X-Factor II - 01

Kapitola první...den D

"Vstávej!" zaklepu čemusi dlouhovlasému, tmavovlasému, poměrně bílému a slizkému, co spalo u mě v pokoji na zemi na hlavu, dotyčná věc sebou trhne, zvedne hlavu a praští se do ní o stůl.
"Krucišššš, tohle je každej den! Furt nechápu, proč mě jako jedinýho ten portál nechtěl pussstit zpátky!"
"Hmmm... to bude asi proto, že seš taký divný individuum s nekonečnym jazykem a..."
"Jo, chápu!" zabručí Orochimaru a odplíží se kamsi do koupelny.
Vydám se do kuchyně a začnu připravovat snídani. Nechápu, proč mi bylo osudem (jo, asi jsem to chytla od Nejiho) řízeno, že jsem musela zůstat sama doma s takovym... SLIZOUNEM na entou. Svět je taaak nespravedlivý! Ale což, dneska se ho zbavim a podívám se do Naruto světa... ten brácha měl takovou smůlu, že jeli s rodiči do Itálie...hihihi... a pěkně vyváděl. Držel se milého Orina za jazyk a řval jako tur, že jestli ho nenechají doma že mu klidně ten jazyk i vytrhne, aby měl suvenýr...to Orina dožralo a začal slintat, načež byl brácha donucen ho pustit.
Nezapomenu ani na Hadoflusův výraz, když jsem mu oznámila že ty sliny si bude vytírat sám...
Namažu tři chleby paštikou a sobě si zaliju lupínky mlékem. Jestli si to ten blb zase splete, tak mu nehodlám s tou jeho alergií na laktózu pomáhat!
"Bude uššš ta snídaně?" zasyčí z jídelny.
"Taky by sis ji mohl někdy udělat sám!"
"To tak!" vyplázne jazyk až ke mě do kuchyně, já si toho nevšimnu a přišlápnu mu ho, načež se ozve strašlivý nářek a cosi mi podtrhne nohy. Už mi fakticky leze na nervy, parchant jeden bílej!
Seberu se ze země, postavím talíř se snídaní před ubrečeného slizouna a sama si sednu naproti němu ke stolu. Zakření se, vyplázne jazyk a začne olizovat paštiku z chlebů. Jak nechutné!
"Kolikrát ti mám říkat, ABY SES CHOVAL SLUŠNĚ A NEDĚLAL TOHLETO PŘED MÝMA OČIMA?!!!" zařvu a přetáhnu ho obrazem, který visel na zdi vedle stolu.
Rychle zhltnu svou snídani a vběhnu do pokoje. Vrátím se v krásných růžových loli šatečkách, co jsem si na tenhle den šetřila celý rok( pozn autora: Jinej den než poslední den školy je nebezpečný přijít do školy v něčem moc nápadným).
"Vypadáš jak cukrová vata!" poznamená Orin a dál si nevzrušeně olizuje svoje chleby.
"Dělej! Za čtvrt hodiny musíš bejt oblečenej a připravenej na odjezd! Ikdyž mě to bůhvíjak netěší, musím tě holt vzít s sebou do školy! Nevěřím, že bys nám nezničil náš krásný velký byt za hodně velkou částku peněz..."
Něco zasyčí, zblafne ty chleby a zavře se v mém pokoji.

Cca po pěti minutách se otevřou dveře a... v nich stojí výjmečně ošklivá "lolitka" v mojí černé Gothic loli sukni a blůzce, botičky na vysokém podpadku na nohou a velkou čenou růží ve vlasech a škrábe se jazykem za uchem.
"No počkej! Tohle-jsou-vysoce-kvalitní-hadry-a-ty-nemáš-právo-si-je-oblíkat!" vezmu židli a vzápětí se Orin zase schovává u mě v pokoji.
Ani ne za dvě minuty vyjde ven ve svém obvyklém fujtajbl-ohozu-s.r.o a prohlásí, že je ready.(přesněji, "Ájm, redy, bejby!" za což ode mě schytal jednu pořádnou kabelkou)
Když už se, celkem bez potíží(odnaučil se rozmlátit každej strojek na jízdenky, umí si cvaknout lístek a dokonce už ani nevyplazuje na okolní lidi jazyk) usadíme v autobuse, podívá se na mě vysoce-zmučeným-pohledem-s.r.o a praví:
"Mě se bude stejskat!"
Div mi nevypadnou oči z důlků.
"Cože se ti bude...?"
"Stejskat... můžu k vám ještě někdy na návštěvu?"
Tak to uhod! Je padlej na hlavu, to vim už dlouho, ale takhle moc...?
"Eh...no...možná..." vykoktám. Tak tohle jsem nečekala! Cokoliv, ale ne tohle... nebylo něco v tý paštice? Začíná se chovat podivně...
Na Vltavě-střed nastupují jako vždy Vlaďka s Kačkou.
"Ahoj Teri, a nazdar Hadofluse." pozdraví Káťa a sedne si naproti mě a tím i co nejdál od Orochimara, momentálně v dost divné náladě.
"Čau Terko, nazdar Ori!" zahlaholí Vlaďka v úplně stejných šatech, jako mám já až na malý rozdíl-jsou v čeném provedení- a posadí se naproti Orovi.
"Tak jak se těšíš domů?" zeptá se ho, načež se milé Háďátko rozpláče a mezi jednotlivými vzlyky vyráží jednotlivá slova.
"Mě-se-bude-stejskat! Mě-totiž-doma-nikdo-nemá-ráááád!" vylévá si své srdce, načež mě obejme a celou mě poslintá.
"Hele, necháš toho?! Co to s tebou kruciš dneska je?" zařvu a prozměnu mu vlepim facku.
Zmlkne a zamyšleně si připlácne ruku na bolavé místo na tváři.
"Terko, nebuď na něj tak tvrdá," zastává se ho Vláďa, "vždyť už je to kámoš celé třídy...!"
"No fajn," zabručím a otočím se na Oriho, "tak promiň, no."
Rozzáří se jak sluníčko a tentokrát se pověsí kolem krku pro změnu Vlaďce.
"Asi se fakt zbláznil," poznamená Kačka a já jen přikyvuju...
"A Vlaďka taky!"
Ori se odtrhne od překvapené dívky a začne mi podivným jutsu sušit šaty.
"Eh...díky...není ti nic?" poděkuju a pro jistotu se zeptám.
"Ne, nic mi není..."
"Dyťs byl vždycky záporák do morku tvejch slizkejch kostí!"
"Za to nemůžu já, ale Kishimoto!" vyhrkne, "Chci se změnit!"
"Cože?" udělá se mi černo před očima a omdlím. Takovej šok by odrovnal snad každýho...

