž představí: "Dědo?! ehm, tedy rád vás poznávám Hiruzen-san, můžete mi říkat Toriko."
Konohamaru odpoví s jistým náznakem zájmu o situaci: "Těší mě Toriko-san, ale možná by jste si vy nebo já měl jít promluvit s Yuno... Nebo ji chcete nechat takhle, beze všeho?"
"Nemělo by to smysl," odpoví děda, poškrábe se ve vousech a pokračuje, "Yuno bývá v takových situacích raději sama. Od nikoho pomoc nepřijme, nyní asi sedí v svatyni toho falešného boha a proklíná mé jméno. Víte pane, já nikdy nebyl dobrý rodič a děda jsem stejně tak špatný. Nebyl jsem tu, když můj syn a její otec umíral, nebyl jsem tu ani když její matce setli samurajové hlavu. A poté musela žít další měsíce sama, až po tak dlouhé době jsem se vrátil zpět sem, do vesnice. Ale to už tu byl ten prohnilý Kitsuneo."
*Kitsuneo, to znamená Liščí císař. Ty sochy a ten chrám Kyuubiho, navíc ta rudá roucha, není pochyb. Je to On!* Konohamaru chápavě přikývne a ptá se dál: "Jak ho vlastně ostatní vnímají. Vaše vnučka věří, že je bohem. Vy ne, asi už se nedáte tak snadno zblbnout. Ale co ostatní ve vesnici a co ti ozbrojenci, to jsou žoldnéři?"
Toriko nic neřekne, pouze se s trochou úsilí zvedne od stolu a přejde k vchodovým dveřím, kudy před chvílí Yuno utekla. Vezme do ruky klíče uložené původně v misce.
"Bude lepší, když se podíváte sám," řekne nakonec Toriko, otevře dveře a gestem ruky pokyne, aby vyšel ven. *Celá ta situace je divná,* pomyslí si Konohamaru, ale vstane a společně s Torikem vyjde před dům. Venku spatří něco úplně jiného než si myslel. *Zdají se být docela spokojení,* uvědomí si při pohledu na klasicky fungující malou vesnici. Lidé se pomalu přestávají věnovat povinnostem, tma všechny zahnala buď domů a nebo do místní hospody ze které vychází smích a křik. *Co jsi udělal?* Na ulici stojí dohromady dvanáct mužů a šest žen. Ozbrojení kunai a katanami, oblečení jsou v jednotném šedivém plášti. *Zjevně si dává hodně záležet na zabezpečení.*
Mezi tím ho Toriko mlčky někam vede. Konohamaru se na něho obrátí s otázkou:"Tak jak je to vlastně? Vypadá to, že jsou spokojení a vyznávání moci falešného boha jim příliš vrásky na čele nedělá."
Toriko zachmuřeně přikývne: "Myslím, že jsem jediný kdo jeho moc neuznává. Možná je tu pár těch, kteří pochybují, ale nikdo se nedokáže podívat do očí těm, které zachránil a říci to."
"Těm, které zachránil?!" vyhrkne Konohamaru překvapeně.
Toriko opět přikývne: "Ano, to ti chci ukázat."
*Možná je zachránil před něčím zlým, to by bylo Narutovi podobné, ale hraní si na boha je výsadou spíš takových monster jako je Kyuubi. Možná je Naruto ještě někde uvnitř a snaží se ovládnout démonovo chování,* pomyslí si s úsměvem a dál se nechává Torikem vést na to záhadné místo. Poté co vystoupí na vrcholek kopce za vesnicí, se před nimi otevře černá pustina táhnoucí se snad míli všemi směry. Země je zde pokrytá pouze ohořelou hlínou, mezi kterou však již klíčí nová zelená tráva, místy jsou vidět černé pahýly stromů a něco jako zděné zídky. *Co to zatraceně?*
Toriko začne vyprávět svůj příběh: "Ještě před půl rokem tu stálo město. Město pod správou Země Železa, plné samurajů. Naše vesnice pro ně byla skvělé místo, ale oni sebou přinášeli pouze utrpení. Kradli, zabíjeli, otročili a znásilňovali. Mysleli, že si mohou dělat co chtějí pouze proto, že naše vesnice patřila kdysi k povstání, ovšem to už je třicet let. Každopádně já netuším jak se to stalo. Ale Yuno i ostatní tvrdí, že jedné noci zaslechli strašlivé hromobití a plameny nad obzorem. Dalšího dne zde místo města byla jenom tato pustina a stovky ohořelých těl. A ve středu toho všeho seděl mladý muž, planoucí krvavým ohněm, meditující. Vesničané uvěřili, že je jejich zachráncem a on je v tom podporoval."
