Můj život změnil Naruto - 14. kapitola - Už nechci býti Choujim!

Sasuke Uchiha seděl na plátěném pytli, nohu přes nohu, zíral do tmy. Možná se s tím slibem pomoci přeci jen trochu unáhlil. Takže z jeho světa zmizela taková strašná spousta lidí? Zdálo se to směšné. Měl by zjistit, co od něj ty dívky vlastně chtějí. Dotkl se značky…

Kimberly přišla ze školy domů a málem dostala infarkt. Všechna okna pootvíraná, lednice otevřená a většina jídla se válela na zemi a Naruto nikde. Zkontrolovala, jestli je v domě skutečně sama, a teprve potom začala vyřvávat jeho jméno. Nakonec ho našla v koupelně nad umyvadlem, střídal modrou a fialovou barvu. „Cos to sežral, ty pako?“ zděsila se Kimberly a pomohla mu. Z očí jí sršely blesky, když mu vrazila do ruky smeták. „Ten svinčík před lednicí… hned to ukliď, nebo tě zmlátím stokrát hůř než Sakura!“ Musela nad ním stát jako nějaký generál, protože blonďáček se vzpíral. Večer už uvažovala nad tím, zda by ho neměla nechat spát na zahradě. Přečetla si vzkaz od Ashley a chtěla jít spát. Naruto skočil na postel, jako by mu patřila, a přitom ji praštil do břicha. „Blbče!“ ulevila si Kimberly. Nemělo smysl se tím dál zabývat.
Byla ještě pořád roztěkaná, když ucítila prudkou bolest na krku. Umožnila té cizí osobě spojení. Sasuke nakrabatil čelo, když uviděl Naruta spát s černovláskou v posteli. „Můžeme jít jinam? Nerada bych ho vzbudila,“ zaprosila šeptem. Zamračil se, ale následoval ji. Zavřeli se v koupelně. „Proč jsi přišel?“ zeptala se bez okolků.
„Chci vědět, jak má vypadat ta naše, ehm, spolupráce. Rád bych se co nejdřív vrátil domů, mám tam totiž pár věcí k vyřízení.“
Kim se usadila na záchodové prkýnko. „Jasně, ten problém s Itachim. O tom jsem s tebou chtěla mluvit.“ Zpozorněl. „Nesmíš ho zabít!“
„Cože? Ty mi nebudeš poroučet, co…!“ rozčílil se Sasuke.
„Nechápeš to! Nesmíš Itachiho zabít, dokud budete v tomhle světě. Musíte se vrátit všichni současně, nikdo nesmí chybět.“
„Rozumím. A co tedy chcete ode mě?“
Kim se pokusila usmát. „Najít co nejvíc uprchlíků a pak se se mnou spojit, my už je převezmeme a „ubytujeme“.“
„Jsem zvědav, jestli to vyjde,“ ušklíbl se a vypařil. Uf, mám to za sebou, pomyslela si. Naruto bude zase chrápat, blesklo jí hlavou, než se opět přikryla peřinou.

Sasuke se probudil z dočasného transu, sevřel v ruce katanu a vyrazil do města. Nyní se stal lovcem a jeho kořist musí být dopadena co nejdříve.

„Jdeme do školy, Naruto!“ Černovláska si urychleně balila věci. V žádném případě ho tu nemůže nechat. Matka ani Janett si naštěstí vůbec nevšimly, že zmizela většina jídla.
„Iruko sensei, bude zase ramen?“ zamumlal blonďák ze spaní.
„Žádný nudle!“ zaječela Kim.

