Izimoto-Kapitola 19:Rozhodnutí

„Rozumí někdo tomu co se tady právě stalo?“ Ptal se zmateně Hidan.
„Některé věci by měli zůstat skryté, i když by mě to taky zajímalo.“ Přidal se do rozhovoru Deidara.
Konan okamžitě zafungovala jako podpěra pro Yanahi které se pomalu probouzela. Sasori mezitím odnesl Iziho do pokoje. Yanahi se trochu dezorientovaně porozhlédla po místnosti. Viděla všechny její oblíbené členy Akatsuki až na Sasoriho a Iziho. Poté si všimla dvou mrtvých těl na zemi. Po chvíli rozpoznala tělo Tobiho, jeho smrt jí však moc netrápila, ale pak rozpoznala druhé tělo. V tu chvíli silně objala Konan a začla plakat. Mezitím se vrátil Sasori.
„Hidane, Kakuzu stojíte tady jak paka. Co takle kdybyste odnesli Tobiho tělo... teda tělo Madary. Možná to nebyl nejlepší člověk, ale dal nás všechny opět dohromady. Takže bychom ho měli pohřbít.“ Hidan s Kakuzem jen kývli hlavou na důkaz souhlasu a šli ven i s tělem Madary.
„A ty Yanahi, už neplač. Tomu klukovi to život nevrátí.“
„Proč si tak necitlivý Sasori?“ Obrátila se na něj Konan.
„Jak někdo řekl, jsem jenom loutka.“ Odpověděl Sasori s hlavou zahleděnou do země. V mžiku k němu přišla Konan a dala mu facku.
„Násilí na mě je zbytečné, necítím bolest, vždyť to víš.“
„Tak poslouchej ty tupý dřevo, probuď se. Nenech se omámit slovy toho šílence. Možná si ze dřeva, ale srdce máš pravé. A dokud máš srdce máš city!” Poté co Konan vyloženě zařvala poslední slova jí Sasori obešel a poklekl k Yanahi.
„Promiň mi Yanahi... nevím co to do mě vjelo.“ Yanahi ho potom jen obejmula a pohladila po jeho rudých vlasech.
„V pořádku Sasori vím, že jsi to tak nemyslel.“ A usmála se na něj.
„Nerad ruším, ale pohřbíme i toho člena Anbu?“ Zeptal se všech přítomných Deidara.
„Zatím ho jen pohřbíme, s obřadem bysme měli počkat na Iziho.“ Řekla rozhodně Konan. Tak tedy po pár hodinách, když se Izi vzbudil se konal pohřeb Ryua a Madary. Celý tento obřad provedl Hidan, a u přítomných ukápla nejedna slza, obzvlášt ze strany Iziho a Yanahi. Po dojemném obřadu který skončil slovy: „Nechť odpočívají u Jashina.“ se všichni sešli v konferenční místnost.
„Co bude s náma dál?“ Zeptala se smutně Yanahi.
„Jestli chceme fungovat dál musíme zvolit nového vůdce Akatsuki...“ Promluvil poprvé od doby co se probral Izi.
„Ale koho?“ Vložil se do konverzace Zetsu. Po tomhle dodatku se strhla debata mezi všemi členy Akatsuki, až na Yanahi. Občas na sebe začli i řvát a to se jí vůbec nelíbilo. Tak si řekla, že je zastaví. Bouchla vší silou do stolu a v místnosti se rozhostilo naprosté ticho.
„Když se takle budete hádat tak nic nevyřešíme.“
„A co navrhuješ lásko?“ Zeptal se trochu rozpačitě Izi.
„Osobně si myslím, že to nemůže být nikdo, kdo se lehce ovlivní vztekem, city nebo strachem. Nikdo, koho prostě jen baví zabíjet. Neměl by být moc mladý, aby už měl nějaké zkušenosti, byl silný a zároveň inteligentní.“ Posléze se všichni naráz usmáli až na jednoho.
