V Orocháčově doupěti 001 – Příjezd a plán

Jsme tu zpátky, to jste rádi, co? *ďábelský pohled* Muhehehe! xD No prostě nás tu máte a hned tak se nás nezbavíte, jelikož nás posedla neovládnutelná touha podělit se o další nevšední zážitky s naší "chata-partou". Tentokrát se ovšem hlásíme z opačné strany barikády... z "naruto-světa".
Tak se pohodlně usaďte a snažte se nezešílet. Vaše Danieeru a hAnko.

-------------------

První ranní paprsky ozařovaly ještě spící městečko, když se liduprázdnou ulicí rozhled ostrý výkřik.
„Danííííííííííííí!“
Okno ve třetím patře cihlového domu se otevřelo a vzápětí z něj vykoukla hnědovlasá dívka. Když spatřila dvě osoby stojící na chodníku, významně si zaťukala na čelo a zalezla zpátky do bytu.
„Měl to být tajnej odchod a vy tady řvete jak na lesy,“ ušklíbla se, když vyšla před dům s batohem na zádech.
„No a co,“ odfrkla si zelenooká holka se sportovní taškou.
„Ale mohly jsme jí radši poslat esemesku, ne?“ podotkla na krátko ostříhaná žena a přehodila si velký černý kufr do druhé ruky.
„No jo,“ uznala hAnko a vytáhla z kapsy staré telefonní sluchátko, ze kterého trčely dráty.
Ano, chápete správně. Ty druhé dvě byly Danieeru s Ivčou a všechny tři se chystaly na prapodivnou cestu do Naruto reality...
„Tak jak že to vlastně funguje?“ zamyslela se hAnko.
Ivča jí sluchátko vytrhla z ruky.
„Teda, to je ostuda. Já jsem o dvacet let starší než ty a pamatuju si Večerníčky mnohem líp...“
Přiložila si zdánlivě nefunkční kus zastaralé telekomunikační techniky k uchu a řekla: „Haló? My bychom potřebovaly jeden transport do Orochimarova doupětě, prosím. Dva kilometry východně od Otogakure no Sato, Země ohně...“
Ve sluchátku to zapraskalo, slunce překryly mraky, a pak...

„Orochimaru-samááááááá!“ zapištěl Kabuto, který hlídkoval na zápraží. „Už jsou tadýýýýýýý!“
Ke vchodu do Orinkovy podzemní skrýše se blížilo deset postav v černých pláštích s rudými mraky... Ale proč to tak vzletně opisovat – byla to „županová parta“ ve složení Pein, jeho malá sestřička Niya, Itachi, Kisame, Deidara, Sasori, Hidan, Kakuzu, Zetsu a modrovlasá Konan.
„Nazdar Kabuťasi,“ zahlaholil Hidan, vesele mávajíc kosou.
„No nazdar,“ povzdychnul si brejlatý mudrlant a šel hledat „háďátko“, které mu neodpovídalo na zavolání.
Samozřejmě ho našel ve sprše, jak se tam cachtá a zpívá si: „Den je krásssný, den je krásssný, den je krásssný, sss tebou! Kdyššš dva ssse rádi mají...“
„Orochimaru-sama,“ křikl šedovlasý kluk a odhrnul fialový závěs. „Volal jsem na vás už třikrát. Jsou tady!“
Orimu překvapením spadl jazyk až na zem. Tak brzo je nečekal, to si ani nestihne vyfénovat a vyžehlit vlasy! Vycapkal z koupelny, zanechávaje za sebou mokré ťápoty. Zaplul do šatníku a začal se přehrabovat zásobou svých oblečků. Bylo mu v podstatě jedno, co si na sebe vezme, hlavně že součástí každého oděvu je fialová mašle.
Když se vyfintěný, navoněný a vysmátý polohad vyplazil na palouček, smetla ho vlna nadávek.
„Vysvětlí mi konečně někdo, proč jsme se sem museli štrachat?“ prskala Konan. „Nedá se tu nic ukrást, není tu koho zabít a společnost nám tu můžou dělat jenom tihle dva s*áči!“