Konečně se jí podařilo dotáhnout vzpouzejícího se Naruta do školní budovy. Z pohledu kolemjdoucích to vypadalo, že naštvaná holka svírá pěst a každou chvíli ji někomu vrazí do obličeje. Usadila se do lavice, blonďáka donutila sednout si vedle ní. Jakmile se uklidnila, pečeť se začala ozývat. Úplně zapomněla, kde právě teď je, a sáhla si na krk. Vzápětí se lekla a nechtěně odsunula lavici dívky, která seděla za ní.
Sasukemu se nelíbilo, že na něj Naruto tak divně zírá. „Dneska si vyzvedněte Sakuru. Ta druhá holka ví, kde mě má hledat.“
Kimberly se ještě vzpamatovávala, zatímco mizel před jejíma očima.
„Počkej, Sasuke!“ vřískl Uzumaki a chtěl ho zadržet, naštěstí to nestihl.
Warren si všiml, jak se černovlasá tváří. „Vidělas ducha, Grantová?“ Jen se na něj mračila a nic neříkala.
„Co tu dělal Sasuke? Řekni mi to!“ řval jí Naruto do ucha.
Ashley pozorně poslouchala profesorův výklad o válkách ve středověku a vůbec si nevšimla, že si Gaara položil na lavici její učebnici angličtiny a pokoušel se ji luštit.
„Slečno Sommersová! Vy nevíte, že teď je hodina dějepisu?“
Rusovláska příšerně zrudla v obličeji, vzala do ruky inkriminovanou učebnici, strčila ji červenovlasému do ruky, rozkašlala se a podařilo se jí sdělit Gaarovi, aby si držel knížku v rukou, protože pak ji nikdo neuvidí. „Omlouvám se, pane.“ Snažila se tvářit mile.
Kimberly mezitím přemýšlela, jak ztlumit Naruta a přitom neprozradit, že něco není v pořádku. Nakonec to vzdala a raději riskovala, že ohluchne.

Sakura se probudila na místě, které tonulo ve tmě. Pamatovala si jen, že byla včerejší noc na ulici přepadena. Vstala, nebolela ji hlava, ani neměla žádné pohmožděniny. Cizí postava se opírala o stěnu, z pusy jí vyšlehl docela malý plamínek. Sakuře se z toho překvapení málem zastavilo srdce. „Sa… su… ke…“
Rozsvítil a přišel k ní. „Spíš Sakuro. Tohle všechno je sen.“
Uvěřila mu. Jeho se zmocnil chtíč, touha po ženě. Věděl, že si to k ní může dovolit, zvlášť když si pak bude myslet, že se jí to jenom zdálo. Políbil ji a ona se mu poddala. Je to opravdu moc krásný sen, v němž se všechna její přání plní.

Konečně měli dvě dívky a tři chlapci náročné vyučování za sebou. Už jen zbývalo dostat se na chodbu, která vede ke vchodovým dveřím. Kim a Ashley chtěly počkat, až jejich spolužáci odejdou. Černovlásce se ale začalo dělat nevolno. „Já to nevydržím… moje břicho!“
„Ty se nadouváš, Kimberly, jsi čím dál větší!“ zděsila se zrzka.
Naruto jen zamumlal: „Ale tohle přece dělá Chouji.“
„No jistě! Baika no Jutsu!“ Rusovláska pochopila.
„Dělejte se mnou něco! Vždyť budu za chvíli jako balón!“ Kim začínala propadat panice. Ashley s ní běžela do tělocvičny, ostatní ji následovali. Uprostřed místnosti se pak tělo černovlásky zvětšilo do nadživotní velikosti. Ještě, že v tělocvičně právě nikdo nebyl. „Musíte něco udělat! Nemůžu přece čekat, až splasknu!“
„Ubednit dveře! Ale honem!“ nařídila Ashley.
„Kdybych ji sevřel pískem, mohl bych ji nechtěně rozmáčknout,“ namítl Gaara.
„Tak to já použiju svůj Rasengan a…“
„Ne, Naruto! Ublížíš jí!“
Černovláska bezmocně máchala pažemi, hlavou málem narážela do stropu a z jejích slz bude za chvíli učiněná potopa.
„Teď je na řadě Karasu!“ Kankurou se pochlubil dalším svitkem. „Bude to asi trochu štípat!“ upozornil ji ještě.
„To nevadí! Já chci svou normální velikost!“ Kimberly se nedala nijak utišit. Bylo velkým štěstím, že jejich třída končila tentokrát jako poslední, tudíž už v budově nikdo nebyl. Učitelé hromadně prchali do svých domovů, žáci si užívali vytouženého volna. Školník už určitě zase vyspával v kotelně.
„Už nechci být Choujim!“
„Přestaň brečet, nebo nás ještě odplavíš!“ zařvala na ni Ashley. „Děláme, co můžeme, pokud sis toho nevšimla!“
„Když já vás vidím jen jako malý tečky,“ přiznala černovláska.
Kankurou mezitím nechal svou loutku rozpadnout a z hlavy Karasu vykoukl hrot. „Promiň.“ Udělal nějaký pohyb a uvolněná část loutky se zabodla obřímu otesánkovi do… Ozval se zvuk, jako když praskne gumový balónek, Kimberlino tělo se smrsklo rychlostí blesku a všichni ignorovali Naruta, který tvrdil, že tohle by na Choujiho neplatilo.
„Já se tý značky chci zbavit!“ vřískla Kim.
„Tobě se nelíbí, že můžeš používat jutsu?“ divil se blonďák.
„Ne, vůbec, Naruto… Nedovedeš si představit, jaký to je vést normální život! Pořád bojuješ, a až teprve tehdy se probouzí tvoje liška. Jenže já žiju už pár týdnů s cizí mocí, kterou neumím ovládat, bolí mě celý tělo a ty věcí, co se dějou v mý hlavě... nikdy bys to nepochopil! Všichni chtějí neuvěřitelnou sílu nebo slávu, ale já ne. Kdybych si mohla vybrat a vrátit zpátky čas, nic z tohohle by se nestalo!“ Kim si musela ulevit, už to nevydržela v sobě dusit. Zvedla se ze země a její pohled byl chladný. „Pche! Pořád byste se mezi sebou jen zabíjeli, to je váš smysl života. Sasuke a Itachi, Akatsuki proti všem, Orochimarovy zvrácené ambice… celé je to ubohost. V našem světě byste nepřežili ani minutu, s tímhle přístupem by vás za chvíli každý nenáviděl. Mějte si svá jutsu, své úžasné techniky, pro nás daleko víc znamenají vztahy mezi lidmi.“
Ashley setřela slzu, jak byla dojatá. Ostatní na ni zírali s úctou, dokonce i Naruto.
„Dejme se do hledání… a tobě moc děkuju, Kankurou. Zas tak moc to nebolelo.“