Konohamaru zadumaně přikývne. *Takže neudělal nic hrozivého, i když. To město jistě bylo plné nevinných žen a dětí. Pochybuji, že i všichni muži a samurajové byli vinni zločiny v této vesnici,* uvažuje Konohamaru o tom co se vlastně děje a zda je to dobré nebo ne. *Takže v zasadě pouze hraje divadlo, nikomu neškodí.*
Avšak Toriko ještě neskončil: "Ten, Kitsuneo. On opravdu není obyčejný člověk. Ale vím, že jeho síla je stejná jako síla shinobi z jihu. Pouze je mnohem větší, to je na tom děsivé. Možná by jsi si mohl myslet, že takový život nikomu neškodí. Ale myslím, že jsi sám poznal, co znamená padnout do rukou těm strážným kněžím. Lidé ve vesnici nejsou zcela oddáni a tak občas někdo prostě zmizí. Prý je vodí tomu člověku do jeho paláce, ale netuším co s nimi dělá nebo jestli je to pravda. Každopádně, nemají slitování s jakýmkoli porušení řádu, tresty jsou příliš tvrdé... Myslím, že se to od toho co nám dělali samurajové přestává lišit čím dál tím méně."
Konohamaru znovu přikývne.
"Tak tedy Toriko-san. Říkáš, že se to zhoršuje ano?" zeptá se.
Toriko kývne a s obavami odpoví: "Ano, zmizení přibývá. Bojím se, že další budu na řadě já. Už delší dobu přemýšlím o tom, že odejdu."
"A proč to neuděláte?" zeptá se Konohamaru.
"Kdo ví co by se se mnou stalo. Už takovou dobu nikdo z vesnice neodešel, aby obchodoval a vy jste první kdo přišel Hiruzene," odpoví mu Toriko.
Konohamaru pochopí. *Jistě, asi by nebylo vhodné, kdyby se o situaci kdokoli dozvěděl. Kdokoli z venku*
"Pokud chcete tak se vraťte domů. Já si to tu chci více prohlédnout, ten váš Kitsuneo mě začíná zajímat čím dál tím víc," řekne Konohamaru a zašvidrá do dálky spáleného města. *Až neskutečné jak málo toho zbylo, pomyslí si.
"Dobrá, snad už bude Yuno zpět. Nikdy nebývá pryč dlouho. Pokusím se jí to vše znovu vysvětlit, i když pochybuji, že to pochopí. Asi to bude chtít víc času," řekne stařík Toriko a pomalu si to namíří zpět dolů z kopce a do vesnice.
Nyní je Konohamaru sám a může se porozhlédnout. *Celé to vypadá jako nějaký mírný kráter, ale možná je to jen údolí. Ale ačkoli vše naznačuje tomu, že mám tu čest s Narutem, musím si to ověřit. Nejspíš bude nejlepší najít střed,* rozhodne se Konohamaru a rozeběhne se po černé hlíně, snaží se najít co nejhlubší místo. To by mělo znázorňovat dno kráteru a mělo by obsahovat největší množství zbytkové chakry. *Ninjutsu takové moci, že vymaže téměř beze stop celé město... Možná, že země už je studená, ale chakra zůstává a já vím kdo ji dokáže určit,* pomyslí si Konohamaru, kousne se do prstu, do oslabeného místa. *Na začátku to bolelo jako čert, ale teď už je to v pohodě,* ušklíbne se a udělá pomocí krve na pravé dlani kříž, složí pečetě. *Divočák, Pes, Pták, Opice, Beran ... Kutchyose no Jutsu.
Ozve se *puf* objeví se malý obláček kouře a před Konohamarem stojí jedna velice malá a velice stará žába. Přes šedivé obočí zamžourá na Konohamaru a poté se rozhlédne kolem.
"Připomíná mi to staré časy... Neříkej, že jsme zase v Listové," řekne Fukasaku s trochou obav v hlase, ale poté pocítí okolní prostředí.
"Ne, jsme daleko na severu. Proč jsi mě sem přivolal Konohamaru-chan? A co je to za místo?" zeptá se žabí děda a zatřese se chladem.
Konohamaru se nejdřív lehce ukloní na pozdrav a pak mu začne popisovat situaci: "Fukasaku-sama, jsme v Zemi Železa. Pronásleduji sem Naruta, možná už jsem našel místo kde je, ale potřebuji to potvrdit. Mohl by jste prosím..."
Fukasaku ho nenechá domluvit, skočí mu do řeči s jasnou odpovědí: "Ano Konohamaru-chan."
Ten se na něho trochu nechápavě zadívá.
"Ano co?" zeptá se Konohamaru.
"Je to již dlouho a chakra je slabá. Ale opravdu patří Narutovi a jeho démonu... Co tu ten kluk provedl?" řekne Fukasaku.
"No to je na dlouhé povídání. Ale co jsem zaslechl, tak prý zničil celé město plné otravných chlapů co šikanovali vesničany nedaleko, teď jim ale vládne a prý to začíná být horší jak v minulosti.... Fukasaku-sama, mám ho na dosah!" řekne Konohamru ve zkratce.