Otevřu oči. Okolo mě stojí nakupená celá třída, já osobně ležím na lavici a přímo nade mnou se sklání Orin a provádí jakési jutsu.
"Šmarjááá!" zařvu, vyskočim na nohy a nějak tak instinktivně si sáhnu na krk.
Oriho hadímu zraku ale nic neunikne, načež ublíženě prohlásí:
"No snad sis nemyslela, že bych zrovna na TEBE použil techniku..."
"A víš, že myslela? Od tebe se dá čekat všechno!" odseknu.
Zbytek lidí v místnosti jen nechápavě pozoruje rozhovor, totálně nechápajíc o čem se vlastně bavíme. Jediná Míša, která taky částečně kouká na Naruta, ke mě přiskočí a začne mě peskovat.
"No teda ty jseš nevděčnej tvor! Von se tě tu snaží probrat a ty si myslíš že by na tebe použil TEN HUMUS! Jo a mimochodem...není zas tak slizkej jak ho popisujou v anime, to snad vidíš, ne?"
"Ježííííš to je z toho aféra, ono když se člověk vzbudí z komatu, způsobeného PRÁVĚ TIM DOTYČNYM SLIZÁKEM, KTERÝHO TU TAK HÁJÍŠ, a uvidí ho nad sebou, tak..."
Urazim se a vyběhnu na chodbu. Ve dveřích se srazim s Tomášem, kterej zamumlá něco o praštěný Narutofilce a maže si to do třídy, kde vzápětí začne jako všichni ostatní utěšovat plačícího Orochimarova klona. Jo, klona! Pravý Ori si to totiž hasí přímo za mnou.
"Co chceš?!" utrhnu se na něj, když ale uvidím výraz v bělostné tváři, vyloudím na té své něco-jako-pokus-o-úsměv-s.r.o.
"Víš, promiň..." natáčí si pramínek vlasů na prst, "nechtěl jsem ti přivodit šok, nebo tak..."
"Hlavně už nic neříkej, nebo omdlim znova!" napomenu ho se smíchem.
"Taky bych ti moh klidně zařídit to tetování na krk, když po něm tak očividně toužíš," ušklíbne se.
"To tak! By sis moh skusit!" vlepim mu dalšího facáka a vzápětí se válíme po zemi a hrozně se řehtáme.
"Dobrý?" otáže se.
"Jo, dobrý..." vstaneme a vejdeme do třídy.
Když se dostaví celá třída, předstoupím před tabuli a odkašlu si.
"Ehm, ehm... dnešním dnem končí i Orochimarův pobyt zde. Jsem táda, že jste ho mezi sebe tak vřele přijali a myslím, že se ještě někdy i s ostatními Naruťáky vrátí na výlet. Jinak kdokoliv by mu chtěl něco veřejně oznámit, má možnost. Ostatně, proto jsme se zde sešli o hodinu dřív, že? Jsem upřímně překvapená, že jste přišli všichni. A poslední informace: Dnes odpoledne ve tři hodiny odjíždím do Naruto světa na prázdniny a kdokoliv další kdo by tam na dva měsíce také chtěl a chtěl vidět...řekněme jak se tam pořádá X-Factor, může se do stanoveného času dostavit k nám domů-adresu znáte, nejednou tam byl mejdan s Naruťákama. Toť vše a nyní přistupme k vašim osobním projevům vůči Háďátku obecnému, jak si zde přítomný Ori vysloužil přezdívku." ukloním se a ještě pro jistotu napíšu svou adresu a čas odjezdu do Naruto světa na tabuli. Usadím se do lavice vedle(jak jinak, že) Oriho, s nevěřícne otevřenou pusou, ze které mu visí dlouhý jazyk.
Každý člověk ve třídě má co říct, takže až na posledním místě přijde řada na Vlaďky proslov, který mě nutila si několikrát přečíst a hodnotit, takže ho znám nazpaměť.

