Žánr
Bylo slunečné, pozdní odpoledne. Tsunade seděla ve své kanceláři, a četla nějakou knihu.
Najednou ji položila, a začala škrábat na papír nějakou rovnici. Pak zase mrkla do knížky, a vzápětí se prudce postavila, a praštila s knihou o stůl.
„Shizune!“ zařvala. Dveře se otevřely, a dovnitř vstoupila žena v černém oblečení, a roztomilým prasátkem v náručí. „Co potřebujete Tsunade-sama?“ zeptala se přívětivě.
„Ať se sem dostaví Uchiha Sasuke a Hatake Kakashi!“
Kráčeli jsme vyprahlou pouští již několik dnů neustále zužování hladem a žízní, poněvadž jsme si nevzali dostatek vody. Má kůže byla popraskaná a suchá, měla jsem pocit, že chodíme v kruzích, obrovských kruzích. Ani Nori si už nebyl tak jistý kudma vlastně kráčíme. Nejvíce trpěli Shiro a Aoi, vůbec bych se nedivila, kdyby se Aoi vypařil a Shiro rozpustila, naopak Akaru byl v klidu, neustále brblal něco o Slunci a dalších věcech. Za celou dobu nevyronil ani jednu kapičku potu. Zhruba taková byla naše situace.
Rajuu už po niekoľkých dňoch vedel chodiť a tak sa vybral poobzerať sa po jaskyni. Ako zistil, jaskyňa bola strašne veľká a mala nespočetné množstvo chodieb. Vo všetkých chodbách horeli sviečky, takže v jaskyni vládlo pološero. Počas objavovania jaskyne stretával mnoho ľudí. Raz na konci jednej chodby zazrel svetlo. Rozbehol sa a keď došiel na koniec, zistil, že sa nachádza na obrovskom útese a pred ním je tmavomodré more. Obrovské vlny narážali na kraj útesu. Rajuu ešte nikdy v živote nevidel more, takže bol veľmi prekvapený.
„Prádlo.“ řekl nahlas Ookami a začal sbírat ze země oblečení.
Ruka okamžite zaútočila na Naruta. Z jej dlane vyliezol meč.Ruka ho chytila a hodila ho na Naruta. Naruto sa chcel uhnúť ale jeho nohy sa vôbec nehýbali.
"Čo sa deje?" pomyslel si Naruto.
"Pozri sa za seba" povedal Kankuro.
Naruto sa za seba pozrel a uvidel že ďalšia ruka Karasu ho drží za nohy.
"Zbohom", povedal Kankuro a meč trafil Naruta do brucha.
Ale vtom sa Naruto vyparil. Namiesto neho tam bol kmeň stromu.
"Kawarimi no jutsu?" pomyslel si Kankuro, "Ale kedy to urobil?".
Tiše do sebe nechala prosakovat mrazící nevědomost. Tma jí obepínala a jen slabý plamen louče z rohu pokoje, jí dával alespoň malou naději na to, aby mohla vyjít z toho temného začarovaného kruhu živá a zdravá. Některé věci, které se odehrály před několika pár minutami, ji opravdu vyvedly z míry. Nejen Sasukeho slova, ale i jeho skutky, doteky, polibky.
Lidičky můj sen se stal skutečností já vydala další díl Potomka! Křičím slááááva 
no nic nebudu to dál zdržovat přeji příjemné čtení. Jen varování: kdo máte rádi Sasukeho nečtěte konec Tod vše hezký čtený :D
Dny ubíhaly v rychlém tempu příprav a málokdo si našel čas na něco jiného, než na přípravy na bitvu. Celá vesnice se ráno budila z pocitem, že jsou blíže nastávající válce a večer usínala s myšlenkami, jak to vše skončí.
Bol prekrásny jarný deň a ja som sedela pod rozkvitnutou sakurou. Toto ročné obdobie bola najkrajšia. Z neba sa znášali kvapky teplého dažďa. Bolo to nádherné. Môj pohľad spočinul na kvetoch čerešne, ktoré jemne odvieval vietor. Občas mi nejaký spadol do lona. Slnko zapadalo a mesiac sa pomaly ligotal na oblohe. Bol to krásny pohľad. Spomenula som si naňho... Úsmev na mojej tvári nahradila práznota v očiach. Odkedy sa to stalo... Dosť často som tu sedávala. Jedine tu som mala pocit, že ešte žijem. Mala som a ešte stále mám priateľov. A hlavne mám Naruta.
[center]Jedno vám, milí přátelé řeknu.
Co znamená pozice hokage?
Není to ani pán, ani kmán,
ovšem bývá všemi milován.
Už teď z toho blednu.
-
Nenávist, závist i ty se objeví,
jenže známky zášti nejeví.
Hokage je silný dost,
hodí se na tenhle post.
-
Tréninkem, výdrží, pílí
směřujeme ke stejnému cíli.
Být tak silný jako jen on,
toho, co má srdce jako zvon!
-
Nezdolný, nezkrotný a silný duch,
může z toho být začarovaný kruh?
