Kroniky Vzduchu Shippuuden:Díl 17-Našel jsem tě...!

Za chvíli se už tým Delta hnal dál lesem do Země Deště.
„Za chvíli překročíme hranice!“ podíval se přes rameno Jaden na Nami s Hirem.
Když by jsme to tu stihli vyřídit rychle, tak by jsme se ještě možná stihli přidat k Narutovi a Sakuře na jejich misi s tím špehem.... Ale možná to ani nebude nutné.... Sasuke!!
Přemýšlel Jaden a zamračil se.
Najednou sebou trhl a rychle se odrazil od větve, na kterou právě doskočil, do zadu.
Nami si všimla, že na ní letí, ale pozdě. Jaden jí strhl s sebou na další větev za ní, zrovna ve chvíli, kdy místem, kde zrovna byla, proletělo několik shurikenů.
Hiro doskočil na bok kmene stromu a rychle se odrazil k Jadenovi s Nami, když se do kmene, kde stál, zabodla další vlny shurikenů.
„Jak to, žes je nevycítil??!“ otočil se Hiro na Jadena, když se přidal k těm dvěma a začali se krýt za stromem.
„Najednou vyskočili ze země!! Pod zemí není žádný vzduch, ve kterém bych mohl něco cítit!!!“ řekl Jaden a soustředil se na pozice jejich nepřátel.
„Jsou čtyři a jsou před námi. Ale to neznamená, že se nějací neukrývají pod zemí za námi nebo přímo pod námi!!“ řekl Jaden.
„Takže to vyřešíme jednoduše…“ začal Jaden vysvětlovat plán.

Jeden nepřátelský ninja se naklonil přes kmen stromu a zadíval se směrem, kde se kryl tým Delta.
Mrkl na trojici svých kolegů a společně udělali několik pečetí.
„Doton: Mravenčí peklo!!“ zvolali a oblast, ve které se nacházela Stopařská trojice se začala potápět do písku, který se pod ní vytvořil, jako do jednoho velkého pískoviště s tekutým pískem.
Ninjové zahlédli tři postavy, křičící a padající vstříc jisté smrti v písčité bažině.
„To by bylo!“ ušklíbl se pod maskou ninja.
„Muon…“
„…Satsujin…“
„…Jutsu!“ ozvalo se tiše postupně za třemi z těch ninjů.
Ti se nestihli ani leknout, když se proletěli s rozdrcenou krční páteří k zemi.
Čtvrtý ninja nevěřícně a zděšeně trhl hlavou, aby spatřil své spolubojovníky padat mrtvé k zemi.
„Co se to sakra děje??!!“ vyjekl a rychle se začal rozhlížet kolem sebe.
Najednou před něj doskočila ze shora dívka ve fialovém oblečení a dlouhými hnědými vlasy.
Ninja zmateně zamrkal, než mu vrazila napřažené špičky dlaní do několika málo míst na těle a on se složil na tu větev na které stál.

„Orochimaru tady má zase jednu z těch jeho laboratoří.“ Řekl Jaden a zvedl se z podřepu od těla toho posledního ninji.
„Vstup je pod radnicí ve vesnici.“ Dodal.
„A jak se tam dostaneme?“ zeptala se Nami.
„Budeme se vydávat za ty stráže, co jsme vyřídili, a se záminkou důležitého hlášení o vetřelcích se dostaneme až dovnitř.“ Řekl Jaden.
„Ale ti byly čtyři.“ Namítla Nami.
„To nevadí. Řekneme, že tam jeden zůstal, pro případ, že by se něco semlelo. Nebo ho můžeme doplnit Vzdušným nebo Vodním klonem.“ Mávl rukou Jaden.

Za pár minut už byly v Zemi Deště a teď už opatrně směřovali k té vesnici, kde byl prý spatřen Kabuto.
Dorazili ke konci lesa a seskočili do koruny stromu před zdmi vesnice, která se před nimi rozprostřela .
„Tady to je!“ šeptl Jaden a přejel pohledem po pětici ninjů, stojících před branou.

