Žánr
[i]Víš, mami, je to hodně divný. Hele, já vím, že nejsem zrovna perfektní syn, kdo taky je, že jo, ale ty mi všechny moje chyby vždycky odpustíš … Aniž byses dívala na to, co jsem provedl, jenom mávneš rukou a zasměješ se … Nikdy se na mě nezlobíš … Protože mě chápeš?
Info Měla dvě děti a obětovala svůj život, aby mohl žít i třetí potomek. Kvůli zvráceným touhám svého manžela, kvůli tomu, že nedokázala vzdorovat, se z nejmladšího syna stalo monstrum. Jaký bude jeho život? Dokážou ho sourozenci mít rádi? Nečekejte veselé čtení, je to psychologická povídka.
Povídka
Info Gaara ze Skryté písečné bojoval s neznámým ninjou a ztratil přitom paměť. Procitá a zjišťuje, že je sám, na místě, které nezná. Nalezne ho dívka, která se mu rozhodne pomoci a její rodina jí postihne přístřeší, aniž by tušili, koho vpustili do svého domu.
Povídka
Ležel na trávě, v dálce slyšel zurčení vody. Připadalo mu, jako by měl hlavu aspoň dvakrát tak těžší než obvykle. Vzpomínal si jen na své jméno. Gaara…
ROZHODNUTÍ
„Jestli chceš Sasukeho zachránit a přivést zpátky, musíš použít mojí sílu a ty to víš.“ ozvalo se za mřížemi, objevilo se rudě žhnoucí oko a ozval se posměšný smích.
„Buď sticha“ řekl Naruto.
„CHAAA CHAAA…“ ozvalo se znovu.
„Drž už hubu“ zařval. Poté se rozhostilo divné ticho a červená chakra začala proudit ven z mříží a obklopovala, nečině stojícího Naruta.
9.Kapitola
Mika se hned potom co jí propustili z nemocnice šla projít, na skálu kde byly vytesané hlavy pěti hokagů. Při tom přemýšlela co se vlastně stalo ten večer co byla zraněná. Asi po 20min. došla na místo. Byl to nádherný pohled, když se podívala dolů na vesnici. Všude zářili světla, vypadalo to jako kdyby tam bylo tisíce světlušek. Byl to prostě překrásný pohled. Až jí z přemýšlení vytrhl nějaký šelest v křoví. Mika byla v pozoru, byla připravená rychle vytáhnout kunai a okamžitě se bránit. Najednou z křoví vyběhla dívka.
Dlouhovlasý ninja se svým společníkem konečně dorazili k cíli své cesty. Hadí muž otevřel bránu a vstoupil do chodby. Nepřekvapovalo ho, že zaregistroval nepatrný pohyb za jedním ze sloupů. „Stýskalo se ti?“ usmál se.
„Ne. Jen mi bylo divné, že jste tak dlouho pryč,“ odpověděl mu hlas z temnoty.
„Jen pro tvou informaci… Orochimaru-sama si vyšel na lov žen.“
„Slyšela jsem, že Deidara už je v pořádku!“
„To je skvělé, Konan!“ Kisame se ihned vydal hledat loutkáře. „Tak si dal nakonec říct?“
„Ne!“ opáčil Sasori. „Tvrdošíjně odmítal pomoc.“
„Ale… co se tedy stalo?“ Kisame měl v hlavě zmatek.
„Jednoduše jsem ho uspal a dal mu protilátku.“
Žralok úlevně vydechl. „Chápu. Nenechal bys ho umřít.“
AUTORSKÁ POZNÁMKA: děj - Naruto - díl - 28 - 30
Lesem se prohnala větrná smršť a já měla co dělat, aby mne nestrhla. Vzápětí se ozval silný výbuch. Rozkašlala jsem se a zůstala ležet na silné široké větvi, vyčerpaná, hladová, zlomená. Teď jsem snadná kořist.
Zavřela jsem oči a dlouho jen nehnutě ležela. Probudil mne zoufalý výkřik. Klučičí hlas, Sasuke. Co se stalo? „Ááá! Jdi ode mě!“
Sasuke Uchiha seděl na plátěném pytli, nohu přes nohu, zíral do tmy. Možná se s tím slibem pomoci přeci jen trochu unáhlil. Takže z jeho světa zmizela taková strašná spousta lidí? Zdálo se to směšné. Měl by zjistit, co od něj ty dívky vlastně chtějí. Dotkl se značky…
Stála v tme, mesiac osvetľoval strnulú tvár. Taká zima...
Cítila chlad presakujúci skrz otvorené okno, príroda sladko spala v opojení nekončiaceho ticha.
Nebol to však iba ľadový vietor a zabudnuté slová, mráz vychádzal aj z tvrdého kameňa, ktoré kedysi tak naivne nazývala svojím srdcom.
Poletujúci sneh kropil jej smutnú tvár a miesil sa so slzami, kde tam vytváral vryté prúdy slaných riek. Zostala sama, iba ona a jej žiaľ...
Nič sa nezmenilo, vôbec nič.
"Ahoj."
"Kibo! Ahoj."
Kiba zavřel dveře a sedl si na židličku vedle postele.
"Kde je Akamaru?" zeptala jsem se trochu udiveně.
"Je u mojí sestry, ona je veterinářka."
"Aha. A co ty, jsi v pořádku?"
"Jo, už jo. Ale jen díky tobě. Ten kunai byl prý otrávený, a kdyby jsi mě hned nezačala léčit, bůhví, jak by to dopadlo."