Vzápětí se zablýsklo a uprostřed mýtinky se objevily tři ženské postavy se spoustou zavazadel.
„Teda, vypadá to tu líp, než jsem myslela...,“ podotkla hnědovláska, když sjela okolí pohledem.
„Kdo jsou, sakra, tihle?!“ vztekala se Konan, ale odpovědi se jí nějak nedostávalo.
„Niyooooooooooo!“ zakřičela Danieeru, pustila psa a zavazadla a rozeběhla se za zrzkou.
„Daníííííííííí!“ zaječela na oplátku zrzka a běžela jí naproti.
To bylo válení v trávě a vítání, jako kdyby se neviděly kdoví jak dlouho.
„Co to s nima je?“ zajímalo Kakuza, který se velice nenápadně přehraboval u Danieeru v batohu, hledaje nějakou cennost.
„Nech moje věci na pokoji!“ protestovala Danieeru a odpálila skrblíka ocáskem o pár metrů dál. Její rožky se na slunci zaleskly jako Gaiovy zuby.
„Kde jsou vůbec ostatní?“ zeptala se Ivča, protože kručící žaludek jí připomněl Teuchiho kulinářské umění.
„Ti dorazí... v dohledné době,“ zamumlal Kabuto a rozpačitě si upravoval brýle.
Náhle se krajinou rozlehlo: „JSME TADÝÝÝÝ, DATTEBAYOOOOOOOOO!!!“
Hory a doly se otřásly, až chudinky stromy shodily šišky/listy/jehličí/jablka/hrušky/atd. Zetsu něco nesrozumitelně dvojhlasně zakřičel a okamžitě běžel do lesa.
Ano, na mýtinku dorazila delegace z Konohy ve složení Teuchi, Chouji, Kakashi, Jiraiya, Gaara, Kankurou, Neji, Lee, Kotetsu, Izumo, Genma, Hayate, Kiba, Naruto, Ebisu, Konohamaru, Asuma a Shikamaru. Shodili ze zad batohy a posedali si na zem. Akamaru, Pakkun a Valy se okamžitě začali vítat, Konohamaru sháněl nové lidi pro svůj indiánský kmen a všechny chytala nostalgie.
„Hej, Ori, máte krb a předložku?“ zeptala se Niya.
„Nooo,“ bledý muž se rozpačitě poškrábal ve vlasech, „možná jo.“
„To nevadí, četla jsem teď jednu knížku... budeme kopat chodby do hlubin země ze sklepa, to bude sranda!“ zatleskala nadšeně Danieeru a Niya se na ni zadívala, jak kdyby měla tři hlavy.
„Ehm, no tak ne...“
Konan něco prskala-pištěla-křičela, avšak ani její Akatsuki kolegové jí nebyli schopní porozumět...
Lidi z Listové začali rozbíjet stany... Ebisu propadl zoufalství, když zjistil, že Konohamaru propašoval v batohu i Moegi a Udona. Kabuto ho však uklidnil, že před týdnem najali psychiatra.
„Psychiatra?“ divil se Asuma. „A jakýho, prosímtě?“
„Čáu,“ zjevilo se podivné stvoření mezi stromy.
„Ježiši Kriste, můj Bože, ó Alláhu, Hare Krishna! Ten nám tu ještě chyběl!“ spráskla ruce hAnko.
„Další rozdvojenou osobnost jsme tu fakt potřebovali,“ povzdychnul si Kiba, když pohlédl do tváře (tváří?) svého dávného soupeře.
„Pro ty, kdo ho neznají,“ usmál se Oro, „tohle je MUDr. Sakon.“
„Kdy jsi vystudoval školu?“ zvedl obočí Kiba.
„Nooo, už je to pár let, jenom to úspěšně tajím,“ vytáhl se Sakon. Ukon souhlasně přikyvoval.
„Deidaro, vypadni!“
Sasori se marně snažil vystrnadit blonďáka ze svého dopravního prostředku (čtěte Hiruko), avšak nějak se mu to nedařilo.
„Tak jo, kde máme pokoje?“ zeptala se Valča a popadla svůj červený míček.
„Pojďte za mnou, jestli nezabloudím, dostaneme se tam tak do půl hodiny.“ Čtveřice uživatelek sluchátka si vyměnila pohledy a vydala se za obrýleným mudrlantem.
„A co my?“ zeptal se Pein, sedíc ve vysoké trávě.
„Vy budete ve svojim doupěti, župani,“ odsekl Genma a nechtěně rozkousl to svoje párátko, co pořád cucá.
„Cože? To je nefér!“ postěžoval si Deidara, který se tulil k Sasorimu. Kdyby Sasori nebyl loutka, asi by se z toho těsného obětí začal dusit.
„Vždyť k vám to je, co by kamenem dohodil,“ mávl rukou Sasuke.
„Tím kamenem by ale musel házet Arnold Schwarzenegger...,“ zabručela Niya.
„Kisame, doběhni pro ten velkej stan co máme v kůlně,“ řekl Pein.
„My máme stan?“ podivil se Itachi.
„My máme kůlnu?“ zvolala Konan.
„A proč musím já?“ fňuknul Kisame.
„Nate, my máme jeden stan navíc...,“ podal Jiraiya cosi složeného partě hádajících se lidí.
„Dík,“ zašklebil se Pein.
„Počkej, a jak to mám postavit?“ zeptal se Hidánek a rozpačitě se poškrábal kosou ve vlasech.
„Někoho si najmeme,“ mávl rukou Kakuzu.
„Bože, to je otrava...,“ vzdychnul Shikamaru.
„Počkejte, já to udělám, dattebayo!“
„Tohle nedopadne dobře...,“ zamumlal Asuma s cigaretou v koutku.
Ale to už Naruto stavěl stan...

