Žánr
Spousta lidí na svém konci rekapituluje svůj život. Přemítají nad jeho smyslem… ptají se sami sebe, jestli ho skutečně prožili šťastně a nejlépe, jak dovedou. Jestli není něco, co mohli udělat lépe…
Litují činů, které neudělali, pláčou nad chybami,které udělali… možná si přejí vrátit minulost, aby vše dopadlo lépe… nebo jsou rádi, že neskončili mnohem hůř…
Neskončili mnohem hůř… stará žena se podívala na noční nebe. Mnoho hvězd na ní pomrkávalo… osvětlovaly vesnici…
„PROČ? Proč jen jednou nemůže udělat to co má?“ udeřila Tsunade pěstí do stolu. „Tahle jeho hloupost může mít nedozírné následky.“
Sakura, Kakashi, Yamato a Shizune stáli před Tsunade upírajíc na ní své zraky.
„Kakashi, sežeňte Gaie a Nejiho. Spolu vytvoříte první pátrací skupinu, která půjde po Peinovi.“ začala Tusnade rozdávat rozkazy.
Nešťastný život:
Chlapec sa chcel stať shinobi...
Chlapec ako každý iní... len pár odlišností ho delilo od spokojného života ako ninja.
Krásny, malý, milý
žil pri svojich rodičoch,
spoločne si užívali.
Stala sa kríza,
- chlapec je chorý!
on to dlho nevydrží, -
chudák malý.
Na srdci mal bolesť,
rástla rýchlo,
ako keby mu život spriadal lesť.
Nevedel o jeho nešťastí,
ktoré mu plány zhatili.
On sa chcel stať shinobi,
veľkým ninjom byť
a svoju dedinu od nepriateľov oslobodiť.
Info: Tato povídka vznikla na přání Aley. Je to vlastně takový experiment... několik postav z mangy pronikne do našeho světa a několik obyvatel Konohy.cz naopak k nim.
V hlavních rolích: Alea, Mirindaa-chan, Rika, Minata, T.a.r.a.n.e.e, sorafay, Characterless, Lilithka, Lenura, Ketsueki_Gaara, Styron Leonyda a Johnny-Wolf
Tak nezbývá než popřát... dobrou zábavu 
Povídka je spoluautorská, protože bez zásadních informací hlavních aktérů bych byla v... pytli 
Povídka
Domov Leonydy Styron, místnost přezdívaná „dětský pokoj“
Človek sa občas pomýlil. Človek robí chyby, a chyby robia človeka človekom. Spôsob oľutovania chýb, zase prezrádza povahu človeka.
Ale keď človek skrátka neľutuje, a nepriznáva si chybu...pýcha, ho môže vážne ohroziť!
A k tomu, existuje jeden človek, ktorého sa Soru bojí...áno, Soru sa naozaj niekoho bojí...
Sorova minulosť sa pomaličky začína odkrývať...objavujú sa veci, o ktorých nikto nevedel...
[i]Ticho...ticho, ktoré v mnohých prípadoch lieči.
Ticho, ktoré dokáže ublížiť...
Ticho, ktoré túži rozprávať...
ZASE DOMA
Sakura se pomalu loudala ulicí, až dorazila k malému domku. Vyšla schody a zaklepala na dveře.
„Už jdu,“ ozvalo se za dveřmi.
Byli slyšet kroky blížící se ke dveřím a když se otevřeli, stála v nich mála žena s tmavě růžovými dlouhými vlasy svázanými do zvláštního velkého uzle. Na sobě měla světle zelené šaty a na nich uvázanou světle modrou zástěru. Vypadalo to jakoby něco pekla.
„Ahoj mami,“ řekla Sakura.
„Konečně si doma, už sem se o tebe bála, takovou dlouhou dobu jsi byla pryč,“ řekla matka a objala ji.
Sekundy? Minúty? Hodiny? Dni? Mesiace? Roky? Storočia? Alebo rovno večnosť?
Ako dlho dokáže vnímať okamihy, ktoré znamenajú tak mnoho, a predsa trvajú len okamih?
Ako dlho dokáže človek ostať v tom opojení momentálnej situácie. Ostať s ňou tak úzko spätý, že je ťažké sa od nej odpojiť?
Ako dlho, trvá človeku, kým sa vráti zo sna do reality?
Pátá hokáge nevysvětlitelně nalezla zalíbení v Narutovi, ten naopak zase v ní.
Tsunade a Naruťák.
Může to být také tak?
Od Jirayi pochytil,
chovati se jak úchyl.
Naru se zasněně zadíval kamsi do Tsunadina hlubohéko výstřihu a začal slintat.
Pak znenadání a k údivu všech co byli v předsíni Sakuřina domu (Sasu oslepenej rezavýma rezervníma kontaktníma čočkama co se vyhrabal ze dveří a držel se za hlavu a samozřejmě Pátá) vykřikl:
Jsem cool, mám dva jazyky.
Jsem ještě víc cool našel jsem třetí.
Ha! Čtvrtej, ale co je moc to je moc.
Dělal jsem si prostě svoje věci. Zabíjel jsem nevinné civilisty a jedl mrkev v chrámu. Náhle však přišla nabídka od jisté narcistické skupiny, abych se stal jejich členem. Už mě nebavilo utahování místních mnichů si ze mě, že jsem blondýna tak jsem souhlasil.
Itachi po mě asi jede.
Ráno trávím hodiny před zrcadlem, abych dovedl svůj účes k dokonalosti. Krása především!
Další dílek našeho Ananasu...
,,Děsivé.‘‘ poznamenal Lee, opatrně Naruta hodil do záchodové mísy a spláchl. Sasuke poděšeně vykulil oči, vyprskl pár umělých zubů a jal se ubohého liščího mástra zachraňovat. Samozřejmě se to neobešlo bez hysterických výkřiků, které mylně považoval za řičení amerických drsňáků.
