Žánr
´´´ Přestaň … ten strom za to nemůže. Navíc na sebe upoutáš pozornost ´´´ ozvalo se a vedle ní se zjevil Pao. Nano přestala a udýchaně se svezla na zem. Panter přišel až k dívce.
„Máš pravdu … strom za to nemůže … můžu za to já. Všechno jsem si zavinila sama …
Ach Pao ….“ Zašeptala utrápeně a objala svého nejlepšího přítele ………………………….
8.Další mise ; Sasukemu na stopě!
Krutý osud tíši jeho kroky, cesty ďalej pre neho niet,
žil pre iných, rovnako trpel, no zrútil sa mu celý svet.
Kde predtým prekvitala radosť a nebu vládol jasný deň,
zostali iba spomienky, mŕtva nádej a jeden zlomený sen.
Kto by túžil po bolesti, smútku, po samote a strachu žiť,
keď musí trpieť... chradnúť, pretože nemôže sám sebou byť.
Blúdi nocou, hľadá tvár, ktorej veril, ale ktorej už niet,
zabil ju, zničil v šialenstve zmyslov, a preto nemôže späť.
Kráča a neohliada sa, zrnká krvavého piesku sa v púšť menia,
Každý deň...
...každá hodina ...
...každá minúta...
...každá sekunda .
Cítim sa sama ... Nevravím, že som sa predtým nikdy v živote necítila sama ... Ale toto je iné.
Táto osamelosť je úplne iná, než kedykoľvek predtým ... Vtedy som aspoň vnímala, čo sa deje okolo mňa ... Ale bez teba to nejde .
Vždy som si myslela ... Že bez teba bude môj život plynúť rovnako ako predtým... Zase som sa mýlila.
Zo začiatku to ešte išlo ... Ale postupom času som sa začínala cítiť, ako keby som strácala ruky a nohy.
Doufám, že se bude líbit! =)
No tenhle díl je spíš o mě .... doufám, že to nevadí ale tak nějak mě nenapadlo jak jinak to tam začlenit!! =)
"Budeme se na vám těšit!"křikl za námi stařík, když jsme vyšli z Ichiraki ramen. Katsumi si povzdechla a zmučeně se podívala na svoji peněženku, ve které se nenacházelo v podstatě nic. Poté svůj pohled přetočila na mě a vražedně mě probodla.
"No co no! Trestá se zdravá chuť k jídlu?!"zeptala jsem se ji nevině. Miya se zahihňala.
Po cestě hradem narazil na Pakkuna, mazlíčka školníka Kakashiho. Aby si spravil náladu, popadl ho a za ocas pověsil na jednu z lamp, která visela na zdi. Když zvládnu jednoho pitomého mluvícího psa, tak zvládnu i jednoho slizouna, pomyslel si.
"Uzumaki!" ozvalo se za ním. Naruto ten hlas poznal. Dnes vážně neměl svůj den. Jednoho slizouna zvládnu, ale dva?
"Uzumaki, sundej Pakkuna z té lampy!" požádal ho.
"Proč bych měl, Uchiho?"
"Protože je to surovost, takhle ubližovat zvířátkům."
"???"
"Dělám si legraci. Ale sundej ho."
1. Seznamte se!
„Hehe....“ Proč jen mi ten chichot přijde tak jízlivej? Moje smysly bijí na poplach:DNESKA NEVSTÁVEJ!!!!
Uhm...Slyším, jak se zavřou, nebo snad otevřou, dveře a já pootevřu oči. Nic. Můj pokoj vypadá naprosto normálně, že by snad chichot pocházel z mého nedosněného snu? Blbost! Rozhodnu se neuposlechnout svůj vnitřní hlas, zvednu se a ospale svěsím své nohy z postele.
*ŘACH* Ospalý výraz nahradí takový ten výraz, když člověk utíká před krvelačným pudlem a já vylítnu na postel.
„Tady máš, Sakiko, obleč si to.“
Sakika si vzala oblečení a zmizela za strom, přece jen se nebude převlékat před chlapama.
„Už jsem hotová, můžeme jít.“
Sakika vyšla zpoza stromu převlečená za kunoichi ze Skryté Oblačné.
„Sekne ti to, Sakiko.“ komentoval Ichigo.
Sakika se trošku začervenala.
„Díky.“
Sakumo si ji prohlédl od paty k hlavě, jestli všechno sedí tak, jak má. Chvíli přemýšlel a když usoudil, že je vše v pořádku, zavelel opět k návratu do tábora.
No tak jsem se dokopala k tomu, že vám sem dám aspoň jeden díl Osudové lásky! Ale předem upozorňuji, že tohle je jen .... no jak to říct .... mezi díl ... myslím to tak, že nevím kdy bude další díl! I tenhle díl je kratší ... je totiž psaný na rychlo stejně ale doufám, že se vám bude líbit! 
„Konečně doma!“ pomyslel si šťastně Minato a položil Kushinu na postel. Vyzul ji boty a přikryl ji peřinou. Pak šel do kuchyně kde si uvařil ramen a podíval na televizi.
4. kapitola: Rozhodnutí
„Tsunade, dlužíte nám pár odpovědí!“ bez okolků do kanceláře vtrhli zaráz Shika a Manabu a za nimi cupitali ostatní.
