Žánr
[font=Book Antiqua][i]Maluju, rád maluju. Vždycky jsem maloval. Když mi bylo smutno, když jsem se nudil, když jsem se smál. Maloval jsem, i když jsem bojoval. Když jsem se ráno probudil. Před spaním. Vlastně pořád.
Miluju kreslení i malování. Ze začátku jsem myslel, že mi to moc nejde, postupně mi ale všichni říkali, že umím úžasně kreslit. Těšilo mě to. Postupně jsem si začal víc věřit. Věřit ve svou ruku, jež držela štětec a malovala. Konečně jsem si byl jistý tím, co dělám. Že jsem opravdu v něčem dobrý.
Vír a květ třešně 04
Tsunade seděla v pracovně a okolo ní stálo dalších deset lidí v čele s Yuuhi Kurenai.
„Mám pro tebe práci. Veškeré informace máš tady,“ řekla Tsunade a podala jí dopis, „je to dost důležité, ale věřím ti, tak jako vám všem ostatním.“
Zbývali poslední den do 1. části chuninské zkoušky. Naruto se jen procházel po vesnici a nevěděl co dělat. Už se pokusil dostat do archívu, ale nečekal, že tam bude hlídat Anbu, takže byl vyhozen. A knihovnu zavrhl už jen z principu.
Jemný dážď z šedého neba,
kúsky malých krištálikov snehu,
záplava svetla,
ktorá to všetko zničí...
Kúsky polámaných stebiel trávy,
hlávky kvetov, ktoré stratili pestré lupene vo vetre,
vetvy tisícročných sklonené až k zemi,
kvapky, ktoré stekajú ranami zelene...
Horúci vietor,
ktorý túži usušiť,
vietor, ktorý ma túži vziať od teba,
vietor, ktorý nechápe našej bolesti,
naším slzám...
Šedé, studené slzy oblohy
kropia zem bez emócii.
Padá na zem, kvapka za kvapkou.
Rozpadáva sa ten šedý obraz na nebi,
Tým složený z Niki, Anshina a Rawi, si to skákal po větvích lesa, přímo směrem vesnice Rotesa. Niki byla celou cestu užvaněná. Nutno podotknout že ani jeden z těch dvou neřek Rawě o Nikině stavu, a tak si chudák dívka myslela že se Niki zbláznila. Anshin byl taky trochu na pochybách, ale dělal jako že Niki věří.
„Jak je to ještě daleko?“ Zeptala se Niki, při skákání, a nepozorností málem narazila do jedné z větve.
„Asi den cesty, pokud v noci zastavíme.“ Usmál se Anshin na Niki a pomyslel si. „Něco se opravdu nikdy nezmění.“
„Katon! Goukakyuu no Jutsu!“ zazněly dva výkřiky a vzápětí se proti sobě vyvalily ohromné kotouče ohně.
Chvíli jakoby jen zůstaly viset ve vzduchu, pak však jejich síla odmrštila soupeře daleko od sebe. Oba se zachytili a podívali se na sebe zkoumavým pohledem.
"Trysky na dvojtoudvacítku!" Řekl Naruto a Bílej zapískal.
"Neměla být ta planeta na kterou přistaneme jiná, tahle je zelená a jsou na ní bažiny..." Prohlásil nevěřícně Naruto a prohlídl si na monitoru planetu.
"A v encyklopedii stojí, "zelená hnusná planeta je Dabogah...."" Citoval a Bílej zapískal. "Dobře, doplníme palivo, podívame se do kina a letíme do toho oblačného města..."
"Hele támhle je runwaj!" Vykřikl Naruto a přistál v bažinách. "Ne, jsou to bažiny..."
Padlý anděl zborcený krví,
copak to ještě nikdo neví?
Její jediná láska ji zabila,
její city k němu utišila.
Ona ho vždy sledovala,
její láska jí opovrhovala,
takhle jí znesvětil tím,
že ji zabil.