„Takže je to jasný, protože jedinný, kdo tohle všechno splňuje nejlíp je Sasori.“ Řekl s úsměvem Deidara.
„Kdo hlasuje pro Sasoriho, jakožto pro nového vůdce Akatsuki?“ Vyvolala hlasování Yanahi a poté jeden po druhém, každý z Akatsuki zvedli ruku, Zetsu dokonce za černou i bílou část.
„Tak je to rozhodnuto, i bez hádek.“ Řekla šťastně Yanahi.
„Děkuju vám všem za důvěru, budu se snažit, abych vás nezklamal.“ Pronesl hrdě Sasori. Po této chvíli již nikdo nemyslel na pohřeb. Jen se bavili, pili a jedli.
Později večer, když už skoro všichni spali si Sasori udělal procházku k pomníkům.
„Furt se to tady rozrůstá, všichni nám tu chybíte. Itachi, Kisame, Peine, Madaro... Někdy jsme byli na nože, ale naše nesváry jsme přežívaly. Kéž byste tu teď mohli být. Doufám, že nezklamu po tak skvělích vůdcích jako jste byli vy Peine a Madaro. Snad nezklamu všechny přátele kolem sebe.“
„Byl jsi zvolen Sasori, tím pádem ti všichni důvěřujeme.“ Sasori se ani nemusel otáčet a poznal podle hlasu, kdo přichází.
„Děkuju ti Yanahi, ale nevím jestli to zvládnu.“
„To víš, že to zvládneš, byl jsi první člověk po Izim, kterýmu jsem v Akatsuki stoprocentně důvěřovala a důvěřuju ti i jako vůdci, a věřím, že to zvládneš a povedeš si dobře.“
„Ještě jednou děkuju Yanahi, za tvojí podporu a za všechno co pro mě děláš.“ Yanahi se přitiskla k jeho dřevěné hrudi na důkaz její největší důvěry.
„Neruším?“ Ozvala se osoba stojící u nedalekého stromu. V té tmě byl skoro neviditelný v jeho černém plášti. Poté ale přišel blíž a odhalil se sundáním kápě. Yanahi tento člověk velmi překvapil.
„Mohl bych mluvit se vým synem?“ Promluvil náhle.
„Uchiha Sasuke?“ Zeptala se už jen formálně Yanahi.
„Pamatuješ si mě?“ Podíval se s úsměvem na Yanahi.
„Uchiha Sasuke? Nemáš být dávno mrtvý?“ Řekl podiveně Sasori.
„Kdo v dnešní době neměl být už nejednou mrtvý... Sasori že?“
„Ano, proč chceš mluvit s Izim.“
„Osobní věc, proč tě to tolik zajímá?“
„Jako nového vůdce Akatsuki by mě zajímalo proč s ním chceš mluvit.“
„To je v pořádku Sasori.“ Promluvil přicházející Izi.
„Necháme vás osamotě.“ Řekla Yanahi a se Sasorim odešli do sídla.
„Co chceš Sasuke? Naposled si zmizel jako duch.“ Zeptal se zvědavě Izi.
„Měl jsem trochu naspěch. A jsem tu protože potřebuju pomoct. Najala mě Kamenná, abych zničil Listovou, ale dokud je tam Naruto tak to sám nezvládnu.“
„Nemyslím si, že by všichni chtěli jít bojovat když jsme opět oslabeni. Měl by sis o tom promluvit se všemi. Stav se zítra ráno, já je svolám.“
„Dobrá budu tu.“ Jak řekli tak se stalo. Brzo ráno se sešli všichni členové Akatsuki v konferenčním sále a Sasuke přednesl svůj plán. Poté někteří koukali zaujatě a někteří jako by je to nezajímalo.
