Jen normální holka - 10.Dohoda

Kuchyň v nejnovějším sídle známé zločinecké organizace byla plná. Všechny židle byly obsazeny, i když tam nebyli všichni z Akatsuki. To proto, že dva návštěvníci se usadili na místech chybějících ninjů.
Místností se rozléhaly rozzuřené hlasy. Ale ty přerušil jeden jediný. Silný hlas vůdce.
„Ticho!“ zařval Pein, šéf Akatsuki, jež seděl v čele stolu. Všichni okamžitě ztichli.
„Takže ty nás žádáš o pomoc, Orochimaru?“ optal se Pein, již poněkud klidněji, muže, jež seděl po jeho pravici. Ninja měl dlouhé černé vlasy, zářivě bílou pleť a zvláštní hadí oči.
„Ano,“ přiznal neochotně Orochimaru, skousl si ret a lehce se na své židli zavrtěl. Chlapec, podle oblečení jeho společník, jež seděl vedle něj stiskl ruce v pěst, až mu zbělely klouby. Ale nic neřekl, i když mu to celé bylo proti srsti.
„A jak pro nás bude výhodné pomoci tvé zrádcovské osobě?“ zajímalo Peina. Zlověstně se u toho usmíval.
„Jen za to, že budete bojovat po mém boku, dostanete Jinchuuriki Raijuu. A pokud vše dobře dopadne…“ nedokončil svou myšlenku Orochimaru, protože ho přerušil hlas zvenčí. Spíš hádka.
„… musíš si to na sebe vzít!“ prohlásil rozzuřeně mužský hlas a svou naštvanost doložil silným zabouchnutím hlavních dveří.
„Nikdy! Je to jen kus hadru, tak co s tím věčně máš!“ odsekl ženský hlas stejně naštvaným tónem.
„Je to znak klanu! Musíš to nosit,“ namítl muž.
„Nemusím dělat nic, co sama nechci!“
„Já jsem tady šéf, tak mě poslouchej!“
„A to jako kvůli tomu, že jsem ve třinácti nebyla kapitánkou ANBU, ale jen členkou?!“
„Jo. A celkově jsi slabší než já. Ještě jsi mě neporazila.“
„Protože jsem nechtěla! Jinak bych tě skolila…“
„Tak za sto let,“ posmíval se muž. Právě v té chvíli se otevřely dveře do kuchyně a její obyvatelé slyšeli jejich hádku naprosto jasně.
„To jsi přehnal!“ prohlásila žena a na jeho tváři přistála cizí dlaň. Asi její. Nečekal to a narazil do dveří. Ale rovnováhu udržel.
„Ty taky!“ zařval muž a vyběhl z kuchyně. Z dusajících nohou poznali, že začala honička.
Osazenstvo kuchyně stále valilo oči. Ale členové Akatsuki se brzy uklidnili. Jen Orochimaru se svým studentem vyjeveně zírali na místo, kde známému Itachimu Uchihovi naběhla na čele žíla. Vždycky měl totiž jen jeden (univerzální) výraz. Tohle je překvapilo.
„Co to bylo?“ dostal ze sebe Orochimaru konečně souvislou větu.
„To neřeš. Je to naprosto…“ nedořekla Konan, protože do kuchyně vletěla oknem černovlasá dívka v černém Akatsuki plášti a jediným červeným mrakem na zádech.
„Zabiju tě!“ vykřikl Itachi a proskočil oknem za ní. Dopadl na ni a srazil ji na zem.
Ale nějak to neodhadl. Jeden kunai se mu uvolnil z pouzdra na paži a blížil se k její hrudi. Kde mělo být srdce.
Všem naskočila husí kůže. A Itachimu zatrnulo. Tohle nechtěl. Vše jim připadalo podivně zpomalené, dokud se její ruka nevymrštila a nůž nechytila. Všichni si oddechli.
„Itachi Uchiho! Ještě jednou taková neopatrnost a zabiju tě!“ zařval na něj Hidan, zvedl ho ze země a přirazil na stěnu.
„Hidane, pusť ho. Nic se přece nestalo. I když by si zasloužil sníst,“ klidnil ho Zetsu. A zase se začal sám se sebou hádat jestli sníst nebo nesníst Itachiho. Hidan uposlechl a pustil svého kolegu.
„Tak můžeme pokračovat,“ zamnul si ruce Pein. Těšila ho vidina šestiocasého démona Raijuu.
