Světlo mezi světly - 01

Slunce, jenž dopadalo na zem plnou písečných zrnek, ukazovalo právě poledne, kdy lidé se začali hemžit v ulicích a zaplňovaly místa u stánku s jídlem.
Nahoře, v budově Kazekageho, panovalo hrobové ticho. Jen tikot hodin, které byly umístěné nad vchodem do Gaarovy kanceláře, udávaly rytmus života.
"Tik tak. Tik tak." Stále dokola.
Gaara na chvíli zapomněl na svoje povinnosti a sundal si bílý plášť, který poukazoval na jeho vysokou hodnost ve vesnici. Namísto něj si na zádech upevnil tykev a plášť pohodil do křesla, kde se už válel i jeho Kazekage klobouk.
"Gaaro, kam jdeš?" Ozvalo se z druhé strany místnosti načež hlas doprovodilo cvaknutí dveří.
"Provětrat, jsem tu už dlouho zavřený." Odpověděl Kazekage a těkl očima k postavě, které hlas patřila. Byl to jeho přítel, Harumo.
"Neměl bych jít s tebou?" Pronesl Harumo a otevřel Gaarovi dveře.
"Chci být sám." Pronesl důrazně a chladně a Harumovi naskočila husí kůže po těle. Takhle svého přítele neznal.

Zatímco Gaara scházel schody, Harumo se vydal potichu za ním a i když věděl, že se dřív nebo později prozradí, riskoval dále. Chtěl vědět, kam jeho přítel půjde a jestli bude v bezpečí. Zatímco se snažil neprozradit se, Gaara se zastavil před hlavními dveřmi do budovy a chvíli se na ně upřeně díval. Rozhodoval se, jestli má jít ven nebo jít na místo, o kterém ví jen on sám.
Po pár vteřinách rozhodování konečně učinil pohyb ve formě prudkého otočení a zamířil chodbou ke dveřím, které vždy byly zamčené. Nikdo nikdy se nepodíval, co ty tajemné zamčené dveře skrývají až na něj, na Gaaru. Chodíval tam často, lidé ho viděli vcházet dovnitř ale když se zvědavě přiblížili ke dveřím, ve kterých zmizel, ozvalo se vždy scvaknutí železného těžkého zámku, jenž nepovolil přístup nikomu.
Gaara pomalou chůzí došel k černým, masivním dveřím a z kapsy vytáhl klíč, který vsunul do zámku. Po mírném otočení se dveře otevřely a zpoza nich byla černočerná tma, která byla osvětlována lehkým nazelenalým světlem. Pak se opět ozvalo klapnutí zámku a Harumo, skrývajíc se za zdí, byl v koncích.

"Lásko.." Pronesl slabý, ženský hlas který doprovázelo hučení a bublání vody, "byl jsi pryč tak dlouho."
Gaara popošel pár kroků k zelenému světlu a opřel se o velkou skleněnou nádobu, v němž se vznášelo ženské nahé tělo.
"Odpusť mi, Mayumi. Musel jsem.."
"Měl jsi povinnosti, já vím." Skočil mu hlas do řeči a dívka, která plavala ve vodě zprudka otevřela oči, aby svého milovaného mohla vidět. Gaara mlčky přikývl a sklonil hlavu.
"Kdy budu moct ven? Kdy budu moct cítit tvé rty, Gaaro?" Zašeptal hlas. Dívka, jenž se vznášela v inkubační nádobě, udělala tempo a sklouzla dlaní po skle.
"Nevím, Mayumi. Snad brzo." Odpověděl Gaara přičemž pevně sevřel víčka k sobě protože ji lhal. Věděl, že Mayumi brzo umře a jediný způsob jak udržovat tlukot jejího srdce je tento.
"Těším se.." Pronesl hlas opět a dívčiny dlouhé červené vlasy se ve vodě roznesly jako sluneční paprsky.
"Miluji tě.." Pronesla.

Když se dveře zaklaply, Harumo stál opřený o boční zeď a už očekával příchod svého přítele.
"Myslel jsem, že tam dneska přespíš." Zaznělo z chodby a Gaara trhnutím hlavy věnoval Harumovi pohled.
"Sledoval jsi mě snad?" Zeptal se naštvaně Gaara a prošel kolem Haruma jako okolo služebníka.
"Gaaro, něco mi sakra tajíš a vidím, že ti to nedělá dobře!" Rozkřikl se hořce Harumo a chytl Gaaru za rameno, "kdyby jsi mi aspoň řekl, proč se chováš poslední dobou takhle, třeba bych to pochopil!"
Gaara se mu mlčky díval do očí a pak pohled odvrátil.
"Co bys to chápal, jsi přece jenom medik.." Zakroutil hlavou načež mu ale došlo, co právě jen řekl.
"To že jsem medik znamená, že jsem podřadnější než ty?" Zeptal se Harumo zkroušeně a zastavil se na místě. Gaara se ale k němu prudce otočila a chytil ho za límec.
"Jsi medik. Proč.. proč mě to nenapadlo dřív?!" Mluvil k němu ale přitom mluvil sám k sobě. Harumo jen nechápavě zvedl obočí a skrz zuby procedil, že medik opravdu je.
"M-musím ti to ukázat." Pronesl Gaara směrem k němu a kývl hlavou. Harumo, než stihl přerovnat všechny informace v hlavě ohledně Gaaroveho chování, už byl táhnut k černým dveřím, které se za zvuku cvaknutí zámku opět otevřely. Když Gaara s Harumou vstoupili, Harumo konečně pochopil, o co se jedná.

Ve velké skleněné inkubační nádobě, osvětlená nazelenalým světlem, se v lehce bublající vodě vznášela nahá dívka, jejíž rudé vlasy se vznášely ve vodě spolu s ní a vypadaly jako prameny krve. Na ústech měla náustek, přes který mluvila a dýchala a z náustku vedly dvě hadice z každé strany. Ta voda nebyla obyčejná, byl to roztok. Roztok, který se míchal s chakrou mediků a proto zářila nazelenale. Jenom tak bylo její tělo udržováno na živu. Z dostatečného příjmu léčebné chakry. Kdyby chakra do vody přestala proudit, Mayumi by umřela neboť by její srdce vypovědělo službu.