„A právě proto jsem přišel za nejsilnější organizací.“
„Možná by nám pomohlo zbavit se Listové, ale co z toho budem mít když ti pomůžem?“
„Jsi prozíravý Sasori, za totální destrukci Listové vesnice mi Kage Kamenné nabídl padesát miliónů ryo. Pokud mi pomůžete čtyřicet pět miliónů bude vaší organizace.“
„Jdu do toho!“ Všichni se otočily po výkřiku.
„Bylo mi to hned jasný Kakuzu...“, řekl posměšně Hidan: „Ale jdu do toho taky, ve jménu Jashina.“
„Bude spousta místa na výbuchy, jdu do toho taky.“ Řekl radostně Deidara.
„Se mnou samozřejmě můžeš počítat.“ Řekl klidným hlasem Izi.
„Jde-li Izi, jdu i já.“ Podotkla Yanahi.
„Nemůžu vás nechat jít samotný.“ Přidal se Sasori.
„Tak je rozhodnuto, jdeme všichni.“ Uzavřela to Konan. Zetsu jen na návrh přikývl.
„Čím dřív to splníme tím líp, takže zítra ráno vyrážíme. Všichni se připravte a co nejlíp se vyspěte. Zítra začíná zatím největší úkol v dějinách naší nové Akatsuki, zničení Konohy.“ Zavelel Sasori a všichni se rozešli svými směry.
Později večer šel Sasuke za Izim, který trénoval s Yanahi za sídlem. Již z dálky slyšel jak si při tom povídají.
„Slib mi jedno Yanahi, když to bude vypadat špatně tak utečeš, ano?“ Yanahi se náhle zastavila v tréninku zatímco Izi stále pokračoval.
„Proč Izi? Jsem lékařská kunoichi, musím být v bitvě.“ Teď už přestal trénovat i on.
„Právě proto... Všichni půjdou po lékařským ninjovi, budeš se prostě držet dál. Nebudu moct být v klidu, když budu mít o tebe strach.“
„Nebudeš mi říkat co mám dělat. Už nejsem malá holka, postarám se o sebe sama!“ Řekla naštvaně a odešla.
„Buď v klidu Izi, pokud se postaráme o několik ninjů tak bysme neměli mít problém zničit Konohu.“
„Koho musíme zabít nejdřív?“
„Aburame Shino, Inuzuka Kiba, Hyuuga Neji, Rock-lee,Maito Gai, Hatake Kakashi a Uzumaki Naruto.“
„To nebude lehké... všichni jsou to vyšší jouninové a většinu z nich jsem viděl v akci. Snad to zvládnem.“
„Doufám v to Izi... jen jsem počítal s tím, že vás bude víc.“
„Nyní jsme nejslabší v historii Akatsuki... Přibyli jsme sice já a Yanahi, ale opustily nás Tobi, Pein, Kisame a Itachi... Navíc ani nevím jaké schopnosti má Zetsu, krom toho, že je skvělý špión.“
„Musíme to zládnout. Za klan Uchiha, synu!“
„Za klan Uchiha, otče!“ A Izi ho náležitě objal. Poté vyrazil do koupelny se trochu opláchnout. Zjistil však, že se tam upravuje dost naštvaná Yanahi. Takže se radši otočil na patě a opláchnul se u nedalekého jezírka. Po náležitém osvěžení se vydal do kuchyně něco pojíst. Když už spokojeně jedl sendvič přisedl si k němu nenápadně Sasori.
„Co bys potřeboval Sasori?“
„Jen chci abys věděl, že tě Yanahi miluje a chce být všude s tebou a prožívat to co ty, lásku, utrpení, strach i radost. Nemůžeš jí nařizovat, že má utéct když mi budem umírat. Chce tam být s náma a je stoprocentně rozhodnutá. Navíc by celému týmu neprospělo kdybyste byli rozhádaní.“
„Ty víš opravdu o všem Sasori...“ Řekl podezíravě Izi.
