Splněná přání 8. (Chouji)

Shormita se po dlouhé hře prší zrovna vracel do svého pokoje. Přehazoval si v pařátech výhru, kostku od Poloboha Náhody a pískal si. Otevřel dveře do Jashinovy potemnělé kanceláře a chtel svého Pána pozdravit, když ztuhnul. Lord Jashin ležel na stolku a všechny ukazatele ukazovali nějaké nebezpečí.
„Lorde!“ vykřikl Shormita a Lord Jashin okamžitě zvedl hlavu a pár tahy vše dostal do pořádku.
„Ahoj...“ řekl rozmrzele a ospale. Shormita se zatvářil lítostivě. Lord Jashin už dlouho, opravdu dlouho nespal. Přišel k němu, vyšplhal se po křesle a chytil do za prst.
„Pane! Neměl byste se, při vší pokoře, tolik přetahovat. Už jste nespal tak dlouho!“
„Já mám ještě práci!“ řekl Lord a zvedl se. Chvíli ospalýma očima koukal na všechny ty obrazovky a potom složil hlavu na stolek.
„Mám práci... hodně práce...“ řekl a znovu usnul. Shormila Lorda chytil za obří ruku a odvedl ho do ložnice.
„Lehněte si, Pane, udělá Vám to dobře,“ řekl a posadil Lorda na postel. Lord Jashin ospale pokýval hlavou a lehl si do peřin. Shormita za ním pomalu zavřel dveře a přišel k pracovním stolu. Sedl si na velkou černou židli a zatočil se na ní. Potom se podíval na všechna ta svítící tlačítka.
„To by mě zajímalo, co udělá tohle,“ řekl si a zmáčkl červené tlačítko. Na jedné z obrazovek se objevil atomový výbuch a počítadlo mrtvých radikálně vzrostlo.
„Opss!“ řekl Shormita a radeji šel sledovat svou oblíbenou Konohu. Chvíli sledoval svého budoucího svěřence a po chvilce začal přemýšlet, co by si mohl přát...

Shormitův další zákazník vběhl na Pány a začal zvracet do mísy. Potom odtrhl kus toaletního papíru a začal do něj smrkat a hlasitě vzlykat. Ještě chvíli brečel a potom spláchl a měl se k odchodu, ale než stačil opustit místnost, uslyšel podivný zvuk z trubek a jedna z nich se podivně zachvěla. Za chvíli se ze záchodu začala řinout voda, celá místnos se zachvěla a najednou ze záchoda vyletěl velký drak! Vyletěl na strop a znehmotnil, takže z něj všechna voda opadala. Potom se chytil jedné trupky zadníma a spustil se hlavou před kluka.
„Ahooj,“ řekl, „jsem Shormia, Plnitel snů.“
„Ch-Chouji,“ odvětil kluk vystrašeně. Shormita zamlaskal.
„Chouji, Chouji. Špatně se mi to vyslovuje, budu ti říkat tlouštíku,“ řekl a znehmotnil. Chouji sklopil oči a začaly mu znovu téct slzy. Shormita se zatvářil podiveně.
„Proč... mě všichni posuzují podle vzhledu?“ zeptal se smutně. Shormita se tvářil mile a chápavě, ale v duchu se výtězoslavně usmál.
„Jsem plnitel přání, můžeš si přát to změnit,“ řekl mile. Chouji zvedl oči.
„Uděláš mě nevytitelným?!“ křikl nadšeně. Shormita se neuvěřitelně podivil. Původně si myslel, že bude chtít zhubnout a odstranit z něho nekteré orgány a pak počkat, dokud skoro neumře hlady. Ale tohle přání ho přivedlo na další skvělý nápad.
„Jestli si to přeješ...“ řekl Shormita lhostejně a luskl prsty. Chouji usnul...

Příští ráno Chouji ospale vstal z postele. Koukl se na budík, bylo šest hodin. Vstal a odšoural se do kuchyně. Chytil za madlo ledničky, ale neotevřel jí. Podivil se, znovu jí chytil, ale jeho ruka lednicí proletěla. Ještě několikrát to vyskoušel, ale nic. Zděšeně couval a chtěl se opřít o zeď, ale tou taky proletěl a spadnul na asfalt venku. Rozhlížel se okolo sebe. Potom přeišel k nejbižšímu kolemjdousímu a chtěl mu zaklepat na rameno, ale i jím proletěl.
„Pane!“ oslovil ho, ale muž šel dál... Chouji zůstal stát. V tom zafoukal vítr a on se vznesl. Vyděsil se a kraulem doplaval až ke škole. Rozhodl se, že bude poslouhat, co budou říkat, že to přání nemůže trvat dlouho...

