Minulost si nevybírá - 2. kapitola - Úkryt hadího muže

Dlouhovlasý ninja se svým společníkem konečně dorazili k cíli své cesty. Hadí muž otevřel bránu a vstoupil do chodby. Nepřekvapovalo ho, že zaregistroval nepatrný pohyb za jedním ze sloupů. „Stýskalo se ti?“ usmál se.
„Ne. Jen mi bylo divné, že jste tak dlouho pryč,“ odpověděl mu hlas z temnoty.
„Jen pro tvou informaci… Orochimaru-sama si vyšel na lov žen.“
„A Kabuto má opět jízlivé poznámky,“ uchechtl se hadí ninja a obrátil se k místu, odkud zazníval tajemný hlas. „Přivedl jsem někoho velice zajímavého,“ pronesl a slastně se oblízl. „Zdá se, že tahle dívka zná velmi dobře Akatsuki. Můžeš se jí zeptat na svého bratra.“
Oba slyšeli, jak dotyčnému vypadla údivem zbraň z ruky. Už to nevydržel a vystoupil ze stínu. Poněkud delší černé vlasy měl rozježené, černé oči zlostně žhnuly. Oblečení bylo podobné tomu, jaké nosil Orochimaru. Pohlížel na bezvládnou bledou dívku s nenávistí i údivem.
„Vidím, že tě to přeci jen trochu zajímá, milý Sasuke. Ale teď počkáme, až se probere.“ Podal mu obrázek, který měla mladá žena u sebe.
„Rozhodně si s ní promluvím.“ Sevřel ruku v pěst, odhodil obrázek a kráčel chodbou někam pryč. Orochimaru se opět zasmál a kresbu pečlivě schoval. „Postarej se o ni, Kabuto. Pár hodin trpělivého čekání nás nezabije.“
„Samozřejmě, Orochimaru-sama.“

Shenai otevřela oči. Ucítila, že leží na studené zemi nebo podlaze. Před očima se jí mihla vzpomínka na kluka s brýlemi, se kterým se poprala. A pak tu byl ten druhý muž. „Orochimaru…,“ zašeptala a postavila se. Pokoj tonul v temnotě, neviděla na krok, ale to jí nevadilo. Neměla strach, kdysi ji naučili nebát se. Rozběhla se k místu, kde tušila obrys dveří, ale hned po několika krocích ji něco zastavilo. „Jak to?“ Nemohla pochopit, co se s ní děje. Trhla rukama a ucítila, jak ji cosi dře na dlaních. Podívala se pozorněji. Na zápěstích měla navinuta lanka, která byla na něčem upevněna. Byla opět zajatcem, ale tentokrát skutečně cítila tu nejistotu. Sedla si a donutila se uvažovat rozumně. Co by jí poradili, kdyby tu mohli být s ní? Jak by se asi zachovali oni?
Nebylo to o moc jiné než její dávný pokus o útěk, ještě si na to dobře pamatovala. Tehdy měla strach, bála se Itachiho, přesto se pokusila o nemožné. Přestala až ve chvíli, kdy se zvedl z postele a přiložil jí nůž ke krku. Vyděšeně polkla a nedovážila se ani nic říct. Odtáhl zbraň, utáhl její pouta a řekl: „Radím ti dobře, spi.“ Už se o podobnou hloupost nepokusila.
Shenai si řekla, že teď je to stejné a že se o to musí pokusit. Otočila se a snažila se najít místo, kde byla ta divná vlákna zaháknuta. Měla štěstí, brzy ho objevila. Nezůstanu tady! Dostanu se odtud!
Pokoušela se rozvázat ty uzly, ale vůbec jí to nešlo. Ani zběsilé trhání zápěstími jí nepomohlo. Nevadí, ona se tak snadno nevzdá.
„Měla bys toho nechat!“ ozvalo se za ní, byl to ten s brýlemi.
„Co ty víš? Třeba se mi to i povede!“ odsekla drze.
„Pochybuju. To jsou chakrová vlákna, ta zrušíš jedině pomocí ninjovských jutsu!“ Otočila se k němu. Postavil před ni misku s jídlem. „Hlady tě trápit nebudeme,“ prohlásil a odešel.
Snědla ten pokrm a v hlavě už se jí rodil plán. Nemyslela si, že bude mít ještě příležitost použít tu techniku, kterou ji učil člověk, co ji nenáviděl. Ale nevěděla, zda se jí to podaří, nikdy jí to pořádně nešlo. Zaposlouchala se do ticha, ale v její blízkosti vůbec nikdo nebyl. Znovu zkusila trhnout pažemi, ale jen se tím unavovala. Spojila ruce a vzpomínala. Musí si vybavit přesný sled těch pečetí. „Jutsu… zvládnu ho. Musím!“ Byla připravena, udělala všechno podle vzoru svého nedobrovolného učitele. „A teď už stačí jen plivnout.“ Vydechla, ohnivá slina začala propalovat vlákno, brzy mohla volně pohybovat s jednou rukou. Zopakovala jutsu a díky nepatrné jiskřičce přepálila i druhé lanko z chakry. Obmotaná zápěstí jí nevadila, přece si kvůli tomu nespálí ruce. Teď mohla svobodně chodit po místnosti. Jsem hrozná ninja, ale tohle zjevně zabralo. Podařilo se jí dostat až ke dveřím, daly se snadno otevřít. Zaslechla kroky a rychle se skryla v rohu.
„He? Kam zmizela?“ vyděsil se brýlatý.
„Jen hledej, Kabuto. Koneckonců máš přece čtyři oči,“ rozchechtal se druhý muž.
„Laskavě si ze mě přestaňte utahovat, Orochimaru-sama! Vaše zajatkyně zmizela!“ naštval se mladík.
„Tomu nevěřím,“ ušklíbl se hadí ninja a zformoval pečeť.

