Typ
Keď išla Hikari spať, ostali sme ja, Ryuuqo a Naruto vnútri a dopíjali fľašky saké, keď v tom niekto zaklopal.
Keiichi... nech sa ani neopováži prísť! Pomyslela som si.
Naruto ťarbavo otvoril dvere, dnu vošiel Jiraya a za rameno držal Keiichiho a nohavice, ktoré mal, boli špinavé od prachu.
“Prečo je vonku, keď má byt vnútri kde býva?“ pozrel sa na mňa a ja som sa naňho len zamračila.
„Nechaj ho vonku...“ otočila som sa a zas sa napila z fľašky.
„Prečo?“ opýtal sa Naru.
„Kankurou?“ probrala ho z jeho myšlenek a tak konečně přestal skenovat její tělo. „Podáš mi ručník, prosím?“ požádala ho a hlavou kývla nad sebe. Kankurou se postavil a natáhl se pro něj. Ino si ani nevšimla, že jí na krk spadla zbloudilá fialová kapka z Kankurova obličeje. Když jí předal ručník, vylezl konečně z vany.
Obišli sme skalu a zastali sme pred pralesom bambusových stromov, ktoré sa nakláňali pod náporom vetra a vydávali tlmené dunivé zvuky, keď o seba narážali.
Pozrel som sa na neho s nadvihnutým obočím. Pomedzi tie stromy sa ledva pretiahne jeden človek, tak boli nahusto vedľa seba.
“Přivykli jsme už na tolik přestrojování, že nakonec nepoznáváme sami sebe.”
(Autor citátu: Francois “Rochefocul“)
[hide=Odkaz od Tanaris]Ahojte, keďže Hikari nemala čas...(alebo skôr povedané fláka sa ) tak diel pridávam ja Tanaris z Hikarinho účtu
...
Veľmi pekne ďakujeme všetkým, ktorí sa túto poviedku rozhodli čítať. Sme šťastné, že sa vám páči a ja osobne som popravde nečakala toľko ľudí tu. O.o Arigato!!!
Tipos Bingo...vám niektorým vyšlo
Sakura - Sabaku
Sasuke - Sabaku
Druhý díl - Setkání na druhou
Vytáhla jsem se na špičky, za zády spojila prsty obou rukou a následně propnula paže v loktech, abych si po té celodenní fušce protáhla rozbolavělá záda.
„Nakonec se nám přece jen povedlo umístit všechny pacienty do pokojů,“ promluvila jsem na Aiko, mou asistentku, jakmile za námi zavřela dveře. S unaveným úsměvem přikývla a otřela si z čela kapičky potu.
Za minulé tři dny jsme propustili přes padesát rekonvalescentů, kteří byli během války těžce zraněni, i tak jich tu zbývala ještě spousta.
Už jsem tu zamčená dva týdny. Itachi mi vaří večeře a dokonce mi sehnal třetí díl Icha Icha, který jsme měli v Konoze rozečtený. Četlo se mi to špatně, zvlášť ty kousky, u kterých jsme se smáli, nebo u kterých jsem vždycky brečela a Kakashi se pak smál mně. Když jsem se dostala k tomu vtipu, u kterého jsem naprosto vyděsila Kakashiho svým náhlým výbuchem smíchu a on potom poznamenal, že jsem perverznější než on, odložila jsem knížku a zhroutila jsem se na postel. Vytáhla jsem z kapsy svůj deníček.
„Ako nám táto misia pomôže táto misia zistiť, prečo tu sú?“ spýtal sa Naruto, keď kráčal spolu so Sakurou a Sasukem, ktorí boli tak blízko seba, že sa im pri každom kroku dotkli ruky. Kakashimu pridelili inú misiu, a tak museli ísť bez neho. Poznali Pútnikov už dlho, a predsa niektorým veciam, ktoré sa ich týkali, nerozumeli ani oni. Pamätali si, ako to bolo naposledy, čo sem prišli.
Slunce, jenž dopadalo na zem plnou písečných zrnek, ukazovalo právě poledne, kdy lidé se začali hemžit v ulicích a zaplňovaly místa u stánku s jídlem.