Nakonec všichni všechno přežili ve zdraví a rozhodli se, že si naplánují nějaký program a rozdají služby. Sešli se před skrýší, ale hAnko a Valča nikde nemohly najít Danieeru.
„Pardon, jaksi jsem se zdržela v knihovně,“ zavolala dotyčná, když vybíhala z hlavních dveří Oriho schovky.
„Trochu?! Čekáme na tebe už dvacet minut!“ odsekla Konan.
„Navíc je to horší výmluva, než ty Kakashiho,“ nezapoměla si rýpnout hAnko.
Z podzemí se vyplížil Kabuto: „Ehm, promiňte, malinko jsem se začetl...“
„Hahahahá!“ rozřehtal se Naruto, vzápětí dostal od Danieeru ocáskem po hlavě.
Bitce zabránil Orin, když vystoupil na nejbližší pařez a požádal o klid: „Milí tábornísssi. Vítám vásss na sssvém ússsemí...“
„Hej, nešlo by to bez toho syčení?“ houknul na něj Ero-sennin. „Skoro ti není rosssumět!“
„Sssory, no,“ ušklíbnulo se háďátko, načež pokračovalo. „Chtěl bych tu zavést nějaká pravidla, aby nedocházelo k nedorozuměním. Za prvé: nikdy nerušte spícího Orochimara, jinak vás čeká ťafka. Za druhé: pokud Orochimaru nespí, zcela určitě se sprchuje a když ho přitom vyrušíte, čeká vás ťafka. Za třetí: za každý pokus o vstup do sprchy vás čeká ťafka!“
„COŽE?!“ vyjekly všechny přítomné dámy.
„To se jako máme chodit umývat do potoka, nebo co?“ vztekala se Niya.
„Jo, jak si mám asi barvit vlasy ve studené vodě, jseš magor?!“ řvala Konan. Oroxicht přikývl a provokativně se oblíznul od hlavy až k patě. Ivča, hAnko a Danieeru si chvilku něco šeptaly, a pak vystoupily s odvážným buřičským plánem.
„Využijeme Danieeřin návrh s kopáním v podzemí. Jen ho malinko upravíme. Postavíme si koupelnu!“