Malovat...
Maluju, rád maluju. Vždycky jsem maloval. Když mi bylo smutno, když jsem se nudil, když jsem se smál. Maloval jsem, i když jsem bojoval. Když jsem se ráno probudil. Před spaním. Vlastně pořád.
Miluju kreslení i malování. Ze začátku jsem myslel, že mi to moc nejde, postupně mi ale všichni říkali, že umím úžasně kreslit. Těšilo mě to. Postupně jsem si začal víc věřit. Věřit ve svou ruku, jež držela štětec a malovala. Konečně jsem si byl jistý tím, co dělám. Že jsem opravdu v něčem dobrý.
Jenže teď, teď už nemám proč malovat. Jediná radost, která byla v mém životě, už mi přijde k ničemu. Já… já neumím malovat, tak proč bych se měl snažit. Celou dobu mě jen obelhávali. Jednou mi řekli pravdu. Nevím proč, ale hrozně mě to mrzelo. Já jsem žil v obrazu. Neustále jsem zachycoval okolí na papír, dodával šedému světu barvu. Tvořil jsem si svůj vlastní svět pomocí svitků a štětců.
Ne, teď už nemaluji, nemám proč. Neumím to, tak proč se o to snažit? Aby se mi každý vysmál? Aby si na mě ukazovali? Ne, já už nemám proč malovat. Už nemám pro co žít. Jediný můj kamarád byl štětec a barva. Jenže ten déšť smutku smyl veškeré odstíny z mého světa. Teď zůstal jen ponurou schránkou, ve které žiju.
Jaký to má tedy smysl? Proč mi všichni lhali? A proč mi tedy pořád lžou, když vím, že to není pravda?
Tohle vzniklo za účelem si vybít záporné emoce... Docela se podařilo, tak promiňte.
Moc zajímavej nápad ... Vážně ... A moc pěkně zpracovaný. Tvoje FF nezklamou
ostrov, odpovídám: ‚Telefonní seznam. Je v něm tolik postav! Mohl bych
vymýšlet nekonečné množství příběhů.‘“
U. Eco
Děkuji vám všem, většině jsem již odpověděla, takže tohle bude spíš děkovný komentář
Když jsem se ti svěřila s tou svojí divnou náladou, zeptala ses, jestli jsem právě nečetla Malovat. Teď už chápu proč ses zeptala...Přesně takhle jsem to cítila.
“A clear conscience is usually the sign of a bad memory.”
jsem ráda, že jsi pochopila
Hm... Taky mi to něco připomíná...
Moc pěkný, navíc vím, o co jde...
Tvou povidku jsem cetl uz vcera a musim rict, ze se ti povedla
PS: Mam na dnes zapovezene pc, tak ti tu pisu z mobilu 
... tak si toho zaracha užij...
ať ti brzo skončí.. btw. díky za pochvalu 
Přesně takhle jsem se jednou cítila... akorát při psaní... Popsalas to krásně, ba přímo nádherně... nevím co říct... dávám pětku
tedy 5 hvězd xDD ne jako pětku jako pětku... (ehm... ach ta logika xDD) heh, neřeš, hrabe mi 
- zkrátka - je to nádherné, beznaděje plné, smutné ale přesto krásné dílo... 
díky moc... ano to bylo když jsem se takhle včera cítila s tím psaním... jen jsem to přeformulovala na malování...
Nádhera!!!
Chudák Sai je mi ho krapet líto!!! 
Tahle FF mi sáhla do duše protože vim přesně jak se Sai cítil (ehm... nebo jak ses Ty cítila 
)!!! 
Moc povedený Ryuuko!!! 
(heh jak Ty mně tak já Tobě!!! 
)
no jo San... a pak že neumíš psát
velký houby, já u té tvé brečela jak malé dítě
Myslela jsem, že mi tím čekáním exploduje hlava
Naštěstí jsem se dočkala a můžu ti tu napsat komentář.
Líbilo se mi to hodně moc, protože dokážeš popsat emoce, ať už jde o smutek, nebo radost. Sai ztratil víru ve vlastní práci a já doufám, že tebe to nikdy nepotká
Dokonce jsi ani nepoužila víc než jednu tečku
Co jsem z toho pochopila, tak malovat místo psát? Někam, za tohle zase můžu já
. Že jsem ti vůbec něco říkala! A promiň za ty štafle xDD.
.
A jinak k povídce. Takhle je naprosto výborná, dokonale jsi dokázala popsat úplně všechno, cítím se být zase skoro tebou
děkuji... a ne nebuď smutná... jinak budu i já...
nechceš snad, abych zahltila konohy šíleně depresivními povídkami... a ty štafle neřeš... já taky nevěděla co to je šalina... není to tvá chyba... jen jsem si to trochu víc vzala