Žánr
„ Konečne. Konečne je to tu. Konečne ten čas nastal. Tak dlho som čakal...až som sa dočkal. Zas po roku ...všetkým ukážem že viem robiť niečo iné než byť stále ticho. Áno, prvý apríl je tu. Dneska predvediem čo naozaj dokážem....Muhehehe“ povedal jeden nemenovaní člen Aburame klanu. Shino práve sedel doma , v strome. Mamka práve odišla naloviť niečo na obed, tak mohol ísť Shino von , predviesť svoje triky.
Jsme tu zpátky, to jste rádi, co? *ďábelský pohled* Muhehehe! xD No prostě nás tu máte a hned tak se nás nezbavíte, jelikož nás posedla neovládnutelná touha podělit se o další nevšední zážitky s naší "chata-partou". Tentokrát se ovšem hlásíme z opačné strany barikády... z "naruto-světa".
Tak se pohodlně usaďte a snažte se nezešílet. Vaše Danieeru a hAnko.
-------------------
Pro lásku žiji i umírám
O ní sním vždy když usínám
Ta dívka, spása mého srdce
Jednou přišla s kunaiem v ruce
A se slovy 'miluji tě' na svých rtech
Opustil tento svět i její dech
Nechápal jsem, co se stalo
Její tělo k zemi klesalo
Vyrazil jsem jí kunai z ruky
Ozvaly se vyděšené zvuky
Teď ležím tu, pod hlínou a keři
Vedle své lásky, co doteď mi věří
AUTORSKÁ POZNÁMKA: děj - Naruto - krátce před začátkem Naruto Shippuunden
„Tak, jsme tady.“ Pousmál se na kočičku a vyšel schody před domem. Stál opět na tom samém místě, kde před pár hodinami dostal pár facek a co když to teď nebude jiné? Pomyšlení na další bolestný obtisk její dlaně, ho děsil.
Malinko zaváhal a o krok ucouvl. Co kdyby zaťukal, položil krabici s koťátkem před dveře a utíkal se rychle schovat? To není špatný nápad. Ale, co když ho někdo uvidí a pak se mu bude posmívat, že je zbabělec.
„No to je super. Proč sem se jen hlásil…“ Stěžoval si unaveně Shikamaru.
„To máš jedno, stejně by si sem musel.“ Mávla rukou Sakura.
„Najdeme Sasukeho…najdeme…najdeme….dattebayo!“ Prozpěvoval si mezitím Naruto.
„Potřebovali by jsme nějakého…ehm…čmuchala.“ Zastavil je Lee a ukázal na cestu zahalenou kapkami krve.
„Hm? Půjdeme prostě po ní a zjistíme, kdo tu krev udělal, ne?“ Nehledal v tom problémy Naruto.
„Naruto, ty seš fakt pako! Co když tam je třeba Sasuke?“ Křikla Sakura.
Vír a květ třešně 013
Kolem půlnoci se konečně dostali do vesnice. Byl to namáhavý pochod, střídat se v nošení Naruta a Sasukeho.
Shizune už postávala u brány a čekala na ně.
„Tak zpráva dorazila koukám,“ řekl Kakashi, „musíme rychle do nemocnice.“
„Pojďme Tsunade-sama nás tam již očekává,“ řekla rychle Shizune a rozběhla se směrem k nemocnici.
Tenten otevřela dveře a vběhli dovnitř.
„Pokoj 112,“ řekla sestra jakmile je spatřila.
Tsunade postávala u okna a hleděla na nebe a přemýšlela nad Hinatou.
[i]
„Dúfam že neprídem neskoro.“ muž bežal v daždi po ceste. „Už je to iba kúsok.“ Hovoril si a bežal stále ďalej. Po chvíli to zbadal. Pribehol k poklopu, odsunul ho nabok, vliezol dovnútra a zasunul poklop späť na miesto. Zliezol dolu rebríkom a rozbehol sa dlhým kanálom. Po chvíli behu zbadal svetlo. Vbehol do veľkej okrúhlej miestnosti.
„Ale ti to trvalo!“ zakričal na neho muž, stojací v tieni na druhej strane miestnosti.
„Prepáč mi to. Mal som s nimi trochu problémy.“ ospravedlňoval sa.
„Máš to?“ spýtal sa muž stojací v tieni.
Pět dětí, čtyři dary a jedno prokletí
Patnáct metrů, čtrnáct metrů, třináct metrů. Každým krokem jsem čím dál blíž. Už slyším ty chichotající hlásky. Tohle je můj ráj. Deset metrů, devět, osm, sedm, šest.... Už jenom poslední krůček. Hurá, jsem na místě. Ještě že na tohle zatim Tsunade nepřišla jinak, no nevim. Asi bych tu nebyl. Opatrně nakouknu do malé škvírky v plotě. Tohle je prostě úžasné. Pravé místo pro mou knihu. Snad budu nerušen. Miluju dívčí lázně. Pozoruju tu krásu sotva několik vteřin, ale pohled na mě musí být zajímavý.
Tak a tady je dvojka!!!! Už stačí říct jenom Itadakimasu=)!
Všichni již byli na odchodu. Avšak pár kroků před branami Konohy se zastavili.
