Ninja chůvy aneb mise pro dva – část 3.

„Cože?“ nevěřícně se na něj otočila, „asi už vážně potřebuji zajít na ušní, třeba dostanu naslouchátko,“ zazubila se, „nebo jsem slyšela dobře?“
„A co když jo?“ zkusil si zaprorokovat a pobaveně naklonil hlavu na stranu.
„Asi omdlím,“ odpověděla TenTen popravdě a vyplázla na něj jazyk.
„V tom případě jsi naprosto hluchá, nepotřebuji abys tady sebou sekla a já pak musel Kami hlídat sám,“ vrátil jí posměšný úšklebek a rozhlédl se po onom zmiňovaném malém elementu.
„Když už o ní mluvíme,“ zarazila se TenTen v půlce věty.
„Kde vlastně ten prcek je?“ dokončil za ní Neji.
„Ještě, že máš Byakugan,“ povzdechla si a posadila se na kámen poblíž rozcestníku.
„Pokud jí sežral lev, tak mi Byakugan nebude moc platný,“ pousmál se a začal důkladně prohledávat okolí. Po malé chvíli se však jeho úsměv vytratil.
„Teny, já ji tak nějak nevidím,“ řekl mírně nervózním hlasem.
„Do teď mi to připadalo vtipný, ale už toho prosím tě nech,“ obořila se na něj a rázem byla na nohou.
„Ne, já ji opravdu nevidím,“ žilky okolo jeho očí se rázem vytratily a on bezmocně sklopil hlavu.
„Zatraceně! Pokud se jí něco stalo, tak tě opravdu zabiju! Co když jí nějaké zvíře opravdu ublížilo!“ začala ječet jako smyslů zbavená a divoce kolem sebe máchat rukama.
„Neblázni a hlavně se prosím tě uklidni. Ona není, tak hloupá aby jim lezla do klece,“ odpověděl jí klidným hlasem a zastrčil ruce do kapes.
„Je to ještě malá holka ani netuší co všechno se jí může stát! A víš ty co? Klidně si tady stůj a zírej třeba do nebes já ji najdu sama,“ rozhodla a vydala se na cestu.
„To jsem teda zvědavej, tak mě tady večer hlavně nezapomeň vzbudit,“ neodpustil si protivnou poznámku a TenTen to komentovala jedním ne zrovna přátelským gestem ruky.

Po hodině a půl hledání u dalšího rozcestníku

„Tak co našla?“ optal se zvědavě Neji a věnoval jí další ze svých potměšilých úsměvů.
„Jasný, copak jí nevidíš? Měl by sis zajít na oční, asi ti začali korodovat oči,“ ušklíbla se.
„Pořídím si bílou hůlku a slepeckého psa, bereš?“ pokrčil rameny.
„Řekni si Kibovi, třeba ti nějakého půjčí,“ vyplázla na něj jazyk. Neji se pousmál a zamířil přímo k ní, tam jí bez jakýkoliv okolků objal a položil si svou hlavu na její rameno.
„Co to děláš?“ vyjekla, ale neuhnula ani o píď.
„Dívám se, jestli se náhodou neschovává někde za tebou,“ přednesl přímo vzorně svou předem připraveno výmluvu.
„A to se díváš tak dlouho?“ napomenula ho mírně nervózním hlasem.
„Jo, začalo se mi to rozhlížení líbit.“
„Rozhlížení?“ opakovala po něm nevěřícně, „i tak tomu někdo říká,“ protočila oči sloup.

