Proměna 1 díl

Tak má první Povídka, snad se bude líbit

Bylo pozdě večer a Konoha utichla. Přicházela půlnoc. Za svitu měsíce, který byl v úplňku, přicházel neblahý pocit zla a strachu.
Ospalý blonďák se na posteli převalil na břicho, strčil nohy pod sebe a vzepřel se na čtyřech.
„Teprve půlnoc?“ A spadl zpátky na polštář.

Bylo devět ráno, když Naruta začala brnět hlava. Sedl si a rukou přejížděl svou hlavu.
„Au, bolí mě hlava.“ Zívnul, očima sjel na svou pravou ruku, ale neviděl jí. Naskytl se mu pohled né na pravou ruku, nýbrž na oranžovou packu s dlouhými ostrými drápy.
Seskočil z postele na nohy, neudržel rovnováhu a spadl na oranžové packy.
Otočil se, neviděl své pyžamo, místo nohou měl oranžové tlapy s tupými drápy. Za nima vlálo nespočet ocasů.

„Devět! Devět ocasů a dopr.“ Naruto se rozběhl přes kuchyň, kde nabral několik misek od rámenu. S miskami na tlapkách pelášil do koupelny. Vletěl dovnitř, přistál na jedňeh zelených trenkách a tak jel po trenkách až k vaně, do které spadl. Celý mokrý, a dvakrát tak těžký, se vydrápal z vany. Spadl na hlavu, přisunul se ke zrcadlu a packami se opřel o umyvadlo. S obavami a strachem pohlédl na svůj odraz.
To, co se objevilo v zrcadle, vypadalo asi takto: dvě modré oči se zúženou zornicí v černé ozdobné kresbě kolem očí táhnoucí se až ke špičkám velkých uší. Pod očima černý čenich jako uhlí posazený na dlouhém, oranžovém čumáku plný velmi ostrých zubů.
„ÁÁÁÁÁ, proč vypadám jako Kyuubi?“ Díval se na svůj odraz v zrcadle. Couval do zadu a přišlápl si ocas. Zakňučel, spadl a narazil hlavou o roh vany.

Po několika minutách mimo se konečně probral, chvíli tam jen tak seděl a přemýšlel co se stalo. Po hodně velké chvíli so konečně uvědomil neustálé bubnování do dřevěné podlahy.Otočil se za zvukem a spatřil svůj oranžový ocas, jak bubnuje o zem.
Vzpomněl si, že je Kyuubi. Zkusil se přeměnit, ale nešlo to. Akorát místo devíti ocasů měl jen jeden ocas.
V této podobě nedokázal zůstat dýl než 15 vteřin, tak s devíti ocasy vyrazil otevřeným oknem ložnice k budově hokage.

Kdykoliv přeskakoval z jednoho domu na druhý a mezi nimi vedla rušná ulice, zvedlo nějaké to dítko hlavu a křiklo: „Hele, oranžový pejsek!“
„Já nejsem oranžový pejsek.“
A tak to šlo až k Tsunade, kde už si někteří povídali: „Kyuubi!? Nacopak si to Naruto zase hraje?“ S pokrčenými rameny odcházeli za svým, dnes zadaným, cílem.
Naruto skočil nad okno k místnosti kde sedávala Tsunade. Chvíli si užíval pohled na polední Konohu.