Fukasaku se pousměje a povzdechne si.
"Jen prosím neočekávej nic velkého. Naruto nejspíš jedná částečně i ze své vůle. Možná nebude chtít pomoci a možná mu budeš muset čelit. Až přijde čas, já i mamča budeme připraveni, ale uvědom si, jak silný je tvůj nepřítel," předá Fukasaku poslední rady a zmizí.
*Hej já chtěl ještě, no to je fuk. Díky žabí dědo. Uvidíme, jak to nakonec dopadne. Ale už vím, že ten Kitsuneo je skutečně Naruto. Ovšem nemohu jen tak naběhnout k jeho domu, nejdřív musím lidem říci pravdu a hlavně získat zpět své zbraně,* řekne si Konohamaru a prozatím zamíří zpět do domu Torika a Yuno. Přejde spálený vršek a seběhne z kopce do vesnice. Ta je však mnohem živější než když opouštěl s Torikem dům. A asi celá je shromážděná ve velkém hloučku. *Co se to tam děje, raději se budu držet dál,* pomyslí si Konohamaru a jedním skokem se dostane na střechu, ukryje se do stínu a pozoruje co se to tam děje. *To snad! Toriko-san, kdo to mohl?* Konohamaru zděšeně sleduje jak Torika táhnou šediví kněží směrem k lidem, zdá se být zatím v pořádku, ale má svázané ruce. *Změna plánu. Pokud dostali udání tak je to moje šance. Prý vodí takové "bezvěrce" do jeho paláce... Obyčejný samuraj není schopný rozpoznat bleskové Kawarimi no Jutsu, které zvládám. Mohl bych se na Torika přeměnit a dostat se tak blízko k Narutovi,* uvažuje Konohamaru a chystá si plán.
Hlouček lidí zatím pokřikuje na starce velice urážlivé fráze. Nazývají ho zrádcem, opilým bastardem a především hajzlem. Občas přiletí kámen a zasáhne Torika, zatím co ho ozbrojenci táhnou uličkou z lidí přímo na náměstí. Na náměstí se setkávají s tím knězem, který kázal ve svatyni. *Teď by měl proběhnout "soud",* pomyslí si Konohamaru.
A opravdu se tak stane. Kněz roztáhne paže a otočí dlaně k nebi. Zvučným hlasem začne: "Pohleďte na bezvěrce, zrádce a vyvrhele. Odmítá, že to co páchali samurajové je zlo, odmítá božskou moc našeho pána Kitsuneo. Odmítá veškerou svatou pravdu a proto by měl shořet v plamenech! Avšak náš pán je milosrdný, a proto dostane ještě poslední šanci se vykoupit. Řekni Haganare Toriko, přiznej, že jsi žil ve lži. Přiznej, že jsi zradil svého boha. Přiznej a zasvěť zbytek života jemu jedinému, jakožto kazatel pravdy! Pokud přiznáš budě ti..."
Vtom okolím zaburácí hřmotný hlas: "Žádné odpuštění!" křikne a v tu chvíli se ozvou zvuky vylekání těch lidí tam dole. I Konohamarem to pěkně zatřáslo. *Co to má? to si přichází pro něho osobně? Zatraceně, ten chlap mi hatí plány.*
Najednou se objeví krvavě rudý plamen a z něho se zhmotní postava, je to opravdu Kitsuneo, nebo-li Uzumaki Naruto. *Je to on... Ale vůbec mi to nesedí... Je snad stejně starý jako když odešel...nezestárl snad ani o den,* pozoruje jeho příchod Konohamaru a najednou má sucho v krku. Lidé se před Narutem skloní až k zemi a přitisknou svá čela ke studené dlažbě, to jest projev té největší úcty. *Opravdu ho uznávají téměř jako božstvo, neskutečné. Já se ani nedivím, dává si záležet na svém image. Hromobití a rudý plamen? to je přece paráda... Ale ten zbytek je přinejmenším démonický. Černý plášť a čelenka, rudé Kyuubiho oči...až mě z toho mrazí. Ale co se chystá udělat?*

Naruto pomalu přistoupí ke stále stojícímu Torikovi. Ten se zdá být hrdý a statečný, ale jak se ten démon blíží stále blíž a rudé oči pohlédnou do těch jeho, strach ho dožene. Uhne pohledem a sklopí hlavu jako spráskaný pes. Naruto se tomu všemu musí velice škodolibě smát a na tváři má sadistický úšklebek.
"To nestačí, na zem!" zařve na Torika, ten nejprve nechce a tak mu Naruto pevně stiskne bradu a tentokrát ještě hrubějším hlasem přikáže: "Klekni ty červe!"
