Společný návrat 09 - Před misí

Nad skrytou Písečnou vesnicí již svítilo slunce. Před pár hodinami vyšlo a už tu bylo děsné vedro, ale místní lidé na to už byli zvyklí. V ubytovně kde spali naši hrdinové už bylo taky živo. Potom co za Narutem přišel Sasuke, tak trošku poklidil v místnosti.
„Co budeš dělat teď, když jsi ochránil Písečnou?“ ptala se Kyuubi. Blonďák se zamyslel a pravil:
„Zajdu za geniny z Konohy a domluvím se s nimi o zařazení do ninja programu Písečné. Přece je tady nemůže jen tak nechat poflakovat, aniž by se něco učili a nebo si vydělávali peníze. Nechám zařadit i mě, Sasukeho a Sakuru.“
„Tak se aspoň nebudeme nudit,“ povzdychla si Kyuubi a skočila do Naruta. Ten jen souhlasně přikývl a dodal:
„Bude to ještě chtít nějaké silné techniky, protože Akatsuki nenechám ani jednoho z ninjů Konohy. A teď už doufám pochopili, že se mají vyhnout Písečné.“ Vzal si nějaké peníze a opustil svůj pokoj. Ještě se chtěl zastavit za Sasukem a Sakurou, aby jim řekl co bude dělat. Nechtěl aby ho někde hledali. Zaklepal prvně na Sasukeho pokoj, ale nic se z něho neozývalo tak se posmál a řekl si:
„Že by byl vedle?“ Udělal několik dalších kroků a zaklepal na vedlejší dveře. Uslyšel jen rychlé kroky po pokoji. Vypadalo to jako kdyby tam někdo něco hledal.
„Kdo je?“ ozval se hlas jeho kamarádky.
„To jsem já. Otevři, jen vám řeknu co se bude teď dít a odejdu,“ řekl jí přes dveře. Dveře se pomalu otevřeli a za nimi stála usmívající se Sakura. Pokynula mu aby vešel a zavřela za ním dveře. Naruto se zarazil. Cítil Sasukeho chakru, ale nikde ho neviděl.
„Kde schováváš Sasukeho? Já stejně vím že je tady. No ale to je jedno. Jdu za geniny co přišli od nás z vesnice. Promluvím si s nimi a nechám je zařadit do ninja programu v Písečné, aby se trošku vyvíjeli a ne jen tady poflakovali na ulicích. Můžu zapsat i vás?“ Prvně sebou Sakura polekaně trhla.
„Jak může vědět že tu je Sasuke?“ pomyslela si. Ale nic nedávala najevo.
„Jasně, klidně nás taky zapiš. Budeme zase tříčlenný tým, nebo jak to máš vymyšlené?“
Uzumaki se zamyslel a řekl:
„No pro vás by bylo asi nejlepší, kdyby jste byli někde, kde vám to bude více vyhovovat. Ty bys chtěla asi být raději v nemocnici a procvičovat své schopnosti, že?“ Počkal na její reakci a když přikývla tak mluvil dál:
„A Sasuke by asi chtěl raději být v místních ANBU jednotkách. Vždycky měl rád volný pohyb a má styky s podsvětím, čehož se dá využít.“ Odpovědí mu byl šramotící zvuk z jediné skříně, která v místnosti byla.
„A co budeš dělat ty?“ zeptala se ho Sakura.
„No, já budu chodit na mise sám. Myslím, že v tom nebude žádný problém. Budu také vytvářet nějaké nové techniky, které by se mi mohli hodit v boji proti Akatsuki,“ odvětil jí.
„Tak dobře. Máme jít s tebou za geniny a potom za Gaarou?“ ještě se ho zeptala růžovovlasá kamarádka.
„Ne, já to zvládnu. Užijte si spolu ten volný čas,“ usmál se na ni a v závanu větru zmizel.
„Vypadá to, že už není naštvaný, že?“ pronesla Sakura směrem ke skříni.
„Asi ho to už přešlo. A co si myslíš o tom jeho programu?“ odvětil jí Sasuke.
„Vyděl jsi sílu té techniky co použil. To nebyla obyčejná technika. Někde jsem o ní už slyšela. Byla to jedna z devíti posvátných technik ocasatých démonů. Nevím jak se tu techniku mohl naučit, ale jestli dokáže ovládnout i další techniky, tak bude nepřemožitelný. Jednou jsem o tom četla,“ pronesla zamyšleně Sakura.
„O tom jsem u Orochimara slyšel taky. Jsou tam hlavní techniky všech démonů. Podle počtů ocasů byli démoni schopni se ty techniky naučit. Jsou tam jak útočné, tak i obrané a dokonce jedna vysoce léčící technika,“ předal Sakuře trošku ze svých informací.