Pětice ninjů zrovna něco probírala, když k nim z lesa vyrazila trojice spřátelených ninjů.
„Nemáte hlídat?!“ zatvářil se otráveně jeden z té pětice před branou.
„Spatřili jsme několik vetřelců a vyřídili je. Měli pásky Konohy, takže to jdeme nahlásit.“ Odvětil Jaden, v podobě jednoho z těch mrtvých ninjů.
„Hmmm, tak jděte!“ zabručel ninja, který měl ,,byl bych nejradši někde úplně jinde“ výraz.
Za chvíli přišli k radnici a vstoupili.
Po tom, co prošli hlavním sálem s několika vojáky, se dostali do menšího, poněkud chudě vyzdobeného sálu.
Jaden se rozhlédl a jeho pohled padl na stěnu, naproti nim.
Cítil z ní slabý proud vzduchu...
Přešel ke stěně, kývl na Hira s Nami a zaklepal.
Chvíli se nic nedělo, ale najednou se otevřelo ve stěně z ničeho nic malé okénko.
„Máme důležité hlášení!“ řekl vojensky Jaden.
„Fajn. A kód?“ řekl ninja.
Jaden vystřelil rukou do otvoru ve stěně, chytl ninju za krkem a prudce ho přitáhl k sobě.
Ninja křusl hlavou do stěny a odporoučel se na zem.
„To bych od tebe ale VŮBEC nečekala!!“ Zatvářila se ironicky Nami a přistoupila ke stěně.
„Mizu Bunshin no Jutsu!!“ udělala pečeť a z její nádoby za bokem se do díry vkradl tenký proužek vody, který se na druhé straně změnil na její přesnou kopii.
Klon po chvilce otevřel dveře ve stěně a trojice vstoupila.
„Páni! Takže já už mam dvě holky?? Super, můžeme jít do tro-!!“ Chtěl se zakřenit Jaden, ale jaksi to nedořekl.
„Blbečku!!!!!“ zařvala na něj rozpačitě a rozčíleně Nami a mále ho zarazila pěstí do země.
„Neřvěte!! Nebo nás odhalí!!“ sykl na ně káravě Hiro, zatím co Jaden čekal, až se přestane nacházet v pásu Orionu.

„…Takže…“ řekl Jaden, co se už celkem vzpamatoval.
„Nech tu toho klona Nami místo toho strážného a my se vydáme do toho úkrytu tam dole.“ Řekl Jaden, potom co zjistili Jutsem Posledního okamžiku to heslo od strážného, kdyby po nich ještě někdo přišel a Nami přeměnila toho klona do podoby strážného, a kývl směrem do chodby, vedoucí pod zem.
Potom udělal rychle pár pečetí.
Nami s Hirem udělali ty samé a vzduch kolem nich se lehce zavlnil a oni zmizeli.
Neslyšitelně a teď i neviditelně,díky technice Zastíracího Maskování, se kradli chodbou stále hlouběji pod zem.
„Blížíme se k nějakému sálu. Jsou tam nějaké nádoby a pár lidí.“ Špitl Jaden, když se kradli hlavní chodbou.
Za chvíli dorazili tam, kam řekl.
Byl to velký kruhový sál.
Podél jeho obvodu byly nějaké prosklené kádě na zdích a uvnitř …lidé, nebo alespoň tak trochu vypadali. Akorát že měli šupiny a divně tvarované končetiny s drápy.
Uprostřed sálu byly nějaké monitory a u nich stálo několik vědců, stejně jako u pár kádí.
„Co je zase tohle za zvrhlosti??!“ zkřivila znechuceně obličej Nami.
„Hadí farma, na kabelky.“ Poznamenal suše Jaden.
„Ale tohle není náš momentální problém! Pokračujeme!“ řekl a tiše se vydali napříč sálem do vstupu do další chodby.
Najednou se zase otevřela zeď na jednom konci sálu a z ní vyšel mladý muž s šedivými vlasy, spletenými do culíku za hlavou, a brýlemi.
Trojice ztuhla v chůzi a zaměřili se na postavu.
Kabuto došel k monitoru a vzal si nějaký papír ze stolu pod ním.
Potom se vydal do chodby, kam původně směřovala trojice.
Když procházel kolem Jadena, najednou se zastavil.
Sakra!! Že by si mě všiml??!!! Polkl na sucho Jaden a pro jistotu sklouzl k rukojeti jeho dýky.
Kabuto zvedl hlavu, zamračil se a vydal se trochu rychleji do chodby před ním.
Jaden si v duchu oddechl.
Následovali ho.

Kabuto došel do nějaké místnosti, která byla zase pro změnu po obvodu osazená poličkami s knihami.
Kabuto si vzal z jedné poličky nějakou knihu a vydal se do další chodby.
Šli docela dlouho a párkrát zahnuli.
Nakonec došli do velké místnosti. Dobře osvětlené, široké a vysoké.
Trochu jako menší stadión.
Na jejím druhém konci byly velké dřevěné dveře a kus před nimi stůl s dokumenty a pár skříněmi s lejstry a jinými knihami.
Kabuto z jedné skříně vytáhl jedno lejstro a začal si v něm číst.
Co Orochimaru zase chystá?? Zamračil se Jaden a chtěl se pomalu vydat ke Kabutovi a nahlédnout do dokumentu…ale v půli kroku ztvrdl.
Jeho zorničky se zúžili do tečky.
Soustředil se jenom na jednu jedinou osobu, kterou vycítil, jak se k nim blíží tou samou chodbou, kterou přišli.

Našel jsem tě….
Po takové době…jsem ho našel…a nevím, co mám dělat?!
…„Máš dobré srdce Jadene, ale myslíš, že se Sasuke vrátí? Vydal se k Orochimarovy dobrovolně. Věděl, co ho může čekat a přesto s tím souhlasil…jeho charakter nezměníš!“….
Zazněli Jadenovy v hlavě slova jeho mistra.
To jsi se opravdu tolik změnil…??? Zamyslel se Jaden a zadíval se do země.
…„Jadene…..Naruto….Prosím vás!! Přiveďte Sasukeho zpět!! Snažila jsem se…ale nedokázala jsem ho zastavit. Vy dva….jste jediní, co to mohou dokázat!!!“….
Vzpomněl si Jaden na Sakuru…jak se celá třásla a z očí jí tekly proudy slz.

