Typ
Dobre... takže tu je ďalší dielik, prekvapivo po týždni 
Je to posledná poviedka ktorú posielam v tomto roku takže dúfam že sa Vám bude páčiť. A cez prázdniny sa pozriem aj na tie ktoré už nejaký čas stoja, takže sa môžete od nového roka tešiť na nové dieliky. 
A ešte jedna vec: Veselé Vianoce a Šťastný Nový Rok.
Kvap.... kvap... kvap...
Chladný a klidný
Omlouvám se, že jsem dlouho nepsala, ale kvůli škole mám ještě míň času, než jsem měla. Příští díl (pokud ho stihnu) bude ve Vánoční a silvestrovské tématice ..
Před dvěma týdny…
„Ale bábi, vždyť to není normální, aby se jenom tak sebrala a odešla. Ona taková není! A rozhodně nedělala nic proti vesnici, jak si myslíš.“
Na druhý deň si Kiki učesala vlasy dohora. Obliekla sa tak, ako si to včera naplánovala. Zišla dole schodmi, stlačila kľučku s úmyslom ísť na tréning, no vtom ju zdrapil Madara a dal jej poriadnu facku.
„Kde si myslíš, že ideš?“
„Za Itachim... tak, ako ste mi kázali.“
„Máš šťastie ty su*a. Si rovnako nevďačná š*apka ako tvoja matka.“
„Otec, prosím vás, nehovorte takto o mame.“ Povedala Kiki a začala plakať. Madara jej namiesto ospravedlnenia dal ďalšiu facku a potom ju vyhodil von z domu.
„To je fakt hrozný, člověk se o ně bojí a oni hned, že jim nevěří a kdesi cosi...“ stěžoval si venku Kiba, když nesl z dílny kladivo a hřebíky.
Pomalu jsem šla ke cvičišti. Hádka nebyla nic neobvyklého, ale ne po ránu. Většinou jsem si zkazila jenom zbytek večera, ne celý den. No, časy se holt mění. Nějak jsem neřešila kudy vlastně jdu. Zarazila jsem se uprostřed pohybu a svojí chybu jsem okamžitě napravila. Zaslechla jsem hlas Toshira.
„Oni počkají.“ Řekl.
Automaticky jsem ho vyhledala pohledem. Za jedním rohem se opíral o zeď a před ním stála dívka s mahagonovými vlasy do půli zad.
Postupně jsem přicházel k sobě. Byla noc.
Podíval jsem se na budík a zděsil se…
To jsem spal dva dny?!
A co se stalo, já… nic se nepamatuju… podíval jsem se vedle sebe. Uviděl jsem ji už se zdravější barvou. Vrátily se mi vzpomínky.
Tri roky po vojne
V Konohe sa oslavujú prvé narodeniny Minata, syna šiesteho Hokageho Naruta a Hinaty, ktorý sa podobal na Minata, Narutovho otca Yondaimeho. Prišli samozrejme všetci. Sasuke, Sakura, ich malý synček Itachi, TenTen, Neji ich dcérka Ami, Ino, Chouji, ich syn Chiriku, Shikamaru, Temari ich dcérka Samui, Karnurouo, Yuki so synom Agrhom a Gaara s Mayou.
„Som rád, že ste sem všetci prišli. Dúfam, že sa zdržíte aspoň dva dni.“ Povedal Naruto Gaarovi.
Exkurze do tmy- Prolog
Každá válka jednou skončí. A i tato válka měla svůj konec. Madara byl poražen a svět se začal vzpamatovávat. Po všech zemích se potulovaly zbytky armády a monster, která náhodou utekla a ve válce nebyla použita. Bohužel, k vzpamatovávání patřilo i to, že se kagové opět dali na sólovou dráhu a zcela zapomněli, že se vůbec někdy spojili.
Tak má první Povídka, snad se bude líbit 
Bylo pozdě večer a Konoha utichla. Přicházela půlnoc. Za svitu měsíce, který byl v úplňku, přicházel neblahý pocit zla a strachu.
Ospalý blonďák se na posteli převalil na břicho, strčil nohy pod sebe a vzepřel se na čtyřech.
„Teprve půlnoc?“ A spadl zpátky na polštář.
Bylo devět ráno, když Naruta začala brnět hlava. Sedl si a rukou přejížděl svou hlavu.
Hlava bolí a srdce mi búši.
Čo sa robí, že nevládzem stáť?
Keď pozerám sa do tvojich očí
chce sa mi plakať, chce sa mi smiať.
Nevrav, že Ty necítiš to tiež,
to krásne teplo, pri zrode hviezd.
Keď mesačné svetlo na nás dvoch žiary,
vtedy, keď sme sa spolu milovali.
Čo sa to deje, to netuším,
len Teba pri srdci schovanú mám.