„T-to je…“ zašeptal Orochimaru a sklonil se k ležící dívce, která stála nemohla popadnout dech. Odhrnul jí černý pramen z obličeje a strnule se jí zadíval do očí.
„Princi…“ vydechla dívka. Neváhal a objal ji.
„Princezno…“ vtiskl jí lehký polibek do vlasů a ještě víc ji k sobě přivinul. Chyběla mu. Jen s ní cítil, že má city.
„A my si nemohli vzpomenout, jak jsme jí říkali,“ ušklíbla se Konan a opět se posadila. Během příchodu Itachiho a té dívky se všichni zvedli, ale teď se uklidnili a posadili se.
„Vyrostla jsi,“ konstatoval Orochimaru a pomohl dívce na nohy. Vděčně se na něj usmála. Pak pohlédla ke stolu. Ale když uviděla jeho společníka, úsměv jí ztuhl na tváři. Chlapec si ji vyjeveně prohlížel. Přišla mu povědomá.
„Ty jsi ta otrava od Kakashiho,“ vzpomněl si najednou mladík a vyskočil na nohy. Židle spadla na zem.
„A ty zrádce přátel,“ odsekla dívka jedovatě a postavila se do útočného postoje.
„Antie, uklidni se. Jsou to spojenci,“ chladil ji Pein.
„No to se mi teda ulevilo! Ale jestli přede mnou řekne ještě jednou to proklaté jméno, tak se může rozloučit se životem. Kakashi se totiž mohl těšit mé nenávisti,“ prohlásila dívka, zvaná Ant. Ano byla to ta slavná Antisha Uchiha. Dříve Kotuzi.
„A čím si tě zase získal?“ odvětil mladík překvapeně.
„Tím, že se skácel pod mou ranou, když jsem zdrhala z Konohy. Naštěstí už je po něm,“ ušklíbla se Ant ošklivě.
„Před týdnem jsem s ním bojoval a vypadal celkem živě, než mi zdrhl,“ podotkl nevzrušeně mladík.
„O-on to přežil?!“ vydechla šokovaně Ant. A začala apaticky zírat před sebe. Nechtěla, aby žil.
„Antie,“ šeptl měkce Itachi a položil jí ruku na rameno. Ale ona najednou omdlela a padla k zemi.
„Cos jí zase udělal?“ vyjela na něj Konan a klekla si k ní. Nemusela jí ani poplácávat tváře. Najednou otevřela oči. Smutné oči.
„Na nic se neptej, mami. Jsem v pohodě. Jen se mi ozvalo jedno staré zranění,“ promnula si Ant levé rameno. Orochimaru jí podal ruku a ona se nechala vytáhnout na nohy. Pak k ní přisunul svou židli a ona se na ni úlevně posadila.
„Vydržíš tu s námi ještě pár minut? Při tomhle bysme měli být všichni,“ řekl Pein a starostlivě si ji prohlížel.
„Jasně!“ usmála se Ant. Až pak se podívala kolem sebe a s potěšením zjistila, že za její židlí stojí Orochimaru. Spokojeně se o něj opřela a podívala se kolem sebe. Vedle ní seděl ten mladík a pozorně si ji prohlížel.
„Sasuke Uchiha,“ představil se a natáhl k ní pravačku.
„Antisha,“ stiskla jeho dlaň Ant pevně, ale on sebou ani nehnul. Spokojeně se usmála.
„A dál?“ zajímalo Sasukeho.
„Uchiha,“ prozradila Ant a on zbledl. Další člen jeho rodiny. Jeho sestra-dvojče. Divil se, kde se tu vzala. Orochimaru mu říkal, že zmizela. Ale ještě víc jej šokovala její reakce na Kakashiho. A určitá spojitost s Konohou. Soudobou Konohou.
„Pokud už jste se vykecali, dvojčátka, tak buďte zticha. A ty nám řekni s čím chceš pomoct, Orochimaru,“ sykl naštvaně vůdce Akatsuki. Ant se odvrátila od svého bratra a podívala se na Orochimara. Usmál se. Ale jinak, než si pamatovala.
„Chci vyvraždit vesnici Skrytou v listí,“ prozradil Orochimaru. Sasuke zbledl. Jeho sensei se o téhle „menší drobnosti“ nezmiňoval. Jen mu řekl, že chce dát Konoze lekci.
Ale nikdo si jeho reakce nevšiml. Všichni své pohledy zaměřili na Ant, která se najednou skácela k zemi. Až když tam jen tak ležela, tak si všimli, že jí silně krvácí levé rameno (i skrz pevnou látku Akatsuki pláště) a pravý bok.
