Spoluautorská
Když TenTen opět odvedla Kami do kuchyně, tak Tensu spustil: „Jakmile ta mise skončí, tak tě nechci u TenTen ani vidět, jasný?“
„Proč mi to pořád připomínáš?“ divil se Neji a už pomaličku toho měl plný Byakugan.
„Asi proto, abys na to nezapomněl,“ podotkl Tensu.
„Já nezapomínám,“ utrousil Neji.
„Tak to je dobře a když jsi tak dobře pamatuješ, tak ti dám jednu radu. Poslouchej mě a nic se ti nestane, ok?“ poradil mu Tensu.
„Jasný a tu radu jsi si mohl odpustit,“ prohodil Neji.
Neji napřed vyvalil oči, ale posléze od sebe svoji sestru odtrhl.
,,Co to děláš?“ vyjekl na ni držíc ji za zápěstí.
Modrovláska prvně párkrát zamrkala, než jí došlo, že její jediná možnost dokázat mladíkovi své city, se rázem vypařila. Chtěla se mu nějakým způsobem vyvléct, utéct zpátky do pokoje a tam se vybrečet do polštáře, ale jeho stisk byl příliš silný. Ať cukala jak chtěla, nedokázala se osvobodit.
Mladý Hyuuga s nechápavým pohledem hleděl na zápasící dívku před sebou a snažil si v hlavě všechno urovnat.
Tak je tu 7 díl naší povídky a jak se ptá název hádejte co je v tašce?
Nemalí ostrov daleko v moři. Dřív pusté a zapáchající místo, teď malí ráj z průzračným pramenem uprostřed oceánu. Po bažinách jakoby se zem slehla a jedinému obyvateli této rajské zahrady se zdáli různorodí papoušci vesele si povídající v korunách stromu.
Zdání však může klamat to je známé přísloví, protože severní stranu ostrova obývala velmi zvláštní dvojice. Démon a člověk.
Sakra, to jsem jí neměl říkat.....
Ale ne, stejně by mě donutila se představit...
Měl jsem jí říct falešné jméno....
Ale ne, to by nemělo cenu, přišla by na to...
Měl jsem mlčet....
Zatraceně, jsem náladový jak rozkvetlá kopretina v rukou zamilované holky! Okřikl se v duchu Neisel. Pozoroval Adami. Ta se jen ušklíba.
„Debilní jméno.“
„No dovolte, nevím, kdo je tady debilní!“
„Ty.“
„To těžko! Já aspoň nejsem se*ekunda, co se vyspala s každým ve vesnici!“
Shormita se po dlouhé hře prší zrovna vracel do svého pokoje. Přehazoval si v pařátech výhru, kostku od Poloboha Náhody a pískal si. Otevřel dveře do Jashinovy potemnělé kanceláře a chtel svého Pána pozdravit, když ztuhnul. Lord Jashin ležel na stolku a všechny ukazatele ukazovali nějaké nebezpečí.
„Lorde!“ vykřikl Shormita a Lord Jashin okamžitě zvedl hlavu a pár tahy vše dostal do pořádku.
Kakuzu seděl v hnědém křesle a luštil křížovku. Potom zvedl hlavu od novin a podíval se na Hidana, který ležel na zemi v louži krve.
„Promiň, asi jsem ti zašpinl koberec,“ řekl Hidan. Kakuzu do něj kopnul.
„Drž hubu, snažím se tě ignorovat“ řekl naštvaně. Hidan se usmál.
„Jsem zvedavej, jak mě budeš ignorovat, když se ti nacpu do postele. Minule, když...“
Den dvacátý druhý:
Teprve dnes jsem si uvědomil, jak moc je Kočka nepostradatelná. Nemám koho prudit a otravovat. Je mi jí skoro, cituji skoro líto.
K. m. s. j. š...
Den dvacátý třetí:
Už mě to přešlo.
Další den vstávali Neji s Hinatou brzo před rozbřeskem. Ihned po ranní hygieně a snídani zamířili podle příkazů Mizukageho rychlým krokem směr Mlžná akademie. Cestu už znali výborně, takže i když jim viditelnost snižovala mlha, netrvalo to dlouho a uviděli před sebou jednu z největších budov Kirigakure no Sato. Vešli dovnitř - oba plni očekávání. A první, koho uviděli, byl sám Mizukage.
„Dobrý den, Mizukage-sama.“ Pozdravili oba zároveň. Mizukage se na ně usmál.
[color=brown]Na už aj tak vlhkú zem dopadali spŕšky kvapiek jedna za druhou, čoraz viac a viac.... Pochmúrne sfarbená obloha prezrádzala, že dlhotrvajúci dážď tak skoro neutíchne. Jej však neprekážal, bol pre ňu ako blahodarná očista. Bola rada, že počasie smúti spolu s ňou.
Stála uprostred cintorína plného blatistých cestičiek, cestičiek života. Mohli po nich prejsť len tí, ktorí sa dostanú z tohoto spomienkami zamoreného miesta. Ju to však netrápilo. Ani voda, ani vietor, nič... Myslela len na jedinú osobu. Osobu, ktorú stratila...
Flame Hall - Sobota 23:03
„No to byla tragédie!“ neslo se z backstage koncertní haly. Akatsuki právě dohráli svůj poslední koncert svého velkého turné po zemi Ohně. Jejich boyband BBBB (Bang Bang Butterfly Boys, název vymýšlel Deidara) zaznamenal hned ze začátku nečekaný úspěch, hlavně díky fanynkám z Akatsuki fan-clubů, které byly rozesety pocelém světě. Poslední dobou jim to však skřípalo.