Po třech hodinách vstup u pavilonu

Cestou k rozlehlé budově kráčeli dva lidé, konkrétněji mladá kunoichi a nějaký ninja z Listové a drželi se za ruce jako by se naprosto nic nedělo.
Krásná představa… ale realita byla jiná…
„Neji probuď se,“ máchala TenTen zuřivě svému kolegovi rukou před obličejem.
„Hej, zdálo se mi, že spolu kráčíme po Zoo,“ okřikl jí a opět se pokusil zavřít oči.
„K tomu opravdu nepotřebuješ věštce, abys zjistil význam toho snu,“ založila ruce v bok. Neji skoro až nevědomky přikývnul a dál si spokojeně seděl usídlený na lavičce, jak to stálo na cedulce, před klecemi – cizokrajného ptactva, laicky řečeno veverek ze Suny, které trochu moc pily redbul.
„Tak jdeme, samotnou mě tam nikdo ani za Boha nedostane!“ vytáhla ho za ruku ke dveřím a pomalým, opravdu se nedalo říct nebojácným krokem vešla dovnitř. V koutku místnosti spatřila malinké schoulené klubíčko, které si zde spokojeně vychrupovalo.
„Ona si klidně usne!“ zaprotestoval Neji, když jí uviděl a začal se smát.
„Nebyla jediná,“ bránila jí TenTen a zamířila směrem k ní. Neji v předstírané uraženosti se opřel o futra dveří a sledoval jak se marně snaží malou Kami probudit.
„Proč jsi vlastně nechtěla jít dovnitř?“ nadhodil první téma, které ho napadlo.
„Mám tak trochu ofidiofobii,“ přiznala zdrceně a sklopila hlavu.
„Cože?“ vytřeštil Neji nevěřícně oči a začal se potichu smát.
„To není směšný, když sem byla malá, strkal mi Tensu hady do postele!“ vyděšeně se otřásla.
„Promiň, já jen, že pomalu začínám chápat, proč jsi nikdy nebyla moc vysazená na Sasukeho,“ změnil Neji tón hlasu, rychlým krokem zamířil k ní a pevně jí objal.
„Nemusíš se bát, jsou za sklem a než by ho rozbili, tak zvládneme utéct,“ zašeptal jí do ucha a opět jí pustil, vzal Kami do náruče a společně zamířili ven.

Před vchodem

„Víš Neji, tak mě teď napadá… Neříkej mi, že jsi Kami v tom pavilonu neviděl!“ obořila se na něj TenTen ničehož nic.
„Když ona je takový prcek a navíc se mi líbíš, když jsi naštvaná,“ komentoval Neji jako by nic.
„Já nejsem malá!“ ozval se mu z náruče nesouhlasný hlásek.
„Jé, ono se nám to probralo, tak jakpak jsi se nám vyspinkala?“ naladila TenTen až přeslazený tón hlasu a zatahala Kami za žgraňku.
„Celkem dobře, ale v noci jsem skoro nespala,“ postěžovala si.
„A pročpak?“ optala se TenTen se zájmem a udělala nechápavý obličej.
„Pořád jsi něco žvatlala ze spaní!“ práskla na ni bez zábran Kami a vyplázla jazyk.
„Hlavně, že to tvoje chrápání bylo slyšet přes tři pokoje,“ bránila se TenTen, ale Kami se nehodlala jen tak dát.
„Zato ty jsi musela být slyšet až k nám do Vodopádové,“ vyprskla a s pocitem vítězství si na Nejim vynutila, aby jí pustil na zem. Ten její žádosti mile rád vyhověl, protože nést třicetikilové zmítající se stvořeníčko není zas tak velká legrace jak by se mohlo zdát a zapojil se do konverzace.
„A copak Teny zajímavého říkala?“ přejel pohledem od TenTen, která začala nebezpečně rudnou až ke Kami.
„No…“ nestačila dopovědět, protože TenTen jí včas zarazila, „Kami nechceš koupit čokoládu nebo třeba lízátko?“
„Jóó,“ vypískla nadšeně a hnala se co jí síly stačily ven ze Zoo a k nejbližšímu obchodu.
„Fajn, kdo bude u obchodu poslední platí,“ přikývla TenTen a dala se do běhu za ní.
„A já už se bál, že bude muset obcházet celou Konohu po rukou,“ nemohl si odpustit Neji a přidal se k nim. Kolem brány se prořítili obrovskou rychlostí, že ani neměli šanci zaslechnout povzbudivý potlesk zaměstnanců s poděkováním, že konečně odešli a během chvilky byli nedaleko obchodu.
„Je ti snad jasné, že ji musíme nechat vyhrát?“ nadhodila TenTen směrem k Nejimu bez jakékoliv známky udýchanosti.
„Ale no tak TenTen, ty teda postrádáš sílu mládí,“ pokáral ji nejprve, „ale tak nějak mi to došlo.“
„Tak to jsem nečekala, že by ti mohlo něco dojít,“ neodpustila si TenTen a oba se konečně rozeběhli naplno. Nakonec TenTen rychle chytla Kamí do náruče udělala s ní ve vzduchu otočku a společně se dali do radostného křiku.
„Prvníííí!“
Neji se nad tím pohledem na chvilku zastavil. Dokázal si docela dobře představit, že by měl s TenTen dceru a právě se vraceli z víkendové procházky. Z myšlenek ho vytrhl až slabý holčičí hlásek.
„Když teda musíš platit, tak já ti to povím, ale dělám to čistě z dobroty srdce a jestli to někomu povíš,“ zatnula Kami malinkatou ručičku výhružně v pěst.
„Přísahám, že si to nechám pro sebe,“ zvednul čestně dva prsty před sebe a sklonil se směrem k ní.
„TenTen se zdálo o tobě,“ vyprskla a vletěla do obchodu. Neji zůstal chvilku zaraženě stát a uvědomovat si co mu vlastně pověděla, potom si přiznal tvrdou porážku a odešel zaplatit nákup sladkostí na půl roku.
Během deseti minut, se Kami s plnou náručí dobrot a TenTen s lízátkem v puse dali opět na cestu.
„Nechápu proč jsem musel platit i za tebe,“ postěžoval si Neji v hraném záchvatu lakomosti.
„Ale no tak, já vím, že jsi to udělal rád,“ škádlila ho opět TenTen a provokativně mu mávala lízátkem před obličejem, než se Neji trošku natáhnul a lízátko jí ukradnul. Následovalo drobné dohadování o jeho majiteli, které nakonec dopadlo, tak, že lízátko minimálně desetkrát vystřídalo ústa majitele a stejně skončilo u TenTen.
„Hádáte se jako malé děti,“ začala se smát Kami a pustila se do druhé čokolády.
„To říká ta pravá a nejez to všechno naráz bude ti špatně,“ usmála se TenTen.
„Ano, mami!“ odsekla a na odbočce zabočila směrem k jejímu domu.
„Nechceš doprovodit? Máme společnou cestu,“ navrhl Neji stejně jako už milionkrát předtím i když Hyuuga čtvrť byla přesně na opačnou stranu a TenTen stejně jako předtím souhlasila, i kdyby jen tak ze zvyku.