„Co se stalo?“ nechápala Konan a hned se k ní sklonila. Sundala jí plášť a všichni zalapali po dechu. Na sobě měla takový arzenál zbraní, že to vypadalo, jako brnění. Nechápali, jak to může taková dívka unést. Když se konečně vzpamatovali, tak jí Konan sundala plášť a obhlédla rameno. A málem se pozvracela. Viděla sice i horší zranění, ale tohle v kombinaci s rozmašírovaným bokem bylo odporné.
„Co jsi to s ní na tom tréninku vyváděl!“ vyjel Pein na Itachiho, který klečel u sestřiny hlavy a snažil se ji probudit fackami. Ale nějak to nešlo, a proto přestal.
„Nic. Dnes jsme trénovali odděleně. Netuším, co se jí stalo,“ odvětil Itachi. Ale každý na něm poznal, že lže.
„Vybal to na rovinu,“ odsekl Hidan a svou kosou ho připlácl na stěnu.
„Nic nevím. Šli jsme sem, když nás najednou přepadli nějací ninjové ze Zvučné. Oddělili jsme se od sebe a potkali až před domem. Vypadala v pořádku,“ přiznal Itachi.
„A tak jste se začali hádat?“ zajímalo rozzuřeného Zetsua.
„Dělají ti dva snad někdy něco jinýho?! Přestaňte na sebe štěkat a odneste ji někdo do pokoje!“ přerušila je Konan, která se snažila nějak zastavit její krvácení, ale nedařilo se jí to.
„Vezmu ji tam,“ nabídl se Zetsu a odnesl ji. Za ním šla Konan.
„Orochimaru, co provedli ninjové z tvé vesnice mé chráněnce?“ zeptal se Pein ledově Orochimara. Ten se posadil na Antiino místo.
„Měli hlídat, aby sem nikdo nepřišel. Asi si nevšimli toho, že jsou z Akatsuki,“ odpověděl Orochimaru kajícně. Hodlal si to s nimi vyřídit.
„Doufám, že jim dáš co proto. Ty, Itachi, máš zákaz města na celý měsíc. A žádné mise,“ odsekl Pein.
„Za co?!“ nechápal Itachi. Teď už se tvářil normálně.
„Měl jsi hlídat svou sestru. Ještě někdy se od ní oddělíš během boje, tak končíš se sólo misemi a návštěvami města navždycky,“ prohlásil naštvaně Pein.
„Ok…“ kývl Itachi. Uslyšel uchichtnutí. A pohled mu padl na toho malého fracka, co si říkal Mstitel.
„Ty drž hubu, Sasuke. Já se ji nesnažil zabít kobrou královskou,“ prohlásil rozzuřeně Itachi.
„Nemluv na mě, de**le. To, že jsem ti doteď nic neudělal neznamená, že pořád nejsem Mstitel,“ vyletěl jako čertík z krabičky Sasuke. A vyzývavě se proti němu postavil.
„Chceš si dát souboj?! Se mnou?! Na to jsi moc slabý,“ odsekl Itachi a stále seděl na místě.
„To bych si ke svému milovanému bratrovi nedovolil,“ odvětil falešně sladkým tónem hlasu Sasuke. Itachiho to vyprovokovalo a postavil se proti němu.
„Tak dost. Pokud se jeden z vás o něco pokusí, bude to pro něj znamenat smrt. Ale jen po dobu našeho spojenectví!“ Vstoupil mezi ně Orochimaru. Po chvilce přemýšlení oba bratři kývli.
„Orochimaru, jak jistě víš, tak nesnáším, když někdo velí místo mě. Proto budu velet sám nebo po tvém boku. Samozřejmě i ninjům z jiných z vesnic, které přitáhneš k nám,“ prohlásil Pein, když se oba bratři opět posadili na svá místa.
„Ne. Můj hlas bude mít stejnou váhu, jako tvůj,“ odsekl Orochimaru.
„Dobře,“ souhlasil Pein. Jinak by se nedohodli.
„Kdy chceš uskutečnit útok?“ zeptal se Kakuzu bojechtivě Orochimara.
„Tak za dva týdny. To by neměli čekat,“ odpověděl Orochimaru.
„Někdy během víkendu se zastav a probereme taktiku. Do té doby by se měla Antisha uzdravit. Bez ní se na ničem nedohodneme,“ řekl Pein.
„Dobře,“ kývl Orochimaru. Pak pohlédl na Itachiho a Sasukeho a hlavou mu blikl nápad. A tak se s ním rozhodl vyrukovat.