Nahoře, v budově Kazekageho, panovalo hrobové ticho. Jen tikot hodin, které byly umístěné nad vchodem do Gaarovy kanceláře, udávaly rytmus života.
"Tik tak. Tik tak." Stále dokola.
Po nejakej dobe je tu konečne další diel. Pokúsim sa, aby tu bol ďalší čo najskôr
Môj bože, vážne. On mi o nej povie. Ani neverím, že som na to nabrala sebavedomie, ale nemala som na výber... veci sa začali uberať smerom, ktorý... páčilo sa mi to. Veľmi, tak strašne moc, ale nie som pripravená na niečo také... teda, niežeby sme sa chystali. Len fantazírujem! Určite nemal záujem o... alebo žeby mal?
Kapitola Druhá: Slnečnica Utopená v Smútku
Blonďatý chlapec sa prevalil na posteli a snažil sa zaspať, nedokázal to, neustále musel myslieť na svojho mŕtveho senseia.
Síce to bol strašní úchyl, no musel priznať, že to nebol zlý sensei, naučil ho kopu skvelých vecí, ale aj veľa neužitočných sprostostí.
Keďže bol sirota, aspoň trochu mu nahradil mŕtvych rodičov a necítil sa, tak veľmi sám, no teraz je tiež mŕtvy a jemu zostal už len sensei z akadémie, ktorý sa oňho staral, ako starší brat.
Už je to tady, Mieko-chan se zase rozhodla napsat nějakou jednorázovku. Nechala se inspirovat Orochimarem v jistém dílu Naruto SD, za což mu děkuje, a jednou svojí rozepsanou sérií, která ale uvízla na mrtvém bodě a nebude nejspíš nikdy dopsaná.
No, dost mých keců, tady to je.
„ÁÁÁ! Co to sakra?! Nepřátelská invaze nebo co?!“ lekl se Naruto. Jeho pokoj se kvůli tomu neskutečnému kraválu otřásal v základech. Vymotal se z peřiny a posadil se na posteli. Došlo mu, že ten neskutečný kravál dělá jeho budík.
Niekde medzi Zemou Vetra a Zemou Ohňa leží miesto zvané Amegakure no Sato. Je to miesto, kde skoro ustavične prší, kde počasie presne vystihuje situáciu, v ktorej sa Skrytá Dažďová nachádza. Je to krajina zločincov, banditov, lúpežníkov a podvodníkov.
V jedno ráno vyslal istý obchodník skupinu ľudí, aby istú neporušenú zapečatenú truhlu doviezli do Kirigakure pánovi Yamaruchimu. Bol to úradník, ktorý nečestne obchodoval s ľuďmi, zvláštnymi tvormi a taktiež sa neraz pokúsil zajať niekoľkochvostého démona.
„Itachi?“ smutně se zeptala Rin.
„Já už musím.“ potvrdil jí nevyřčenou otázku a pokračoval. „Uvidíme se u nás." políbil obě dívky na čelo.
Sotva neslyšně opustil stan, Sayuri a Mai se probudily. Oběma chůvám ovšem začalo být trochu divné, že by jen tak usnuly.
Sayuri se zeptala: „Nestalo se tu něco, co bychom měly vědět?" na to jen dívky ve stejnou chvíli pokrčily rameny a zakroutily hlavou. Jakmile se chůvy rozhodly, že si zase lehnou, obě dívky si oddechly.
Itachi šel tu, zahradou stinnou,
Deidara s Tobim ho rychle minou.
"Výbuch!" vzkřikl pak Deidara.
"Ach...šťasten náš Madara,
že má v máji s kým být."
Šel dál tiše a trochu sklesle.
Náhle stojí zde před ním Sasuke.
"Chcípni, bídný bratře!"
Itachi se zarazil,
svůj sharingan vytasil,
na souboj se připravil.
Vítr jim vál ve vlasech
a bouřka šla k nim.
Hrom tam v dáli uhodil...
Kde je teď můj tým?!
Sasuke ruku nastavil,
chidori v ní vyrobil.
Rozeběh se proti němu,
narazil bohužel na stěnu.
Zvedl se však střelhbitě.