Boj proti Osudu 13
Neji napřed vyvalil oči, ale posléze od sebe svoji sestru odtrhl.
,,Co to děláš?“ vyjekl na ni držíc ji za zápěstí.
Modrovláska prvně párkrát zamrkala, než jí došlo, že její jediná možnost dokázat mladíkovi své city, se rázem vypařila. Chtěla se mu nějakým způsobem vyvléct, utéct zpátky do pokoje a tam se vybrečet do polštáře, ale jeho stisk byl příliš silný. Ať cukala jak chtěla, nedokázala se osvobodit.
Mladý Hyuuga s nechápavým pohledem hleděl na zápasící dívku před sebou a snažil si v hlavě všechno urovnat.
,,Je to jen sen. Ráno se probudím a řeknu si, že už nikdy si před spaním nedám víc jak čtyři rýžové chlebíčky,“pomyslel si, přičemž polevil v ostražitosti.
Hinata využila Nejiho nepozornosti a zaryla mu nehty do ruky. Přinutila tak svého bratra usyknout a pustit její ruce. Prosmekla se kolem něj jako myška a upalovala k díky průvanu pootevřeným dveřím.
Neji zatřepal s poraněnou rukou a setřel si pramínek krve vytékající z jejího hřbetu. Byl by upustil i pár peprných slov na modrovlásčinu adresu, ale musel zabránit své sestře v úniku. Chtěl se konečně dozvědět důvod jejího divného chování. Třeba mu to pomůže uvědomit si, proč se poslední dobou choval stejně divně jako Hinata.
Rychleji než vyděšená dívka se přemístil před dveře a opřením se o ně je zabouchl.
Ticho.
Jediné, co bylo slyšet, bylo jejich oboustranné hluboké dýchání.
Hnědovlasý mladík pohodil hlavou, aby odehnal ze svého výhledu pramínky neposlušných sametově hebkých vlasů. Svůj pohled zaměřil na třesoucí se kunoichi před sebou, která se vypoulenýma očima dívala do těch jeho. Mohl v nich vyčíst strach. Strach z toho co přijde. Strach z nejistoty. Strach z nevědomosti.
Chtěl něco udělat, něco říct, aby přerušil tu hroznou tichou chvíli.
Stále se mu dívala do očí. Nemohla v nich však najít sebemenší náznak nějakého cítění. Jeho pomněnková kukadla byla jako skleněné kuličky. Viděla v nich jen samu sebe. Svůj vyděšený obličej, vyvalené oči, potem orosené čelo.
Nevydržela to. Bylo toho na ni moc. Ten psychický nápor nedokázala zvládnout. Ne, zatím ne.
Podlomila se jí kolena.
Spadla.
Beze slova se k ní sklonil. To však bylo jediné, co dokázal. Tahle situace byla ojedinělá. Ještě nikdy ji nezažil, tudíž nevěděl, jak se má zachovat. Toužil vzít ji do náručí a šeptat do vlasů chlácholivá slova, ale ruce jako by mu vypověděly poslušnost. Jen strnule klečel na jednom koleni a smutnýma očima sledoval svoji milovanou sestru.
Její tělo se otřásalo pod silnými vzlyky. Nechtěla brečet...ne před ním. Jenže...už to nešlo zadržet. Slzy smutku i zoufalství se jí kutálely po tváři a dopadaly na světlý koberec.
Proč? Proč ona? Proč se musela zamilovat zrovna do svého bratra?
Už se na to nemohl dívat. Neměl to srdce nechat ji tam sedět ve vlastní zášti a topit se ve svých citech. Vždyť...on vlastně věděl, proč to vše dělala. Teď mu to došlo. Miluje ho...a on miluje ji. Tak v čem je problém?
Vlasy jí padaly do obličeje a lepily se na od slz mokrou pokožku. Chtěla přestat. Musela přestat. Nebo by ze sebe udělala chudinku, slabošku, hadrovou panenku. A ona toužila být v jeho očích lehkou lesní vílou, dívkou mnohých snů.
Sklonila hlavu ještě víc k zemi. Styděla se za vše, co se stalo. Kdyby tak mohla čas vrátit zpátky...
Zarazila se.
Vyvalila překvapením oči a tichounce zalapala po dechu.
Držel její tvář ve svých rukou. Jeho jemná pokožka objímala tu její.
Mírně zvedla hlavu snažíc se mu pohlédnout do tváře. Bála se, moc se bála. Jeho reakce...byla až příliš příjemná.