Včera bola noc, dnes je zas ráno,
ja čakám už dlho, tak pevec mi áno.
Pre Teba nič, neznamenám ja,
je to len krásno, a predstava.
Tak sa už neklam a otvor oči,
Meshiki : Procházela jsem se ulicemi Konohy a sledovala, jak se ostatní lidi baví, smějou s přáteli a užívají si života. Přesně to bych měla dělat se svou sestrou a přáteli. Bavit se, smát se, povídat si... jenže to se nestane, dokud tady Tokime nebude. Možná kdybych se bavila s přáteli, zapomněla bych na špatné myšlenky ohledně Tokime, ale moji přátelé se předemnou chovají jinak, cítím to z nich. Nevědí co mají dělat, jak se ke mně chovat a to na mě působí nepřátelsky. Nedokážu se s nimi v takové situaci bavit.
Kyuubi
Kde si.
Naruto se právě narovnal, a nechal vítr, aby mu pročechral vlasy. Díval se na město pod sebou. Právě všude pobíhaly stráže. Před chvílí zabil několik cílů. Zbývá jim poslední, vůdce vesnice. Z přemýšlení ho vyrušila jeho matka.
„Itachi se vrátil.“ Oznámila Naruto jen kývnul a šel do tábořiště.
„Tak co jsi zjistil?“ optal se Naruto a sedl si k ohni. Itachi se pousmál a napil se saké.
Takže ďalšia poviedka. Ja viem, viem, nie som v poriadku ale čo s tým narobím? Keď dostanete nápad musí ísť von, no nie? Dúfam že sa Vám bude páčiť.
V rezidenci Amakumara bylo podivné ticho. Většinou činorodé služebnictvo se stáhlo do svých temných koutů a zůstali tam zalezlí. Jediný zvuk, který se navzdory okolnímu tichu, rozléhal po chodbách, byl ťukot dřeva o kámen a to nevěstilo nic dobrého.
Tou se chtěl někam schovat. Nemohl. A tak se postavil čelem k rozzlobenému obličeji svého otce. Přímo v jeho, ne, už se své pracovně.
„Hlupáku!“
Tou se sklonil skoro až k zemi.
„Rozumí někdo tomu co se tady právě stalo?“ Ptal se zmateně Hidan.
„Některé věci by měli zůstat skryté, i když by mě to taky zajímalo.“ Přidal se do rozhovoru Deidara.
Kapitola 2: Známí z Konohy?
Nedávno se tým Hebi rozdělil, aby Itachiho našli dřív. Karin si to namířila do malé vesničky, Juugo se plahočil mezi stromy a povídal si s malými ptáčky, Suigetsu šel vytáhnout informace od Kakuzova účetního, zatímco Sasuke si to zrovna vykračoval lesem na místo jejich srazu.
Jakmile ale Uchiha vešel na menší mýtinku, zastavil se a koutkem oka pohlédl za sebe.
„Ukaž se… Kdo jsi?“ řekl po chvíli. Ze stínu lesa se poté vynořil drobný mužík.
Ono to bývá velmi těžké překonat ostatní i sami sebe a dokázat něco tak neuvěřitelně velkého že vy sami víte, že to nejspíš nepůjde. Ale přesto to zkoušíte znovu a znovu a znovu.. a znovu dokud nepadnete vyčerpáním.
[b]Ano, začal jsem novou povídku. Mám jich spoustu rozepsaných, ale když jsem četl: Uzumaki no monogatari od Orenji, tak jsem dostal nápad na novu FF. Takže, válka z Akatsuki není. Sasuke odešel z vesnice jako v anime stejně jako Naruto, ale Naruto se nevrátil nikdo o něm neslyšel.(Bude tady o něm několik zmínek., tak moc nečekejte, ale ostatní postavy se tam objevovat budou. Nebojte se, Naruto tu nakonec bude mít důležitou roli.) Sakuře a ostatním je 19, Tsunade je Hokage a Jiraiya žije. AKATSUKI chybí 2 démoni a budou je mít všechny. Shukaku a Kyuubi.
Hádka
Sakuře se zdál krásný sen. Zdálo se jí, že je s Narutem v Konoze. Z Naruta je Hokage, mají spolu spoustu dětí, Naruto se s nimi hraje a věnuje se jim. Pořád jim nosí dárky a to i jí. Nic, ale netrvá věčně. Sakuru probudily hlasy vycházející z chodby. Rozhlédla se po místnosti. Když zjistila, že je v nemocnici, tak se trochu uklidnila, pak začala vzpomínat na večer, poslední co si pamatovala bylo to, že seděla v Ichiraku. Sakura si nevšimla,že dovnitř vešla Tsunade.
„Omdlela jsem.“ Konstatovala Sakura.
