Super Sestry 26

Meshiki : Procházela jsem se ulicemi Konohy a sledovala, jak se ostatní lidi baví, smějou s přáteli a užívají si života. Přesně to bych měla dělat se svou sestrou a přáteli. Bavit se, smát se, povídat si... jenže to se nestane, dokud tady Tokime nebude. Možná kdybych se bavila s přáteli, zapomněla bych na špatné myšlenky ohledně Tokime, ale moji přátelé se předemnou chovají jinak, cítím to z nich. Nevědí co mají dělat, jak se ke mně chovat a to na mě působí nepřátelsky. Nedokážu se s nimi v takové situaci bavit. Do mého přemýšlení přiběhla Hinata.
„Ahoj,“ pozdravila jsem ji. Ta se držela za kolena a vydejchávala.
„Ahoj? Já se ráno probudím a ty nikde, lekla jsem se, že tě zase unesli,“ vyštěkla, což na ni bylo dost podivuhodné. Zvedla jsem obočí. Začervenala se a vzpřímila.
„Promiň, promiň, jenom jsem o tebe měla strach,“ omluvila se.
„Copak ti Neji neřekl, že jsem odešla?“
„Neji? Dneska jsem ho ještě neviděla. On se vrátil z mise? A je v pořádku?“ zasypala mě otázkama.
„Jo, už se vrátil a ano, je v pořádku, potkala jsem ho na..... chodbě. Potřebovala jsem se projít, proto jsem tam nebyla,“ snažila jsem se o úsměv.
„Aha, tak to promiň. A kde budeš teda spát?“ zeptala se. Sakra, vždycky jsem u Hokage, ale nikdy si nevzpomenu na bydlení. No, kde bych tak mohla bydlet? U Hyuugů už spát nechci. Přesněji, teď se nechci potkávat s Nejim, ještě ne.
„Možná u Naruta,“ přemýšlela jsem nahlas.
„U Naruta?“ vypískla a zase sčervenala.
„No joo, vlastně. Ani nevím, co mezi vámi bylo na oslavě naší sedmnáctky,“ hodila jsem na ni šibalskej úsměv. Otočila se, abych jí neviděla do obličeje.
„Noo, my......,“ trochu jí skočil hlas. Tak moment, to nezní šťastně. Obešla jsem ji a podívala do tváře. Oči jí slzely. Chytla jsem jí za ruku a odtáhla na tréninkové cvičiště. Tam jsme se posadily ke stromu.
„Tak povídej,“ vybídla jsem ji. Chvíli bylo ticho a pak začala.
„Víš, večer jsme spolu odešli nahoru do pokoje a......“
„Je mi to jasný a dál?“
„Ráno jsem se vzbudila první a šla do koupelny, když jsem se chtěla vrátit, potkala jsem ho na chodbě. Usmál se na mě a pozdravil, já zčervenala a udělala totéž“. Páni, ona neomdlela.
„No, pak jste nás vyděli na schodech a to mě držel okolo ramen,“
„Ano, vypadali jste šťastně,“ usmála jsem se.
„Jo, jenže...Potom nás napadli, mě unesli a vyměnili za vás. Když jsem se probrala, byla jsem v nemocnici a u mě seděl Neji. Všechno mi řekl. Byla to rána a pro něj musela být ještě větší. Po nějaké chvíli tam přišel Naruto. Neji nás tam nechal, a tak jsme si povídali. A on na mě „Hin, nevíš, co všechno se včera dělo? Já si pamatuju jenom tu bitku mezi Shikamarem a Kibou“. Řekla jsem, že se ještě pilo, a pak jsme se všichni rozešli do pokojů. Neřekla jsem mu, co se stalo mezi náma. Pro mě to bylo všechno a pro něj?.... Ani si to nepamatoval,“ začala vzlykat. To je ale debil.
„Ale Hin, tak mu to připomeň, určitě bude rád,“ usmála jsem se na ni a chytla ji za rameno. Zvedla na mě hlavu.
„Jenže, když jsme se o tom bavili, ta pak ještě řekl „Hmmm, Sakuře to fakt slušelo“. Ještě potom říkal, že vás zachrání a podobně. On mě pozdravil, protože jsme kamarádi, on mě chytil okolo ramen, protože jsme kamarádi, on se na mě usmál, protože jsme kamarádi. Nic si nepamatoval, prostě mě potkal na chodbě, tak ze slušnosti pozdravil a usmál se. A jednoduše mě přátelsky chytil.“ rozplakala se ještě víc. Můj pohled na ni visel. Nic jsem neřekla, jen měla skoprnělý výraz.
„Meshiki... jsi vpořádku?“ jemně se zeptala. Já se zvedla a mířila pryč.
„Meshiki?“
„Neboj se, jdu si jenom najít nějaké bydlení. Promiň, že je to tak náhle, ale hlavně jdi domů,“ usmála jsem se a rychlým krokem mířila pryč od ní. Tak za to zaplatíš Naruto. Tohle jsi ale totálně pos*al! Nebudu jako ty a při pohledu na jídlo vyměknu! Já tebe opravdu zmlátím. Budeš litovat toho, jak jsi posedlej Sakurou. Nevím čím to je, ale líbí se ti jenom když jsi v normálu, když svoji mysl popustíš uzdě, už tě nepřitahuje a máš oči pro ostatní. Člověk když je opilý, většinou dělá věci, které by chtěl udělat v normálu, ale nemá na to odvahu a to je tvůj případ, jenže si to nechceš připustit. Bože, proč jsi takový idiot naruto? Copak si musíš lhát? Hinata je tady jediný člověk se kterým si rozumím, i když je všechno v háji. Dokáže si se mnou povídat a nechová se stuhle, nedává si pozor na pusu, sice je trochu stydlivá a někdy tak trochu přiskříplá, ale když se spolu bavíme, je úplně normální holka. Bavím se s ní o všem, její přítomnost mi není nepříjemná a chci, aby se měla dobře. A teď se stane tohle. Těš se Naruto! Budu nemilosrdná...