„Ale, co tak brzo zpátky?“ podivila se a mile se usmála. Uvnitř však byla znepokojená...
„Sakra vy jste to věděla, že ano?! Víte, že je Suki živá a že tam byla i ona?!!!!“ Tsunade se zamračila.
„Potkali jsme ji...“ prohlásil klidně Kakashi a se vší vážností odložil svoji milovanou knížku.
„Ach tak...“ vzdychla Tsunade a zadívala se do prázdna.
„Kazekage-sama!“ Vykřikla Lin, když ho konečně spatřila. Udýchaně se zastavila kousek od Deimara a čekala, až k ní doběhne. Když mu pak pohlédla do tváře, zjistila, že se na ní také dívá. Hleděl na ni tak... zvláštně. Jako by mě viděl poprvé v životě. Napadlo ji.
Zdvořile čekala, jestli začne mluvit první. On však mlčel. Vypadal, jakoby nevěděl, kde začít.
Lin se tedy ujala slova. „Kazekage-sama, tahle žena tvrdí, že je sestrou vaší ženy.“ Vysvětlila mu. „Mohla by nám pomoci s pátráním.“
Školní dny jsou nuda. Co vám budu povídat. Samý učení a mučení a do toho zkoušky... člověk by se zbláznil. A navíc spolužáci. Ty by jednoho fakt dostali do blázince... zrovna jako teď.
"První!" Ozval se hlučný dvojhlas ode dveří.
"Já jsem zvítězila, Sakuro!" Otočila se udýchaná Ino na svoji sokyni.
"Co to povídáš?! Byla jsem ve třídě dřív o celý centimetr!" Bránila se Sakura.
"Jsi snad slepá?!"
No jo... jako obvykle... ty dvě už jsou zase v sobě. Někdy mi připadá, že nic jinýho kromě hádání neuměj...
Koichi zívla, protáhla se a nerudně se podívala ke dveřím, na které někdo soustavně klepal.
„Už jdu…!“ křikla a hodila si přes košili župan. Cesta ke dveřím jí připadala strašně dlouhá, mezitím se mohla uzívat.
„Ahoj, Koichi…“ Za dveřmi stál Toboe, v tváři červený jak rajčátko s rudou růží v ruce.
„Ah, to jsi ty… Potřebuješ něco?“ broukla studeně černovláska.
„Uch… no… eee…“ Uchiha junior nevěděl kam s očima. „No víš… nechtělabysisjítprohlídnoutkonohu?“
Na druhý deň sa tým sedem zišiel na uvedenom mieste. Naruto bol vo skvelej kondísií, čo sa o Sakure povedať nedalo. Mala pod očami obrovské kruhy a ledva stálá na nohách. Ako vždy, aj dnes Kakashi meškal. Všetci už boli rozhorčený a unudený, keď sa Kakashi konečne dostavil.
,,No konečne!! Akú výhovorku si vymyslíte dnes Kakashi-sensei??´´Naruto sa snažil v sebe udržať zlosť, no nedarilo sa mu.
Pein s těžkým srdcem souhlasil s tím, že cizinka smí v sídle zůstat. Ninjové to oslavili náležitým pokřikem a několika lahvinkami saké. „No abyste se nezbláznili!“ zařval na ně Šéf.
Deidara přišel Shenai navštívit hned ráno. Snažila se usmívat. „Proč se nemůžu… volně pohybovat?“ zeptala se.
AUTORSKÁ POZNÁMKA: děj - Naruto - díl - 69 - 72
Narutovi je třicet. A netuší co ho tento den čeká. Z názvu jte jistě odvodili že to bude POSLEDNÍ NARUTŮV DEN.
Kapitola 1 - Probuzení
Odbyla půlnoc a Naruto se probudil. Napil se a snažil se opět usnou. Po 10 minutách snažení to vzdal a šel se převlíct.
Tichá hrozba - 7.díl
Vyruší mě zaťukání na dveře. Polekaně škubnu hlavoua střep ve zmatku zahodím do kouta. Ješte si upravím rukavy.
,,Dále." Řeknu a snažím se tvářit vyrovnaně. Dveře se otevřou a do místnosti nakoukne můj týmový partner.
,,Co chceš, Sasuke?" Zeptám se otráveně a svůj pohled nasměřuji jiným směrem. Sasuke vejde do místnosti a pohled mu spadne na rozbité zrcadlo a plno střepů na zemi.
,,Tys musela mít nervy."Řekne mimoděk a prohlíží si rozbité věci. Jenom kývnu rameny a zdržuji se komentáře.
"Co se jí stalo? Vždyt jsem se pouze představila!"pomyslela jsem si naštvaně a svižným krokem jsem vyšla z ukrytu. Sousuke od doby co jsem ho zadržela nepromluvil. Stále mě pouze pozoroval. Zamířila jsem k nejbližšímu stromu a začala jsem na něm trénovat. Ani po hodině jsem nepřestávala a tak se Sousuke posadil o pár stromů dál a znovu mě pozoroval.Když se začalo stmívat nechala jsem toho a vydala jsem se do řeky.
"Aki! Kam jdeš?"křikl na mě Sousuke.
Minule: Minato a Kyuubi