„Můžeš jít se mnou na chvíli ven, Peine?“ zajímalo hadího muže. Oslovený se na něj překvapeně podíval, ale pak přikývnul a oba se vydali ven z domu. Ostatní to znepokojeně pozorovali (hlavně Uchiha-sourozenci).
„Máte to tu pěkně zřízené,“ pochválil dům Orochimaru, když před něj vyšli.
„Konan má dobrý vkus. Ale o tom jsi se mnou určitě nechtěl mluvit,“ odvětil vůdce Akatsuki.
„Jistě, Konan sice nikdy nepodléhala módním trendům, ale určitý vkus má. Máš pravdu. O tom jsem s tebou nechtěl mluvit. Zajímá mě bojeschopnost Akatsuki.“
„Je stále na skvělé úrovni. Jsme neporažení.“
„Zatím.“
„Kdepak. Teď už budem jenom silnější.“
„Má to co dělat se změnami v týmech?“
„Které myslíš?“
„Konan, Deidara a Sasori, Hidan, Kakuzu, Zetsu a ty. A Antisha s Itachim.“
„Co tě přesně zajímá?“
„Proč nejsi v týmu s Itachim. Byl by to pak nejsilnější tým.“
„Když může mít nejsilnější tým jen dva členy, tak proč jim pomáhat?!“
„Dva?!“
„Jo. Jsou silní.“
„Itachi tak moc trénoval?“
„Ne. Itachi začal spolupracovat. Se svou sestrou.“
„Ale co se tím změnilo?“
„Nic.“
„Tak proč je to nejsilnější tým?“
„Protože jsou tam oba.“
„Narážíš tím na to, že když se dají dva členové Uchiha klanu do jednoho týmu, že budou silnější?“
„Svým způsobem. Ale pamatuj si, že jsou oba šíleně tvrdohlaví. A pořád se hádají. V boji jsou ale nepřekonatelní.“
„Takže se přes to dokáží přenést?“
„Na co tím narážíš?!“
„Jen na to, že kdybychom k nim dali do týmu mého žáka, tedy Sasukeho, tak by byli silnější. A my je v boji mohli použít jako tajnou zbraň,“ řekl Orochimaru.
„Pokud se nepozabíjí, tak bysme to mohli zkusit,“ svolil po chvilce přemýšlení Pein. To už stáli zase u domu (při rozhovoru se procházeli po okolí domu) a vkročili dovnitř.
„V tom případě tu Sasukeho nechám,“ opáčil Orochimaru.
„Dobře. Ale asi s nimi bude muset být i v pokoji,“ zapochyboval Pein.
„Musí si na sebe zvyknout,“ odsekl Orochimaru a vešel do kuchyně. Tam (přede všemi, kromě Ant a Konan) vysvětlil Sasukemu, že tam zůstane a bude cvičit se zbytkem svého klanu.
„Pojď ale ještě se mnou, Sasuke. Měl by sis vzít svoje věci,“ řekl nakonec Orochimaru a i se svým studentem odešli.
„Co tím Orochimaru sleduje?“ nechápal Itachi svého staronového kolegu.
„Chce mít vás tři jako tajnou zbraň. A já s ním souhlasím. Budete nejlepší,“ řekl Pein rozhodně.
„Nevíme jestli je to dobrý nápad. I když, kdyby se zabili, tak bysme měli jídlo,“ pochyboval Zetsu. Už dávno se vrátil z místnosti, kde Konan ošetřovala Antishu. Nikoho tam totiž nechtěla.
„Proč?“ nechápal Kakuzu, „Já si myslím, že nám to hodně pomůže. Protože Itachi dokáže ovládnout Mangekyou Sharingan a spolu se Sasukem i skutečný Sharingan. Ant ho skvěle používá ke kopírování. Bude z nich dobrý tým.“
„Pokud se navzájem nepozabíjí,“ odsekl Hidan.
„To je pravda. Jen z Itachiho a Ant mám občas pěkně zalehlý uši,“ řekl Pein a Itachi do něj z legrace šťouchnul loktem.
„Tak moc se snad nehádáme,“ zavrtěl hlavou Itachi a lehce se usmál. To bylo už několikáté porušení jeho obvyklého výrazu za ten den. Ostatní se divili.
„Jdu se podívat za Konan,“ řekl Pein a zvedl se. Rozešel se směrem k pokoji, kde bývali zranění členové jejich organizace. Konan tam měla všechno, co k jejich léčení potřebovala.