Chouji letěl domů a cestou se díval na svoje spolužáky, kteří stáli okolo. Přiletěl k jednomu hloučku a chvíli poslouchal jejich rozmluvy. Mluvili ale jen o holkách. V tom si všiml Shikamara a tak ke svému nejlepšímu příteli rychle přilétl. Mluvil s Ino.
„Neviděla si Choujiho? Denska nebyl ve škole...“
„Já vím, ale kde je to neuším... možná je doma,“ řekla. Potom vykročili směrem k Choujiho domu...

U Choujiho ale našli jen jeho plačící rodiče. Oznámili jim, že Choujiho asi unesli, nebo možná rvnou zabili a zakopali daloeko odsud. Choujimu pohled na jeho mámu rval srdce. Bylo mu to tak líto... proč si to přál?! Teď nenáviděl sám sebe. Už se na to nemohl dál dívat a poslouchat to, bylo to jakoby se někde schoval a i když jeho máma má o něj takový strach nevylezl z úkrytu. Ale on chtěl! Nemohl... utřel si slzy a odletěl pryč, odletěl k Ino. Posadil se na střechu její rezidence a zíral dolů...

Po pár hodninách se konečně probudil, pořád ještě se vznášel nad Ininým domem ale uvyděl něco visel na anténě. Sletěl blíž a uviděl pár rukavic s lístečkem. Zvedl ho.
„Nemůžu se na to dívat,“ přečetl nahlas. Podíval se na rukavice a pokusil se je uchopit. Ano! Šlo to! Zajásal a nasadil si je. Přilétl dolů a šel se podívat do zrcadla. Nic v něm neviděl, takže si spokojeně založil ruce v bok a šel za Ino.

Ino seděla u televize a vypadala smutně. Chouji přišel až k ní.
„Ino?“ zeptal se smutně, ale Ino ho neslyšela. Podíval se z okna. Co má udělat? Potom šel do kuchyně. Když se vrátil, vypadala Ino vyděšeně... upřeně zírala na balíček chipsů, který Chouji držel v ruce a pomalu ho otevíral. Jako přimražená seděla na gauči a sledovala, jak se chipsy přibližují k ní.
„Chouji?“ zeptala se tiše. Chouji položil chipsy na gauč.
„Jsi to ty? Můžeš mi odpovědět?“ zeptala se. Chouji pomalu chytil Ino a ruku.
„Donesu ti papír a tužku,“ řekla a udělala. Chouji pevně sevřel tužku a přitáhl si papír, ale najednou nevěděl, co má napsat. Ino se otočila směrem, kde tušila Choujiho oči. Chouji začal psát:
„Řekni mojí mámě, že jí mám moc rád, že se vrátím,“ napsal Chouji roztřeseně. Potom pokračoval.
„A Shikamarovi řekni, že je můj nejlepší přítel a vždycky bude.“ Ino vyhrkly slzy. Choujimu se roztřásl dolní ret.
„A Ino... jsi moje nejlepší kamarádka... možná bys mi hmhola pomoct...“
„Poslouchám tě, Chouji!“ řekla oddaně. Chouji se usmál.
„Najdi Shormitu!“ Ino vykulila oči.
„Toho Shormitu? Plnitele přání?!“ vyjekla. Chouji skoro přestal dýchat.
„Ano!“ řekl. V tom se rozletělo okno.
„Ale já jsem zde!“ ozval se hromový hlas. Ino iChouji se vyděšeně otočili. Shormita udělal krok, zakopl o rám okna a spadl na zem. Rychle ale vstal, oprášil se a zapálil si.
„Takže vy dva... vím moc dobře co si přejete...“ řekl a luskl prsty...

Příští ráno Chouji ospale vstal z postele. Koukl se na budík, bylo šest hodin. Vstal a odšoural se do kuchyně. Chytil za madlo ledničky, otevřel jí a vzal si mlíko. Napil se vrátil ho zpátky a opřel se o zeď. Usmál se.
„Taková blbost, a jak mě to dokáže potěšit,“ řekl si a vydal se do školy...