Sen, který se stal minulostí - part six

Co bylo minule? *Schrnutí*

Tajuu Kage Bunshin no Jutsu," ozvalo se a vedle Naruta se objevily klony.
"Takhle mi to půjde snadněji," radostně se pochválil. Zanedlouho uslyšel však nějaký hlas. Jako by nějaké skonání. Zastavil se a seskočil dolů. Před ním ležel muž a vypadal stejně jako strářži, co měli hlídat Tsumi. Nečekal a přiběhl k němu.
"Co se děje?" zvedl mu hlavu. Byl ve vědomí.
"Sakuro-chan pomoz mu!" zakřičel až se Sakura polekala. Otočila se a hned taky poznala Tsuminiho strážce. Už nebyl při vědomí. Naruto hledal Kakashiho, zatímco Sakura léčila.
"T-To je přece," ukázala Tsumi na strážce.
"Takže vy ho znáte?"
"A-Ano"
-----------------------
"Když tě posílá můj otec, tak to musí být důležitá zpráva," chtěla vědět více Tsumi.
"No, on mě tak přímo váš otec neposílá,"
"Co tím myslíte?"
"Váš otec ... a všichni ostatní z vašeho rodu jsou .. mrtví"

"C-C-Co tím myslíte?" rozplakala se. "J-Jak je to možné?"
Ostatní jen nevěřícně zírali. Nikdo tomu nechtěl uvěřit, natož Tsumi. Chvíli bylo hrobové ticho, takové ticho, že by se dalo krájet. Po pár vteřinách Tsumi omdlela šokem.
"Tsumi-sama!" chytila jí Sakura a prozkoumala jí tep. Bezjmenný (strážce) stál a měl výčitky. Přemýšlel o tom, co se stalo. Naruto trošku věděl, jak se Tsumi musí cítit. Zaťal pěsti.
"To se nemělo stát! T-Tohle všechno je špatně!!" zakřičel do větru. Nikdo neměl odvahu nic číct. Ani Sakura ho neokřikla. Se vztekem se opřel o kmen stromu. Kakashi se ohlédl po okolí.
"Utáboříme se tu a přespíme," rozkázal a odešel pro dříví.
"Jak se to stalo?" pohlídl Naruto na bezjemnýho.
"Omlouvám se, ale rád bych to řekl, až bude Tsumi-sama při vědomí. Nerad o tom mluvím,"
"To chápeme" přidal se Sai. Po celou dobu nikdo nic neřekl. Kakashi přišel se dřívím a rozdělal oheň. Sai a Naruto seděli vedle sebe opřený o kmen a Sakura šla pomoci Kakashimu. Bezjemnný (ksakru ... asi jsem mu měla vymyslet jméno xDD zrovna mě jich tolik napadá -.-" .. no co už xD) klečel u Tsumi a čekal, až se probudí. Když Kakashi rozdělal oheň, se Sakurou postavili stan, který zatím nepoužili.
"Kakashi-sensei, zbyla nám ještě nějaká voda?" zeptala se Sakura po pár hodinách. Byla už noc a do této doby pořád nikdo nepromluvil. Naruto usnul na Saiově rameni a Sai ho ze zdvořilosti nechal.
"Jo dvě láhve má Sai," odpověděl.
"Dobře," odvětila a sedla si k ohni. Tsumi přesunuli pod stan a přečkali noc.

- DALŠÍ DEN -

Ráno se jako první probudil Naruto. Probudily ho sluneční paprsky, co prosvítaly skrz koruny stromů. Otevřel oči a zjistil, že leží na něčem mekkém. Rozhodně to nebyl kmen stromu.
"ÁÁÁÁ," zařval po tom co zjistil, že leží v Saiově klíně. Sai se leknul a vzbudil. Ostatní, včetně Tsumi taky začali otevírat své oči.
"Sai j-jak si t-to představuješ??" nahodil Naruto vystrašený výraz.
"Co? Ty jsi mi ležel v klíně!" s klidem odvětil.
*Ach, jak já ten jeho klid nesnáším!*
"C-Co se to tu děje?" vyšla ze stanu Tsumi a byla stále v šoku. Všechny pohledy směřovali na ní.
"Tsumi-sama napijte se!" přilezla Sakura ke Saiovi a sebrala mu z batohu láhev s vodou.
"Jste dehydrovaná, musíte pít! To proto jste včera omdlela," podala jí vodu. Tsumi se ze slušnosti napila, ikdyž ji zrovna nějaka dehydratace nezajímala. Proběhla další chvíle ticha.
"Ehm," prolomoil ho bezjmenný.
"Tsumi-sama," .."Povídej," přerušila ho Tsumi.
"Stalo se to před pár dny. Do vesnice vlítli zřejmě ti samí, co unesli vašeho bratra. Začali zabíjet každého, koho potkali. AŤ to byl obyčejný vesničan, či někdo z vašeho rodu. Vašeho otce jsme chtěli ukrýt do bezpečí, ale váš otec nechtěl odejít. Začali jsme ho bránit, ale moc to nepomohlo. Někteří obyvatelé z vesnice stihli utéct, i vaše sestřenice zřejmě utekla, ale vašeho otce se nám přemluvit nepodařilo. Pak jsem viděl, jak vypálili většinu domů a pak jsem utekl, abych vás našel,"
Tsumi se znovu rozplakala a na chvilku odešla. Její strážný jí následoval.
"Co budeme dělat?" zeptala se sakura při tom, když skládali stan.
"Naše mise je zachránit Saimona, budeme v tom pokračovat," odpověděl a zandal stan do batohu.
"A co bude s Tsumi-sama?"
"Musíme pozměnit plán. Půjde s náma a ty si jí vezmeš na starost, Sakuro,"
"Um ... no dobře," moc nadšená z toho však nebyla. Vzít si takovou namyšlenou a protivnou ženskou na starost. To jí ještě scházelo.
"A není to nebezpečné brát ji s sebou?" zeptal se Sai po tom, co zaregistroval jejich rozhovor.
"Jo, ale-.."
"lidi, podívejte se, to je Saimona!!!" křikla Tsumi a přiběhla ke kusu látky, která visela na větvi. Všichni k ní přišli.
"Jste si jistá?" zeptal se jí Kakashi a prozkoumal látku.
"Určitě je to od něho!" objevila se v ní malá naděje.
"Jdeme správným směrem. Naruto, Sai, začneme prozkoumávat okolí a ty Sakuro s Tsumi a strážcem půjdete vzadu,"
"Jasně," kývli ostatní.

