Prianie 04

Smrt

„Ne!“
Rychle otevřela oči. Jediné co viděla, byl bílý strop. Trhla sebou a rychle se posadila.
„Ale no tak, lehni si!“ ozval se nasládlý, ženský hlas. Cítila, jak jí několik párů rukou přitlačilo k posteli. Sjela pohledem na návštěvníky u své postele.
„Sensei, ta bestie… Ta žena, t-to ona…“ vyhrkla a znovu se posadila. Kakashi jí rázně přitlačil zpět do postele.
„Sakuro, uklidni se!“
„Ta žena… To ona…B-bestie!“ křičela jako smyslů zbavená.
„No tak, Sakuro, uklidni se. To bude dobré, ta bestie je přeci pry-“
„Ne! Ta bestie…“
Proč mě ksakru nikdo neposlouchá?!
„Nemohla by jste jí dát něco na uklidnění?“ ozval se Kakashi. Sestřička přikývla, přistoupila k ní a ihned si chystala injekci.
„Poslouchejte, ksakru-“ začala Sakura. Sestřička však neváhala a bodla jí injekci do žíly na ruce.
Všechno kolem přestalo mít jasné tvary… Celým jejím tělem prostupovala únava… Pomalu se propadala do temnoty.
„Ta žena…“ zašeptala slabě.

„Už spí?“ ozval se Naruto a znepokojeně si klidně oddychující Sakuru prohlížel. Sestřička přikývla.
„Zjevně utrpěla obrovský šok.“ řekl Kakashi, pak se otočil na Kyoko, stojící u zdi. „Nevíte, co tím mohla myslet?“
Kyoko zakroutila hlavou. Kakashi vzdychl, otočil se na Sakuru a také na ní upřel znepokojený pohled.
Co to mělo proboha znamenat?
****
Co se to… Aha, Uchiha!
Otevřela oči a pomalu se začala rozhlížet kolem.
„Tak už jsi vzhůru.Už jsem si myslel, že se snad nedočkám, spala jsi celou věčnost.“ ozval se klidný hlas.
Pomalu se posadila a upřela na něj nenávistný pohled.
„Tak jsi mě nemusel takhle praštit!“ zasyčela a opatrně se dotkla zátylku.
„Musel, jinak by ses bránila!“ odpověděl Itachi s ledovým klidem. Zlostně se ušklíbla.
„Kde to jsme?“
„Opravdu si myslíš, že ti odpovím?“
„Vzal jsi mi zbraně.“
„Samozřejmě, přeci tě nenechám, abys zopakovala to své minulé číslo s kunaiem!“ ušklíbl se ironicky.
„Nejspíš nemáš v plánu mě pustit, viď?“ zasyčela po chvilce ticha.
„Ale no tak, sama znáš odpověď…“
Zamračila se na něj.
„Proč mě nezabil? A proč jsi je ksakru vlastně zachránil?“ ozvala se tiše. Itachi se tajemně pousmál, otočil se a tiše zmizel protějšími dveřmi.
****
Do háje, tak oni mě uspali…
Rozlepila oči a vrhla na Kakashiho nabručený pohled.
„To jste dělat nemuseli!“
Kakashimu pod maskou zacukala tvář: „Ale ano, museli. Strašně jsi sebou házela!“
Sakura se rozhlédla po místnosti, Naruto seděl vedle ní a nepatrně se posmíval. Znovu se rozhlédla, v rohu stála… Kyoko! Zalápala po dechu…
„Senseii, Naruto! Pozor! To ona… Ona je ta bestie!“ vykřikla.
„Sakuro, nezačínej s tím zase, ano?“ ozval se klidně Kakashi.
Doprčic, tak už mě poslouchejte!
Kyoko si jí prohlížela nechápavým pohledem, Sakura jí však ignorovala.
„Je to ona. Ten, kdo nás zachránil, poranil tu bestii na levé ruce. A kde má Kyoko zranění? Na levé ruce!“ řekla sarkasticky.
Kakashi vzdychl: „Nenapadlo tě, že je to třeba jen náhoda?“
„Sakuro, vážně jsi v pohodě?“ zeptal se Naruto a nechápavě si jí prohlížel.
Ignorovala jeho poznámku a vrhla ošklivý pohled na Kakashiho.
„Proč mi ksakru nevěříte?!“
„Není to moc pravděpodobné, Sakuro…“ pokrčil rameny.
„Prosím, senseii! Věřte mi!“
Kakashi si jí upřeně prohlížel.
„Pokud ale víš, že je ta bestie raněná, víš také, kdo jí zranil?“
Sakura smutně zakroutila hlavou: „Byla tma a mlha… Neviděla jsem mu obličej…“
Proč mám ale pocit, že je něco špatně? Slyšela jsem nějaký hlas… Byl mi povědomý, proč si nemůžu vzpomenout… Kdo to ksakru byl?!
Ozvalo se slabé zaklepání a do pokoje vešla sestřička.
„Měla by jsi odpočívat, máš toho za sebou opravdu hodně!“ řekla nesmlouvavě a vrhla na ní přísný pohled. „A vy, vy jste měli jít!“
Poukázala směrem ke Kakashimu, Narutovi a Kyoko. Začali se proto sbírat a chystat k odchodu. Byli už u dveří, když Sakura slabě zavolala.
„Naruto, pojď sem!“
Naruto zvědavě došel k její posteli, Sakura si ho přitáhla a zašeptala: „Naruto, prosím, dejte si na ní pozor, ano?“
„Sakuro-“
„Ne, nech toho a poslechni mě!“ zašeptala a obezřetně si Kyoko prohlížela.
Naruto přikývl a vydal se spolu se zvědavým Kakashim pryč.
***
„Ehm, senseii?“
„Ano.“
„Myslíte… myslíte, že… bude Sakura v pořádku?“
Kakashi se nadechl, pak se ale zastavil, otočil se na Kyoko, jdoucí za nimi.
„Já nevím, Naruto…Vlastně ani nevím, co se tady děje!“
Zatrpkle kráčely dál potemnělými ulicemi. Skrz temné nebe dopadalo na zem několik drobných, bílých vloček…
Kyoko tiše kráčela s otázkami v hlavě.
Já… Že bych mohla být… To je přeci hloupost, vždyť… To prostě nejde!
Najednou ucítila podivné mravenčení. Pak celé její tělo polil žár.
Co to?!
Hlava jí začala třeštit, vše kolem ohluchlo a jediné, co slyšela, byl zvuk jejího divoceho bušícího srdce. Vše kolem potemnělo, všechny pachy byly ostřejší a štípavější. Zvedal se jí z toho žaludek…
***
Dva osaměli ninjové stáli na blátivé cestě. Jeden z nich se sklonil a upřeně si prohlížel zem.
„Byla tady!“

