Tak stejná a přesto úplně jiná 08

Chladný a klidný

Omlouvám se, že jsem dlouho nepsala, ale kvůli škole mám ještě míň času, než jsem měla. Příští díl (pokud ho stihnu) bude ve Vánoční a silvestrovské tématice ..

Před dvěma týdny…
„Ale bábi, vždyť to není normální, aby se jenom tak sebrala a odešla. Ona taková není! A rozhodně nedělala nic proti vesnici, jak si myslíš.“
„Naruto! Už jsem ti to říkala. Když sem přišla tvrdila, že má zablokovaný chakrový oběh po nehodě z posledního konfliktu u nich ve vesnici a že ji sem poslala její matka, ale když jste trénovali, měla chakru v pořádku! Navíc jsem posílala dopis Tsuchikagemu, jestli by mi o ní nemohli poslat nějaké informace a materiály. Došla mi odpověď, že je v jejich vesnici už šest let nezvěstná a že je její matka dávno mrtvá. Naruto, neříká se mi to snadno, ale zapomeň na ni. Slehla se po ní zem a není nikdo, kdo by viděl té noci něco neobvyklého.“
…
Naruto chodil po vesnici jako tělo bez duše. Nejdřív Hinata, teď Tifa. Pokaždé, když najde někoho na kom mu začne záležet, zmizí z jeho života. On je ale Naruto Uzumaki, NIKDY SE NEVZDÁVÁ! Bábi Tsunade přece neřekla, že je mrtvá. Možnost, že by ji mohl najít, tu pořád je.

Teď…
„Už je to přes měsíc, myslíš si, že mě nebudou hledat?!“
„Ne,“ Pein mluvit vyrovnaným a klidným hlasem, „protože jsem těsně po tvém odchodu“
„Chceš říct, nuceném odchodu… ne, výstižnější by byl únos!“
„Nepřerušuj mě, když mluvím! Kde jsem to.. ach ano, protože jsem po tvém odchodu z Konohy, poslal dopis Hokage, že jsi musela urychleně odejít z rodinných důvodů. Takže obavy z toho, že tě budou hledat opravdu nemám.“
Tifa se na něho dívala naštvaným, ale zároveň trochu komickým výrazem, měla nafouklé tváře a vyšpulenou pusu. Dala ruce v bok nadechla se a začala protestovat.
„To neznáš Naruta, ten to jenom tak nenechá.“
„To je mi jedno. Teď běž pěkně rychle do pokoje a opovaž se ještě jednou mluvit na tohle téma!“
„Hmm, já to neumím a škaredě pomalu,“ otočila sem a šla pryč z Peinovy pracovny, schválně praštila dveřmi, aby ho ještě víc naštvala. Dveře udělali průvan a všechny papíry co měl Pein na stole spadli. Na čele se mu objevila žilka a z plných plic zařval:
„Tak to ne slečno, okamžitě se vrať zpátky a ty dveře zavři znovu a potichu!!!“
Tifa dala oči v sloup, ale nijak neprotestovala. Viděla v tom možnost vybít si svůj vztek. Vrátila se zpátky, potichu otevřela dveře a…