"Milý Orochimaru, legendární sannine, pane mnoha různých technik, vítězi v soutěži o nejslizovatějšího slizáka všech slizáků, ani ne tak zápornej záporáku z Naruta, jak se ukázalo dnes ráno, zkrátka naše milé Háďátko, maskote naší třídy a podívínský příteli každého člověka zde v této místnosti. Za prvé bych ti chtěla poděkovat, že jsi s námi nakonec odjel i na lyžák i na školní výlet do lanového centra. Myslím, že nikdo nikdy nezapomene na to, jak ses snažil marně udržet na lyžích, jak ti přimrzl jazyk k zemi, jak se ti jazyk přivřel do dveří od lanovky a museli jsme ti ho kus utrnout, mimochodem už to ani není poznat, jak jsi pomocí jakéhosi jutsu omámil dozory a mohli jsme mít opravdu nevázanou dízu včetně alkoholu a...no, prostě zábavu bez pravidel, dokonce budeme vzpomínat i na to jak jsi kdesi splašil tři falšky saké a pak jsi to sám vypil a pozvracel celou chodbu, no prostě lyžák s tebou byl super. Mám fotky, takže kdo bude chtít napište mi mail a tobě jsem je, milý Ori, vytiskla. Na školním výletě jsi byl taky vážně super, se svými ninja schopnostmi pro tebe nějaký lanový centrum bylo hračka, ikdyž je pravada že na ten paintball sis moh vzít tu ochranou helmu... nemusely bysme tě s holkama potom čistit dvě hodiny a neměl bys až do konce výletu růžový skvrny na obličeji...
Za druhé, také tvá pomoc při písemkách a zkoušeních, kdys nám lezl do mozku, což je tvou specialitou, a našeptával nám správné odpovědi byla moc užitečná, jenom díky tobě máme všichni samé jedničky a profesoři dodneška nepochopili, jak se to mohlo stát...
A za třetí, díky také za pomstu lidem, kteří na nás jako na třídu byli zlí a hnusní... byl jsi super!
Prostě doufáme, že se ty i někteří další Naruťáci ještě někdy vrátíte a... děkuji!"

Třídou se rozlehne nadšený potlesk, Vlaďka se ukloní a podá překvapenému Orochimarovi obálku plnou fotek, podepsaných všemi, co na daném snímku jsou.
Hadímu muži vhrknou slzy do očí a sesype se na lavici jako troska vzlykajícího bílýho čehosi.
"Tak, kdo se chce zapsat na prázdniny v Naruto světě, pojďte sem a nahlašte se mi!" křiknu a ihned se u mě utvoří fronta. Konečné složení vybraných lidí, kteří mají tu čest vydat se na prázdniny do Naruto-světa je:
Já aneb Tarush tady na konoze
Míša aneb 4akamaru4 tady na konoze
nekonoháčovití lidi co na konohu.cz nechodí:
Vlaďka aneb Heliovka
Monča aneb Hříbátko
Kačka aneb Kachnus Syslus Vampírus
Janča aneb Krasopisné písmo v praxi
Nikča aneb Šmudlík pudlík Medokva
Peťa aneb "Já musim prostě Deidaru znova vidět!"
Tomáš aneb "Sakura je krásná růžovovláska v praxi....áááách..."
Axi aneb žrádlo pro kočky
Hráďa aneb Jarmilka
Jarda Z. aneb Zámi
Jarda M. aneb Machajs
Kuba F. aneb... prostě Kuba
Ostatní buď jedou někam jinam, nebo si nejsou jistí a tak se seznam uzavírá.
Orochimaru se zvedne a předstoupí před tabuli.
"Prosssím, zbalte ssi sssssebou nějaký ssstarý oblečení, nejenom modely podle possslední módy a pokud máte zbraně, tak ssse taky hodí. Ovšššem zbraně pouze bodné a řezné, pistole ani kulomety nepreferujeme, ano?"
"Hmmmm," zakývají vybraní hlavou a Ori si zase sedne zpátky.
"Nejsssem zrovna nejlepšší čolověk, kterej by měl přemlouvat Tssunade aby váss nechala přessspávat v Konoze..." postěžuje si a zaboří obličej do dlaní.
"To bude dobrý," utěšuju ho a podám mu papírový kapesníček...
...co na tom, že se zbláznil. Je takhle mnohem víc fajn....!
Stejně se ale nemůžu zbavit pocitu, že mě něco bolí na krku...
...nemám ale čas o tom přemýšlet, protože právě přichází profesorka a začíná rozdávat vysvědčení...