„Protože se mi svěřila...“
„Jsem rád, že tady aspoň někomu věří. Snad ví jak moc jí miluju, ale musí chápat, že mám o ní strach a chci pro ní jen to nejlepší. Nechci, aby mě viděla umírat nebo někoho z lidí které má ráda... já už prostě nechci vidět jí opět breřet.“
„Nech ji jít s náma Izi. Stejně kdybys umřel, i kdyby u toho nebyla nedokázala by bez tebe žít. Přemýšlej o tom, nechci, aby ani jeden z vás byl nešťastný.“ A po těchto slovech odešel.
Izi o nich ještě nějakou dobu přemýšlel, když tu náhle se začlo stmívat. Dojedl poslední kousek sendviče a odešel ven. Procházel se a díval se po okolí. Při tom přemýšlel o všem co mu Sasori řekl. O tom co mu řekl Sasuke, i o tom co mu kdysi dávno řekl Itachi. Náhle se k němu někdo blížil.
„Děje se něco Konan?“ Zeptal se Izi dřív než Konan stačila cokoliv říct.
„Zdálo se mi, že tě něco trápí, chtěla jsem ti pomoct. Nerada vidím když se někdo trápí, obzvlášť ty.“
„Proč ti jde tolik o to abych se já netrápil.“
„Protože tě mám ráda Izi. Vašemu vztahu s Yanahi přeju jen to nejlepší, ale zároveň Yanahi závidím. A proto bych ti ráda s čímkoliv pomohla.“ Izi se náhle zastavil.
„To zní skoro jako...“
„Ano... miluju tě Izi.“ Řekla Konan s pohledem zabořeným do země.
„Neblázni... to sis nevšimla, že je v Akatsuki někdo, kdo je zamilovaný do tebe a vždycky dá na tvé rady?“
„Nikdo takový tu není... možná to tak nevypadá, ale jedinný člověk, který byl kdysi za mě ochotný položit život byl Nagato...“ Při vyslovení jeho jména se skácela k zemi a začla plakat. Izi k ní přisedl a objal ji.
„Je mi líto co se stalo Konan... ale věř mi, on nebyl jedinný. Takle se to nezdá, ale v případě nouze by za tebe nejeden z nich položil život. Byl bych mezi nima i já. Protože tě mám rád a vždy se rád obětuju za své přátele.“ Konan se podívala se slzami v očích na Iziho. Přímo do jeho hlubokých černých očí, které ozařoval měsíc. Lehce se k němu přiblížila a políbila ho. I když zezačátku Izi protestoval, po chvíli si to už nechal líbit. I když chvilku slyšeli šustění z blíkého křoví ani jeden si toho nevšímali. Po chvíli se však Izi odtrhl.
„Nelíbí se ti to..?“ Zeptala se smutně Konan.
„O to nejde, ale tohle není správné... já mám Yanahi, jsem s ní už pět let. Tohle jí nemůžu udělat, ani nechci. Vím, že tobě by to asi pomohlo.. ale nemůžu ti působit podporu tímhle způsobem.“ Konan jen chápavě přikývla. Poté se zvedla a odešla pomalým krokem směrem do sídla, když tu náhle slyšeli oba šustění z blízkého křoví. Je to stejné křoví ze kterého se zvuky ozívaly předtím.
„Kdo je tam?“ Zvolal Izi. Nikdo však neodpověděl.
„Vidíš Hidane já to říkal, dlužíš mi stovku.“ Bylo slyšet ze křoví. Náhle vylezli Hidan s Kakuzu.
„Co vy dva tady děláte?“ Zeptala se okamžitě Konan.
„Nudily jsme se. Tak jsme si našli zábavu. Vyhrál jsem dvě sázky a dvěstě ryo.“
„Měl jsi holt kliku Kakuzu.“ Řekl naštvaně Hidan.
„Co to bylo za sázky?“ Zeptal se zvědavě Izi.
