12 Andělů 07

Kyuubi

Kde si.

Naruto se právě narovnal, a nechal vítr, aby mu pročechral vlasy. Díval se na město pod sebou. Právě všude pobíhaly stráže. Před chvílí zabil několik cílů. Zbývá jim poslední, vůdce vesnice. Z přemýšlení ho vyrušila jeho matka.

„Itachi se vrátil.“ Oznámila Naruto jen kývnul a šel do tábořiště.

„Tak co jsi zjistil?“ optal se Naruto a sedl si k ohni. Itachi se pousmál a napil se saké.

„Mají tam asi dvacet ninjů, nukenini. Asi na úrovni Jounina. Shromáždili se u hlavní budovy.“ Odpověděl Itachi.

„Dobře, o půlnoci zaútočím.“ Oznámil Naruto. Ostatní se na něj překvapeně podívali.

„Chtěl jsi říct my ne?“ řekl Tobirama.

„Ne, vy jste tu, jen když budu potřebovat pomoc.“ Odpověděl Naruto a odešel. Kushina se za ním podívala, věděla co se sním děje, ale nevěděla jak mu pomoci.

„Co se to stalo?“ optal se Minato.

„Nechce tady být. Chce být co nejdřív doma a myslí si, že když udělá dojem, tak mu trest zkrátí.“ Řekl Hashirama, který ho pečlivě pozoroval, když jim Naruto odpovídal.

„Ne, tak to není. Podle toho co řekl Hiruzen, tak byl Naruto zvyklý dělat vše sám a spoléhat se jen sebe.“ Odpověděla Kushina.

„Tak, proč si o nás říkal, když nás na nic nepotřebuje?“ optal se Hashirama.

„Byl sice zvyklý vše dělat sám, ale ví, že se vyskytnou případy, kdy bude potřebovat pomoc a od toho jsme tu my.“ Konstatoval Itachi. Kushina souhlasně přikývla. Mezitím co si ostatní povídali, tak Naruto vyskočil na strom a sedl si na větev, pak si vytáhnul fotku ze svatby a prohlížel si ji. Vzpomínal na svoji Sakuru, přemýšlel, nad tím jak se má, a jak se k ni chovají ostatní. Přál si být u ní, chtěl ji obejmout a říct ji, že se vrátí, že se o něj nemusí bát, ale nemohl, kdyby to udělal, tak by se už nemohl vrátit vůbec. Ze vzpomínání ho vyrušil známý hlas. Naruto se najednou ocitl před Kyuubiho celou.

„Co chceš?“ optal se Naruto.

„Naruto, chci se ti podvolit, ale mám jednu podmínku.“ Oznámil Kyuubi, Naruto kývnul ve znamení aby pokračoval.
„Chci zabít Madaru. To je má jediná podmínka. Víš, Naruto zesílil si, dokážeš přivolat mé lišky, a vytvořit a ovládat iluzi, vytvořenou z mé chakry.“ Odpověděl Kyuubi.

„Proč až teď?“ optal se Naruto.

„Nevím, co se to se mnou stalo, asi si mně změnil, nebo jsem změknul, nevím. Začal jsem se cítit provinile. Cítím se provinile za vše zlé co si ti stalo a chci to napravit, chci aby ses vrátil domů, ke své Sakuře.“ Oznámil Kyuubi. To Naruto hodně překvapilo.Celý rozhovor na sobě nedal nic znát, překvapilo ho, když řekl, že se chce podvolit, myslel si, že to je jen past, ale když mu řekl, že chce aby se vrátil domů, tak mu uvěřil.

„Už před nějakou dobou jsem cítil, něco divného, nevěděl jsem co to jo, ale do té doby jsem dokázal využívat tvoji chakru.“ Řekl Naruto a pomalu přišel k pečeti u Kyuubiho klece. Nadechnul se a strhl ji. Ucítil obrovský nárůst chakry. Najednou se zase ocitl na stromně. Cítil, že Kyuubi není uvnitř jeho, cítil, že má víc chakry, a že se mu zlepšil zrak, čich a sluch. Pak se pod ním objevili ostatní.

„Naruto co se stalo, cítil jsem, že moje pečeť zmizela. Kde je Kyuubi?“ optal se Minato.

„Já jsem tady.“ Oznámil Kyuubi, který seděl o větev víš než seděl Naruto.