Poté ho za tvář na tu zem stáhne. *To je hrozné... A lidé si myslí, že to je trest samotného boha. Jak toho může být někdo jako Naruto schopný. Jak je možné, že se někdo takhle změní?! Zatraceně!* zuří Konohamru, má sto chutí pomoci tomu starci. Zaútočit a vymlátit Kyuubiho z Naruta ven, ale nemůže. *Nikdy bych ho nedokázal porazit v pěstním souboji, nemám zde svoji hůl ani zbraně. Navíc náš souboj by nejspíš tuto vesnici dost pocuchal. Musím jenom přihlížet.* Konohamaru tedy nezasahuje. Ale Naruto si to vyloženě užívá.
Nyní již před ním Toriko klečí, v očích strach. Naruto se na něho dívá shora a sadisticky se usmívá.
"Pověz starče, bojíš se toho co přijde? Měl bys! Protože smrt, kterou ti způsobím je velice bolestivá."
Naruto natáhne ruku proti Torikovi a rozevře dlaň. V ní se začíná formovat modrá koule, kolem niž rotuje bílý disk. *To je Fuuton: Rasengan nedokonalý Rasenshuriken, ale zásah je stále smrtící,* probleskne Konohamarovi hlavou. *Zabije ho teď a tady!* uvědomí si.
Modrá koule rotující větrné chakry začíná vydávat onen typický zvuk bzučení větru. Naruto napřáhne ruku a chce udeřit. Před tím ovšem ještě praví.
"Doufám, že v poslední sekundě tvého bídného života prožité v mučivé bolesti poznáš, kdo je tvůj bůh. Poznáš pravou sílu a pocítíš utrpení, které jsi ty způsoboval tolik let této vesnici. Ty a tví samurajové z města, které jsem zničil...zmiz jako poslední z nich."
Toriko se podívá vzhůru do Narutovi tváře. Jediné co řekne je: "Běž do hajzlu ty bastarde!"
Tehdy ho Naruto udeří Rasenganem do břicha. Toriko začne řvát bolestí. Odletí několik metrů a praští sebou na zem. Náraz rasenganu mu začíná trhat vnitřnosti na kusy a tisíce malých jehliček ničí jeho buňky. Pomalu, ale velice pomalu umírá. Celou dobu křičí, ale ve chvíli kdy mu prasknou oči a krev vystříkne z jeho úst. V tu chvíli křik ustane stejně jako ustává působení rasenganu. Z Torika zbyde jen zakrvavené tělo roztrhané zevnitř. Vnitřnosti jsou zcela rozmašírované a vytékají z díry v břiše i ústy. Smíšené z litry krve. Konohamaru jen zhrozeně zírá na to co se právě stalo. *To není možné,* projde mu hlavou.
"Tu mrtvolu spalte! Jeho hříšná duše si nezaslouží, aby se spojila s přírodou." přikáže Naruto a poté se rozplyne jako stínový klon. Nyní si Konohamaru všimne Yuno, která to celé pozoruje ode dveří. Nezdá se být zarmoucená. *Usmívá se? To snad?! Ona ho udala, to Yuno udala vlastního dědu. Tomu se mi nechce věřit. Musím zjistit o co jde.... Ach, chudák starý pán,* povzdechne si Konohamaru a potlačí zděšení, které jim stále otřásá. Odplíží se za budovu, skočí na zem a namíří si to k domu Yuno. Pomalu proplíží za domem, skrčí se pod oknem pokoje v němž před tím spal. *Pfff, vypadám jako perverzák. Ale musím jí zabránit v útěku. Takže zajistíme okna... Pes, Beran, Hrad. Doton: Iwa no Musho.* Složí Konohamaru pečetě a provede ninjutsu, všechna okna v tu chvíli začne obklopovat skála v místech kde jsou panty. *Nenápadné, ale okno díky tomu už neotevře. Nyní jen počkat,* řekne si Konohamaru a podél zdi projde až ke vstupním dveřím. Nejprve zkusí jestli je odemčeno. Zjišťuje, že ano. *Výborně!* Vezme za kliku a vstoupí do domu. Ocitá se v kuchyni a v té samé místnosti je i Yuno. Stojí u okna a dívá se ven, ovšem když si Konohamara všimne okamžitě sáhne po noži na stole.
"Co tu chcete?! Běžte pryč nebo vás bodnu!" křikne Yuno a naznačí bodnutí, prozatím pouze míří čepelí jeho směrem. *Bojí se snad pomsty?* pomyslí si Konohamaru a příloží dlaň na dveře. *Doton: Iwa no Musho.* Provede techniku a rovněž i panty a zámek dveří se naplní skálou.
"Nyní už neutečeš Yuno, budeš mi opravdu vzdorovat? Tvůj děda mi pověděl pravdu o tobě i vesnici. A i tobě říkal pravdu o tom, co je Kitsuneo zač. A nyní je mrtvý, kvůli tobě," Yuno jeho slova nechce poslouchat, pevně stiskne velký nůž a znovu Konohamara varuje: "Ticho, ticho! Okamžitě odejděte a nechte mě být!"

Konohamaru jen zavrtí hlavou: "Nikam nejdu. Chci ti mnoho říci a ještě víc dozvědět."