Setmělo se, ale všech sedm tvorů už spalo. Nad nimi zářily hvězdy, létali netopýři a kolem bylo slyšet tiché cvrlikání cvrčků. Noc skrývá spoustu tajemných zážitků. Ale ta dnešní to nebyla. Byla to velmi tichá a poklidná noc plná lásky a přátelství.
Vyšlo slunce. Ninjové ještě spali, ale draci už se vydali lovit něco k jídlu pro své přátele. Nabikaseru to ještě neuměl a tak jim trvalo o dobrou půlhodinu déle, než se jim podařilo chytit srnku do svých spáru a odnést ji k tábořišti.
Tma... tma... a jen a jen tma, to bylo jediné co teď Yuriko cítila a najednou, najednou sen:
-----------------------------------------------------------------------------
Mluvila k ní nějaká stařena, vzpomněla si, byla to její babička, víc nevěděla.
" Víš Yuriko, život s sebou nese různé překážky, a ať jsou jakkoli velké človek se jim musí ubránit, někteří to ale neunesou a zabijou se, jako ten mladý shinobi co spáchal nedávno sebevraždu, ale Yuriko človek by se měl s životními úděly vyrovnat a né utéct, pamatuj si to."
Část třináctá - Tady
Část čtrnáctá - Prach budoucnosti
„Nesmíš,“ zaznělo tvrdým, mužským hlasem.
„Ha-ha-ha, co může takový skrček proti mně?“ smál se Orochimaru.
Konohamaru se kousl do prstu a začal vytvářet potřebné pečetě: „Kuchiyose no Jutsu! Přijď opičí bože, králi Enmo! Dnes pomstíme mého dědečka.“ Mohutná opice se zjevila vedle Sarutobiho. Orochimaru se zastavil a bylo vidět, že tohle vůbec nečekal.
„Ty mrňavej skrčku! Jak se opovažuješ!“ Orochimaru začal vyndávat meč z pusy. Enma k němu ihned přiskočil a jednou ranou do břicha ho odhodil mezi stromy.
„Dnes se nebudu krotit.“ funěl Enma.
Hatake Immary 10 ...
Muž v plášti...
Do Vodopádovej dorazili ešte pred poludním. Shibuki ich srdečne privíta. Bolo na ňom vidno ako rád ich konečne vidí po takom dlhom čase.
„Som rád, že ste sa tu zatavili. No nevidím Sasukeho. Už nie je s vami v tíme?“ Sakura aj Naruto pri tom mene posmutneli.
„Sasuke sa bohužiaľ pridal na stranu Orochimara pred pár rokmi.“ Vysvetlil Kakashi ľadovým tónom.
Hatake Immary 09 ...
Odhalené city
Večer sedeli všetci okolo ohniska, všetci až na Immary. Ta na poli sedela, na poli ležala opretá o strom obďaleč od ostatných. Jednou rukou škrabkala Sashi na hlave. Druhou si držala knihu tak aby na ňu dopadalo svetlo z ohniska. Po pol hodine ju znechutene zavrela. Už dávnejšie ju to prestalo baviť. Hlavne potom keď ju dočítala a zistila, že si zabudla zobrať druhú. Tak ju začala čítať odznova. To už nebolo ono. Vedela čo sa bude diať. Už to nemalo ten šmrnc. Pozrela na Sashi.
Venku je nádherně, ptáčci zpívají, včelky bzučí, květinky voní, větřík šumí, láska kvete… Léto pomalu přechází v podzim, ale stále je příjemně teplo, takže studenti využívají každé chvilky volna a chodí na školní pozemky.
Naruto Uzumaki právě přechází přes rozlehlou zelenou plochu a říká si:
"To je život, do hajzlu."
Tým 9 bol na misii tipu C. Všetci kráčali pomalím krokom po rozhorúčavenej zemy Konohy v lete. Doprevádzali istú osobu do zeme vodopádov. Keď konečne prišli do zeme vodopádov, prvé čo urobili bolo, že si dali poriadny oddych.
Zastavili sa v najbližšiej reštaurácií a objednali si, čo bolo v ponuke.Po oddychu sa konečne vybrali do Konohy. Všetci prišli vyčerpaný a zmordovaný po misii a usalašili sa v posteliach a onedlho zaspali. Ráno príde Neji do Ichiraku ramen, kde už sedí Lee a Gai.
Kim s ostatními hledala kamarádku marně, po Ashley jako by se slehla zem. „Že by ji někdo unesl? Nemohla utéct moc daleko.“ Černovláska nenacházela řešení.
„Měl jsem ji líp hlídat.“ Gaara si dával ten incident za vinu.
„Že by ji věznil Itachi? To by mu bylo podobný!“ mínil Sasuke. Zetsu ani Deidara se k tomu raději nevyjadřovali.
Kim se znenadání rozhodla. „Volám k Sommersovým! Je čas na plán B!“
„Jestli jsou to tví praví přátelé, pak tomu nebudou věřit.“ podíval se Yamato Narutovi do tváře a snažil se najít alespoň špetku jeho pověstné dobré nálady, ale marně.
„Ale co teď, zabil jste tři ANBU?“
„Máme dvě možnosti.“
„Jaké?“ zeptal se smutně Naruto a hlavou se mu honily myšlenky typu, má cenu vlastně ještě žít?
„Buď řeknu, že ses vzbouřil, ty tři jsi zabil a utekl.“ řekl Yamato zamyšleně.
„A ta druhá možnost?"
„Téměř ta stejná, ale řeknu, že jsem tě přemohl.“
„Jsou v tom nějaké háčky?“