"Ninpou Choujuu Giga," vyvolal Sai své malé, bílé ptáčky, kteří se rozletěli na všechny strany.
"Tajuu Kage Bunshin no jutsu," vyvolal zas Naruto asi stovku svých klonů.
"Zdá se, že tudy šli tak da dny dříve. Jsou tu po nich ještě stopy," přemýšlel nahlas Kakashi.
*ale nebudou to jen obyčejní padouši, když šli přes hranice a ještě s dítětem*

Asi po dvou hodinách se všichni zase sešli na rozkaz senseie. Jako poslední dorazil Sai, avšak jako jediný s nějakým výsledkem. Seskočil z černo-bílého ptáka, který se v zápětí rozplynul na bílé mráčky.
"Co jsi zjistil?" zeptal se ho Kakashi, neboť na něm poznal, že něco zjistil.
"Nedaleko odsuď, asi 4 kilometry, je bariéra s poloměrem 10 kilometrů. Proletěl jsem jí vrchem a přímo uprostřed leží nějaký kostel," to ostatní překvapilo. Kakashi se zamyslel.
"Já jsem na žádnou bariéru nenarazil...." divil se Naruto a opravdu nechápal, jak je to možné.
"To asi proto, že jsi do ní vkročil," Naruto protočil panenkami.
*Ksakru, fakt mi dneska leze na nervy*

"Sai, co tvoří bariéru?" otázal se ho sensei. Atmosférou se prohnal menší větřík. Slunce, které celé dopoledne silně pálí, zalezlo pod mraky.
"Skrz stromy jsem neviděl nic a nedokážu ani určit, jaký druh bariéry to je," vysvětlil. Tsumi jenom nechápavě poslouchala a snažila se porozumět, o čem zrovna mluví. Už se snažila něco namítnout, ale v tom ji Sakura zarazila.
"Tsumi-sama, toto je důležité,"

- V TU CHVÍLI -

Naruto, když už se chytil do bariéry, prozkoumával její vnitřek. Běžel lesem a po chvíli ho přepadl strašně podivný pocit. Radši se zastavil a pro případ schoval za mohutný keř. Chvíli čekal a pak uslyšel nějaké hlasy. Trošičku vykoukl a uviděl dva chlápky, jednoho střední postavy s žluto-hnědými vlasy a druhý byl silnější postavy s fialovými vlasy a měl na rameni tetování. Zastavili se u podivného stojanu a povídali si o čemsi. Naruto nastražil uši aby dokonale mohl slyšet jejich rozhovor.
"No tak Shimizu, nebuď tolik natěšenej!" řekl jeden druhému a smál se přitom.
"Někdo se vloudil do bariéry a já nemám být natěšenej? Kámo, ať je to kdokoliv, je můj!! zasmál se silnější-nejspíš Shimizu a položil ruku do toho stojanu.
"Tak a teď zjistíme, kdo se nám tu prochází," řekl a zavřel oči.
"A nezapomeň je najít všechny, vlítlo jich sem několik!" napomenul ho druhý a na druhou stranu stojanu položil i svou ruku. Taky zavřel oči.
"Jasný a tý holce zajístíme dneska takový noční můry, že s tou záchranou jejího bratra zrychlí" druhou rukou si odhrnul vlasy z obličeje.
"A navíc Seikane, můj milý, Sasuke ..." zarazil se. Naruto vytřeštil oči.
*SA-SU-KE???* pak mu však došlo, že by měl rychle zmizel. Ani se nenadál a proměnil se v bílé mráčky. Zmizeli všechny jeho klony.
"Co to mělo znamenat? Jenom jeden a ještě naklonovanej? N-U-D-A !!!" řekl Shimizu a z kapsy si vytáhl čokoládu, na které tolik ujížděl.