Yuno se viditelně rozčílila. Zúží se jí zornice, zčervená a zatne zuby zlosti. Zvedne nůž trochu víš a s křikem se rozeběhne proti Konohamarovi, čepel připravenou k bodnutí. Konohamaru se ani nepohne, povzdechne si a připraví k obraně. *Tohle nemám rád,* pomyslí si.
"Netvař se tak pohodově!" zařve Yuno a v tu chvíli ucítí pevní stisk na zápěstích. Konohamaru se bleskově dostal vedle ní a chytil ji za ruce, přidá ji sílu k pohybu tak, že nůž skončí zabodnutý v dřevěných. Poté Yuno podrazí nohy a srazí ji trochu rázněji na zem. *Tohle vážně nemám rád,* pomyslí si Konohamaru a zavrtí hlavou. Yuno leží na zemi, netuší co se vlastně během toho zlomku sekundy stalo. Jen zmateně zamrká a když ji vše dojde, začne brečet a přehýkavě se omlouvat: "Prosím, prosím neubližujte mi. Já, bála jsem se. Nezabíjejte mě... Prosím. "
Konohamaru na ni zmateně kouká. *Ach bože.* Usměje se co možná nejmileji a podá ji ruku.
"Vstaň!" řekne Konohamaru mírně a počká, až mu též podá ruku. Yuno chvíli váhá, ale nakonec pomoc přijme a postaví se zase pevně na nohy. Stále se ale celá třese. Konohamaru ji tedy dovede k židli a posadí ji na ni, sám se posadí na židli vedle a obejme Yuno kolem ramen. *Prý to pomáhá,* pomyslí si.
"Udělala jsi strašlivou věc Yuno. Toriko-san mi připadal jako dobrý člověk a ty..." začne Konohamaru trochu neohrabaně, ale přechází tak rovnou k věci, kterou chce vyřešit. Yuno sebou trhne a překvapeně se na něho podívá.
"Ale, jak to víte?" zeptá se Yuno vystrašeně. Konohamaru chvíli neodpovídá a jen se jí dívá do očí. *Má ze mě stále strach.*
"Je to přece jasné. Ačkoli každý ve vesnici tušil, že Toriko-san není zapálený ve víře, tak žil dlouho. Avšak vím od něho, že tě často přesvědčoval o tom, že Kitsuneo je falešný bůh...nějakou dobu jsi to snášela, ale poté jsi to už neunesla a chtěla se ho zbavit. Je to tak?" Konohamaru vyzradí celou svoji domněnku a Yuno se znovu rozbrečí. Ponoří obličej do dlaní a odpoví.
"Já nevím proč. Celou dobu tvrdil, že nelze oživit mrtvé, ale Kitsuneo-sama říká, že ano! Děda pořád mluvil tak strašně, chtěla jsem aby ho kněží přesvědčil o pravdě. Nechtěla jsem, aby zemřel! Jenže, když Kitsuneo-sama řekl, že byl vůdcem té odporné samurajské vesnice..." řekne Yuno v slzách. "JÁ PROSTĚ JEN CHCI VĚŘIT, ŽE LZE VRÁTIT MRTVÉ NA TENTO SVĚT!" křikne najednou až se Konohamaru lekne.
*Opravdu, ztratit rodiče musí být hrozné. Já je nikdy nepoznal, takže o tom nic nevím. Ale vím jak hrozné pro mě byla smrt dědečka, Třetího. Tohle musí být ještě horší, navíc oba zemřeli násilnou smrtí těch, které Toriko-san údajně vedl... Měla důvod ho začít nenávidět ještě víc a chtít pomstu.... Ale je to pravda? Opravdu byl Toriko vůdcem samurajů? Nebo to je prostá Narutova lež? ... Jak by mohl přežít zničení celého města Bijjudamou?* zamyslí se Konohamaru na chvíli zatím co se Yuno snaží přestat brečet, ale nyní to na ni celé dopadá takže to není zrovna jednoduché.
"Poslyš, Yuno," začne Konohamaru znovu, "už je velice pozdě. Zkus se jít vyspat, ráno ti něco povím," řekne Konohamaru, vstane a vydá se k hlavním dveřím.
"Počkejte pane, jak vám mám říkat?!" zeptá se ještě rychle Yuno. Konohamaru se na ni obrátí a chvíli nic neříká.
*Raději budu ještě opatrný.*
"Jmenuji se Hiruzen, Yoshimito Hiruzen," odpoví nakonec.
Yuno přikývne a vejde do svého pokoje. Konohamaru se za ní chvíli dívá na již zavřené dveře. *Chudák holka, zatracený Naruto, za všechno může on. Nyní ale zařídím, aby zítra vesničany neohrožoval žádný magor s katanou v ruce,* pomyslí si Konohamaru a zamračeně vyrazí před dům.