Obývák…
„Slyšíte to? Už zase“ Deidara seděl u stolku v obýváku a něco patlal z jílu. Spolu s ním byli v místnosti ještě Itachi, Hidan a Kisame.
Potichu naslouchali hádce mezi Tif a Peinem. Byla chvíle ticha, obrovská rána a zase křik. Deidara už to nemohl vydržet, tak se zvedl z křesla a šel k pracovně. V zástupu za ním šli i zbylí „tři mušketýři“. Když došli k pracovně Tif zrovna otevírala dveře a najednou zakřičela.
„To se dělá!!! Takhle ječet na celý barák?! Kdo to kdy viděl!!.... co jsi potřeboval?,“ usmívala se jako andělíček a byla ochota sama. Pein se nezmohl na nic jiného než na „A ven!“
Pomalu zavřela dveře, ale nedovřela je. Znovu je otevřela, řekla rozkaz šéfe a praštila s nimi. Před pracovnou ji čekali jen nechápavé pohledy. Zareagovala jenom na Hidanův, stoupla si na špičky, aby se aspoň trochu přiblížila jeho výšce. Chvíli si ho prohlížela a nakonec řekla
„Co čučíš?! Zas tak hezká nejsem,“ a šla do svého pokoje. Nechtěla s nikým mluvit, zavřela se, lehla si na postel a zírala do stropu. Přemýšlela, jak to mohl Pein udělat, konečně začínala žít, jako normální člověk, získala si kamarády a nejlepšího přítele, kterému byla ochotná svěřit i své největší tajemství. Bála se, přiznal si to, ale takové city k nikomu ještě neměla. A to všechno teď ztratila. Ani neměla šanci říct Narutovi, a nejen jemu, celou pravdu.
Nevěděla si rady. Utíkat znovu nechtěla, nemělo by to smysl, chytili by ji ještě než by stačila odběhnout do Konohy. Dívala se ven oknem, když si uvědomila, že už takhle leží několik hodin. Venku byla tma. Ještě chvíli se dívala do tmy, vstala a chtěla jít d obýváku za ostatními. Dveře se ale otevřeli dřív než k nim stačila dojít. Itachi vešel k ní do pokoje, naznačil ať si sedne na židli u stolu, ale sám stál. Jakmile se posadila začal mluvit.
„Promluvil jsem s Peinem, dovolí ti aby jsi mohla aspoň psát dopisy do Konohy. Uvědomil si, že si tam navázala vztahy a možná máš odtamtud někoho ráda. Nic neříkej, to napadlo Konan, já se v ženských nevyznám. Takže, jenom jsem chtěl aby si to věděla.“
„Já se tě o pomoc neprosila. Vyřešila bych si to sama.“
„S tvojí povahou? To těžko. Víš co je tvým problémem? Jsi strašně výbušná a všechno bereš až moc vážně. Zkus to brát s nadhledem.“
„Všichni nemůžou být tak skvělí jako jsi ty. Itachi Uchiha, chladný genius.“
„To ani neříkám, jenom zkus být víc v klidu.“
Itachi se otočil ke dveřím, otevřel je a vyšel na chodbu, než je ale stačil zavřít Tif se mu omotala kolem krku a poděkovala mu. Rychle ho ale pustila, protože jí řekl, že ho asi udusí. Tentokrát se mu omluvila a šla do obýváku, kam měla původně namířeno. Když tam vešla, všichni seděli televize a dívali se na nějaký film. Nenápadně si sedla mezi ně a po zbytek večera byla s nimi. Povídala si s Konan, otravovala Hidana, jak to měla ve zvyku a v neposlední řadě se omluvila Peinovi za její chování odpoledne. Ten omluvu přijal a víc se k tomu nevracel.

Ráno se probudila brzo, ještě byla tma. Už se jí ale nechtělo spát, tak šla dolů do kuchyně. Když šla po chodbě, ze všechno pokojů, kromě toho kde byla Konan a Tobi, slyšela chrápání. Jenom protočila oči a šla dál. Když šla po schodech svezla se jí díky nedostatku světla noha, dál už bylo slyšet jenom bum bum bum a zbytek těch schodů sjela po zadku, až na první tři schody, když se praštila do hlavy. Když sjela až na zem pod schody, jediné co z ní vypadlo bylo AU. Ležela tam a nemohla se ani hnout. Všechny samozřejmě ten hluk probudil, tak vyběhli z pokojů v domnění, že na ně někdo útočí. Tobi se rozběhl ke schodišti a když uviděl ležet Tif pod schodištěm, řekl že je mrtvá a začal pofňukávat. Deidara se lekl a seběhl schody, zkoušel jestli Tif dýchá, položil si ucho na hrudník. Jediné čeho se dočkat bylo upozornění, že jestli tu hlavu nadá dál od jejího hrudníku, že bude ležet na zemi on místo ní. Když to řekla, všem bylo jasné, že je v pořádku. Aspoň co se psychické stránky týče. Deidara ji zdvihnul a odnesl ji do obýváku na pohovku. Hidan to nemohl vydržet a začal do ní rýpat, kdo ji učil chodit a tak dále.
„Buď zticha a jdi do sklepa. Jdou tam krysy, můžeš je obětovat tomu tvému Džashinovi.“
„Je to Jashin! A jedinou krysu co vidím, leží na gauči a nemůže se hýbat!“
Sasori ji prohlédl a usoudil, že až na pár modřin a pohmožděný kotník, jí nic není.
„Ale budeš muset odpočívat. Aspoň týden bys tu nohu měla šetřit, což znamená, žádné tréninky, běhání po sídle a otravování Hidana!“
„A to s tím souvisí jak?“
„Sama víš jak to dopadá. Naštveš ho a on tě honí po celém domě dokud nevychladne. Proto říkám, žádné otravování Hidana! Navíc, ti bude muset někdo měnit obklady. Není tu jenom Kakuzu a Zetsu, takže se budeme střídat, každý den jeden z nás, počínaje dneškem. Dnes budu u tebe, kdyby se ti to zhoršilo.“
Po místnosti se rozlehlo ticho a přerušila ho Tifa, když viděla jít Peina do obýváku, aby zjistil co se to stalo.
„Óo starýho trefí šlak.“