Znovu se zarazila.
Usmíval se. Jeho obličej nepokrývala žádná zloba ani nenávist. Byl tam jen úsměv. Nefalšovaný úsměv od srdce.
Pokusila se taky usmát, ale místo toho se její ústa zkřivila do nepřirozeného úšklebku.
Ve svých rukou něžně zvedl její hlavu tak, aby se mu koukala zpříma do očí. Pár prstů si uvolnil a odhrnul jí neposedné pramínky vlasů z čela.
Blaženě zavřela oči a pravé líčko si otřela o jeho hebkou ruku, položenou na její tváři.
,,Proč to děláš?" zašeptala.
,,Proč to děláš ty?" odpověděl spokojeně a přiblížil své čelo k tomu jejímu.
,,Ty víš proč," otevřela oči a mírně se usmála.
,,Vím," přitakal.
Obě jejich srdce zplašeně tloukla.
Věděli, co přijde. Ovšem ani jeden z nich nechtěl udělat první krok. Na to byli v tomhle ohledu oba moc bázliví.
Jejich pohledy se znovu střetly. Světle fialová se vpíjela do světle fialové.
Modrovlásla pohlédla na pootevřené rty svého bratra. Tolik toužila se jich dotknout. Bylo to však proti normálním pravidlům. Byl to přece její bratr.
K čertu s přírodou!
Naklonila se k němu a jeho spodní ret vzala mezi ty své. Čekala na jeho reakci. Dívala mu ještě šanci odstrčit ji a do konce života na ni zanevřít. Jenže on to neudělal.
Poddal se vášnivému polibku stejně jako jeho sestra.
S dlaněmi stále položenými na jejích tvářích se začal pomalu zvedat ze špinavé země.
Položila své ruce na jeho zápěstí ve snaze neodtrhnout se od něj ani jeho sladkých rtů.
,,Je to šílené," vydechla v potřebě vehnat do plic potřebný vzduch.
,,A co není?" zadýchaně vypravil ze svých úst a odhrnul z její tváře další prameny vlasů.
,,Možná...možná bychom měli přestat," odtrhla se od něj s rukama položenýma kolem jeho krku.
,,Teď už to nejde. Teď už ne," odpověděl a znovu přiložil své rty na ty její.
Byla jako droga.
Když už jednou ochutnal, nedokázal přestat.
Přesunul ruce z jejich tváří na ramena a následně k dekoltu. Jeden po druhém jí začal rozepínat knoflíčky na světle modrém pyžamu.
,,Nii-san..." zalapala po dechu.
Neji okamžitě přestal se svým dosavadním chováním a upřel na ni ustarané oči.
,,Omlouvám se, imouto-chan, nechtěl jsem ti ni...," začal se omlouvat v přesvědčení, že zašel moc daleko, ale ukazováček jeho sestry přiložený na jeho rtech mu vzal řeč.
,,Miluju tě," zašeptala a pohladila ho po tváří.
Hnědovlasý mladík párkrát zamrkal, než mu plně došel význam jejich slov.
Řekla to. Ta tolik chtěná chvíle přišla stejně rychle jako blesk z čistého nebe.
,,Já...já...," koktal, neschopen vyloudit ze sebe pár kloudných slov.
,,Mlč," přikázala s úsměvem a ladným pohybem ruky rozvázala zauzlený pásek od jeho černého nočního kimona.
,,Jsi si jistá?" vyloudil ze sebe už normálním tónem. Jeho líčka se ale nepřestávala zapalovat ohnivou červení.
,,Naprosto."
Jemné sluneční paprsky dopadaly na její hebká víčka, která se pod dotykem zatřepotala a následně i otevřela.
Pomněnková kukadla se zračila láskou, něhou i touhou zároveň.
Otočila se na levý bok a blaženě se usmála. Vidět jeho bezstarostný spící obličej plný neposlušných rovných hnědých pramínků a k tomu všemu úsměv živoucího anděla bylo jako požehnání.
Přitáhla si přikrývku blíž ke krku, stále spokojeně pozorujíc spícího mladíka.
Celé jí to připadalo jako nádherný sen. Její první noc plná lásky a vášně bude jedna z nejkrásnějších vzpomínek, kterou si kdy zapíše do mysli.
Pohladila mladíka po tváři a něžně ho políbila na pootevřené rty.