Po několika hodinách neustálého zkoumání bylo rozhodnuto, že pro dnešek to stačí. „Já dojdu pro Sakuru a nechám ji přespat u nás.“
„Souhlasím. Ale pak musí ohlídat Naruta, abych si mohla ve škole vylepšit ty úděsné známky a nemusela se přitom obávat, že najdu barák v troskách.“
„Jasně, Kim. Budu na to myslet.“

Sasuke už začínal být netrpělivý. Snažil se být na Sakuru milý, ale ji to nějak hodně vzalo a omdlela mu v náručí. Vyšel ven, aby se podíval, zda už je na cestě „odklízecí četa“.
„Kde se couráte?“ řekl místo pozdravu a mezitím se podíval, kdo přišel. Zrzka, dva nebezpeční ninjové a černovláska s Narutem. „Písečný démon Gaara a jeho o něco málo slabší bratr,“ ušklíbl se.
„Sasuke, neurážej je prosím, jsou to přátelé a spojenci.“ Ashley nechtěla, aby došlo ke konfliktu.
„Proč se schováváš?“ ozval se Naruto. „Proč se nevrátíš domů, do Konohy?“
„Napřed bych musel vědět jak, tupče!“ opáčil Uchiha. „Sakura je uvnitř. Vemte si ji a zmizte.“
„Rozmysli si, jestli vážně nechceš jít s námi. Budeš mít zajištěný aspoň teplý jídlo,“ přemlouvala ho dívka, které zachránil krk. Chvíli se rozmýšlel, popravdě ho nebavilo zažívat každý den ten samý stereotyp. „Mám jednu podmínku, pak teprve řeknu konečnou odpověď.“ Čekali na to zvláštní přání. „Budete ode mě Sakuru držet dál.“
„Platí!“
Ač nerad, odcházel Sasuke Uchiha k domu rusovlásky ve společnosti Gaary a Kankuroua. Naruto se Sakurou na zádech a Kimberly po boku mířil na opačnou stranu. Paní Peabodyová nesla právě v ruce zabalený kus koláče. Zarazila se, když Ashley uviděla.
„Překvapená? Fakticky jste si myslela, že jsem tak pitomá a nechám se někam zavřít? Nezapírejte, že jste chtěla přijít k nám a utěšovat mou zdrcenou matku!“
Sousedka se začala vykrucovat, že tak to není. Sasuke položil zrzce ruku na rameno, sklonil se k ní a pravil: „Víš, že ti lže, že ano?“
Vítězoslavně se usmála a kývla hlavou. „Nejlíp uděláte, když se našemu domu budete obloukem vyhýbat. Je to v zájmu vašeho zdraví!“
„Měla by ses léčit, Ashley! Vůbec se mi nelíbí ten pohled ve tvých očích.“ Obrátila se a chvátala ke svému domu.
„Kdo byla ta žena?“
„Když už to musíš vědět… ta, díky, které mě pronásledovali ti tři chlapi.“
„Až přijde příště, budu na ni připravena!“ V Ashleyiných očích se zablýsklo.