Venku už nikdo není a ve většině oken už se ani nesvítí. *Skoro všichni už spí, výborně. Ale budu to muset provést tiše. Nejprve si seženu zbraně,* řekne si Konohamaru a ukrytý ve stínech noci se vydá ke chrámu. *Nehodlám stráže obejít, pouze nepotřebuji, aby mě viděli a vyhlásili poplach.*
Na okraji vesnice, u cesty jenž vede k chrámu narazí na první dva, muž a žena. V temnotě noci nejde nic poznat, avšak čepele zbraní prozrazuje odlesk měsíčního svitu. *Zatraceně, raději nebudu používat žádná výraznější ninjutsu, možná je zde senzibil,* uvědomí si Konohamaru a protáhne si zápěstí. *Jdeme na to!*
Silně se odrazí od země a prosviští mezi ty dva. Zabrzdí za chlapem, ten okamžitě reaguje a chce sáhnout pro zbraň, avšak Konoamaru mu chytí ruku a zlomí zápěstí, a zatím co levačkou muže dusí, aby nemohl křičet ani mluvit, tak pravačkou tasí protivníkovu katanu a jedním švihem usekne zezadu jeho hlavu, bezhlavé tělo muže padne na kolena, ale to už se Konohamaru napřáhne a mrští katanu po ženě. Ta akorát stihla tasit zbraň a ostří vrženého meče už ji proniká do těla v místě hrudní kosti. Konohamaru k ní přiskočí a zacpe jí ústa dlaní dřív než stihne vykřiknout. *Stojíš na špatné straně.* Jakmile se žena přestane bránit a ustane dech, tak ji sundá ruku z úst a zavře vyděšené oči. *Mohl jsem je obejít, mohl jsem je omráčit. Avšak věc, kterou chystám, nesnese jediného žijícího ozbrojence... Dva jsou mrtví, zbývá deset. Teď se musím zbavit těla,* pomyslí si, rychle se rozhlédne a posléze zatáhne obě těla za dům a ukryje do vysoké trávy. *Henge!* Obě mrtvá těla se promění v kusy dřeva. *Teď můžu pokračovat.*
Konohamaru vyrazí vysokou trávou směrem ke chrámu. Nyní si povšimne rozdělaného ohně před chrámem samotným. Sedí u něho několik lidí. *Výborně, plameny je oslňují a nic nevidí. Nejdřív si seženu svoji Diamantovou hůl a pak je překvapím,* ujasní si plán a poté znovu vyrazí rychleji a stále neslyšně. U ohně zjistí čtveřici klábosících stráží, věnují se zábavě a na nějaké nebezpečí nemají nejspíš ani pomyšlení. Konohamaru se tedy může jako stín proplížit kolem až ke zdi chrámu, najde přesně to místo kam hůl uložil, párkrát hrábne do hlíny, listí a suché trávy. *Uff, je tu vše,* oddechne si, obváže si pouzdro se zbraněmi kolem pravé nohy a Diamantovou hůl si potěžká v pravačce. *Dva metry!* poručí Konohamaru v myšlenkách své holi a ta se protáhne z malého rozměru do oněch dvou metrů. *Jdeme na to, další čtyři. Tentokrát všechno chlapi... Ale jak na to, aby nikdo z nich nestihl ani vykřiknout?* zamyslí se Konohamaru zatím co z úkrytu pozoruje čtveřici osob, která se zřejmě dobře baví a možná mají trochu vypito. *Yosh, dva dokážu zasáhnout kunai, ale zbylí dva sedí za ohněm, který mě oslňuje... Budu muset být rychlý.*
Konohamaru z nich nespouští oči, sáhne pro kunaie, které si vyloží mezi prsty. Švihne rukou a mrští kunai přímo na krky dvojice před ohněm. Ve stejný moment kdy hodí zbraně, v ten moment se silně odrazí. Jako přízrak prosviští kolem dvojice, které jsou určeny kunaie. Proskočí ohněm, který se rozestoupí působením jeho rychlosti. S holí v ruce, namířenou před sebe a v podřepu se dostane mezi dvojici, která byla před tím ukrytá za světlem ohně. *Teď!* poručí si myšlenkou a udeří takovým způsobem, že hůl přesune do vodorovné pozice. Díky tomu udeří v tu stejnou chvíli toho napravo do zátylku, zatím co ten vlevo dostane koncem hole do čela. Rána je silná a hůl tvrdá, oba utrží krvavé rány a složí se na zem. A teprve v tu chvíli přiletí hozené kunaie a zasáhnou zezadu zcela zmatené muže, kteří nestihli udělat vůbec nic. Tak rychle Konohamaru provedl svoji akci, že dřív než kunaie stihly přiletět, bylo hotovo. *Dva mrtví a dva omráčení, měl bych to ukončit dřív než se proberou,* pomyslí si Konohamaru, vyškubne mrtvým kunaie z krků a omráčeným probodne srdce. *Henge!* Znovu mrtvé přemění na kusy dřeva, ovšem tentokrát je hodí do ohně.