Najednou mu někdo zatáhl za rukáv a trhl s ním doprava.
Jaden si ani nevšiml, že směrem k němu jde Kabuto.
Nami odtušila, kde asi Jaden stojí a odtáhla ho Kabutovy z cesty. Jinak by to byla katastrofa!
Kabuto vešel do chodby, kterou přišli, po chvíli se vrátil už bez knihy a vydal se zpět ke stolu.

Hiro se trochu zarazil a nakoukl do chodby, a hned prudce zatáhl hlavu.
To je on!!! Ten týpek, co ho Jaden tak dlouho hledá!! Pokud si pamatuji dobře-! Zamyslel se
a rychle se naklonil k Nami s Jadenem.
„Dělejte!!“ špitl a společně vyskočily až ke stropu, kde se ke zdi přichytili chakrou.
„Á! Vidím, že jsi se už vrátil, Sasuke.“ Řekl Kabuto a podíval se na černovlasého mladíka v bílé košili a černých kalhotách, s fialovou pletenou mašlí kolem pásu a černým pouzdrem na meč kusanagi za pasem.
Sasuke se mlčky zastavil a opřel se zády o zeď.

Sasuke!! Našli jsme tě!! Zamračila se Nami.
Proč jsi udělal takovouhle blbost??!!

Jaden ho upřeně sledoval.
…„My ho přivedeme zpět!!!“ usmál se bojovně Jaden.
„To ti slibuju Sakuro!! Na celý život!!“ usmál se na ní Naruto.
„Děkuju vám!!!“ řekla uplakaně Sakura….
…Tohle jí tenkrát řekli…tento slib jí dali….

„Nemusím, se tě ptát, jestli je vše zařízeno?“ řekl ledabyle Kabuto.
„Ne.“ řekl Sasuke.
„Dobře. Získali jsme tu už dost informaci. A vývoj mutace neprobíhá tak jak by Orochimaru chtěl…takže to tu už na nic nepotřebujeme.“ Řekl Kabuto a hlasitě zaklapl knihu co četl.
Sasuke se přestal opírat o zeď a vydal se pomalu k těm velkým dřevěným dveřím, na druhém konci sálu.

…Naruto udělal všechno pro to, aby tě zastavil…Nechtěl ti dovolit, abys si zničil život…
…A teď jsem na řadě já, abych něco udělal!!! Odhodlal se Jaden a zatnul dlaně v pěst.
Vzduch kolem něj zavlnil a on byl opět viditelný.
Hiro s Nami na něj vytřeštili oči.
„Zbláznil ses???!!!! Co to sakra děláš??!!!“ sykl Hiro.
„Zachraňuju přítele!!!“ řekl odhodlaně Jaden a seskočil od stropu na podlahu, která nebyla vydlážděná, jako ostatní podlahy v tomto komplexu.

„…Sasuke!!!“ projel jeho ušima známý hlas a on se zastavil.
Ten hlas…je mi povědomí…že by to byl on?
Přemýšlel ledabyle Sasuke a pomalu se otočil.
Na konci sálu stál vysoký blonďák se zelenomodrýma očima, kterými se na něj odhodlaně díval. Měl tmavě zelenou vestu, místy šedivou, a tmavě modré kalhoty.
Kolem čela měl pásku Konohy.
„Ahoj Jadene…“ řekl Sasuke.

„Proč?...Proč jsi se rozhodl takhle??!!!“ zařval na něj Jaden a rozhodil rukama.
„To ti může být jedno.“ Řekl neutrálně Sasuke.
„To ti na té tvé pomstě tak záleží??? Jsi vážně ochotný opustit všechny, kterým na tobě záleží, jenom, abys se mohl pomstít??!!!“ řekl hořce Jaden.
„Nezáleží mi na tom, jestli někomu na mě záleží. Já mám cíl, a pokud mi v něm bude někdo bránit, pak se ho zbavím. Řekl jsem to Narutovi a řeknu to i tobě.“ Naklonil ke straně hlavu Sasuke, otočil se a vydal se ke dveřím, u kterých už stál Kabuto s mírným úsměvem.
„Chceš zdrhnout??!!“ zavolal za ním Jaden a Sasuke se zarazil.
„…Chceš mi stát v cestě?“ podíval se na Jadena…červenýma očima s třemi černými tečkami kolem duhovky.
Vedle Jadena se objevila Nami s Hirem. Byly připraveni k akci.
Jaden sáhl za záda, švihl rukama do stran a v nich držel mezi ukazováčky a prostředníčky své dvě chakrové dýky.
„Když nemáš dost rozumu sám, budu ti ho do tý hlavy muset namlátit!!“ řekl bojovně a zaujal bojový postoj.