„Co se stalo?“ optala se trochu vyděšeně Kushina. Hashirama se připravil na to, že bude krotit démona.

„Dlouho jsme se neviděl, že liško?“ pronesl Hashirama.

„To ano, první. Když jsme se viděli naposledy, tak jsem tě podcenil, a tvoje žena, mě do sebe zapečetila.“ Souhlasil Kyuubi.

„Nemusíte se bát, Kyuubi se mi podvolil, mám k dispozici jeho plnou sílu.“ Odpověděl Naruto a skočil k nim.

„Jak to?“ optal se Itachi. Naruto se pousmál a pak se přemístil do té vesnice, kde měl zabít vůdce. Ostatní se podívali ze srázu na vesnici. Viděli modré světlo, Minato poznal svoji techniku, rasengan.

„Dneska nás nebude potřebovat.“ Konstatoval Hiruzen a vrátil se k ohni, ostatní ho následovaly.

Konoha.

Sakura se procházela Konohou. Narutův pohřeb se konal před dvěma týdny. Měla divný pocit, jako kdyby ji někdo sledoval, když se ohlédla nikoho neviděla, a když ano, tak to byl vesničan, který někam šel. Měla namířeno do obchodu, poslední dobou ji přepadají chutě. Cestou potkala holky.

„Ahoj, jak se máš?“ optala se TenTen a usmála se na ni.

„Nic moc.“ Odpověděla Sakura a pousmála se. Ve skutečnosti se cítila hrozně, Naruto jí moc chyběl, chtěla se u něj schoulit, chtěla, aby ji objal a byl tu sní. Tohle to, před ostatními skrývala, nechtěla, aby kvůli ní přišli o svoje štěstí.

„Půjdeš s námi na čaj?“ optala se Ino. Sakura se chvíli rozmýšlela, a nakonec souhlasila. Holky se usmály a vydali se nejlepší čajovny v Konoze.

„Tak co je nového?“ optala se Tsunade, která se ulila z práce a přišla si s nimi popovídat.

„Nic moc. Neviděli jste někdo Sasukeho?“ odpověděla Ino.

„Ne, od pohřbu jsem ho neviděla.“ Řekla Hinata.

„Není ve vesnici, pořád si bere mise, nikdy tady není déle než pár hodin.“ Oznámila Tsunade.

„Chce chytit Peina.“ Dodala.

„Zase se mstí.“ Poznamenala Sakura smutně. Holky se na ni podívali a posmutněly. Viděli na ní že nechce aby se Sasuke mstil.

„A jak se vede tobě, příští týden máš kontrolu, že ano?“ optala se Tsunade, chtěla změnit téma.

„Dobře, ale bylo i líp.“ Odpověděla Sakura a napila se čaje.

„Pořád máš ty ranní nevolnosti a večerní chutě.“ Zeptala se Ino. Sakura jen kývla hlavou.

„A jaké to je, myslím tím být těhotná?“ optala se TenTen. Sakuru ta otázka překvapila.

„No nevím, jak ti mám odpovědět. Jediná změna, kterou cítím, jsou ty chutě a ranní nevolnosti.“ Odpověděla po chvíli Sakura.

„Teď je brzo na odpověď, zeptej se jí, až to malé poprvé kopne.“ Poradila Tsunade TenTen. Ta jen kývla a začala si představovat, jak bude ona vypadat, až bude těhotná. Seděli tam přes dvě hodiny, pak je našla Shizune, no tedy spíš našla Tsunade.

„Tsunade-sama, víte kolik papírů tam na vás čeká?“ optala se udýchaná a naštvaná Shizune. Tsunade si povzdechla a vydala se do práce. Hned po ní odešla Sakura.

„Promiňte musím jít, ještě musím nakoupit.“ Omluvila se Sakura, nechala tam peníze a odešla. Když měla vše nakoupeno vracela se domů, jako obvykle se domů vracela přes park. Zase měla ten pocit, jako kdyby ji někdo sledoval. Pokračovala dál, najednou uslyšela prasknout větvičku, rychle se otočila a podívala se tím směrem. Uviděla někoho v černém plášti které rychle zmizela. Sakura se chvíli dívala tím směrem, když se nic nedělo tak zavolala:

„Vím o vás ukažte se!“