"A to si jako myslíte že půjdete beze mě?" Ano byl to Naruto. Jenomže než stačil doběhnout k ostatním odletěl pod návalem Sakuřiné síly.
Stojím tu na okraji a vlny hlasitě se bouří,
každá z nich bojuje, každá po životě touží.
Ale já umírám, už nepopadám dech,
z úst se mi vydral tichý bolestný vzdech.
Vzpomínám na dny, kdy jsi tu ještě byl,
dny, kdy v myšlenkách na osud stále jsi žil,
Tenkrát snažil ses pochopit svůj životní běh.
Možná, žes nevěděl, ale stavěl jsi kolem sebe zeď.
Do života ti vstoupil Naruto, ten ninja se žlutými vlasy,
a ty jsi konečně zjistil, proč žiješ a kdo vlastně jsi.
Otevřels oči a tvůj pohled setkal se s mým,
Kapitola první...den D
"Vstávej!" zaklepu čemusi dlouhovlasému, tmavovlasému, poměrně bílému a slizkému, co spalo u mě v pokoji na zemi na hlavu, dotyčná věc sebou trhne, zvedne hlavu a praští se do ní o stůl.
"Krucišššš, tohle je každej den! Furt nechápu, proč mě jako jedinýho ten portál nechtěl pussstit zpátky!"
"Hmmm... to bude asi proto, že seš taký divný individuum s nekonečnym jazykem a..."
"Jo, chápu!" zabručí Orochimaru a odplíží se kamsi do koupelny.
Toto je taková trochu fantasmagorická povídka, kterou jsem asi před rokem usmolila. Není v ní žádné spoilování. Nahlížejte na to tak, že je to pouhý výplod mojí fantasie, která nezná hranic.
Těm odvážným, kteří se pokusí tuto směsici písmen a znaků přečíst a pochopit ji, přeji mnoho štěstí a pěkné čtení. Itadakimasu 
„Konan? Co už zase děláš v koupelně?“ Něco vysokého, blonďatého a nesmírně drzého se dožadovalo očisty. Modrovláska zděšeně zamrkala. Hlavně ať ho nenapadne otvírat dveře!
„Slyšíš mě? Někteří z nás se zrovna vrátili z mise a trochu vody by jim přišlo vhod, protože jsou umazaní, zpocení…“
Mladá žena zvedla hlavu od umyvadla a otřela si ústa. „Dobře, ušetři mě detailů, Deidaro!“ Co teď? Musí to tu rychle uklidit.
Jakmile byla hotová, opatrně otevřela dveře a pak celá zrudla v obličeji. „Vždyť jsi tu sám!“
Všechno je jinak, já se snad zblázním
Omlouvám se za zpoždění, ale teď jsem se nějakou dobu zabývala svýma škodolibýma básněma a trochu jsem poškádlila Naruto postavičky. Ale čtvrtý díl je konečně tu, tak itadakimasu. 
V kuchyni se strhla pořádná mela.
„Tak se na to podívej ty baka jedno blonďatý! Jdeš do písečný aby sis pomohl a nakonec to takhle zvoráš. Pomoc už byla jen kousek od tebe a ty pak řekneš něco, co tě úplně potopí! Nejen že ti písečná nepomůže, ale ještě tě zavřou do tmavý malý místnůstky a nechají tě užírat se ve vlastním svědomí a až sám sebe zavrhneš, tak tě předhodí listový! Tomu říkáš plán útěku?? Pokus jak se zachránit?? Vymanit se z něčí nadvlády?? Očistit své jméno?? Takhle ho neočistíš a ještě sám sebe pošleš do hrobu!! Jak jste vy lidé podivný?
Tak, myšlenka k téhle jednorázovce přišla při pokecu s nettiex na ICQ. Jí údajně inspirace chybí, mě k ní dopomohla takže jí všichni poděkujem 
protože nebýt jí, tak by tahle povídka asi nevznikla
„Hele lidi, Deidara má v sobotu narozeniny, takže na něho nikdo nezapomeňte a něco mu dejte!“ Začal Pein debatovat u snídaně, na kterou Deidara nepřišel, protože si musel v koupelně upravovat vlasy.
„Neříkej že si pamatuješ kdy má kdo narozeniny?“ Podívala se Blue udiveně na Peina.
Naruto jako na povel otevřel oči.
„Co-co?“ zamumlal zmateně, ale Minata nad ním se usmála.
„Já to říkala,“ zašeptala.
Ale v tom ji vyrušil nějaký zvuk okolo.
„Temný pán vás všechny zničí,“ zakřičela Konan jako šílená a dál posílala svoje ostré papíry. Přímo na Revana a Morituri, kteří je ale úplně v pohodě odráželi.
AUTORSKÁ POZNÁMKA: děj - Naruto - krátce před začátkem Naruto Shippuunden
Ohlédla se a hledala původce těch zvuků. Mladý muž seděl na větvi a pohupoval nohama. V mysli jí vytanula vzpomínka, při které se zachvěla.
Červenovlasý kluk s tykví na zádech seskočil ze stromu a přimáčkl vystrašenou dívku k zemi. Démon ze Skryté písečné, kterého tu ani v nejmenším nečekala. „Vstaň!“ Poodstoupil od ní a v jeho hlase zřetelně zazněla nenávist.