Pomáhala, když byl někdo zraněný,
vždyť je medik vyučený,
vesnice byla napadena,
do sítí polapena.
Po pěti letech ho viděla,
po tváři ji slza stekla,
on si jí také všiml,
na své poskoky kývl.
Přišel k ní,
objal jí,
přišla rána, kterou nečekala,
katana se jí do břicha zabodla.
Ano, to on vytáhl katanu,
Když konečně profesorce nasadí svěrací kazajku, začneme slavit.
Jdu pro ostatní Naruťáky do třídy. Pak jdeme všichni do výpočetky na počítač. Když ale otevřu konoha.cz , objeví se znovu portál a začne vysávat jednoho Naruťáka po druhém.
Slzy se mi hrnou do očí, když je vidím mizet dřív, než jsem si s nima stihla něco pořádnýho prožít...
A pak se stane něco nečekanýho...
[font=Book Antiqua][i]22. červenec
Ahoj deníčku,
Začátek dne byl v pořádku, vstala jsem, vyčistila si zuby, pozdravila se s rodiči a se sestrou. Pak jsem se nasnídala a na pokyny mé matky jsem spolu se svou sestrou měla zajít za hokage s jistým svitkem, do něhož jsem se nesměla podívat. Jakmile jsme vyšly z domu, ozářily nás ranní paprsky světelného kotouče, jež právě vycházel nad obzor.
Ashley se probudila časně a s úsměvem pohlédla na spícího ninju. Miska se sušenkami, kterou včera večer položila na stůl, byla prázdná. Chudáčku. Tos musel mít v noci hlad! Anebo… jsi nemohl spát, tak jako já. Pomyslela si dospívající dívka se zrzavými vlasy a prohrábla mu hnědou kštici, spal tvrdě. Zapnula svůj notebook a zapsala vše, na čem se domluvily s Kim předešlý večer po telefonu.
Konan v duchu nepřestávala zuřit. Pein už byl pryč několik dní a ona neměla ponětí, kam šel, ani kdy se vrátí. S takovou to bude za chvíli v sídle vypadat příšerně. Chlapi se chovají jak utržení ze řetězu!
Dnes mi totálne šibalo a preto som sa rozhodla napísať túto Fanfiction. Bude to veselé. Inšpirovala som sa pri tom jedným obrázkom. Keď si to prečítate, možno ho spoznáte. Dúfam, že sa Vám to bude páčiť. Vaša Miya Saito.
Bola tma. Čiernovlasý chlapec ležal v jaskyni a spal. Sníval sa mu krásny sen. Zrazu ho niekto zobudil. Bol to bielovlasí chalan s okuliarkami v Harry Potter style (to som pochytila od hAnko). Ale chlapec sa ho rozhodol ignorovať.
,,Sasuke, Sasuke, Itachi zabil Madaru tu neďaleko!“ povedal bielovlasý chlapec.
AUTORSKÁ POZNÁMKA: děj - anime Naruto - díl - 21 - 24
Svůj typický černý šátek jsem si uvázala kolem pasu a čelenku na hlavě pořádně upravila. Dnes to tedy vypukne. Musím být silná, nesmím zklamat ty, kteří do mne vkládají veškeré naděje.
Davy lidí proudí do akademie. Zakryla jsem tvář vějířem a neohroženě vešla do dveří. „Hej! Tam nesmíš!“ Dva výrostci mi zahradili cestu. Vytáhla jsem přihlášku. „Dobře,“ řekl jeden z nich. „Jdi s ní.“ Za rohem se student přeměnil do své pravé podoby.
Je tu sedmý díl, je možno trochu kratší, ale snad se bude líbiti.
Bylo pozdní páteční dopoledne, výjimečně nepanoval slunečný den, ba naopak, nad mužem kráčejícím ke Konoze se kupily černé mraky. Na první pohled to vypadalo, že se každou chvíli spustí parádní liják, ale on věděl, že dnes nespadne ani kapka.