"A-ale to nic nebylo." řekla jsem a mírně se začervenala.
"Ale bylo. Děkuji."
"Není zač." řekla jsem a pak nastala trapná chvíle ticha.
"No...a... co se mi vlastně stalo?" zeptala jsem se po chvíli.
Vír a květ třešně 06
Naruto byl schovaný na větvi, Sai byl se svoji smečkou zvířat pod stromem a Sakura ležela vpředu, aby jim vběhla do zad. V tom uslyšeli zvuk boje asi 100 metrů od nich. Všichni se na sebe podívali a jen kývli hlavou a rozběhli se směrem odkaď slyšeli svištění zbraní.
To co viděli je zcela ohromilo. Byli to dva týmy a vypadalo to jako kdyby bojovali jen pomocí taijutsu. Jak se pohybovali, bojovali, blokovali. To jim připomínalo Leeho.
„Kolik máme času?“ zeptal se Naruto.
Na začiatok!
Toto nemá takmer nič spoločné so Sasukeho činnosťami po odchode z Konohy. Určite to bude mať spoločné znaky ale nič nekopírujem!
Potom, tento diel venujem všetkým, ktorí nezanevreli na Uchihu Jr.
Slnko... ja naozaj nechápem, prečo dočerta v lete vychádza slnko o štvrtej ráno, to je taká buzerácia prírody, až to...
Ááá! Čo tu krucínál robí táto tu vedľa mňa?!
Tak Uchiha sa zobudí po dni plnom bitiek, zlámaných kostí, vybitých hryzákov a chce zmlátiť prvú osobu ktorú stretne, a on sa zobudí vedľa...vedľa...
Niki se na Anshina nejistě podívala. „Jsi si jistej?“ Řekla.
„Jo jsem!“ Vyhrkl rychle. Rawa se stále dívala dolu, a těm dvou nevěnovala moc pozornost.
„Třeba si náměsíčnej.“ Řekla Niki provokativně.
„Ne nejsem!!!“ Zařval na ní.
„A má ho.“ Zasmála se Mikon.
„Pamatuješ, jak jsi tehdy podpálil Ichiraku.“ Přivřela Niki oči a čekala na geninovo reakce.
„To jsem měl zrovna rýmu, copak já za to můžu?“ Začal se bráni, seč mohl.
„Sasuke, Sasuke,“ vztekal se podle všeho Naruto, ten střeštěný blonďák, který se rozhádal na začátku hodiny se senseiem.
„Co na něm všichni vidí?“ mluvil si sám pro sebe, když přišel na to, že pozornost všech dívek je směřována na toho černovlasého týpka, který se na Katsumi tak „hezky“ podíval.
„Když se budeš chovat tišeji, méně na sebe upozorňovat a v klidu si číst, možná si tě nějaká z holek všimne,“ pípla tiše, ale zřetelně naše hrdinka a poté dodala „jsme totiž v knihovně.“
Na přání Alejky je tu díl, ve kterém bude mít Shikamaru možná menší potíže s jedním nejmenovaným geninem. Myslím, že on je taky dost flegmatický a bylo celkem těžký něco vymyslet, ale….já jsem to zvládla 
*Ťuky, ťuk* ozvalo se na dveřích kanceláře jednoho pondělního rána.
„Dále.“
Mladý shinobi v zelené vestě vešel do místnosti a ještě si rozespale protíral oči. Nesnášel brzká vstávání, zvlášť, když byl volán k hokage. Taky nevypadala nijak extra nadšeně, že už v tuhle hodinu musí sedět v úřadu.
„To… to přece nemůžete myslet vážně, Sensei. Jak to, že nic nevíte?“ řve naštvaně Naruto.
„Tak hele, koukej se uklidnit, říkám ti to pořád.“ ozve se konečně Yamato „Nevím nic konkrétního. A proč nic nevím? Prostě proto, že nejsem medic-ninja.“
„Ale Sensei, já prostě musím vědět, jak na tom Mayu je…“
Na nic jsem nečekala, obratem jsem Hanabi přinesla potraviny, zamkla a rozběhla se pryč.
Už jsem běžela asi sedm hodin a pomalu už mi docházel dech. Měla jsem mizernou fyzičku, styděla jsem se.
Celá já. Najednou jsem zaslechla hlasy.
„Shino, já už jsem unavený. Hinatu hledáme už od včerejška a ani jednou jsme se nezastavili.“
„Drž hubu Kibo. Sám jí chceš najít.“
„Sakra! Kibo, Shino, hledáte jí už sedm let. Ta už je dávno mrtvá.“
Oni se doopravdy baví o mně? Můj tým? Ironická situace, oni mě hledají a já se schovávám ve křoví.
Předem se omlouvám všem slovenským obyvatelům konohy...
Jak mnozí z vás jistě vědí, slovenčina není moje rodná řeč a moc dobře ji neovládám. Protože se však v životě má zkusit všechno, rozhodla jsem se napsat „cizojazyčnou“ povídku. 
A tady je výsledek...
„Čo si bez teba počnem?“ zašepkal s hlavou zloženou na rukách a mal čo robiť, aby sa nerozplakal.
Pretože tento raz je to posledný krát...
Info Neradi se s tím děvčetem loučili a vůbec netušili, že až ji spatří příště, bude bojovat po boku nepřítele. Dokážou jí vrátit vzpomínky a její pravou totožnost? Ale chtějí to doopravdy?
POKRAČOVÁNÍ POVÍDKY ŽIVOT S AKATSUKI
Povídka
