Můj život změnil Naruto - 8. kapitola - Sběr informací

Ashley se probudila časně a s úsměvem pohlédla na spícího ninju. Miska se sušenkami, kterou včera večer položila na stůl, byla prázdná. Chudáčku. Tos musel mít v noci hlad! Anebo… jsi nemohl spát, tak jako já. Pomyslela si dospívající dívka se zrzavými vlasy a prohrábla mu hnědou kštici, spal tvrdě. Zapnula svůj notebook a zapsala vše, na čem se domluvily s Kim předešlý večer po telefonu.
„Já jsem nad tím dost přemýšlela a řekla bych, že musíme najít všechny uprchlé obyvatele mangy.“ Kimberlin hlas zněl poněkud přidušeně. Nejspíš se bála, že ji budou odposlouchávat.
„Jelikož nevíme, kolik jich je, nemůžeme dělat skoro nic!“ odporovala jí zrzka.
„Mám plán, ale potřebuju, abys ho provedla ty! Prosím tě, vyhledej seznam všech osob z manga série a najdi o nich co nejvíc informací!“
„Ale to zabere několik dní!“ zhrozila se Ashley. „A pozítří je ta písemka z matiky! Musím se učit. Mamka už další dostatečné známky nevydejchá!“
„To se nějak vymyslí. Tohleto je důležitější než školní hodnocení!“ Kimberly už začínala zvyšovat hlas.
„Fajn. Udělám to,“ kapitulovala rusovláska.
Odložila mobilní telefon a chvíli tiše seděla na zemi.
„Stalo se něco?“ naklonil se k ní loutkář.
„Kim mi zadala úkol, ale já ho nemůžu splnit. Před sebou mám důležitej test, kterej nesmím zvrtat,“ zabručela.
„Mohl bych ti pomoct,“ usmál se Kankurou. „Ale zadarmo to nebude!“
„Co za to chceš?“ zeptala se bez okolků.
„Naučíš mě ten váš jazyk.“
V záchvatu radosti ho objala. Pak si to však uvědomila a rychle se schovala v rohu pokoje. „Tamto nebylo v plánu, jasný?“
Ninja se začal naplno smát.
Jemně do Kankuroua strčila. „Vstávej. Musíme do školy.“ Převalil se na druhý bok a zvedl se teprve, když z něj Ashley stáhla deku.

Kimberly se s kamarádkou potkala uprostřed školní budovy. Ani ji moc nepřekvapilo, že Kankurou přišel s ní. Ve třídě si sedly daleko od sebe, podle zasedacího pořádku, který jejich ujetý třídní učitel vypracoval podle abecedního seznamu studentů. Navíc musel každý sedět sám, aby se předešlo zbytečnému rušení při hodině. Ashley se chichotala, protože ona dnes měla v lavici společnost.
Naopak Kimberly postihla ta smůla, že Warren Goldberg zůstal trčet v lavici před ní.
„Hej, Grantová!“ otočil se k ní. „To jsi tak nevyspalá, že máš úplně rudý oči?“
„Co to kecáš za hovadiny?“ rozčílila se černovláska.
Její nenáviděný spolužák se začal pochechtávat a něco si čmáral na lavici. Podívala se opět do své učebnice, ale přitom měla přehled o každém jeho pohybu. „Asi bych tě měla upozornit, že slovo pitomec nepíšeme s tvrdým y!“ ušklíbla se, aniž odtrhla zrak od rozečtené stránky. Warren ztuhl. Jak mohla vidět, co napsal na lavici?
Kim si uvědomila, že není něco v pořádku. Zvonit bude až za deset minut, to ještě stačí vyhledat Ashley.
„To snad ne!“ Zrzka přehlédla její úplně rudé panenky. „Pojď honem do umývárny,“ sykla a nahlas řekla: „Je ti špatně? To zvládnem!“ Táhla ji za sebou na dívčí záchody a Kimberly předstírala, že bude každou chvíli zvracet.
Na toaletách Ashley nejdřív zkontrolovala, zda jsou všechny záchodové kabinky prázdné a poté zaúpěla. „Jak se ti to jenom mohlo stát? Nebude to mít nějakou spojitost s tou značkou, co máš na krku?“
„Nemám zdání,“ zavrtěla Kim hlavou. „Ale pokud mi ten Sharingan vydrží do zítřka, mám písemku v kapse!“
„Radši na to nespolíhej!“ krotila ji Ashley.
„Zdá se, že ta pečeť má ještě i jinou moc. Připiš do toho seznamu na hledání i všechna možná jutsu, co se kdy v manze nebo anime objevily! Ať vím, co mě čeká.“ Kimberly si uvědomila, jak moc je to vážné.
„Tak jo. Ale jestli začneš plivat hady, něčím tě praštím, jasný?“
„Pojď! Za chvíli zvoní.“

Dvě frustrované dívky se vrátily do třídy. Kimberly ignorovala Warrenovy uštěpačné poznámky, že je zlitá. Raději se soustředila na výklad. Záviděla Ashley, která vypadala, jako když si neustále tlumeně opakuje látku, zatímco ve skutečnosti hovořila s loutkářem, ale musela dávat pozor, aby se příliš nesmála.

Kimberly ke své smůle doma zjistila, že její oči mají už zase původní barvu. Bylo jí to jedno, o to víc ji rozladilo, když se v noci opět začalo ozývat její nehezké tetování. Dotkla se ho a za chvíli opět zaslechla podezřelé kroky. Bylo jí nad slunce jasné, co se děje.
„Zase to zkoušíš, co? Jenže tentokrát jsem chytřejší!“ zamumlala, odhodila peřinu a zahleděla se na mužskou postavu skrytou v temnotě jejího pokoje. Znenadání se zvedla, chytila cizince za ruku a dotáhla na terasu. Tam se, ve tváři úplně bílá, přitiskla ke stěně, když si uvědomila svůj omyl. „Ty nejsi… Sasuke…,“ zašeptala.
Muž jí sevřel rameno a drtil ji svou silou. „Vysvětli mi, co se to tady u všech čertů děje!“ zavrčel Itachi a volnou rukou tasil katanu.
„Já nevím,“ chroptěla, začínala mít skutečný strach. Cítila, jak ji řízl do ramene, a zároveň viděla, jak se před ní rozplývá a mizí, ne ovšem ze své vlastní vůle. Nedbala na to, že ta značka zase pálí. „Zatracenej parchante!“ zasyčela, než vešla zpátky do domu. Naštěstí byla krev jen okolo rány, protože když Shinobi mizel, stále ještě měla meč zaseknutý v rameni. Rychle si ránu ovázala a vyměnila noční košili. Měla obrovské štěstí, že rodiče i Janett opravdu tvrdě spali. Poslední, co jí blesklo hlavou, než konečně usnula, bylo: Akatsuki jsou tu taky!