Voda, oheň a písek - 3. kapitola - Už se nechci vracet zpátky časem!

AUTORSKÁ POZNÁMKA: děj - Naruto - krátce před začátkem Naruto Shippuunden

Červenovlasý mladík Gaara zíral z okna pokoje, který mu byl přidělen. V duchu se usmíval. V Konoze mnoho zažil, ale přece jen tušil, že v srdcích obyvatel této vesnice zanechal strach, možná dokonce zlobu. Listová a Písečná navázaly dobré vztahy a posílily mírové smlouvy, avšak to nejdůležitější musel udělat jen on sám. Obnovit důvěru ve spojence ze Skryté písečné v srdcích bývalých Geninů, se kterými při zkoušce nenavázal zrovna dobré vztahy. A začal u té dívčiny, která mu neustále křížila cestu.
Vzpomněl si, jak se svými muži čekal u brány. Vyslali jako posla členku ANBU, které ještě stékala po pažích krev, protože se právě vrátila z akce. Možná se mu to zdá, že tolik zesílila. Umínil si, že ji vyzkouší a objeví její skutečné schopnosti.

Lianna se usadila u památníku Hokagů. Potřebovala být sama a nemohla usnout. Tolik vzpomínek se vrátilo. A Gaara se tolik změnil… dá se tomu vůbec uvěřit? I ona ráda sedávala na vyvýšených místech a sledovala dění pod sebou. Jistě z něj bude skvělý vládce!
Přejela prsty po své kataně, kterou používala jen opravdu nezbytně. Měla by ji vyčistit, zůstala na ní zaschlá krev. Trénovala tak usilovně, aby jednoho dne mohla stanout tváří v tvář Sasukemu. Nic si nepřála víc, než porazit ho v boji. Dokázala toho hodně, všechny překvapila, jak jí Ibiki neustále připomínal. Ale její hlavní boj ještě nenastal. V noci nespala, vracely se jí ozvěny minulosti, vzpomínky na Itachiho Mangekyou Sharingan. O to víc chtěla krev jeho a Itachiho mladšího bratra. Za všechno to ponížení a bolest. Za oběť, která nic neznamenala. Za všechny ty zničené životy!
Položila zbraň vedle sebe. Tolik se chtěla ovládat a částečně se jí to i dařilo, ale čas zatím nezahojil všechny rány. Její cesta ninji se změnila. Kdysi chtěla pomáhat a chránit, teď toužila po krvi nenáviděného klanu. Ebisu se její proměně nestačil divit. Její píle a odhodlání jí nakonec vynesli i titul Chuunin. Na přímluvu trenéra a několika dalších Chuuninů a Jouninů se dostala mezi členy ANBU. Kapitán s ní byl spokojen a ona se vždy snažila bojovat co nejlépe.
Tsunade jako Pátou Hokage nikdy plně neuznala. Její schopnosti byly sice legendární, ale nikdy nedosáhne kvalit Třetího. Pátá ji sledovala od chvíle, kdy se dozvěděla o tom, že Lianna směla plnit mise jako jednotlivec, téměř bez dozoru. Vysvětlení, že Třetí to dovolil, už jí dávno nestačilo. A začala jí skutečně pít krev od té doby, kdy nikdo jiný z její skupiny nechodil podávat hlášení. Lianna jí totiž nikdy neodpustila, že pokaždé, když vešla do její pracovny, Tsunade vyspávala.
„Pátá!“ křikla blonďatá dívka ode dveří. „Přede dveřmi stojí návštěva!“
„No jo, vždyť slyším,“ zaskuhrala Tsunade. „A proč tolik křičíš?“
To bylo krátce poté, co se stala Chuuninem.
„Zkoušela jsem do vás šťouchat, ale…“
„Ven!“ zařvala Tsunade a děvče poslušně zmizelo.
Vzpomínky, hlavně na ty, co se ještě nevrátili. Naruto, ten ztřeštěný blonďatý ninja. Sasuke, kvůli němuž je celá Konoha v pohotovosti. A Jiraiya, legendární poustevník, který ji kdysi tolik vyděsil. Ero Sennin. Ušklíbla se. Jak trefné, Naruto! Kdepak teď asi jsi?
Když byla opět v bezpečí svého pokoje, přestala vzpomínat. Ještě si opláchla obličej, než šla spát. Sice už je dávno den, ale ona nesmí zanedbat spánek.