Celkem by mě zajímalo, proč pořád já musím vkládat první kapitoly spoluautorských povídek xD
Tahle povídka je spoluautorská s Yuki Kaze-san 
Děvět můžu pustilo ruce a uvolnili koncentrování chakry, kterou směřovali do sochy. Symboly, které doteď zářily do tmy, pohasly. Dolů se sneslo chladné tělo blonďatého ninji, s prásknutím dopadlo na zem do prachu.
„Výborně,“ prohlásil muž, který stál na jednom z palců dvou rukou podivné sochy, jejíž všechny oči zely dokořán.
Táta vždycky říkal hochu žádný strachy,
jsi ninja na bojišti, můžeš klidně spát.
Já radši střádal mince a ostatní prachy,
do party Akatsuki se odjel v klidu cpát.
Narvaný kapsy, prsteny, řetězy zlatý
tam kolem krku všichni příslušníci maj
a ty co nemakaj, tak jsou nejvíc bohatý,
musím si pohnout dokavaď tam rozdávaj.
Ref:
Z vraha na mamóna změnim si svý krédo
a až tu malou sešlost celou rozkradu,
tak se vrátím ve své rodné Kolorédo
a vo tý zlatý žíle mlčet nebudu.
Milí čtenáři, je důležité vědět, že následující série navazuje na sérii „Nový cíl – Hinata“ Přečtěte si ji, abyste pochopili souvislosti. V následující sérii se budou odehrávat dva příběhy, abyste se v textu lépe orientovali, budou oba příběhy odděleni velkou mezerou s pomlčkami.
Shiroi Shinobi
Spoluautorská povídka s Yumi ^^
Upozornění: Přímá řěč v uvozovkách, myšlenky kurzívou ;)
.
Po dlouhé chodbě se rozléhalo rychlé klapání, někoho, kdo očividně spěchal a šel pozdě. Kunoichi s dlouhými bílými vlasy mířila rychle k místnosti, jejíž dveře byly naproti ní až na konci chodby. Trvalo ještě pár chvil, než se udýchaně zastavila přede dveřmi.
Ten kr*tén, vztekala se v duchu. Jasně jsem říkala, že mě dneska nikdo nemá rušit!
"Když jsem byl malý, říkali mi naši,
dobře se muč a jes sprostou kaši,
až jednou vyrosteš, budeš doktorem práááv.
Takový doktor si sedí pěkně v suchu,
žere velký prachy a škrábe se v uchu. (kosou)
já jim na to ale řek: "CHCI BÝT SEKAČEM HLÁÁÁV."
REF:
Já chci mít oběti pro toho nahoře,
jíst kajmany,
plout hloub do moře,
od rána po celý den,
MORDOVAT JÉÉÉN.
Mordovat! *skříp, kap kap, booom, sek, střík, kapkap, itaii, švih, trh, trhity trh, řízy řízy!*
K obědu mi porcovali hromady knih,
Nad skrytou Písečnou vesnicí již svítilo slunce. Před pár hodinami vyšlo a už tu bylo děsné vedro, ale místní lidé na to už byli zvyklí. V ubytovně kde spali naši hrdinové už bylo taky živo. Potom co za Narutem přišel Sasuke, tak trošku poklidil v místnosti.
„Co budeš dělat teď, když jsi ochránil Písečnou?“ ptala se Kyuubi. Blonďák se zamyslel a pravil:
No, po dlhom čase som konečne doma pri svojom počitači... a tak tu je aj záver poviedky... ospravedlňujem sa za to, že je taká dlhá, ale slúbila som, že to týmto dielom ukončím. A s koncom nie som veľmi spokojná - je moc narýchlo písaný... ale veď posúďte sami... želám príjemné čítanie...
Další dny chodila Sakura jako tělo bez duše, i když měla Sasukeho. Všichni ji záviděli, ale ona si to jaksi neuvědomovala. Spíš se jí to vůbec nelíbilo, ale Sasuke byl šťastný a ona mu to nechtěla kazit. Nikdy ho tak neviděla a nemohla mu to udělat.
Sasuke si ale nemohl nevšimnout její posmutnělé nálady. Pořád sedávala na soše Yondaimeho a sledovala bránu v dáli. Neodpověděla.
Za den to zkusil znovu.
„Řekni mi, co se děje?‘‘ zeptal se ji Sasuke, když už ho po několikáté výzvě neposlechla, stále hleděla na tmavý kout v pokoji.
Obě kamarádky se konečně vydaly do pokoje. Po masážích by se měl člověk cítit příjemně, ony však byly zcela zničené.
„Teda, bylo to skvělý,“vzdychla Hin.
„Jo a ten masér, to byl kus,“zasnila se Sakura. Hinata jen povytáhla obočí.
„Sasuke ti nestačí?“nakousla opatrně.
Sakura na ni pohlédla s tváří, která nic nevypovídala.
„Sasuke je skvělý, ale poslední dobou mi chybí nějaké vzrušení, nějaké dobrodružství. Od té doby, co jsme práskli s misemi, se začínám u šesti dětí nudit,“poznamenala Saky a natáhla se na postel.
„Cože?“ nevěřícně se na něj otočila, „asi už vážně potřebuji zajít na ušní, třeba dostanu naslouchátko,“ zazubila se, „nebo jsem slyšela dobře?“
„A co když jo?“ zkusil si zaprorokovat a pobaveně naklonil hlavu na stranu.
„Asi omdlím,“ odpověděla TenTen popravdě a vyplázla na něj jazyk.
„V tom případě jsi naprosto hluchá, nepotřebuji abys tady sebou sekla a já pak musel Kami hlídat sám,“ vrátil jí posměšný úšklebek a rozhlédl se po onom zmiňovaném malém elementu.