*Dřevo shoří a zamezí se tak zápachu spáleného masa. A nyní si to vyřídím s tím zatraceným knězem, zcela určitě plní svoji roli "inkvizitora" velice odpovědně. A kde jinde bych ho měl hledat než přímo v chrámu.* Konohamaru bez dalšího přemýšlení přijde ke dveřím chrámu, několikrát si protočí hůl v rukou a poté namíří hranu hole na zámek, silně udeří a tím se zámek vylomí. Otevře dveře dokořán a vstoupí. Projde krátkou chodbou a ocitne se v kruhové místnosti. Uprostřed této místnosti stojí postava. Konohamaru zpozorní. *Co to má znamenat? Čekal mě snad?* zeptá se sám sebe a raději očima přejede místnost, nikoho dalšího ale nevidí. *To neznamená, že tu nejsou.*
Postava chvíli mlčí. Avšak najednou se začne ozývat hýkavý smích. Zní to skoro, jako by se ten člověk dusil, ale on se opravdu smál.
"Takže měl pravdu, je tady." řekne postava a sundá si kápi z hlavy. Slabé světlo opravdu odhalí tvář kněze. *Zatraceně, proč je tak klidný?* zeptá se Konohamaru sám sebe. Arogantní a klidný výraz tváře toho muže, kterého se chystá zabít. *Myslí si, že mě může porazit?*

"Ano, přesně to si myslím." pronese kněz jako by se nechumelilo. Konohamaru sebou cukne, jako by ho někdo štípl. *Přečetl mé myšlenky? Nebo to byla náhoda... Co je zač?* přemýšlí Konohamaru a pozorně sleduje svůj cíl.
"Tak ti to došlo? Bude těžké zabít někoho, kdo slyší tvé myšlenky. Navíc nechceš, aby Kitsuneo-sama zjistil tvoji chakru, to znamená, že nebudeš schopný používat ninjutsu techniky, kterými disponuješ. A navíc tu nejsem sám," řekne kněz a v ten moment se kruhová místnost zaplní. Z postranních dveří vyběhne zbylých šest ozbrojenců. Tři ženy a tři muži, všech šest připraveno k boji.
"Zabijte ho!" poručí kněz ledabyle a sám se chopí zbraně, kterou je pozlacená hůl se zlatou soškou Kyuubiho na vrcholku.
*Dobrá, nemám ponětí jak dobří jsou, ale já musím být lepší. Nehodlám se zdržet těmito pěšáky déle než bude nutné. I když ten chlap zná mé myšlenky, je mu to k ničemu pokud nebude dost rychlý, ale teď mám na práci mých šest soupeřů.* Pomyslí si Konohamaru, pokrčí nohy téměř do podřepu a vyčkává na útok. Přichází dva útoky najednou, jeden zepředu a druhý zleva.
Konohamaru si téměř lehl na zem a otočením hole podrazí útočníkům nohy, takže spadnou dřív než stihnou seknout. Avšak útoky přicházejí v krátkém intervalu. Dřív než se Konohamaru znovu sebere, tak na něho jsou vedeny tři útoky téměř naráz. *Sakra nestihnu vytáhnout hůl zpod sebe!* uvědomí si a tak rychle sáhne pro kunaie, chytí dva do každé ruky a krátkými a bleskovými protiútoky odrazí všechny tři meče. *Rychle pryč!*
Konohamaru udělá stojku a vykopne doprava i doleva. Uštědří tak tvrdý zásah dvojici útočníků. A ve chvíli kdy dělá stojku, tak popadne svoji Diamantovou hůl a rukama se odrazí od podlahy. Pomocí chakry v chodidlech se přichytí na stropě a dřepne. *Tohle není fér, ale nemám čas si s vámi hrát,* řekne si Konohamaru a ušklíbne se, když vidí zmatené tváře ozbrojenců, kteří nepočítali s tím, že stojí proti shinobimu. I kněz je z toho celkem v rozpacích. Konohamaru zabodne hůl do stropu a sáhne do brašny se zbraněmi.
"Použije kunaie, kryjte se!" křikne kněz a schová se za jednu z lavic, to udělá i zbytek ozbrojenců a nyní doufají, že je Konohamaru nezasáhne. Ten si však uvědomí zásadní věc: *Nyní už není třeba udržovat totální ticho, víc než dvanáct jsem jich nezjistil.* A proto nepoužije kunaie, ale vytáhne balík výbušných lístků. *Dejte mi už pokoj!* Rozhodí deset výbušných lístků po chrámu a poté se bleskově klidí před vchod.