Prošel branou Listové pobrukujíc si letní hit snad ještě z dob Přemysla Oráče – Proč mě nikdo nemá rád, a už z dálky mával dvěma hlídačům sedícím v budce.
„Zdravím, Kotetsu, Izumo.“
Shenain stav se lepšil. Horečka už ustoupila a děvče bylo z nejhoršího venku. Chodila už zas po chodbičkách, ale stále ještě potřebovala, aby se o ni někdo staral. Nikdo se už nepozastavoval nad tím, že je oblečena jako člen Akatsuki, plášť sloužil dobře.
S úkrytem to šlo od desíti k pěti. Bylo však nutno podotknout, že Kisame se konečně naučil manipulovat s prádlem.
„Rybičko?“
„Copak, Shenai?“
Dívka se posadila na postel a žralok si k ní přisedl.
„Proč se tu Deidara ještě neukázal?“
Jednou (dneska) se nejmenovaná osoba č.1 (já..XD) nudila a tak nejmenovanou osobu č.2 (Layla) napadlo, ze napíšem spoluautorkskou.
A tady je její první díl.
Ayumi kunoichi??!
Mladá dívka ležela na posteli a pomalu se protáhla. Oknem na ni dopadaly sluneční paprsky, které do pokoje přiváděly teplo a dělaly tak pokoj alespoň trochu útulným. Rozhlédla se a v tu chvíli si uvědomila, že neví kde je ani jak se sem dostala.
Smrt
„Ne!“
Rychle otevřela oči. Jediné co viděla, byl bílý strop. Trhla sebou a rychle se posadila.
„Ale no tak, lehni si!“ ozval se nasládlý, ženský hlas. Cítila, jak jí několik párů rukou přitlačilo k posteli. Sjela pohledem na návštěvníky u své postele.
„Sensei, ta bestie… Ta žena, t-to ona…“ vyhrkla a znovu se posadila. Kakashi jí rázně přitlačil zpět do postele.
„Sakuro, uklidni se!“
„Ta žena… To ona…B-bestie!“ křičela jako smyslů zbavená.
Itachi: Konan musela jsi ho oblíct zrovna do smokingu? Vypadá jako by šel na svatbu a ne na pohřeb!
Konan: Nic lepšího na sebe nemá
Itachi: Všechno je lepší než smoking!
Konan: Ne, není
Itachi: Ano, je!
Kisame: Co je to smoking?
sasori: To se nosí na svatby
Deidara: Ona bude svatba?! *pohled jaktože-to-nevím?!*
Tobi: Co to je svatba Senpai? *vykulený kuk jedním očíčkem*
Hidan: Konan bude mít svatbu s peinem!
Sasori: Jen v případě, že by byla těhotná *skřípání kloubů*
„Dai! Dai!!“ Niekto kričal a mykal ňou.
Kto? Kto ma volá? Mne sa chce ešte spať... Dai sa ohnala rukou, akoby striasala otravnú muchu.
Znovu ňou niekto pomykal. „Dai! Preber sa!“
„Ale mami, veď sú prázdniny, škola nie je,“ zamrmlala. A vtedy začula smiech.
„Ehm, Dai? Ale ty nie si doma.“ Ozval sa niekto.
„He?“ Rýchlo sa posadila a dezorientovane sa obzerala okolo seba. „Shizune! Temari! Akemo! Yuuto! Čo sa deje?“
„No to by sme aj my radi vedeli,“ sarkasticky sa ozval Yuuto.
Za chvíli se už tým Delta hnal dál lesem do Země Deště.
„Za chvíli překročíme hranice!“ podíval se přes rameno Jaden na Nami s Hirem.
Když by jsme to tu stihli vyřídit rychle, tak by jsme se ještě možná stihli přidat k Narutovi a Sakuře na jejich misi s tím špehem.... Ale možná to ani nebude nutné.... Sasuke!!
Přemýšlel Jaden a zamračil se.
Najednou sebou trhl a rychle se odrazil od větve, na kterou právě doskočil, do zadu.