Před TenTeniným domem

„Cože, tak ty se s mým bratrem domlouváš za mými zády?“ soptila TenTen jako Etna po výbuchu.
„Neboj někam vypadneme a ty o nás nemusíš ani vědět,“ dostalo se jí odpovědi od jejího milovaného bratříčka, který právě vystrčil hlavu ze dveří.
„Tak to teda ne, jen ať vás mám hezky na očích,“ zatrhla jejich plán hned v samém začátku a klidným krokem vešla dovnitř.
„TenTen já ho u nás nechci!“ bránil se Tensu a probodával Nejiho naštvaným pohledem.
„Nemáš na výběr, buďto tohle nebo nic,“ odvětila stroze, „mám něco ukuchtit?“ nadhodila naprosto jiný tón.
„To by bylo bezva,“ přidal se do rozhovoru Neji a Tensu protočil oči v sloup.
„Být tebou tak to neriskuji,“ varoval ho a zamířil se posadit do obývacího pokoje, Nejiho ho mírně pobaveně následoval.
„Tak spusť,“ vyzval Tensu Nejiho k řeči jakmile se posadili.
„Víš, jedná se o tuto misi a především o TenTen,“ dal se pomalu do rozhovoru, Kami, která byla s TenTen v kuchyni přilepila své ucho ke zdi a bedlivě poslouchala.
„Co jen je to v té Vodopádové učí,“ povzdychla si TenTen a pokračovala ve svých kuchyňských experimentech – typu umění je výbuch.
„Hele! Co jsem ti ráno říkal!“ napomenul ho Tensu hned na úvod.
„Že nemám koukat po tvojí sestře?“ optal se Neji jako by nic.
„Přesně tak, neopovažuj se jí ani dotknout, je ti to jasný?“ ponechával si Tensu svůj nepřátelský postoj.
„Když nemůže být s Nejim TenTen, nemohl by si vzít, alespoň mě?“ ozval se radostný výkřik a Kami vletěla do obýváku jako velká voda.
„TenTen! Okamžitě si odveď tu zakrslou obludku někam jinam!“ začal se Neji bránit jejímu sevření.
„Takže ty jsi pedofil?“ usmál se nad tímto výjevem pobaveně Tensu.
„Já? To je nesmysl,“ zachoval si Neji klid.
„Tebe jen tak něco nerozhodí, co?“ upřel na něj Tensu opět jeden ze svých pohledů *jen se na TenTen podívej a jsi po smrti*
„Mělo by?“ začala se debata zostřovat. ,To ne, ještě mě doma čekají strýčkovi řeči. Jak to má jeden vydržet. Už to slyším: Říkal jsem ti ať ten úkol dokončíš a ne ať si ho přivedeš domů!´začínal Neji v duchu zuřit, ale nedával na sobě prozatím nic znát.