Naruto se objevil v obrovské čtvrti, ve které byli všichni obyčejní lidí z Konohy. Začal se tam procházet a hledat geniny, kteří tu někde byli. Všichni lidé z Listové si tu v rámci možností dobře žili. Byli rádi, že měli střechu nad hlavou.
„Naruto nii-san,“ ozvalo se za ním. Mladý Uzumaki se otočil za zdrojem toho lasu a uviděl Konohamara, Urona a Meogi.
„Zdravím vás. Potřeboval bych mluvit s vámi a ostatními geniny, co sem přišli. Nevíš o nějakém místě, kde bychom se mohli sejít a popovídat si?“ vybalil hned na ně.
„Znám jedno takové místo. Je to největší budova v této čtvrti,“ řekl jim Udon. Naruto se hned pousmál a řekl:
„Dobře, tak tam se sejdeme, řekněme tak do půl hodiny? A sežeňte prosím ještě i ostatní geniny a můžete i děti z ninja Akademie.“ Všichni tři jen souhlasně přikývli a rozeběhli se do všech stran hledat ostatní.
Naruto šel do té budovy a bylo mi milým překvapením, když uviděl vnitřek budovy. Byla to nějaká stará hospoda, která se už nepoužívala. To mu velmi vyhovovalo. Složil potřební pečetě a vykřiknul:
„Kage Bushin no Jutsu!“ Vedle něho se objevilo několik klonů, kteří se hned dali do uklízení a připravování tohoto místa. Za necelou půl hodinu měl připravenou místnost a už jen čekal, až začnou chodit geninové a ostatní. Po pár minutách přišli jako první Konohamaru, Udon a Moegi.
„Šéfe, tak jsme je všechny obešli a hned tu budou. I ti z akademie,“ vyhrkl hned Konohamaru.
„Co máš s námi v plánu?“ vyhrkl Udon. Ale to už začali chodit první děti.
„Neboj se, všechno se dozvíš. Jen abych to nemusel všechno opakovat několikrát, tak počkám, až tu budou všichni. Za necelých deset minut už byla místnost přeplněná a už nikdo nechyběl. Naruto se postavil a začal mluvit:
„Vítám vás tu a jsem rád že jste všichni přišly. Jistě se všichni ptáte, proč jsem vás sem všechny přivolal. A odpověď je prostá. Chtěl bych vás všechny zapsat do ninja programu zde v Písečné vesnici. Byli by jste přiděleni do týmů po třech pod jednoho vedoucího jounina a plnili by jste mise. Ti mladší z vás co byli ještě v akademii, když se stala ta strašná událost, by navštěvovali místní akademii a učili se tam. Má někdo proti tomu něco? Mohu tam všechny nahlásit?“ Děti si mezi sebou šeptali. Nevěděli co by na to měli říct.
„Jakou máte hodnost Naruto-sempai?“ ozval se jeden chlapec z davu. Mladý Uzumaki se pousmál a odvětil:
„Já jsem stejně jako vy, stále genin.“ Všechny děti na něho udiveně hleděli.
„Tak to musíte být hodně slabý, když jste stále genin,“ vysmíval se mu další chlapeček.
„Hodnosti v našem shinobi systému se neudělují podle síly ale podle to ho jak splníte zkoušky na další hodnosti. V těch zkouškách jde hlavně o týmovou spolupráci. Ale to by jsi už měl vědět, Kawaji,“ vyjela po něm Moegi. A hned po ní se slova ujal Konohamaru:
„Tady šéf je nejsilnější osoba, kterou znám. To on včera z velké části zahnal útočící armádu na útěk. Jeho techniky vysoce převyšují jouniny a dokonce bych řekl, že by se mohl postavit Hokage a nic moc by se mu nestalo.“ Děti si zase začali šuškat a domlouvat se na tom co budou dělat. Jedno z dětí se ozvalo:
„Nechce se nám moc něco dělat, ale když budeme ve zdejším programu, tak budeme dostávat i peníze, což je pro nás teď to nejdůležitější. Takže nás tam všechny prosím zapište, sempai.“ Naruto se pousmál a řekl jim:
„Tak to jsem rád, že do toho jdete. Hned zajdu za Kazekagem a řeknu mu to.“
„A jak víte že to Kazekage-sama povolí?“ divil se Kawaji.
„To protože s Gaarou alias Kazekagem se znám víc než dobře a jsme přátelé,“ vysvětlil mu Naruto a zmizel opět v závanu větru.

Naruto se objevil před Gaarovou kanceláří a chystal se zaklepat, když proti němu vyšla Temary.
„Ahoj, prosím tě, je tam Gaara?“ zeptal se jí hned. Ta mu jen přikývla a dodala:
„Jo je tam. Zrovna chtěl, abych pro tebe zašla. Chtěl si s tebou promluvit.“ Hned se zase otočila ke dveřím, zaklepala a počkala, až ji Gaara vyzve aby vstoupila.
