Voda, oheň a písek - 2. kapitola - Staré časy

AUTORSKÁ POZNÁMKA: děj - Naruto - krátce před začátkem Naruto Shippuunden

Ohlédla se a hledala původce těch zvuků. Mladý muž seděl na větvi a pohupoval nohama. V mysli jí vytanula vzpomínka, při které se zachvěla.
Červenovlasý kluk s tykví na zádech seskočil ze stromu a přimáčkl vystrašenou dívku k zemi. Démon ze Skryté písečné, kterého tu ani v nejmenším nečekala. „Vstaň!“ Poodstoupil od ní a v jeho hlase zřetelně zazněla nenávist.
Určitě se zbláznila, když se rozhodla sem jít. Přece je to Gaara… ten Gaara, nelítostný zabiják. Nikdy nebude tak silná, aby ho porazila! Její rysy ztvrdly a začala pomalu ustupovat, ruka jí sjela k opasku. Díval se na její počínání a ušklíbl se. Tak jak chceš. Seskočil a stejně jako před několika lety ji povalil na zem. „Vstaň!“ Zvedl se a čekal. Hlas měl klidný a usmíval se. To jí dodalo odvahu. „Pojď.“ Následovala ho, ale zůstávala ve střehu.
Usadili se na jedné střeše. „Je to zvláštní místo,“ prohlásil Gaara. „Tak krásné, tiché a tajemné. Rád sedávám na střechách.“ Mlčela, seděla hned vedle něj. Natáhl k ní ruku, chtěla se odvrátit. Nedal se odradit, rukou jí přejel po tváři a pak jí sňal černou škrabošku. „Není důvod k obavám.“
„Jak si mohu být jistá, že se ti dá věřit?“
Gaara se propadl do vzpomínek. „Naruto mi ukázal, že zabíjení není jediný smysl života. Při boji s ním jsem se hodně naučil. Starám se teď o celou Skrytou písečnou, o svou novou… rodinu.“
Lianna se na něj podívala. „Skutečně?“ Pak sklopila zrak. „Nebudou se strážci shánět po svém veliteli?“
„Nenechávám se nikým omezovat! Dobře ví, co by je čekalo, kdyby mne rozzlobili.“ Oči potemněly, měl stejný výraz jako kdysi. „Jsem pořád ten stejný kluk, kterého jsi poznala při zkoušce Chuuninů. Ale můj hněv je teď namířen jen proti těm, kteří si to zaslouží!“
„Určitě svou novou roli budeš zvládat.“ Zahleděla se do dálky. „Každý se snažíme plnit své poslání.“
Upřeně si ji prohlížel. „Znal jsem tě jako hrozně opatrnou dívku, které se nevyhýbalo nebezpečí. Kdo by si pomyslel, že tahle slabá kunoichi bude jednou členkou ANBU.“
Opatrně volila slova. „Nenávist je silná motivace.“
To ho překvapilo. Koho by zrovna ona tak strašně nenáviděla? „Nenávist? Čas změnil mnoho. Ale jsem rád, že jsem se kdysi rozhodl právě tak a ne jinak. Nedočkal bych se toho, abych spatřil takovou sebevědomou, odhodlanou a krásnou mladou ženu.“ Ta slova ji nesmírně těšila, ale pořád se nemohla zbavit pocitu, že si s ní jen hraje.
„Stále ještě se tu bojíš se mnou být?“ Pohlédl jí upřeně do černých očí, které se podivně leskly.
„Ne,“ odpověděla pevně, ale pohledem uhnula do strany.
„Jaká škoda, že ještě neumíš pořádně lhát! Ale chápu tě, znám tvůj strach. Býval jsem postrachem všech ninjů, ale čas hodně změnil. Dnes nechám svého démona spát. Chci vzpomínat…“
Rozplakala se. Chová se jako husa! Vždyť přece vidí, že jí nechce ublížit.
„Pověz, co se tu za tu dobu změnilo?“
Lianna hovořila pomalu, spíš jen šeptala. „Všichni jsme prošli mnoha těžkými zkouškami. Přišli jsme o Třetího Hokageho, byl to skvělý člověk a zemřel hrdinskou smrtí. Zabil ho ninja jménem Orochimaru.“ Instinktivně se dotkla svého krku.
„Ta značka!“ vzpomněl si Gaara.
„Nikdy se toho pocitu nezbavím, i když prokletou pečeť už dávno nemám. Sasuke Uchiha se za ním vydal, všechny zradil, včetně mne. Tolik jsem kvůli němu vytrpěla a stejně jsem udělala všechno proto, abych neohrozila jeho život. A tohle byl jeho vděk!“
Gaara pochopil. „Zesílila jsi díky nenávisti k Uchihovi? Chápu, to je skutečně silná motivace.“ Obrátil zrak k nebi. „Dnes je měsíc v úplňku, je čas jít.“ Stiskl jí ruku. „Dnešní večer měl pouze jediný účel. Chci, abychom byli přátelé. Démon prozatím zůstane pečlivě skryt v mém nitru.“
Chvilinku váhala, než přikývla a opětovala stisk. „Zapomeň na to. Byli jsme děti.“
Seskočil ze střechy dolů a vytratil se. Ještě zůstala chvíli vzpřímeně stát a pozorovala okolí, než se i ona vydala domů.