Mírně se pod jejím dotykem zavrtěl, než se přinutil otevřít oči.
,,Dobré ráno," zašeptala a ponořila se zpátky, do hloubi měkkého polštáře.
,,Dobré ráno," usmál se a protáhl své po spánku energií nabité tělo.
,,Měl jsi dobrou noc?" šibalsky se zašklebila a významně nadzvedla obočí.
,,No...když o tom tak přemýšlím...," začal naoko vážně, ,,nebylo to nejhorší," dořekl, stále s kamenným výrazem na tváři.
,,No dovol," urazila se modrovláska a otočila se na druhý bok.
,,Ale no tak," zasmál se Neji a chytil svoji sestru kolem pasu.
,,Nech toho!" vypískla, když jí chytil do náruče a obalenou v prostěradle jí vynesl na chodbu. ,,Pusť mě," škemrala s dětským smíchem.
,,Ne, odnesu tě až dolů," rozhodl a popohodil si se svým drahocenným nákladem.
Nejspíš y tak i učinil, kdyby se dole nerozezvonil zvonek od domovních dveří.
,,Do háje," zaklel a postavil svoji sestru na zem. Cestou sebral župan visící na háčku pod schody a rychle ho na sebe navlékl.
Crnkot se ozýval pořád naléhavěji, až Neji v tichosti proklínal toho, kdo na nebohý zvonek takhle naléhal.
Otevřel dveře, hledíc do tváře udýchanému geninovi známému ze včerejších zkoušek.
,,Pane, váš tým má... jaksi... problém," vydechl unaveně a položil si ruce na kolena.
,,Cože? Jaký problém?" vylítl hnědovlasý mladík na nebohého kluka.
,,No...oni...oni se...," koktal upíplý hoch.
,,No co oni?" skoro až nedočkavě křičel Neji, přičemž chytil ninju za ramena.
,,Oni...začali se nějak handrkovat s místní nejobávanější skupinou. No a... Nigenteki...ona..ona...ona ho zabila!"
*Kimmí má záchvat fňukání* No já vím, je to prostě katastrofa, ale co po mně můžete chtít?! Je mi teprv 13 let a 366 dní, tudíž nemůžete čekat, že napíšu Dekameron. Takže jsem zapojila všechny své ehm ehm... části mozku (je to asi 0,3% ze 100) a snažila se vytvořit něco kloudného.
A abyste věděli, překonala jsem se. Je to nejdelší romantický úsek, jaký jsem kdy napsala. Takže si klidně nadávejte, mně je to fuk (příště to stejně bude psát Shina, takže co xD)
A nakonec se moc omlouvám editorům, že tohle museli číst. Nejraději bych vás toho ušetřila, ale bez téhle hnusné části by nemohlo být pokračování. Díky za pochopení i případné vydání
úžasné konečně se to stalo ale ten konec mi vyrazil dech, wau hned musím jít dál
vžýdit je to moc pěkný sice trochu neobviklí ale když už je to jednou napssný musim složit poklonu je to moc pěkný![Laughing out loud Laughing out loud](/modules/smileys/packs/example/lol.png)
Jaksi mám křeče v ruce a pořád musím mačkat pet flašky... nevíš, čím to bude??? xD V pohodě... jestli budu chtít číst další tvoje povídky budu si muset zvykat xD. Ale jo... vážně se ti to povedlo, já bych to takhle nenapsala, senpai![Smiling Smiling](/modules/smileys/packs/example/smile.png)
Sometimes I can hear my bones straining under the weight of the lives I’m not living.
Moje povídky
Náhodou ta romantická scéna byla úžasná, za ni se ti klaním... Obdivuju ty, který umí napsat romantiku, protože mně to prostě nejde a už jsem od toho dávno upustila xD![Smiling Smiling](/modules/smileys/packs/example/smile.png)
![Eye-wink Eye-wink](/modules/smileys/packs/example/wink.png)
No... ten incest... No, dalo se to xD Líbilo se mi to, Kimm, vážně dobrý
A všechno nejlepší k narozeninám, hodně zdraví (hlavně v prstech, aby vesele klapaly po klávesnici) a hodně inspirace
. • V noci jsou všechny kočky černé.
. ♪ Some days, some nights...
• There'll always be people out there who will tell you that you can't. All you have to do is turn around and say: "Watch me!"
• Vždyť usmát se nebolí.