„Dále,“ ozval se zevnitř mladý hlas. Naše dvojice vešla a zavřela za sebou dveře.
„Gaaro, tady ti vedu toho Naruta,“ informovala ho jeho sestra. Když si Kazekage všimnul, že tam je vážně Naruto, tak Temari jen řekl:
„To bylo nějaké rychlé ne?Ale děkuji. Můžeš jít.“ Temari přikývla a odešla pryč.
„Tak co jsi potřeboval Gaaro?“ ptal se hned Uzumaki a už si sedal na připravenou židli.
„No dostala se k nám informace, že se Akatsuki začali zase rozšiřovat. Obsadili další zemi, která jim vzdorovala a já bych tě chtěl poprosit, jestli by jsi tam nezašel a nezjistil situaci? Prý to tam bylo dost zlý,“ řekl hned Kazekage.
„Tak zaprvé, nemusíš mě prosit, protože odedneška já i ostatní shinobi z Konohy se zařadíme do vašeho programu jestli ti to teda nevadí,“ odvětil mu hned.
„Vážně? Tak to jsem rád, že budeme mít nové síly. Ke tříčlenným skupinkám geninů, přiřadím jednoho jounina. A těm nejmladším umožním chodit do naší akademie,“ usmál se na něho vůdce vesnice.
„Za další, Sakura by chtěla jít do zdejší nemocnice, aby tam vypomáhala. Sasuke by se chtěl přidat k vaším ANBU a já budu sám plnit mise. A když o tom už mluvím, tak jaká to byla země o které jsme se bavili?“ pokračoval Naruto.
„Tak dobře všechno se dá vyplnit. Ale budete muset mít na čelenkách i znak písečné a nebo mít nové čelenky jen se znakem mé vesnice,“ dodal Gaara. Mladý blonďák se zamyslel a pak řekl:
„No nevidím v tom problém. Konoha stejně zatím neexistuje. Přidáme si na naše současné čelenky váš znak. A teď zpátky k té mé misi.“
„Tak dobře. Je to mise úrovně B, může se zní stát i A. Normálně bych na tu misi poslal čtyř členný tým, ale moc dobře znám tvoji sílu a tak tě pošlu samotného. Neměl by to pro tebe být problém. Půjdeš do Nano země. Zjistíš, jak jsou na tom tamní lidé a popřípadě jim pomůžeš. Když to jinak nepůjde, tak můžeš posbírat co nejvíc lidí a přivést je sem. Rozuměl jsi misi?“ zeptal se bývalý Jinchuuriki.. Blonďák se usmál a odvětil:
„Zrovna jsem chtěl vyzkoušet jednu techniku, která mi umožní přepravit velké množství lidí na velkou vzdálenost. Tak připrav prostory pro další utečence. Ozvu se předtím než je sem pošlu.“ Jak to dořekl tak zmizel v závanu větru.
„Už zase nějaká úžasná, nová technika?“ pomyslel si Gaara a vrátil se ke své každodenní práci.

Naruto se procházel po Písečné vesnici. Ještě neměl čas, aby si tuto vesnici pořádně prošel a podíval se kde co je. Najednou se mu před obličejem začala houpat nějaká loutka. Blonďák se rozhlížel na všechny strany a uviděl před nad sebou Kankura.
„Co tě přivádí do těchto končin vesnice?“ Divil se hned Kankurou. A slezl si dolů za nově příchozím.
„Řekl jsem si, že se porozhlédnu trošku po vesnici, než odejdu na misi. Nechtěl by jsi mi to tu trošku ukázat?“ zeptal se hned Naruto.
„To víš že jo,“ odvětil mu Kankurou, pousmál se a dodal:
„Mám jedno místo, co se ti bude určitě líbit podle toho jak tě znám.“ Blonďák se na něho jen udiveně podíval a běžel za Písečným shinobi. Po několika minutách běhu doběhli na jedno náměstí. Vprostřed tam stál stánek s nápisem Ichiraku Ramen. Naruto se zastavil a udiveně na to hleděl.
„Jak je to možné?“ divil se.
„Stařík se sem evakuoval s ostatními z Listové a otevřeli si tu obchod. Je to tu snad nejlepší jídlo vůbec,“ vysvětlil mu loutkař. Mladý Uzumaki už seděl ve stánku a obědvával si a nezapomněl i na svého přítele. Stařík se na Naruta chvíli díval a pak udiveně vykřikl:
„Že jsi to ty, Naruto?“ Naruto se usmál a řekl mu všechno co zažil a i o tom jak odvrátil včerejší útok.
„Tak to jsem rád že jsi v pořádku. Dnes bude všechno pro tebe a tvého kamaráda zdarma,“ řekl radostně stařík.
„Tak to je dneska nejlepší den vůbec,“ radoval se Naruto.
„Jo to je…“ přidal se i Kankurou a už oba nedočkavě čekali až dostanou svoje první porce.