Prokletí prvorozeného 1: Pět dětí, čtyři dary a jedno prokletí

Pět dětí, čtyři dary a jedno prokletí

Kdysi dávno, v dobách kdy ninjutsu jako takové ještě neexistovalo a Rikudou Sennin byl ještě mladý žil muž, jenž byl největší ze všech shinobi a jehož jméno bylo v průběhu dějin zapomenuto. Tento muž měl dokonalé oči, díky kterým byl považován za boha. S jejich pomocí byl schopen ovládat všechny druhy elementů, vidět budoucnost, sledovat nepřítele na velké vzdálenosti a dokonce i ovládnout jeho tělo. Jeho život byl dlouhý a poklidný. Se svojí mocí se nemusel obávat žádného nepřítele, až na jednoho, a tím byla smrt. Jeho oči mu umožňovali žít neuvěřitelných 800 let, ale smrti úplně uniknout nedokázal. Když si uvědomil, že jeho čas se krátí, povolal k sobě své čtyři syny a dceru.

„Mé děti“ usmál se stařec na pět lidských postav, skloněných před svou židlí. „Jak sami vidíte, můj čas na zemi se krátí, ale ještě před tím, než opustím tento svět, chtěl bych vám něco darovat“. Pozorně se zadával na své potomky. Když zmínil, že umírá, trhli sebou avšak nepromluvil jediný, takovou úctu chovali ke starému muži.
„Rozhodl jsem se vám věnovat to z mé moci, po čem vaše srdce touží. Každý z vás má jen jedno přání. Ty první“ Pokynul stařec svému nejstaršímu synovi. Muži jenž bude dalšími generacemi nazýván Rikudou Sennin. Sennin nebyl jen nejstarší, ale také nejmocnější z dětí. Ve světě si už získal značnou slávu a věhlas a i bez otcova daru by byl mocným shinobim. Nyní předstoupil před otcovu židli, poklekl na jedno koleno a pravil.
„Ani nevím jak mám vyjádřit svou lítost nad tvým odchodem otče. Jak jistě výš, plnil jsem tvou vůli a stal se velkým shinobim jen díky vlastní síle. Přesto, jsme omezen hranicí, kterou musí respektovat každý člověk až na tebe otče. Proto, abych mohl plnit dál tvou vůli, nikoliv abych se sám obohatil, ale abych přinesl vědění mezi prostý lid tě žádám můj vznešený otče o Rinnegan, mistrovství šesti cest.“ Stařec se pousmál. Sennin byl jeho nejstarší a nejmocnější dítě. Nejenže to uměl s ninjutsu, ale dovedl mistrně ovládat i svůj jazyk.
„Jak si přeješ synu. Rinnegan je tvůj“ Odvětil stařec a dotkl se svého prvorozeného na čele. Místností se prohnala malá bouře, jak bylo tělo prvorozeného měněno a uzpůsobováno nové moci. Poté co ustala se Sennin postavil a pohlédl na svět zvláštníma, jakoby vlnícíma se očima.

„Děkuji otče.“ Usmál se a znovu poklekl mezi své sourozence.
„Toto není jen tvůj dar. Každý desátý potomek tvého rodu zdědí tuto sílu.“ Pronesl stařec silným hlasem. „A nyní, můj druhý synu, pověz co by sis přál ty?“ Druhý z mužů, jenž klečeli před starcem povstal a poklekl před ním.
„Tak jako můj bratr“ začal mluvit chraplavým hlasem, „i já jsem důsledně plnil tvou vůli. Tak jako můj bratr tvořil a učil, já shromažďoval techniky jiných shinobi, aby jednoho dne mohlo vzniknout ucelené umění. Proto tě žádá otče, abys mi svěřil umění Sharinganu abych se mohl dál učit a poznávat nové techniky.“ Stařík se usmál.
„Sharingan se ti bude hodit, vystihuje tvoji osobnost.“ Poté zopakoval to co s nejstarším synem a když se tento vrátil řekl. „Tento dar se bude ve tvé rodině předávat z generace na generaci, avšak jen jeden z tisíců jej bude schopen plně rozvinout. Uč sebe a své děti moudře, neboť by se mohlo stát, že touha po moci zničí tvou rodinu.“ Druhý syn přijal tuto radu, avšak touhu po moci svých dětí zkrotit nedokázal. Jméno druhého bylo Uchiha.

Poté předstoupil před svého otce třetí syn. „Tak jako mí bratři, i já plnil tvoji vůli a chránil jsem naši zemi před útoky nepřátel. Proto od tebe žádám Byakugan. Abych mohl lépe střežit naši vlast.“ I tomuto synovi se dostalo jeho daru a s ním i varování aby svou sílu užíval moudře, neboť by se mohlo stát, že rozvrátí jeho rodinu a poštve jeho potomky proti sobě navzájem.
Po něm předstoupil čtvrtý ze synů, jehož úkolem bylo střežit rovnováhu sil mezi zeměmi.
Od svého otce pak dostal moc vládnout bouřím, jež vystihovali jeho podstatu.
Nakonec před otce předstoupila jeho dcera. Nejmladší a nejmilejší z dětí.
„Na rozdíl od svých bratrů, já neplním žádný úkol nebo poslání a proto nemohu dostat dar. Avšak ráda bych se spojila se zemí a stala se její strážkyní, abych mohla ochraňovat lidí před pohromami.“ Stařec se vyděsil, když si uvědomil co jeho dcera žádá. Věděl však, že jeho dcera je jediná osoba na celém světě, tvrdohlavější než on a proto souhlasil.

Nedlouho na to stařec zemřel a jeho tělo bylo uloženo v utajeném hrobě daleko za hranicemi všech velkých zemí. Jeho děti se po smutečním obřadu rozešli do celého světa, aby plnili svá poslání. Většina dětí dožila své životy jako mocní shinobi, obdivovaní svými rodinami a okolím, jen nejmladší zemřela sama zabita vlastním prvorozeným synem, jenž zdědil její dar. Nebo to snad bylo prokletí?