I když lid má rád,
není jako jiní,
které odradí náhlý pád,
skutečně se činí.
„Tiše, hlavně neštěkej, Celesto.“ Šeptala Sakura, vzala ji do náručí a po špičkách se vydala do prvního poschodí do svého pokoje. Mále jí to i vyšlo, ale…
„Hej Sak, kde si byla?“ zvolal z kuchyně její bratr Naruto. Lehce přiopilý
„Naruto, ty si zase pil.“
Ráno, něco kolem deváté hodiny svítilo slunce přes okna do apartmá. Naruta to slunce vzbudilo. Rozhlédl se kolem sebe. Sasuke a Sakura ještě spali, ale Kakashi tam nebyl. Vstal a šel tak potichu, aby nikoho nevzbudil. Převlekl se z pyžama do svého oblečení. Podíval se z okna a viděl tam Kakashiho, jak stojí a dívá se po okolí. Vyběhl ven:
„Kakashi-senseii, co tady tak brzo děláte?“
„Dobré ráno, Naruto. Já? Prohlížím si tak trochu vesnici, protože už po obědě odcházím.“
„Už po obědě? Já doufal, že nějak až ve tři odpoledne.“
Ach ano, svět se mi kvůli tomu celý točí!
Hle, ta krása, podmanivý vzhled,
ta elegance a dokonalé křivky.
Vidíš tu linii boku?
Tak jako rychlá, svůdná loď,
jež právě vyplula z doku.
Barva a hebkost a lehká vůně hlíny,
je to snad... láska na první pohled?
Jenže se také říká, že nic není věčné...
Ale přec!
Již tady vidím,
že bude dokonalá
navždy.
[center]Květiny by ji snad zkrášlily i ve stáří,
Kuchyň v nejnovějším sídle známé zločinecké organizace byla plná. Všechny židle byly obsazeny, i když tam nebyli všichni z Akatsuki. To proto, že dva návštěvníci se usadili na místech chybějících ninjů.
Místností se rozléhaly rozzuřené hlasy. Ale ty přerušil jeden jediný. Silný hlas vůdce.
„Ticho!“ zařval Pein, šéf Akatsuki, jež seděl v čele stolu. Všichni okamžitě ztichli.
Láska ze Suny
6. kapitola
Dopis
O týden později v Suně.
Gaara nemohl zapomenout na Kazumi, musel na ni myslet pořád. Když spal, zdály se mu o ní sny, a když byl vzhůru, vzpomínal na její krásný obličej. Nevěděl, co má dělat, trápilo ho, že ji nevidí, tak rád by ji řekl o svých citech, které k ní cítí.
Napadlo ho, že by jí mohl napsat dopis a vše tam vylíčit. Vzal si tedy papír, psací potřebu a dal se do psaní. Netrvalo to moc dlouho a dopis byl napsaný. Stálo v něm:
Drahá Kazumi,
Co bylo minule? *Schrnutí*
Tajuu Kage Bunshin no Jutsu," ozvalo se a vedle Naruta se objevily klony.
"Takhle mi to půjde snadněji," radostně se pochválil. Zanedlouho uslyšel však nějaký hlas. Jako by nějaké skonání. Zastavil se a seskočil dolů. Před ním ležel muž a vypadal stejně jako strářži, co měli hlídat Tsumi. Nečekal a přiběhl k němu.
"Co se děje?" zvedl mu hlavu. Byl ve vědomí.
Naruto jen vykulil oči, myslel si, že už horší to být ani nemůže.
„Co na mě koukáš! Řekl jsem, ať zničíš Sunu, jsi přece Jinchuuriki, nejmocnějšího Bijuu, pro tebe by to měla hračka, ne?“ řekl Danzó a kopl Naruta do obličeje, toho úder donutil si skoro lehnout. Z koutka úst mu vytékala krev, nevšímal si toho, bylo mu jedno, zdali ho ještě víc zraní, nic nesplatí tu bolest Hinatinu.
Lee - brána smrti
V kanceláři byl klid. Tsunade odsunula své papíry a šla se rozhlédnout z okna. Ten malebný pohled na tu překrásnou vesnici jí dodával sílu. Cítila radost všech malých dětí i stařen. Problémy dospělých a jejich každodenní řešení. Už si na svou pozici zvykla. Jako Hokáge byla spojená s každým členem vesnice. A netoužila po ničem jiném, než se jít procházet do ulic mezi lidi, a tam pozorovat jejich štěstí a klid.
Hmla padala pozdĺž nekonečnú lúku. Všade bola tráva, hmla a nepríjemne chladno. Cez túto lúku prechádzali akési postavy.
„Už bežíme celé hodiny. Kedy sa dostaneme do Oblačnej?“
„Už tam skoro sme. Ešte musíme prejsť pár kilometrov.“
„A čo potom, až ho nájdeme, Madaro?“
Varování: Pro ty, kdo nečtou mangu, je tahle povídka SPOILER!!! A fakt vás nechci připravit o dost solidní překvapení, takže kdo kouká jen na anime NEČÍST!