Lanka ovinutá kolem Shenainých zápěstí se rozzářila a začala pálit. Dívka se v bolestech svíjela na zemi. „Přestaňte!“ křičela na ně a Orochimaru jí to přání rád splnil. „No neříkal jsem, že nebude daleko?“
„Máte pravdu, jako vždy.“
Dívka na ně hleděla s vytřeštěnýma očima, nedokázala pochopit, kde se v těch dvou bere tolik zla.
„Působivé! Kdo ti pomohl?“ Mlčela. „Vlákna někdo přepálil. To mohl být jedině…“
„Klid, Kabuto, však já se ho zeptám sám,“ pokynul mu rukou hadí ninja a zanechali dívku o samotě. Uvědomila si svou bezmoc a zhroutila se na zem.

„Naše podnikavá dívka se částečně osvobodila, tedy spíš někdo přepálil chakrová vlákna. Nevíš o tom náhodou něco?“
Sasuke se ušklíbl. „Vás dva bych přece mohl naštvat mnohem snadněji.“
„Tvá odpověď neznamená ano ani ne.“
„Přestaň se tak vyptávat, Orochimaru. Co je mi po nějaké cizí holce?“
„Pravda. Ale může nám poskytnout velice cenné informace, na to nezapomínej.“

Shenai se opřela o stěnu, slzy jí tekly po tvářích, nevěděla, co by měla udělat. Místnost byla o něco světlejší, protože při odchodu zapálili ti dva pochodně na stěnách. Znovu se otevřely dveře, tentokrát do nich vešel někdo cizí. Černé vlasy, vysoký a hubený, s černýma očima. Zastavil se pár kroků od ní a zkoumavě si ji prohlížel.
„Itachi?“ zašeptala nevěřícně.
Zarazil se a jeho oči se rudě rozzářily. „Kde je můj bratr? Vím, že to víš!“ sykl.
„Bratr?“ podivila se. Pak se otřásla, jak se jí opět vybavovaly vzpomínky.
„Já jsem několikanásobný vrah, Itachi Uchiha!“ řekl, snad doufal, že to na ni udělá dojem.
„Je to už hrozně dávno a asi bych ti to ani neměl říkat, ale tenhle ninja k nám přišel krátce poté, co vyvraždil téměř celou svou rodinu. Slyšel jsem Kisameho říkat, že se setkal s jeho bratrem, Sasukem.“ Deidara se tvářil zaskočeně, protože viděl, že tohle přiznání na dívku nepůsobilo právě nejlépe.
Pohlédla mu zpříma do očí, teď už se nebála. „Uchiha… Sasuke,“ řekla a dívala se na něj.
„Co víš o Itachim?“ zasyčel nepřátelsky. Mlčela a to ho dopalovalo. Ztratila snad náhle řeč? „Jsi snad němá? Tak řekni něco!“
„Raději zemřu, než bych ti cokoliv prozradila!“ odsekla.
Jeho ruka okamžitě sáhla po zbrani. V té chvíli se před mladou ženu vrhl Kabuto a zadržel Sasukeho ruku.
„Nehodlal jsem ji zabít!“ dopálil se černovlasý.
„Nauč se přesvědčivěji lhát, Uchiho. Znám tě už docela dost dlouho!“ Brýlatý ho donutil odejít a pak se obrátil k děvčeti. „Neudělej si z něj nepřítele. Mohla bys na to šeredně doplatit.“ Odvrátil se od ní.