„První byla to, že si dáte pusu a druhá jak na to bude reagovat Yanahi, která tu byla s náma.“ Řekl spokojeným hlasem Kakuzu avšak Izimu hned zneklidněl.
„Jak jsem měl vědět, že se nerozbrečí a nedá ti přes držku... ona jen naštvaně odešla.“ Řekl ještě víc na*raně Hidan. Izi se poté okamžitě sebral a zamířil do sídla. Když míjel Konan slyšel jak slabim hláskem řekla:
„Promiň mi to Izi...“
Poté co dorazil do pokoje uviděl na zemi dopis. Pomalu ho otevřel a začal si pro sebe číst.
„Izi, chci si s tebou promluvit, ale osamotě někde mimo sídlo. Sejdeme se kilometr na jih od sídla. Dávej si pozor, aby tě nikdo nesledoval. Přijď co nejdřív.“ Okamžitě dopis vložil do kapsy a vyšel na jih tak nenápadně jak nejlíp uměl. Po chvilce dorazil na místo a uviděl svou milovanou sedící na kameni. Jen se přiblížil Yanahi okamžitě seskočila z kamene a vyšla naproti němu.
„Yanahi...“
„Nic mi neříkej Izi. Už jsem vše zařídila... z organizace neodejdu kvůli Sasorimu protože ho mám ráda, ale s tebou už nikdy nechci mluvit, nedá se ti věřit. Dala jsem ti už tolik šancí... mám taky jenom jedny nervy. Se Sasorim už jsem to probrala a máme každý svůj pokoj, nechci tě nikdy vidět přejít práh mého pokoje. To je vše co jsem ti chtěla říct, nemusí nás u toho nikdo vidět. Zítra budu bojovat po tvém boku, ale né kvůli tobě, ale kvůli organizaci. Sbohem Izi. Uvidíme se zítra... bohužel.“ Řekla velmi znechucený tónem a poté odešla zpět k sídlu.
Při odchodu ji Izi chytl za ruku a chystal se promluvit:
„Můžeš mi zakázat s tebou cokoliv mít, ale nemůžeš mi zakázat tě ochraňovat nebo tě milovat. Protože to nidky nepřestanu. Můžeš mi říct sbohem, ale na to já nikdy neodpovím. Nikdy tě neopustím ať chceš nebo nechceš. Protože tě miluju.“ Poté Yanahi pustil. A ta se po pár vteřinách opět rozešla směrem k sídlu.
„Jestli nechceš až tak moc, abych něco z toho udělal tak zařídím, aby se ti nic stát nemohlo. Vyrazil jinou cestou do sídla, tam si hned zabalil pár potřebných věcí a chystal se vyrazit pryč. Kousek od sídla zaslechl známý hlas.
„Kam kráčíš Izi? Ještě je brzo ne?“
„Nedělej mi to ještě těžší Sasori.“
„Kvůli tomu co se stalo nemusíš udělat stejnou chybu jako Pein. Podcenil Listovou a ty děláš to samé.“
„Já to zvládnu.“ Rozešel se směrem k Listové . Náhle odskočil do strany a hodil na zem kunai.
„Ne Sasori, tohle mi nepřekazíš.“ Sasori se zahleděl na rozbitou injekci a poté, když se chtěl podívat zpět na Iziho byl už pryč.
„Budeš trpět Izi. Je mi líto, že přijdeme o tak skvělého ninju. A ještě víc je mi líto Yanahi. Hraje si na silnou, ale jakmile zjistí, že jsi mrtvý sesype se jako tenkrát Konan...“ Řekl si pro sebe Sasori a šel zpět do sídla.
Izi si během cesty přehrával vše co mu Yanahi řekla. A čím byl blíž ke Konoze tím byl víc rozhodnutý. Akorát počasí nebylo nic moc, a černé mraky mu moc do smíchu nepřispěli. Už nebyl od Listové daleko, když tu náhle se ozval výkřik blízko Iziho:
„Rasengan!“