***
Naruto s Kakashim vyděšeně zíraly na chlupaté zvíře před sebou.
Kde je Kyoko?! Že by…!
Monstrum se ohnalo tlapou, Kakashi uskočil, kdežto Naruta, který útok nečekal, smetla rána a přitlačila ho ke zdi.
Už zase… Ale já se jen tak nenechám!
Vrhl se na tu nestvůru, která se teď zabývala jouninem. Skočil na ní a pevně se chytil drsné kožešiny na zádech. Stvůra si uvědomila co se děje a snažila se Naruta shodit. To už jí však zepředu napadl Kakashi. Nestvůra shodila Naruta a pomalu couvala pod nátlakem útoků do kouta.
Když jí naprosto přitlačili ke zdi, děsivě zakvílela a skočila po Narutovi.
Ten ohromeně stál a zíral na jakoby zpomalenou stvůru.
Srdce mu divoce tlouklo… Rychleji než obvykle… Rychleji, než kdy jindy…
Netvůra byla u něj… Začínal pociťovat onen příchod té ohromné síly…
Před Narutem se znenadání objevil šedý záblesk.
Naruto vyděšeně vykřikl.
„S-senseii!“
Monstrum se odtáhlo do rohu. Naruto ihned chytil padajícího Kakashiho. Opatrně jej položil na zem a zíral na něj. Na břiše měl hlubokou ránu, ze které teklo neuvěřitelné množství krve… Ten kus obličeje, který byl vidět, byl bílý a zpocený.
„N-Naruto…“ zašeptal, natáhl k němu ruku a z obou očí mu začaly téct slzy.„… Uzumaki… T-ty…“ Sípavě se nadechl a pak chraptivě vydechl. Obě uslzené oči se zavřely a tep se zastavil…
Naruto se slzami koukal na chladnoucí tělo před ním…
Kakashi senseii…
Hlavou mu prolétlo několik společných okamžiků….
Tělem mu proběhla vlna energie. Vstal a nenávistně se koukl na krčící se monstrum. Zaťal pěsti.
Ano… Kyuubi je tady!