"Odpal!" křikne a v tu chvíli se ozve deset výbuchů jdoucích velice těsně po sobě. *Možná jsem je všechny nezabil, ale nejspíš už nebudou schopni boje... Výbuchů bylo deset a v tak malém prostoru. I ta budova to sotva vydržela.* Pomyslí si Konohamaru a vstane ze země. Z chrámu stoupá dým a je viditelně poškozený. Okna a dveře jsou vražené a ve zdi se vytvořilo pár velkých i malých otvorů. *Raději to prověřím. Ten co slyší myšlenky, ze všech byl nejnebezpečnější,* pomyslí si Konohamaru a vyrazí do ruin chrámu. Když vstoupí poničeným vchodem tak se mu odhalí celý chaos, který zde exploze zanechaly. Lavice v nichž vesničané při uctívání seděli a za nimiž se kryli nepřátelé jsou rozštípány na třísky. Všichni protivníci jsou mimo hru. Mrtví, v bezvědomí, zakrvácení a popálení. Konohamaru však hledá pouze rudovlasého kněze se zlatou holí. Ten se ovšem brzy ozve sám. Z kouta se ozve dusivý kašel. Konohamaru tam okamžitě zamíří. Najde kněze jak se opírá o stěnu. Stehno má probodené velkou třískou a padající kameny mu způsobily ošklivé zranění hlavy. Je částečně mimo, ale při vědomí. *Ulehčím mu jeho trápení,* pomyslí si Konohamaru a tentokrát kněz zaslechne jeho myšlenky. Zvedne hlavu a zničeně se ně něho podívá.
"Co si to udělal?!" zavrčí rozčíleně kněz a znovu se rozkašle. Z úst mu vyteče pramínek krve. Konohamaru se ani neobtěžuje mluvit, pouze na to pomyslí. *Co tím myslíš?* zeptá se v myšlenkách.
"Věděl jsem, že máš sílu shinobi jihu, avšak ty jsi mnohem silnější. A stejně jako náš pán Kitsuneo-sama, dokázal jsi umlčet tvé myšlenky během boje," řekne vyčerpaně a začne upadat znovu do mrákot.
Konohamaru mu odpoví znovu jen myšlenkou. *Opravdu zkušený shinobi při boji využívá naučených instinktů, ty nejspíš slyšet nedokážeš knězi. A nyní zemři ve jménu falešného boha, je čas změnit tuto vesnici!*
Konohamaru sáhne pro kunai a zabodne ho knězi do srdce. Ten ani nekřičí. Pouze hlasitě vydechne a sveze se po zdi na zem. Konohamaru poté ještě zkontroluje tep ostatním obětem výbuchu. A ačkoli možná ještě někteří žijí, jejich tep je neznatelný a během několika minut zemřou rovněž. *Dnešní noc byla jednou z těch zajímavých, ale nyní si trochu odpočinu. Navíc bych měl zkontrolovat Yuno.* Řekne si Konohamaru a zatím co se od moře blíží bouřkové mraky, tak on nechává zničený chrám a sedm mrtvých za sebou a postranní cestou se vydává zpět dolů z kopce a do vesnice. *Chrám je docela daleko, ale ty exploze museli slyšet. Snad to dávají za vinu blížící se bouři. Každopádně rozsvíceno už není ani v hospodě, bude to v pořádku.*
Když Konohamaru vstoupí do domu Yuno tak už je zde rovněž tma. Pro jistotu zkontroluje její pokoj a s úlevou zjišťuje, že spí ve své posteli. Konohamaru to překontroluje důkladně neboť taktika polštářů pod peřinou je notoricky známá.
Po zkontrolování se odebere zpět do kuchyně a lehne si na lavici. Zbraně si nechá po ruce a po celou noc spí téměř s jedním okem otevřeným, aby ho nemohlo nic překvapit. Spánek shinobiho je opravdu lehký jako pírko pokud není v bezpečí domovské vesnice. *Tak dobrou noc.*

Kapitola 4.) Časy se mění - VYDÁNO

Dalšího rána se Konohmaru probudí o něco dřív než vyšlo slunce. Rozhlédl se po místnosti a zjistí, že je tichá, liduprázdná a stejná jako když se uložil ke spánku. *Měl jsem pocit jako by tu někdo...prošel,* pomyslí si a zadívá se na vchodové dveře a poté na dveře vedoucí do pokoje, kde spí Yuno. *Ach, je čas na den plný reality... Nebude to snadné, ale musím to udělat co nejdříve. A Yuno, u té musím začít,* povzdechne si Konohamaru a vstane z lavice. Protáhne rozlámané tělo a raději zajde zkontrolovat Yuno. *Co kdyby...*
Pouze pootevře dveře a jedním okem nakoukne do místnosti. Yuno tam je. Leží v posteli s očima dokořán a hledí do stropu. *O čem asi přemýšlí... Teď by se tu hodil ten chlápek z chrámu,* pomyslí Konohamaru a ušklíbne se při vzpomínce na jeho přehnané sebevědomí.
"Yuno? Už jsi vzhůru? Ehm, já připravím něco ke snídani a pak si..." začne Konohamaru opatrně.