• Nejnovější myšlenka v text ... Voda není krev, Voda je voda
No, kdybys napsala Dekameron, tak bych ti ho hodila na hlavu, jelikož tu věc zrovna v lásce nemám. Nechápejte mě špatně, sestra to měla jako povinnou četbu, takže jsem to samozřejmě četla já a semtam u toho málem umřela nudou. Nechápejte mě špatně, (a tím úchylným způsobem taky ne!! xD), chápu kvalitu a význam té knihy, ale pro mě za mě to může bavit lidi už po bůhvíkolik staletí, ale mně to prostě do noty nekáplo xD
Ale konec Dekameronskýho vykecávání, opožděně gratuluji k narozeninám a dodávám, že ten díl byl skvělý
Ať je jejich vztah správný, či ne... romantika to byla krásná ![Smiling Smiling](/modules/smileys/packs/example/smile.png)
Holky, pěkne jste se do toho předtím zamotaly a teď už to konečně dostává očekávaný tvar
Moc se mi to líbilo...no, jsem zvědavá co přijde příště ![Eye-wink Eye-wink](/modules/smileys/packs/example/wink.png)
Už to tak bude?
Ouki douki, zatím jako čtenářka doháním zameškané čtení starých známých i nováčků ![Smiling Smiling](/modules/smileys/packs/example/smile.png)
Return?
no jak říkala Hinata je to proti přírodě
, ale povídka je povídka ![Smiling Smiling](/modules/smileys/packs/example/smile.png)
![Smiling Smiling](/modules/smileys/packs/example/smile.png)
nádhera
92% teenagerů poslouchá hiphop. Pokud patříš mezi zbývajících 8%, přidej si tohle do podpisu.
No tak to bylo krásně romantické a co furt máš, že neumíš psát romantický chvilky mě to přišlo romantisimo akorát a já ti furt říkám, že když budeš chtít pomoc s takovými scénami máš se obrátit na mě a je to jako mluvit do zdi xD ale je ti odpuštěno a už se těším na další dílek, který bude napínavý jak hell...
„Nepodceňujte sílu četnáře.“ Matthew Reilly
FF stránka moje a Nildona!!!
FC pro mě od nellynuska
Náš největší vzor sice zemřel, o tom se hádat nebudu, ale předtím stihl vyučit pár lidí, kteří se rozutekli do celého světa. Nyní se spojujeme opět dohromady, abychom bojovali proti uctívačům Kiry, našeho i eLova největšího nepřítele.
Žáci, kteří se nám zatím podařilo sehnat:
2. Yuki Kaze-san (ta, která jí s tím pomáhá)
3. Shaman-werewolf-sama
4. ivy
5. Neal-X
6. Eros 3in1
7. Kairi.Ratten
8. Shadow-dono
9. Elys
10. M-san
11. MadYoko
12. Buuublinka
13. akai
14. Liss Ryuzaki
15. Enkidu
16. Barbara_Uchiha
17. Sayge
18. June
19. Vurhor
20. uchiha777
21. limetka
22. adabo
23. Nikirin-chan
24. Otaku-chan
25. SuZuKi_ShiHouiN™
26. lacca
27. luccca
28. Ookami-Kyuu
29. Alexx-sama
30. Neko_Hachi
31. Aryen-nyan
32. SASUKE5478
33. cibo91
34. Ayame-Senpai
35. Blue-misty
pro vlastní bezpečnost uvádíme pouze přezdívky a místo fotografií různé obrázky, ovšem ani ty nevedou k naší identitě…
…pokud patříte k nám žákům a následovníkům a odmítáte vše Kirovské můžete se přihlásit, jistě, že pod svou přezdívkou, aby vás Kira nemohl zabít, u mě, nebo TsuchiKim
A den, kdy se nám podaří sehnat všechny eLovy žáky, se stane i černým dnem pro Kirovi příznivce, protože ten den se uskuteční závěrečná bitva, kterou vyhrajeme.
hih, takovej malej incestík, teda ne že bych ho tam nečekala už několik dílů. dílek se mi moc líbil a těším se co vymyslíte dál, vážně by mě zajímalo jak tenhle pár může skončit, ale samozřejmě doufám v happyend
Můj deviantART
Teidu
95% teenagerů by brečelo, kdyby vidělo Miley Cyrus na vrcholku mrakodrapu, kde by se chystala skočit. Zkopíruj a vlož si to do podpisu, pokud patříš k těm 5%, kteří by si přinesli popcorn a řvali by skoč, skoč!!!